Hlas krve
Apur Sansar
The World of Apu
The World of Apu
Obsahy(1)
Hlas krve uzavírá trilogii o chlapci Apuovi, která světu představila indickou kinematografii. Oba rodiče jsou již mrtví a dospělý Apu žije ve zchátralém bytě v Kalkatě u železniční trati a snaží se prosadit jako spisovatel. Jeho přítel Pulu ho pozve na svatbu své sestry do bengálské vesničky. Slavnost se ale pokazí: zjistí se, že zamýšlený ženich je mentálně postižený. Když se nevěsta ve stanovenou hodinu nevdá, bude navždy žít v hanbě. Apu, který se brání a je celý zmatený, je přinucen ke sňatku a odvádí si svou nezletilou nevěstu do své chatrče ve velkoměstě. (Hans.)
(viac)Recenzie (15)
Pekné zakončenie trilógie. Ray bol portrétista osudov. Dokázal vystihnúť vo svojich filmoch skutočných život Indov. Charakter štátu a jeho politických zmien sa podpisoval na obyčajných ľuďoch. Na chudobe. Ray ich svojim dielom oslavuje. Ukazuje výrazne zmeny v šťastí a v tragédií. Malé gesto láskavosti je odmenené mnohonásobne. Rovnako je aj tragédia silná a meniaca osudy na nepoznanie. Apu je výborná postava. Žijúca, dýchajúca a sympatická. Je jedno či sledujeme jej osud keď bol mladý chlapec, počas dospievania alebo v dospelosti. Mitrova kamera zachycuje atmosféru, umocňuje emócie postáv, skrýva sa a objavuje a Ravi Shankar hrá ako o život. Jedna z najlepších trilógií. V ktorej každý diel môže ponúknuť scénu, ktorá chytí za srdce. V prvej časti to bola strata sestry, v druhom návrat Apua zo stanice, aby bol aspoň o jeden deň naviac s matkou a vo finále vzťah medzi Apuom a jeho manželkou. Veľmi som si tieto filmy užil. ()
Som spokojný, že Apu trilógia dostala plnohodnotné zavŕšenie a že sa nemusím opäť trápiť tým, že som videl pre mňa bezvýznamný významný film. Námet je akoby vystrihnutý z nejakej americkej rom-com ( rýchla náhrada za ženícha ), ale postupne sa pretaví v niečo viac. Viac emocionálne a ľudské. Záver je pri tom ale ešte stále otvorený. ()
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně. ()
Hlubší emoce, které jsem postrádala v Aparajito, byly v Apur Sansar bohatě zastoupeny. Apův útěk z reality, závěrečné sbližování se synem, ale především vzkvétající láska Apu a jeho ženy byly řádným útokem na city. Něžná intimita mladého páru vyzařovala i bez fyzických rozkoší. Žádné polibky ani doteky, Ray si musel vystačit jen s gesty, slovy, obrazy, symbolikou, ale to působilo intenzivněji a upřímněji. Symbolů použil v celé své trilogii opravdu hodně a mezi nimi vynikal ten zdánlivě nenápadný, ale všudypřítomný a mně blízký. Vlaky. Znamení pro putování jednoho chudého, indického chlapce dětstvím, dospíváním až do dospělosti. Tratě a křižovatky poseté ztrátami a smutkem, záblesky štěstí a neutichajícími nadějemi v lepší budoucnost. Jako celek patří Apu-trilogie právem mezi nejvýznamnější světovou filmovou tvorbu a doporučuji zhlédnout všechny tři díly za sebou. Je to jako prožít Apův život v jeho těsné blízkosti a ponořit se do indické mysli. ()
4,5 Skvelé zakončenie trilógie. Apu sa vracia s malým synom do svojho rodiska, čím sa cyklus uzatvára - vraciame sa na začiatok, do detstva, aby kolobeh života mohol pokračovať. Film opäť zdobia nádherná čiernobiela kamera (Subrata Mitra) a úžasná hudba (Ravi Shankar), je charakteristický svojou neskreslenou pravdivosťou a hlbokou ľudskosťou, čo sú poznávacie znaky Rayovho režisérskeho štýlu. Najintezívnejšie momenty filmu sú tie, v ktorých sa Apu zbližuje s novými postavami - s pôvabnou Aparnou a malým Kajalom. Až mi bolo ľúto, že trvali tak krátko. ()
Galéria (14)
Fotka © Les Acacias
Reklama