Rogalik
Obsahy(1)
Pomalé záběry kamery doslova proplouvají několika obyčejnými polskými domácnostmi a z pozice zvídavého voyeura zachycují skryté kouzlo všedního domácího života. Originálně pojatá a striktně observační kinematografická esej Pawła Ziemilského získala ocenění na festivalech v Záhřebu a Oberhausenu. (MFF Karlovy Vary)
Videá (1)
Recenzie (3)
Móc dobré! Jen observační mód, kroužící a přeostřující kamera s vypouklou čočkou, cestující po domácnostech i veřejných místech, trans a hypnotičnost. Je moc zajímavé pozorovat, jak si postavy objektivu všimnou, aby ho následně opět ignorovaly. Klidně bych Rogalika brala jako celovečerák (k velké nelibosti ostatních), ony jsou totiž záběry rezignovaných výrazů ve tvářích lidí mnohem výmluvnější než kdyby půlhodiny žvanila mluvící hlava o tom, jak krušný má život. (MFF KV 2013) ()
Kamera jako voyeur je skutečně zajímavá, ale strnulost lidiček, které zachycuje, je spíš k neprospěchu. Režisér říkal, že film vznikl po tom, co dokončil definitivně dlouhodobé umělecké workshopy v obci Rogalik a chtěl si na závěr něco "odnést". Stále přemýšlím, co si z toho odnesl... Možná jak píše giblma níže: "rezignované výrazy ve tvářích lidí", to by asi tak odpovídalo. Otázka je, jestli byli rezignovaní ze svého života v Rogaliku nebo z toho, že je nějaký chlápek natáčel. ()
Téma obyčejné polské domácnosti mě opravdu nechytlo. Bohužel i hudební vkus těchto rodin je pro mě děsný. Hodnotím tedy pouze jedním slovem: zbytečné. Jedna hvězdička. ()
Galéria (3)
Fotka © 48. MFF Karlovy Vary
Reklama