Disk

Emmerichova Patriota jsem viděl úplně poprvé v životě. Nečekal jsem to, ale je to velká pecka ze staré školy. Vidět tady mladého Heatha Ledgera a další herce byla velká radost. Krásná malebná kamera a nádherná hudba Johna Williamse. Emmerich tentokrát vypráví pozvolna a nechává jednotlivé scény perfektně doznít. Vlastně úplně nerozumím, proč je Patriot poněkud nedoceněný. Přitom má všechno, co by kvalitní hollywoodská podívaná měla mít.

Jasná hitovka letošního léta. Troye Sivan se vrací v plné parádě a navíc s dokonalým klipem, který mi perfektně sedl. Skvělé taneční kreace, na Troyeho se skvělá kouká (je totálně sexy a můj typ) a celá písnička má úžasný náboj.

Původní West Side Story je pořád výborný snímek, ale stále si trvám na tom, že Spielbergova verze je mnohem lepší. Wiseův a Robbinsův film nezapře divadelní původ. Sice je to tvůrčí záměr, který respektuji, ale čas v tomto směru je dost nemilosrdný. Naprostá většina scén se odehrává v tmavých interiérech, do exteriérů zavítáme jen výjimečně. Přitom začátek s leteckými záběry na New York a na hřišti je geniální a patří k nejlepším filmovým úvodům vůbec. Herecké výkony samozřejmě odpovídají době vzniku - jsou v mnoha pasážích divadlem před kamerou a ne vždy působí tak, jak bylo zamýšleno. Platí to i o scéně prvního setkání Tonyho a Maríe, které vyznívá dosti naivně. Pak už se to naštěstí zlepší. U kamery je nejlepší zmíněný začátek - ty letecké záběry jsou dodnes famózní, ale pak už je kamera víceméně statická, přitom látka si přímo žádá více rozpohybovaných a dynamických záběrů. Pokud jde o písně, ty samozřejmě vůbec nezestárly, Bernsteinova hudba a texty Stevena Sondheima jsou nepřekonatelné, stejně jako choreografie a luskání prsty, které k West Side Story patří. Navzdory výše řečeným výtkám patří původní West Side Story stále k muzikálové klasice, kterou by měl rozhodně vidět každý. Pak už záleží na vaší shovívavosti, ale v každém případě platí, že bez tohoto West Side Story by nikdy nevznikla geniální Spielbergova verze.

Slovenské pohádky 80. let natáčené v německé koprodukci patří k tomu nejlepšímu, na co můžou být Slováci právem pyšní. Částečně to platí i o této pohádce na motivy Pavla Dobšinského, případně Karla Jaromíra Erbena. I zde nechybí nezaměnitelná atmosféra, kterou jsem si jako divák velmi užíval. Herecky je to už krapet horší. Michal Dočolomanský jako zlý král je výborný, stejně tak mnohé herecké osazenstvo. Ovšem jinde je to horší. Štefan Skrúcaný v roli Plaváčka je sice velmi hezký, ale herecky mě moc nezaujal, a Marek Ťapák v roli Plaváčkova druha Mozola je tu navíc a vyloženě mimo. Nevyrovnanost je bohužel i u původního českého kinodabingu. Někde hlasy sedí, ale předabovat pány Lasicu a Satinského, když oba češtinu perfektně ovládali, se mi moc nelíbilo. A ten, kdo navrhl, aby Vlada Můlllera namluvil Miroslav Moravec (!), by si zasloužil naplácet na zadek.

Měl jsem radost a byl jsem až dojatý, že na plátně vidím stále toho starého dobrého Indyho, u jehož dobrodružství se pokaždé příjemně bavím. A nezáleží na tom, u jakého dílu nyní už celé pentalogie. Když ho miluješ, není co řešit. Jasně, Dobyvatelé jsou Dobyvatelé, ale Nástroj osudu mu hodně šlape na paty. Kacířské? Jistě. Úvodní expozice z válečných let se Dobyvatelům směle vyrovná ve všech ohledech a ani další průběh není vůbec špatný, naopak. Harrison Ford je i ve svém věku pořád dokonalý. Je znát, že Indianu Jones má narozdíl od Hana Sola v oblibě. Užívá si každý moment, který doprovází stále neselhávající John Williams. Záporáky jsou tu po letech opět náckové, kteří i v 60. letech mají s Indym nevyřízené účty. Mads Mikkelsen je opět výborný a perfektně sem zapadne. No a ten závěr? Doják, který jsem vůbec nečekal. Nejen proto, že už to všechno končí, ale hlavně to setkání... James Mangold samozřejmě není Steven Spielberg, ale je vidět, že původní čtyři díly měl pečlivě nastudované. Jeho příspěvek tak netvoří žádnou nastavovanou kaši, ale plynule na Spielberga navazuje. Nástroj osudu je pro mě příjemným překvapením a lepší už to ani být nemohlo. Georgi, Stevene a Harrisone, díky za všechno.

Třetí díl viděný poprvé až nyní a říkám si, že je to velká škoda. V kině musel závěr Caesarova příběhu působit fantasticky. Krásně nasnímané, technicky geniální, emocionálně působivé a Andy Serkis zde završuje další ze svých úžasných motion capture výkonů. A velký dík za scénář, protože tu jinak hrozil prvoplánový válečný příběh s tematikou pomsty, což by jinak všechno degradovalo. Díky tomu patří celá opičí trilogie k nevšedním sériím, které si bude hledat dnešní i budoucí publikum.

Viděl jsem to poprvé a naposledy před jedenácti lety, dnes to vidím podruhé. Vůbec to nezestárlo, naopak to krásně dozrálo. Stále nádherný film.

Platí totéž co u prvního dílu. Poprvé viděno v kině před devíti lety, podruhé viděno až dnes. Ani druhý díl opičí trilogie nezestárnul, taktéž dozrál a celý úvod o neznámém viru z laboratoře, který nakazil celosvětovou populaci, má po covidové době úplně jiný - a děsivější - rozměr. Režijní změna kvality nijak nepoznamenala. Jsem zvědavý na třetí díl, který jsem v kině už nestihl a bude pro mě tak premiérou.

Nadčasová a dokonale nemilosrdná studie pokryteckého maloměšťáctví a pseudomorálky, kterou nám dnes velmi názorně předvádějí ctihodní lidé - např. křesťanští demokraté. Zdenka Baldová je ve své poslední roli famózní a zúročuje zde všechny své dosavadní herecké zkušenosti.

Mám rád baladický tón pohádkových příběhů a moc nemusím nějaké rozjásané řachandy. Platí to i o této koprodukční pohádce Martina Hollého. Sledování jsem si proto moc užíval. I díky fantastické hudbě Karla Svobody, originálním kostýmům Theodora Pištěka a nádherné kameře Doda Šimončiče. Herecké obsazení je luxusní. Vévodí mu skvělá Libuše Šafránková a na svou jinak běžnou hereckou polohu věčně zlý Ladislav Chudík. Ani další herci se tu neztratí. Jak bylo řečeno, pohádka má baladický ráz, dominuje jí - i díky zmíněné Svobodově hudbě - temná atmosféra a na konci jsem se až dojal. Ještě zbývá hodnocení dabingu. ČT odvysílala pohádku s původním českým kinodabingem (1983) v režii Víta Olmera (ten v té době nemohl točit vlastní filmy). Některé Olmerovy volby mohou znít zvláštně, ale hlas Dalimila Klapky na Jozefa Krónera a hlas Borise Rösnera na Juraje Kukuru (už se kvůli odchodu do Německa nestihl namluvit) znějí na první poslech zvláštně, ale ve výsledku je to vlastně dost v pohodě. Velkým štěstím je, že se Libuše Šafránková a Ladislav Chudík namluvili sami a tímto této pohádce oba hodně pomohli. Kdo má rád temnější pohádky, tato verze Soli nad zlato mu bude určitě konvenovat.