Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (663)

plagát

Kráľovná (2006) 

Pohled do zákulisí královské rodiny. Frearsova Královna (podle scénáře dramatika Petera Morgana) vypráví nekompromisně a poutavě. Díky Helen Mirrenové se můžeme na chvíli ponořit do jinak kamenné duše Alžběty II. V návaznosti na tragickou smrt princezny Diany se totiž musí vypořádat nejen s královským protokolem, ale i se sebou samou. Rovnocenným sekundantem jí je Tony Blair, jehož skvěle ztvárnil Michael Sheen, který se snaží prolomit královnino mlčení. Poctivé řemeslo se základem v přesném scénáři, hereckém koncertu a přesné režii. 70%.

plagát

Memento (2000) 

Nolan je velký vypravěč. Memento je originální hra na osamělé večery. Kdo čeká od filmu čistou detektivku s občasnými skoky v čase, má smůlu. Tenhle film totiž nehraje podle žádných pravidel ani diváckých očekávání. Nolan zaměnil a záměrně podvrátil funkci syžetu a fabule (tzv. proti proudu času). Pochopit napoprvé podle mě není možné. Ale čím víc člověk nad filmem zpětně přemýšlí, tím racionálněji se jeví. 7/10.

plagát

Monk (2002) (seriál) 

Pan Monk je nejlepší detektiv na světě. Vyšetřuje s fobiemi i vtipem. Ctěné díky za chytrého a zábavného pana Monka, který mě letos v TV prováděl celými prázdninami. Můj přítel Monk je totiž na rozdíl od jiných kriminálních seriálů neskonale příjemný, hravý, vtipný, a především výtečně natočený. Herci jsou naprosto exkluzivní. Tony Shalhoub podává oscarový výkon v roli Adriana Monka, podivínského detektiva, který po smrti své ženy Trudy značně strádá a trpí mnoha fobiemi a depresemi, při čemž se několik let ukrývá ve svém domě, ze kterého ho však na post poradce sanfranciského oddělení vražd, v čele s urputným kapitánem Lelandem Stottlemeyrem a poručíkem Randym Disherem, vytáhne ošetřovatelka Sharona, která je pro Monka nepostradatelným společníkem. V dalších sériích na její místo přichází však dle mě ještě lepší Natalie Teegrová výtečně hraná Traylor Howardovou. Ted Levine, coby kapitán Stottlemeyer, a Jason Gray-Stanford coby poručík Randy Disher jsou také perfektní, ale přední výkon předvádí především Tony Shalhoub, a můžu konstatovat, že takhle jsem si snad žádného herce v detektivním seriálu neoblíbil:-). Shalhoub dodal panu Monkovi neskutečnou dávku humoru, fobií, inteligence, pedantství, důvtipu, a citů, a divák si ho prostě musí zamilovat. Opravdu oscarový výkon a klobouk dolů, a to i scenáristům, kteří postavu Monka tak geniálně vykreslili. Přiznám se, že na Monka jsem však nikdy příliš nekoukal. Sleduji od malička Kobru 11, občas Komisaře Rexe, někdy i ten Chuck Norris se objeví, ale Monka, C.S.I. Miami, Las Vegas, Námořní vyšetřovací službu, to mě nikdy nelákalo, ovšem letos na začátku prázdnin jsem na pár epizod s Monkem po mnoha letech narazil. Herce Tonyho Shalhouba jsem si vybavil okamžitě, pač pár epizod jsem kdysi viděl. Najednou se mi to zalíbilo a letošní léto jsem na Monka koukal kdykoli to jen šlo, a moc mu děkuju, že se mi postaral o příjemnou detektivní zábavu, která si na nic nehraje, protože je sama o sobě hravá, a hlavně je neskonale upřímná, na rozdíl od jiných amerických krimi výtvorů:-). Námět a scénář je vskutku jedinečný. Autorům skláním poklonu. Krom klasické krimi komedie, kterou Monk bezpochyby je, a krom jeho geniálního detektivní čuchu, potěší i stále táhnoucí se vlna Monkovy zavražděné ženy Trudy, která je zahalena velkým tajemstvím. Právě dnes přišel na řadu poslední díl seriálu Pan Monk a konec, a už je mi to všechno jasné. Lepší zakončení si pan Monk nemohl přát. Tony Shalhoub, nejdříve Bitty Schram a poté něžnější a elegantnější Traylor Howard, Ted Levine, Jason Stanford, a Stanley Kamel, coby Monkův psychiatr doktor Kroger, tvoří vynikající skupinu, do které každým dílem zvenčí kdosi zasáhne, a pan Monk vždy vše objasní. Jistě - trochu pohádka, ale prostě krásná a natočená s citem a nenásilností, ba naopak s hravostí a humorem. A ani dramatická linka není od věci. Jediné, co se dá vytknout je jistá divácky neviditelná nadsázka v některých případech, a někdy i ty pointy jednotlivých odhalování pachatelů. Ale co, je to prostě Adrian Monk, nejlepší detektiv na světě. Prostě krásný detektivní seriál. Moc rád se na něj podívám příští rok znovu. Pana Monka a Natalii jsem si opravdu oblíbil. A samozřejmě i Trudy:-). A moc rád bych připomněl i pěknou hudbu Jeffa Beala a výtečnou úvodní písničku od Randyho Newmana, a samozřejmě i výborný český dabing. U mě 75% a krásné čtyři hvězdičky, které si pan Monk opravdu zaslouží. Nejlepší díl nedokážu určit, ale u finálního dvou-dílu jsem byl v napětí od začátku do konce.

plagát

Vtedy v Hollywoode (2019) 

Tenkrát v Hollywoodu je nádherným vyjádřením obdivu a lásky Quentina Tarantina na adresu hollywoodského filmu a kinematografie jako celku. Alternativní přístup k historickým událostem z léta 1969 je nazíraný z pohledu herce Ricka Daltona (Leonardo DiCaprio) a jeho věrného kaskadéra Cliffa Bootha (Brad Pitt), přičemž dle mého názoru se jedná o snad vůbec nejlepší scénář, co kdy Quentin Tarantino napsal. Právě přátelský vztah mezi DiCapriem a Pittem tvoří jádro celého příběhu. Za ním se pak skrývají desítky ne-li stovky drobností, které si můžete vychutnat o to víc pokud se alespoň trochu orientujete v historii kinematografie. Tarantino nevytváří v Tenkrát v Hollywoodu žádný převratný styl filmové narace. Naopak pracuje na vlně stylu, který již mnohokrát vyzkoušel, a který dlouhodobě rozvíjí, byť tentokrát se vyprávění nese v poněkud tradičnějším a čistším duchu. DiCaprio a Pitt (dvojice snů) hrají jako nikdy předtím, oba dva jsou na Oscara. Margot Robbie, která ztvárňuje překrásnou Sharon Tate, je zase tím nejkouzelnějším elementem, jaký jsem kdy v Tarantinově filmu viděl. U mě 100%. Kvůli takovým filmům chodím do kina a kvůli takovým filmy miluju! Půvabnější, a ještě krásnější film Quentin Tarantino nejspíš už nikdy nenatočí. P.S. Finále je absolutní pecka!

plagát

Gangster KA (2015) 

Gangster Ka je povedená rekonstrukce s výtečným Čermákem. Jan Pachl odvedl dobrou práci. Natočil řemeslný krimi thriller na motivy Radovana Krejčíře, který je zábavný, akční, i tvrdý. Hynek Čermák v roli Radima Kraviece exceluje a skvěle mu přihrává i výborný Predrag Bjelac, coby gangster Dardan. Pach si nehraje na žádné velké umění ale na prach prosté řemeslo a poctivou filmařinu, i když na styl pomyslné rekonstrukce na motivy skutečnosti jako tomu bylo v případě filmů Kajínek a Příběh kmotra. Gangster Ka nechává diváky proniknout do světa zločinu a skutečně mistrovsky vykresluje praktiky českého podsvětí v čele s Krejčířem, Mrázkem atd. Vyprávěcí oblouk je obdobný jako u Příběhu kmotra akorát je rozdělen na linii policajt/gangster. Právě policejní linie ubírá na kvalitě. Bohatě by stačil Káčko:-). Vizuálně je film velmi povedený. Triumfem je vynikající hudební motiv, jenž nás celým Káčkovým příběhem tunelování, vražd a podvodů provází, a který zlehka připomíná styl Ennia Morriconeho. Scénář je slušně napsaný, drží si kvality, jak filmařské tak vypravěčské, avšak ve finále je prostě rekonstrukční. Pachl plně spoléhá na Krejčíře, tedy Kraviece tedy na Čermáka, který hraje na lva. Hlášky po pokusu o atentát typu: "Můžeš mi to vysvětlit?" postavě sedí a Čermák si Káčka skutečně osvojil. Stejně jako Bjelac Dardana, kterého si divák zamiluje. Uvidíme Kraviece zločince, vtipálek a, manžela a pár vražd k tomu. Najdeme i drobné skutečné rozdíly, např. jednání Krejčíře a jednání Mrázka, kteří jsou velmi rozdílní. Bratrský Příběh kmotra byl více pestřejší, poutavější a umělečtější, ale ve finále se jedná o filmy identické kategorie. Oba baví i přitvrzují, oba jsou natočeny dobře, oba vzpomínají a připomínají zločin v České republice. Gangster Ka je povedený film, a pokračování není o nic méně zajímavé (jedná se jen o rozstřižení na dvě části). Myslím, že takové filmy by se měly točit. Je to naše historie zločinu. 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je hovor ze Seychel premiérovi (Grossovi).

plagát

Bobule (2008) 

Bobule jsou skvělá letní komedie s nápadem a půvabem Moravy. Mají vlastní poetiku, což oceňuji. Scénář a námět jsou vskutku originální, herci jsou výborní, vizuálně je film překrásný a hudba je příjemná. Kryštof Hádek coby podvodníček Honza a jeho povedený kamarád Lukáš Langmajer jsou dnes už jakýmsi kultem, který si vždycky jednou za čas s radostí zopakuji; i díky Václavu Postráneckému a jeho "Kdo nevypije 20 000 litrů vína, není u mě žádnej vinař." Diváckých 70% a krásné čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je policejní kontrola s burčákem: "Kabernet." "Frankovka."

plagát

Misia (1986) 

Misie je nesmírně hluboký film. Nese v sobě ohromné poselství a zcela otevřeně se vyjadřuje k otázkám víry, dobyvatelů a s nimi spojeného střetu dvou odlišných kultur. Roland Joffé měl vždy velký cit pro točení filmů se sociálně-historickou tematikou. Tentokrát si za téma zvolil příběh domorodých indiánů Jižní Ameriky, kteří se v pralese nad vodopády Iguazu snaží společně se skupinkou jezuitů vybudovat misii a obrátit se k víře. Následně však musí bojovat se zástupci samotné církve. Robert De Niro (v jedné ze svých nejlepších rolí) je tentokrát trochu upozaděn díky fenomenálnímu výkonu Jeremyho Ironse v roli otce Gabriela, byť De Niro jako kapitán Mendoza (nejprve krutý otrokář) projde od začátku do konce jedinečnou proměnou. Výborný scénář napsal Robert Bolt, slavný autor epických filmů, a za krásnou kamerou stál Chris Menges (zasloužený Oscar). Hudba Ennia Morriconeho, jež má zde silnější úlohu než kdy předtím, sahá za hranice filmové hudby a celé téma nadčasově přesahuje. I Morriconeho hudba je totiž ztělesněním dvou různých kultur; z části využívá běžných hudebních nástrojů (hoboj), z části zase tradiční hudby indiánů (bubínky), to vše kombinuje se sborem. Význam tohoto snímku je stále aktuální. Boj a víra v lásku a svobodu totiž zůstávají věčné historii navzdory. Film s sebou zároveň přináší ponaučení, ze kterého se však nepoučitelný svět nikdy poučit nedokáže. V paměti mi utkvěla spousta výjimečných okamžiků, např. první setkání domorodců s otcem Gabrielem (a jeho hobojem), či úžasná sekvence Mendozova soužití s indiány. Závěrečný obraz dětí odplouvajících na loďce (za doprovodu Morriconeho "Miserere") mě pokaždé zasáhne u srdce. Nábožensky moc důležitý film.

plagát

Leví kráľ (2019) 

Nový Lví král je vizuálně nádherný. Škoda, že není němý a jen s hudbou. Hned na úvod musím říct dvě věci: První, že Jon Favreau odvedl opravdu kus práce a vytvořil ráj pro milovníky vizuálních efektů. Druhá, že ve finále jeho práce vyjde zcela vniveč. Proč? Protože nová verze Lvího krále postrádá hravost, kouzlo a nadsázku prvního filmu. S remaky problém nemám, někdy se zadaří, ale to stojí především na nové vizi (viz. Sedm statečných (1960) nebo Zjizvená tvář). Dnes ovšem frčí točit zavedené klasiky znovu. Jen, aby se na nich vydělalo. A tak bohužel vnímám i nového Lvího krále. Z původní sestavy zůstali jen Elton John, Tim Rice, Lebo M, Hans Zimmer a dabér James Earl Jones. Že novinka jedničku nepřekoná bylo jasné od začátku. Nový Lví král je ovšem vizuálně velmi působivý, zamrzí tedy, že nemůže být němý. Vizuální styl a dialogy, které takto "dokonalá" zvířata vypouštějí z tlam prostě nejdou dohromady. To, co fungovalo v Knize Džunglí, kde navíc vystupovala lidská postava Mauglího, ve Lvím králi nefunguje. Stejně tak film nefunguje jako muzikál. Scénář je adaptován dobře, drží se přesně (paradoxně naštěstí) původního filmu a krom pár scén navíc (Nalin útěk, výtečný hovnivál😊) s ničím novým, nepřichází. Kdyby byl jen s hudbou a reálnými zvuky, myslím, že by mohl být věnován Davidu Attenboroughovi. Nebýt úžasného Timona a Pumby, kteří dramatickou atmosféru trochu odlehčí, tak se ani nezasmějeme. Nový Lví král je více surový a realistický, ovšem emočně a poeticky je oproti klasice zcela chabý. Nijak zvlášť silně nezní ani hudba Hanse Zimmera, který za původní verzi získal Oscara, za což však Zimmer zdaleka nemůže. Hudbu jen upravil do modernější verze, ale spolu s umělým obrazem působí rušivě. Film se nevleče, ale přesto je pocitově i reálně o půl hodiny delší než první verze, což se zdá až podivné. Jednička je za 100%, nová verze za 65%. Slabší čtyři hvězdy. Je to přece pořád Lví král.

plagát

Ľadová búrka (1997) 

Ledová bouře je mozaikou osudů, jíž vládne ryzí filmařina. Ang Lee je zárukou kvality, což snímek může leda stvrdit. S lítostí cítím, že Ledová bouře je dosti opomíjená předehra k oscarové Americké kráse, s níž sdílí nahlížení za záclonky "spokojených" domácností střední třídy. "Bouře" "Krásu" v určitých momentech i lehce převyšuje, zejména svou přirozenou jímavostí a strhující katarzí, jež se obejde bez náznaků laciných berliček. Scenárista James Schamus dokázal z literární předlohy sestavit perfektně fungující síť postav rodinných příslušníků a sousedů. Jednotlivé vrstvy se postupně překrývají, aby se mohly v podobě mrazivého pekla propojit a vyústit v omračující závěr. Krásný a emocemi nabitý film, který si moc rád v budoucnu připomenu.

plagát

Medicopter 117 (1998) (seriál) 

Medicopter 117. No, co napsat? Nejdřív chci říct, že jsem se nezbláznil. Medicopter má svoje chyby. Ano, je jich nespočet, ale házet ho k takovým "skvostům" jako Wolfův revír, Ulice apod. si opravdu nezaslouží. Myslím, že svůj průměr si drží hodně dobře. Pro mě je to seriál dětství. Hodně dlouho jsem ho nyní neviděl, a až před pár dny jsem zahlédl v televizi pár epizod, což mě přimělo najít si seriál znovu na onlinu. A po několika letech jsem si zase uvědomil, jak moc mám tenhle seriál rád. Provázelo mě hodně seriálů (oddychových a většinou z rakouské či německé produkce), ať už to je Komisař Rex nebo Kobra 11, ale Medicopter 117 je opravdu můj snad vůbec nejoblíbenější. Dříve jsem měl hodně dílů (především novějších) nahraných na televizi (myslím, že seriál dávala Nova a pak dlouho Prima). Jednoho dne se mi všechno vymazalo a po Medicopteru se doslova strhla zem. Dlouho jsem ho neviděl, a de facto jsem si myslel, že už asi ani neuvidím. Ale najednou se mi to všechno na Joy Family vrátilo zpátky, a pak už jsem si pouštěl další a další díly. Všichni hrdinové se mi vracejí zpátky a poznávám jednotlivé příběhy, které jsem kdysi viděl všechny mnohokrát. Je to krásný útržek a vzpomínka na dětství, kdy jsem po té žluté BK-117 doslova toužil a všude se chlubil, že jí mám doma. Tehdy jsem chtěl létat jako záchranář u vrtulníku:-). Zpětně znovu říkám, že to není žádný seriálový zázrak, to vůbec ne, ale styl, nápad a provedení, které si Medicopter 117 drží prostě baví, a řekl bych že s Kobrou 11 a Komisařem Rexem jsou to opravdu nejlepší německé seriály 90. let, kdy v televizi běželo opravdu ledacos. Medicopet si umí diváka podmanit. Na rozdíl od svých televizních kolegů je opravdu hodně vážný a nesmírně smutný:-(. Zatímco v jiných "oddychovkách" se často smějeme, přeháníme, a jednou za čas nás někdo opustí, Medicoptrem se tato dramatická stránka silně vleče. Je to skutečné drama. Vcelku dobře natočené, a samozřejmě logicky přehnané co se týče zbraní a zločinců v každém druhém dílu. Všechny týmy Medicopteru byly výborné. Samozřejmě nejraději jsem měl původní starou sestavu skládající se z pilota Thomase, pilotky Biggi, doktora Lüdwitze, doktorky Kollmannové, záchranářů Petra a Ralfa, mechanika Maxe, psa Gonza a šéfa pana Ebelsidera, která byla prostě nejlepší. Díly byly silné, zábavné, nechyběl humor ani drama. Největší obraty jsou smrt doktorky Gabriely Kollmannové, což dodnes scenáristům vyčítám - pak odchod doktora Michaela Lüdwitze, a samozřejmě smrt pilota Thomase Wächtera. To je to, co Medicopter 117 opravdu umí - emočně je prostě neskutečně silný. Herci hrají velice dobře, a nejlépe na tom jsou samozřejmě Hanno Pöschl coby mechanik Max a záchranář Petr Berger v podání Serge Falcka, kteří zůstávají od prvního do posledního dílu. Medicopter měl ideální počet dílů a udělal dobře, že přestal v nejlepším. Nové díly už sice nebyli tak silné jako ty prvních sérií, ale přesto je celý seriál velmi povedený a myslím, že dívat se na něj není žádná ostuda. Nějaká "oddechovka" se vždy šikne, a tady je dost silná šance, že se do ní zamilujete. Hlavní rolí seriálu je tu opravdu ta žlutá mašina, kterou si divák zamiluje určitě, a na rozdíl od jiných seriálů je to jakýsi kus poetiky (alespoň na mě to tak působí). Nepopsatelnou atmosféru dodává opravdu skvělá hudba od Sylvestera Levaye. Úvodní melodie je výtečná a dodává skvělý obraz celému tématu, a pak je tu samozřejmě neskutečně smutné a emočně silné téma Trauethema, které je hudební poezií a u nějž snadno ukápne slza. O Medicopteru toho už moc nepovím. Chyby řešit nebudu, protože objektivní stejně být nemůžu. Jsem prostě zarytý fanoušek, ale o těch chybách vím. A proto jen čtyři hvězdičky. Ale myslím, že házet Medicoptera automaticky do odpadů je hloupost. Pro mě je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů a divím se, že ho ještě nemám v topce, kam dávám hlavně ty filmařsky nejlepší seriály:-). Kobra je Kobra, Rex je Rex, ale Medicopter 117 je nejspíš navždy můj král.