major.warren

Dumbo je příjemná dětská pohádka, ale nemá Burtonův styl. Novinka Tima Burtona Dumbo se snaží vrátit legendární Disneyovský příběh do pohybu, a nejlépe v hrané verzi. Proč ne. Když máte zkušeného režiséra a dobrý scénář. A právě to Dumbo z části má. Minimálně první bod má určitě. Scénář je však katastrofa. Kruger zcela zatracuje půvab příběhu a hlavní hrdina, sloní mládě Dumbo, je tu jen na oko. Zrovna od Tima Burtona divák v takovémto případě čeká směs skvělých nápadů, ale Burton tentokrát natočil prostě jen zajímavou pohádku pro děti, hodnou součanému publiku nejen v Americe, u kterých vyhraje téměř jistě, ale pro své fanoušky, to prostě není klasická Burtonovka, a nejspíš mu to dají náležitě sežrat. Od filmového kouzelníka, kterým Tim Burton bezpochyby je, se čeká prostě nádech, který pustí až někde u kafe pár hodin po skončení promítání, což ovšem u Dumba nehrozí ani náhodou. Na konci si divák vydechne blahem, že je konec. Příběh nemá hlavu ani patu, Burton krom pár opravdu dobrých scén, jako Dumbův první velký vzlet či dialogy Dannyho DeVita, jen oprašuje stará zavedená hollywoodská klišé, která nejvíce cítíme v samotném začátku, kde stojí jednoruký Colin Farrell, jehož postava je sama o sobě mimo mísu a český dabing ji srazí na dno docela. Tento film je ukázkou toho, jak dabing nemá vypadat a za částečné zklamání může i on. Je to uspěchaná práce a úplně kazí dojem kouzelnosti a půvabu, který je u Burtona samozřejmostí. Pro děti to nic neznamená, ale vypustil bych i verzi s titulky a dabing jednoznačně předělal. Od začátku nemáme jediný bod, kterého se držet. Herecky je to zajímavé, ale výkony jsou stereotypní. Eva Green tentokrát nic moc nepředvedla, stejně jako Michael Keaton a vedou snad jen ty malé dětské tvářičky a jedno velké dítě Danny DeVito, který funguje jak má. Dumbo má být v Burtonově podání vizuálně bomba, ale co zmůže kamera bez dobrého provedení a scénáře. Efekty jako slon Dumbo samotný jsou překrásné, ale nasvícení a obraz jako takový není to pravé pro režiséra. Pro pohádku však ujdou. Stejně tak není nijak veliká ani Elfmanova melodramatická hudba. Příběh je dobrý, ale forma zpracování kterou Kruger nastolil je otřesná a mrzí mě, že si to Tim nepohlídal. Krásné jsou kostýmy a i výprava a masky se drží vysokých kvalit. Další věc, která diváka vysloveně štve je režisérova sentimentalita obrázku dokonalé rodiny a výbuch nadšení v cirkusových scénách. Pak samozřejmě leckdy otřesné dialogy, i když pro děti vkusné a nápadité:-). V samotném finále Burton popustí uzdu a nastolí rychlý bod obratu, který spíše připomíná světelnou show, než filmovou projekci. A finální záběry v Africe jsou zcela zbytečné. Burton nemůže točit každý den Eda Wooda, ale rozhodně si mohl s malým slůnětem Dumbem více pohrát, tak jako s nápaditou Slečnou Peregrinovou, či Sweeneym Toddem nebo ideálně Karlíkem:-). Je to škoda, protože od tohoto filmu jsem čekal opravdu víc. Pro Burtonfila nuda jako dveře od stodoly, pro děti a rodiny příjemná záležitost, ke které se možná v budoucnu rádi vrátí. Což není špatně. Zda myslíme i na nejmenší, nemůže Burtonův film prostě nikoho urazit, protože má vše, co má dětská velkolepá triková pohádka mít. Možná by chtěl trochu zkrátit, ale to je tak vše. S Dumbem cítím podobné zklamání jako s loňským Bumblebee, což mohl být projekt roku. Co je ale škoda největší, je fakt, že Burton umí točit filmy pro generace dětí, a zároveň je kombinovat se svým autorským uměleckým stylem, tak jak tomu bylo v případě Karlíka či jiných děl. U Dumba naprosto chybí jeho tajuplnost a půvabnost, zatímco hollywoodskou šablonou na dojáček se může pyšnit v každé druhé scéně. Nu, poplačme si s Burtonem. Dumbo je postaven na krásném a nápaditém příběhu, a moc rád bych řekl, že Burton slavnou animovanou klasiku v hrané verzi přebil, ale ne. Fakt nepřebil! 55% a tři hvězdičky. Za scénu Dumbova prvního velkého vzlétnutí přidávám pět procent na víc:-).

Půlnoc v Paříži je příjemná divácky vstřícná a půvabná retro komedie. A hlavně má nějaký nápad. Woody Allen se tentokrát na plátně vůbec neukázal, což je na jednu stranu "trochu" škoda, protože i když nejsem jeho největrnější fanda, mám rád, když si se mnou v Annie Hallová začne povídat, jestli se mi příběh líbí, nebo co bych jako jeho postava měl na jeho místě udělat. To umí jen Allen. Na druhou stranu vložil do svých herců důvěru a sám za kamerou drží pomocnou ruku a vše si řídí po svém. Půlnoc v Paříži není typické Allenovské dílo. Příběh, styl vyprávění, to všechno tam je, ale hlavně je to neskutečně detailně propracované, barevné, zábavné, půvabné, a neskutečně originální, že si člověk řekne: Allen, ten už se vystřílel. Tohle snad ani není jeho film." A přece je. Woody si za kamerou s jemností podává každý záběr, soustředí se na všechny detaily, úžasně (ostatně jako vždy) pracuje s herci a pohrává si s barvitostí příběhu a dodává mu jeho vnitřní i vnější surrealistickou stránku, na které je mimo jiné příběh postaven. Hned první záběry by se daly označit jako prohlídka Paříže očima Woodyho Allena, ale jakmile přijdou titulky a my slyšíme "hádku" mezi výtečným Owenem Wilsonem v roli scenáristy Gila a skvělou Rachel McAdamsovou, coby jeho povedenou chotinkou, diváka příběh chytne. Rozjezd Allen zbytečně neprotahuje a po čtvrt hodině nás nasměruje do druhého dějství. Nápady jsou úžasné. Z příběhu panuje poetika a fantazie, ovšem dělaná s citem a lehkým humorem. Na své cestě sny Gil potkává úžasné postavy historie umění, které ještě lépe ztvárňují současní herci. Wilson coby Gil hraje perfektně. Je skvělý komik a role mu sedne. McAdams to samé. Pak tu je Kathy Bates coby kritička Steinová, které bych dal z fleku oscarovou nominaci. Adrien Brody coby Amedeo Modigliani, Hiddleston jako F.S. Fitzgerald, a hlavně úžasná Marion Cottilard coby dívka stejného charakteru jako sám Gil. Úžasné výkony. Přesuny ze snu půlnoci do současnosti Allen skvěle mísí s humorem, jako Gilova poznámka k projevu Paula nad Piccasovým obrazem, či krásnými scénami s Léou Seydoux, která příběh oživila svým úsměvem. A zejména v nádherném finále divák nemůže dělat nic jiného, než s úsměvem na tváři sledovat Gila jak odchází po mostě s někým, kdo má pro něj pochopení:-). Půlnoc v Paříži má pár nedostatků. Občas se Woody až moc zasní, ale jinak tam není moc co vytknout. Námět je skvělý sám o sobě, a provedení také. V poslední půlhodince má snímek lehce slabší baterky, ale to všechno vyhradí úžasná Allenovská pointa ve Versailles, za kterou bych přihodil klidně pět procent na vrh. Woody Allen točit filmy prostě umí. Je jedinečný a je vidět, že ho to baví a naplňuje, a aby mu nějací "usmrkánci" strkali klacky pod nohy, kvůli nepodloženým obviněním, které si stejně slečna Farrow bůh ví proč vymyslela, mi prostě nepřijde v pořádku. Člověk, co natočí takový film...to je úchyl, ale sám pro sebe komický, což Woody prostě je:-). Půlnoc v Paříži je asi jeho nejlepší poslední film. Nejde jen o retro romantickou komedii, kterou doprovází nádherná výprava a kostýmy či krásná kamera a nostalgický výběr hudby, ale je to snímek o snech, které má každý z nás. A je ukázkou toho, že půlnoční Paříž vám ten sen dokáže splnit. 75% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je finální. Krásný a milý film. Oscar za původní scénář je tu právoplatně.

Zelená kniha je řemeslně i divácky vstřícná. Na Řidiče slečny Daisy však nedosáhne. Vítěz Oscarů režiséra Petera Farrellyho není vůbec špatný film. Nepřináší nám však nic nového. Abych řekl pravdu, pociťuji dosti silné zklamání. Od filmu, který je vystavěn dle současné hollywoodské šablony, a zároveň je vítězem Oscarů, a tudíž i "nejlepším filmem roku," jsem čekal víc. Příběh není špatný, ani forma vyprávění. Problémem je zvolený klíč; tedy road movie v podobě pohádky o hodném černochovi a zlém bělochovi, kterého černoch společné cestě změní. Film bohužel neví zda chce být hořkou komedií nebo společenským dramatem. Chybí mu filmařská iniciativa, kterou by "nejlepší film roku" měl mít. Některé scény jsou zcela zbytečné a hlavně zdlouhavé. Třeba scéna ve sprše je zcela mimo mísu. Místo toho bych námět (podle skutečných událostí) více rozpracoval a soustředil se na hudební turné a vztah dvou hrdinů. Výtečný Viggo Mortensen je hlavním tahačem a lehce skeptický Mahershala Ali zase příjemným zpestřením, byť není nijak zvlášť výrazný. Nápady ani humor Farrellyho film nepostrádá. Ba naopak - jako komedie by vítěz Oscarů fungoval báječně, bohužel když se přesune k dramatičtější stránce, buď se nedokáže vyjádřit nebo je až příliš umělý. Zrovna tady bych čekal buďto mnohem ostřejší protirasistickou jízdu, tím pádem i větší drama, nebo naopak mnohem lehčí, prostší a hravější formu, kterou kdysi zvolil Řidič slečny Daisy, jenž hodil celé téma rasismu uctivě za hlavu. Film nutně nenudí, ale je dost natahovaný. Chtělo by to zkrátit o pár minutek. Cítím se trochu podobně jako loni po projekci oscarového favorita Dej mi své jméno, od kterého jsem hodně čekal, ale očekávání se mi nenaplnila. Možná za to ale může i fakt, že Zelená kniha vyhrála Oscary, navíc za téma, nikoliv za filmařskou úroveň. Kdyby cenu získal jen Ali, respektive Mortensen, jenž by si ji přeci jen zasloužil značněji, možná by to i mou kritiku pozvedlo výše, protože bych se na film koukal zase trochu jinak. Na Zelenou knihu jsem se ale moc těšil a jsem rád, že jsem ji viděl. Zelená kniha je dobrý film, avšak v porovnání s Romou nebo Bohemian Rhapsody nemá šanci. Tři Oscary za nejlepší původní scénář, vedlejšího herce a film. 70% a čtyři hvězdičky.

Pašerák není oscarový film, ale osmaosmdesátiletý Clint Eastwood se pořád drží nahoře, a jeho Earl Stone prostě baví. Ke Clintovi se ještě vrátím. Teď musím najít začátek. Před dvěma a půl roky jsem byl v kině na skvělém Sullym, pak měla přijít Paříž 15:17, ale prostě jsem ji prošvihl, a když jsem se v létě dozvěděl o chystaném Pašerákovi, nemohl jsem se dočkat. Jestli si někdo sliboval akční podívanou, má zajisté smůlu. Ale podívanou s humorem, napětím a city dostane i velký skeptik. No, co říct, než jen to, že Clint je prostě borec. Pašerák má totiž všechno, co Clintův film mít má. Hlavní samotářský hrdina Earl Stone, jehož předobraz Leo Sharp a jeho příběh má prostě vnitřní sílu, se kterou umí Clint Eastwood jakožto patriot a veterán skvěle zacházet. Earl Stone je v podání Nicka Schenka postava, k níž její rodina nechová zrovna největší sympatie. Starouš Earl, který nemá ve svém vyjádření a upřímnosti žádné zábrany diváka prostě dostane. Není to žádný svatoušek. Jako vždy samotář, jehož vztahy s rodinou jsou po dlouhá léta nefunkční a jehož minulost sahá do dob zabíjení a zlých časů. Rýpne si do Mexičana i černocha, je veterán z Koreje, a snaží se napravit své dávné činy. A hlavně má srdce. Takový je Earl. Nejvíce blízký mu dle mě je Will Munny z Nesmiřitelných a sám Pašerák má některé převzaté prvky z tohoto snímku a minimálně styl vyprávění a příběhu. Eastwood jede na své koleji, především svým rýpavým humorem na adresu menšin či členů kartelu, a také jemně kýčovitým, avšak přirozeným emočním vyjádřením citů. A pak má napětí, skvělé herce včele s režisérem a jeho filmovým "synem" Bradleym Cooperem a s krásnou epizodní roličkou pro legendu Andyho Garciu, kterého jsem moc rád zase viděl, krásnou emoční hudbu Artura Sandovala , drsnou westernovou atmosféru a jednoduchost. Pašerák je prostý snímek, který vás však zaujme od samého počátku. Příběh je hodně dobrý, a i když divák od začátku tuší, co se bude dít, děj sleduje s nadšením. Vůbec jsem se nenudil, film mě chytil a nepustil. Motivy s auty či květinářstvím krásně doplňují atmosféru příběhu. Clint po dlouhé době vyměnil Toma Sterna za Yvese Bélangera, který se však kamery zhostil na výsost dobře. A celkově snímek vizuálně i výtvarně fungoval. Když vidím v titulkách staré známé jako Joel Cox či scenárista Nick Schenk jsem prostě nadšen, jak s legendou Clintem drží soudržnost i po letech. Především spolupráce se Schenkem Clintovi svědčí. Podávají nám totiž snímek hodně dramatický, ale zábavný a přirozeně vtipný, ať už se jedná o Earlovy dialogy s pašeráky, tak jeho zpěv za jízdy, a baví i vysvětlivky jako "osmá jízda." Chybí snad jen uplivnutí, které od Clinta vždy čekám. Herecky není co vytknout. Bradley Cooper září a není mu co vytkout. Potěší jak Garcia tak Laurence Fishburne či Clintova dcera Alison. Clint zde vítězí nad režisérem jako herec. Nebál bych se mu udělit nominaci za herce v dramatu na Golden Globe. Nejde tu jen o věk naší legendy, ale o výsledky, které svými filmy přináší, a Pašerák dokazuje, že Eastwood prostě pořád umí, a že se na něj pořád čeká. Já si po včerejšku znovu uvědomil, jak moc ho mám jako tvůrce rád a jak moc je pro mě jeho tvorba důležitá, protože on byl můj dětský hrdina. Clint Eastwood na koni, mizící se sluncem v zádech. Pašerák mě rozhodně nezklamal, a Clint mi prostě zase dokázal, že je mým nejoblíbenějším tvůrcem. Pašerák není oscarový film, ale rozhodně se ho nebojím zařadit mezi nejlepší filmy loňského roku, protože osmaosmdesátiletý režisér natočil za minulý rok dva filmy, z čehož minimálně jeden je opravdu dobrý. A moc se těším na příští film:-). Clint Eastwood a Ennio Morricone, dva největší muži současného filmu, kteří prostě nikdy nebudou zapomenuti. Už aby se spojili! 75% a krásné čtyři hvězdičky. Nejlepší scénu nedokážu určit. Ale prostě všechny, které vede starý Earl Stone. A finále, proč ne?

Maléna má krásný příběh i silné téma, ale od Tornatoreho se čeká víc než jen výplňková snůška chlapeckých snů. Monica Bellucci film bezpochyby táhne svou krásou, ale z hereckého hlediska nemá příliš mnoho prostoru. Chvíle hrozící nudou či stereotypem naštěstí zachraňuje přenádherná Koltaiova kamera, Morriconeho hudba a v neposlední řadě i Tornatoreho režijní poetika. Je to pěkné, klukovskou nostalgií provoněné vzpomínání, do kterého se divák s chutí a láskou ponoří, ale strhující účinek režisérovy "Legendy o 1900" či "Nejvyšší nabídky" se sotva dostaví. 7/10.

České lvi jsou rozdány. Z 14 typů jsem správně odhadl 8, což ujde, ale uznávám, že těsně před vyhlášením vítězů jsem typy obracel na skutečné vítěze (viz. střih, hudba). Jsem moc rád, že vyhrálo Všechno bude. Olmo Omerzu už je náš režisér, definitivně:-). Všechno bude byl nápaditý film, o svobodě a nespoutanosti. Moc potěšila cena za střih, vedlejší herečku pro Elišku Křenkovou a mladého "Heduše." Ceny byly rozdány spravedlivě. Že Toman a Jan Palach či Zlatý podraz nic nevyhráli, nevidím v tom žádný velký problém. Nevadí mi, že čtyři ceny vyhrál Havelkův Hastrman, plus po jedné ceně pak pohádka Čertí brko, Švankmajerův Hmyz a hlavně jedna krásná cena za Domestik, který si cenu za zvuk zasloužil. Večer byl v dobré atmosféře. Václav Kopta se role moderátora zhostil dobře. Byl to večer filmu, a ne politických narážek. Předávající byli skvělí, hudba také. Celkově bych dal večeru 75%. A jsem rád, že akademici pochopili, že mají oceňovat filmy, a ne témata:-).

Roma. Prostě dobrý film. Yalitza Aparicio si jde pro Oscara, stejně jako režisér Cuarón. Jestliže Netflix někdy vyprodukoval opravdu velký film, pak je to Roma, kterou jen těžko v dohledné době něco překoná. Děkuji za uvedení v kinech, byť je neskutečná škoda, že se Roma na velkém plátně (kam jasně patří) promítá jen omezeně. Doufám, že Netflix bude v budoucnu v kino distribuci pokračovat; rozhodně na to má. Roma je upřímným příběhem z dětství, kde se hlavním východiskem stávají vzpomínky na Mexico City 70. let a vyrůstání v nepříliš funkční rodině. Cuarón své "autobiografické" vyprávění nazírá zejména pohledem jedné konkrétní postavy, služky Cleo, jež ho i jeho sourozence částečně vychovala. Skrze dívčin osud sleduje situaci rodinou, tak i tu politickou. Režisér přesto ani jedinkrát nesklouzne ke zbytečnému vysvětlování, natož k laciné efektnosti. Cuarón raději vypráví; kouzelně, přirozeně, výjimečně. Snímku vévodí úžasná černobílá kamera a také skvělý zvuk. Zajímavé je, že během celé 135 minut dlouhé stopáže film pracuje s téměř totální absencí hudby. Roma nemá přesně daný příběh, žádnou strukturu v ní nehledejte, je spíše nahlédnutím do života obyčejných lidí a jejich každodenních strastí i radostí. Přesto vás od začátku do konce naprosto pohltí. Alfonso Cuarón si tento film natočil především pro sebe (a své milované blízké). O to větší radost mám z jeho univerzálního dopadu a ohromné filmařské úrovně. Cuarón opět dokázal, že je jedním z nejlepších režisérů dneška. Vrcholná scéna na pláži je nesmírně působivým momentem, který Vás dožene k slzám. Mexická kinematografie vzkvétá, Roma, v čele s Cuarónem, je její současnou královnou. U mě 85%. Tři Oscary za nejlepší kameru, režii a zahraniční film.

Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a že ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění, což se vůbec nevyplácí. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si vcelku drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává a ani nehraje vyloženě špatně, ale nemá v sobě emoční prostor, který by její postava Liesel dost potřebovala. Plus dobrý Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se to mělo vypiplat k nepoznání a od základů. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, ale vlastně si cením jeho nápadu, a je dobře, že se o naše dějiny zajímají zahraniční autoři. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu a snaží se o ohromné umění. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého, co by příběh posunulo skutečně kupředu. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako je úvodní scéna cesty do Milána, která je dělaná jen pro efekt, a podobných vylomenin ze strany Ševčíka se najde více. Co snímku nelze upřít, je hlavní postava - Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje, i když by si zasloužila mnohem více prostoru, avšak finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu možná patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, a i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, i když do děje jinak moc nezapadá, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji.

Francouzská klasika z pera tvůrce Bezva finty i Muže z Acapulca. Veber z toho navíc udělal i chytrou krimi s krásným dramatickým podtextem a hlavně skvělými aktéry. Gérard Depardieu (Kentán) předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů a Jean Reno (Ruby) od něj není příliš daleko. Společně tvoří jedinečnou dvojku, která se skvěle doplňuje. Drž hubu! je komedie, která vždycky pobaví a zároveň i dojme. Důkaz, že Francouzi filmy točit umí. Tenhle film nemá chybu!

Psycho je Hitchcockovo mistrovské dílo! I po letech zůstává duševně nemocný Norman Bates (Anthony Perkins), sprcha, Hermannova hudba a drásavé záběry nepřekonatelným dílem světové kinematografie, které určitým způsobem proměnilo styl natáčení i vnímání filmů. Nejspíš vůbec nejlepší horor, co byl kdy natočen, srovnání snese snad jen s Kubrickovým Osvícením. 100%. Alfred Hitchcock byl opravdový génius a velký průkopník filmu!