giblma

Divácký hit festivalu zaručen! Parta lolitek je cepována svým manažerem, který mylně hledal v Bohdanově zájmu laciné píárko. Holky běhají, protože zpěvačka musí být krásná a netlustá. Holky se nenuceně fotí s barevnýma hodinkama od sponzora. Holky se musí vyfotit s Michalem Davidem, Darou a Mončou Absolonovou, i když by raději z hlediště pozorovaly tanečky Bena Cristovaa. Bizar a absurdita, obzvlášť pohybujete-li se v akváriu intelektuálů, kteří v kavárně nad dvojkou (s ádvojkou!) rozebírají poslední literární počin od Topola a volí zelené. A je sympatické, že Bohdan si tohle vakuum dobře uvědomuje - Michalovi Davidovi jsou kecy kulturní veřejnosti šumák a spousta lidí odebírajících Blesk řekne, jak je to pěkné, že na sobě holky makají a jdou si za svým snem. Dobře udělaná oddychovka s přesahem. Gratulace! (MFDF Jihlava 2013)

Na potřetí ano! Možná z toho důvodu, že Hlas krve je nejvíc "evropský" - už se věčně neomílají existenční otázky, spíš ty existenciální, je tu láska a Apu konečně dospěl k tomu, že je rozháraný umělec, který v sobě cítí génia, ale nenachází sílu o tom přesvědčit svět (ehm!). S narozeninovou krizí další přesvědčení o tom, že umčo není důležité, život obohatí děti. (Jestli si tohle tyvole přečte nějaké moje randíčko, tak sem v hajzlu.) Ještě to budu přepisovat, aby to nebylo tak expresivní, ale to nadšení prostě muselo ven.

Jen tak naokraj k uvěřitelnosti zápletky nad kterou tu mnozí polemizují - vzhledem k politickému režimu a zkostnatělosti struktury ruské byrokracie, vzhledem k příběhům co jsem slyšela od mých v Čechách žijících ruských známých, rozhodně bych Majora neřadila po bok komixových adaptací co se týče uvěřitelnosti. Pokud máš moc, projde ti všechno. To by prošlo i vedoucímu krajské policie, který spěchá za ženou, která právě rodí vymodlené dítě. Srazí ale jiné dítě a tím spouští sérii zahlazovacích stop, než si alibisticky uvědomí, že vlastně takhle to nechce a všechno ještě zkomplikuje. Být policistou ale není úplná švanda. Po tom co jste riskovali život ve válkách, chytáte agresivní opilce a zavíráte šlapky. Vytváří se svébytný kodex morálních pravidel, která pro komunitu platí (projeví se ve scéně, kdy na stanici naběhne naštvaný manžel a sbor nechce majora vydat na jistou smrt), ale kdokoliv trošičku kafkovsky odosobnělý stroj zadrhává, je bez milosti odstraněn. Je největší sviňák starý šéf dost pravděpodobně odkojený KGBáckými praktikami, co chce na svém teplém místečku v klidu dožít? Je největší sviňák podřízený, který začne hlavního hrdinu tahat z maléru a později svědomitě plní (byť krvavé, ale) rozkazy? Nebo je na tom nejhůř ten, kvůli kterému se celý kolotoč spustí a dost pravděpodobně by ani necekl, kdyby si nechtěl ulevit od svědomí? Je lépe zabít jednoho nevinného, aby se zabránilo dalším mrvým? Nejlepší film Varů o zle a o tom, jak si ho pěkně omluvit. (MFF KV 2013)

Móc dobré! Jen observační mód, kroužící a přeostřující kamera s vypouklou čočkou, cestující po domácnostech i veřejných místech, trans a hypnotičnost. Je moc zajímavé pozorovat, jak si postavy objektivu všimnou, aby ho následně opět ignorovaly. Klidně bych Rogalika brala jako celovečerák (k velké nelibosti ostatních), ony jsou totiž záběry rezignovaných výrazů ve tvářích lidí mnohem výmluvnější než kdyby půlhodiny žvanila mluvící hlava o tom, jak krušný má život. (MFF KV 2013)

Byla jsem šeredně napálená! Anotace slibuje prosluněný příběh o přátelství a já místo toho dostanu dost možná hit příštích Mezipater! Takže tak - mladá Chorvatka co je furt smutná, potká mladou Dánku, co je taky furt smutná. Když jsou ale spolu, najednou je všechno víc sluníčkové, rebelují pokřikováním v kavárně, narušují veřejný prostor obvazováním soch draků šátkem a vůbec by se k nim Amélie z Montmarteru určitě hrozně ráda přidala. Do toho se z nich hrnou hluboké pravdy o životě, jak vystřižené z mé oblíbené fejsbukové stránky "Láska k moudrosti". Naštěstí se ale Slovinka musí před vejletem sbalit a my jsme konfrontování s rodinou. Konečně se jde víc do hloubky a začínají se prokreslovat charaktery, SPOILER odchod Iben je nevyhnutelný KONEC SPOILERU. Převažuje však lítost, že ať už jsou postavy Tininy rodiny či kámoše Matise stokrát zajímavější, musíme drtivou většinu stopáže koukat na leklou zádumčivost ústřední dvojice. (MFF KV 2013)

"Mančasta" dal světu spoustu čupr věcí. Buzzcocks, Chemical Brothers, Doves, Elbow, Happy Mondays, Joy Division a New Order, The Fall, The Smiths, nebo třeba Wu Lyf, podle kterých máme na bytě pojmenovanou wifinu. A pak jednu špatnou věc - Oasis. A samozřejmě ke kladům ještě patří The Stone Roses. Nemusíte být jejich sklaní fanoušek (já nejsem), nemusíte znát pozadí manchesterské scény a znát zkazky o Haciendě (pro hudební freaky viz také třeba Winterbottomův 24 Hour Party People o tomto legendárním klubu), ono to prostě funguje, pokud máte hudbu alespoň trochu rádi. Na fanouškovství totiž stojí celý film - když vidíte fanoušky s elpíčkem pod pažou utíkat pro lístek na koncert zadáčo. Režisér Shane Meadows je viditelně dojatý, když poprvé vstoupí do zkušebny skupiny. Euforie šťastlivců na extra koncertě a lítost těch, co se na představení nedostali. V raném rozhovoru pro televizi John a Ian odpovídají, že chtějí dosáhnout toho, aby člověk co příjde na jejich koncert, chtěl potom sám založit kapelu. Jako sorry, ale když Šutry spustí na úvod prvního koncertu po bůhví kolikati letech I Wanna Be Adored a tisícihlavý dav zpívá s nima, PROSTĚ CHCETE ZALOŽIT KAPELU!! (MFF KV 2013)

Chich, chich, národy bývalé Jugoslávie se spojují, aby chránily buzny.

Snímek Maji Miloš šokoval diváky nejen rotterdamského festivalu explicitními sexuálními scénami a krutostí každodennosti mladých z periferie Bělehradu. Hlavní hrdinka Jasna utíká od rodiny a těžce nemocného otce do kolotoče večírků a divokých sexuálních zkušeností. Objektem jejího zájmu je o něco starší Djole, dokonale naplňující (nejen) balkánský archetyp silného macha a alfa samce, stejně jako Jasna přijímá vzorec lascivní vyzývavé ženy, se kterým je konfrontována i díky zpěvačkám srbské taneční hudby. Nejde o to, že by byli hrdinové bezcitní, Jasna projevuje při praxi v sirotčinci i přes drogový rauš dávku empatie, Djolo se během náhodného setkání s Jasninou rodinou chová jako vzorný syn nejlepší kamarádky dívčiny matky. Mládí odkojené akčními filmy a pornem však na city nehraje, nasazuje masku surovosti, a tak je i happy end Klipu zakamuflován ránou pěstí a tekoucí krví.

Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách.

Děvkař Nikola zbouchne obrýlenou naivku Marinu. Její kámoška Buba převezme iniciativu a rozhodne se, že Nikolu přiměje se do Mariny zamilovat. Vše pozorují anděl s čertem, pro něž je zápletka předmětem sázky. Film vzniknl těsně před odtržením Slovinska od Jugošky před první fází války. Možná i proto byl poměrně úspěšný za hranicemi (filmový svět je k politické situaci dost solidární), nicméně nejpopulárnější je samozřejmě na Balkáně, kde má kultovní statut. Dost mi připomínal náš Kouř, ne sockritickým bacgroundem, ale prací s popkulturou. Stylizované večírky u bazénu, hudební čísla nadpřirozené dvojice, okouzlování znalostí Sartera a Hendrixe... Výtvarná stylizace je výrazná, těží z estetiky raných devadesátek, je vyhnaná na maximum a nejen ta mě naprosto okouzlila!