Disk

Hrozná pozéřina s vyčpělým stereotypním trojúhelníkem Berlín-gayové-drogy. Ne, s tímto na mě už prosím nechoďte.

Ira Sachs je po více než deseti letech zpět s novou vztahovkou a je to moc dobré. Skvělí herci, výborné dialogy a Ben Whishaw je i po deseti letech od Atlasu mraků stále hot.

Planeta pokladů má mnoho společného s Černým kotlem - mladého hrdinu, zcela výjimečnou animaci a bolestný finanční průšvih. Ostatně snímek vycházející z motivů známého románu Roberta Louise Stevensona se měl točit po Černém kotli, ale, jak známo, na svůj vznik si musel počkat nejméně patnáct let. I tak to byl propadák a je to velká škoda. Planeta pokladů ani po více než dvaceti letech od svého vzniku nijak nezestárla a musím přiznat, že podobně jako Černý kotel si mě získala od prvních minut. Je to klasický dobrodružný příběh se vším, co k tomu patří - včetně nádherné hudby Jamese Newtona Howarda. Planeta pokladů si zaslouží druhou šanci - a vaše docenění.

Školní prostředí v kombinaci se špionskou zápletkou zní z divácké stránky velmi vděčně a Kočka mezi holuby je divácky velmi vděčná. Mark Gatiss napsal skvělý scénář, který Herculu Poirotovi umožnil, aby se mohl pohybovat v drahé - a na svou dobu jistě dosti liberální - dívčí škole jako doma a odhalit nečekaného vraha. Skvělá detektivka a pro mě navíc příjemný bonus v podobě pohledného zahradníka.

Po zhlédnutí Černého kotle jsem konečně pochopil, proč má tato na svou dobu hodně temná disneyovka přezdívku "film, který málem zabil studio Disney". Ve své době šlo o nejdražší animovaný film (44 milionů tehdejších dolarů), která ale tehdejší rodiče s dětmi do kin nepřilákala a ve výsledku tak šlo o největší studiový propadák (před Osamělým jezdcem). Není se co divit. Černý kotel totiž není klasickou animovanou pohádkou, ale adaptací slavných Kronik Prydainu od Lloyda Alexandra. Tomu odpovídá ponurost snímku, který v dnešní době díky unikátní animaci naopak působí svěžím dojmem. Absence písniček tomu jenom pomáhá. Jenže studio Disney si idealizovaně spojujeme s roztomilostí (co naplat, že ve Sněhurce jsou četné hororové scény), takže není divu, že se studio rozhodlo Černý kotel prakticky vymazat z paměti. Po téměř čtyřiceti letech od své premiéry si tenhle unikátní animák zaslouží druhou šanci. Je to výborné fantasy s klasickým archetypálním příběhem a nádhernou atmosférou, která sice cílí spíše na dospívající mládež než na mladší děti, ale o to více se vám odmění.

Film přesně pro Douglase a pro mě - v tom nejlepším slova smyslu. Hltal jsem doslova každou pikosekundu, nemohl jsem se toho nabažit a bylo mi líto, že to po velmi krátkých třech a půl hodinách najednou skončilo. Geniální věc a jeden z nejlepších Martyho filmů vůbec.

Název napovídá nějakou německou pseudoromanťárnu od Rosamunde Pilcher, kterou vaše babička sleduje v sobotu na Primě, ale ve skutečnosti jde o další napínavou poirotvku s Davidem Suchetem. A tentokrát je to hodně temný případ. Zlo střídá zlo a na rozhřešení tu není místo. Celé závěrečné sezení a pointa celého případu jsou dechberoucí a dost drsné. Parádní snímek.

Viděno po těch letech... bavil jsem se slušně, i když to zestárlo ne úplně důstojně (postava homosexuálního upíra v ženských šatech musela být mimo už v době vzniku). Hodně toho zachraňují Viktor Preiss (ten si svou roli vyloženě užívá) a Luděk Kopřiva, ani Petr Nárožný se tu neztratí. Ústřední dvojice je však otřesná. Rudolf Hrušínský nejml. je tu jalový a Iveta Bartošová je castingový omyl. Naštěstí je tu obstojná výprava, pár dobrých vtipů a celkově slušná technická stránka. Rozhodně se na to dalo koukat, ale dlouho mi Svatba upírů scházet zase tolik nebude.

Opět skvělá poirotovka. Tentokrát mě závěrečné rozuzlení hodně překvapilo, nicméně jsem si tento snímek opět užil. Atmosféra posledních poirotovek je mnohem filmovější než dříve, ale o to více si je užívám.

Společně s Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda závěrečný snímek volného screwballového triptychu Martina Friče, který se zjevně inspiroval v amerických komediích té doby. Oldřich Nový a Nataša Gollová zde předvádějí jedny ze svých vrcholných hereckých výkonů a další hvězdné osazenstvo jim báječně sekunduje - včetně Karla Hašlera v úvodní scéně, pro kterého byl Roztomilý člověk žel posledním filmem, kde se mohl objevit před kamerou. Scénář je bravurní, snímek bez jakéhokoli zadrhávání jede plnou parou až do vtipného konce a Roztomilý člověk je dalším důkazem, že tvorba Martina Friče (až na pár výjimek) bez problému osloví i dnešního člověka.