Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krimi
  • Dokumentárny

Recenzie (1 406)

plagát

Všechny zabij a vrať se sám (1968) 

Enzo Castellari tady byl zjevně ve výborné formě. Přestřelka střídá přestřelku a rvačka střídá rvačku. Skvěle natočeno, tempo je na spaghetti western docela rychlé a pěkně to odsýpá. Hodně dobrý je tu především scénář, u kterého si v průběhu filmu nejste jisti, kdo se k tomu zlatu nakonec (ne)dostane. Tleskám.

plagát

Ježiš Kristus superstar (1973) 

Parádní rocková opera. Padesát let stará adaptace slavného muzikálu dodnes neztratila ze své působivosti. Je to zásluhou nejen Andrewa Lloyd Webbera a Tima Ricea, ale také absolutně dechberoucí kamerou Douglase Slocombea (původní trilogie Indiana Jones), který fantastickým způsobem nasnímal celou pouštní krajinu. Jeden záběr lepší než druhý, i když film nejspíš vznikal v ne úplně příznivých podmínkách. Filmový Jesus Christ Superstar se právem řadí mezi slavné muzikály a kultovní díla pro příští generace.

plagát

Patriot (2000) 

Emmerichova Patriota jsem viděl úplně poprvé v životě. Nečekal jsem to, ale je to velká pecka ze staré školy. Vidět tady mladého Heatha Ledgera a další herce byla velká radost. Krásná malebná kamera a nádherná hudba Johna Williamse. Emmerich tentokrát vypráví pozvolna a nechává jednotlivé scény perfektně doznít. Vlastně úplně nerozumím, proč je Patriot poněkud nedoceněný. Přitom má všechno, co by kvalitní hollywoodská podívaná měla mít.

plagát

Troye Sivan: Rush (2023) (hudobný videoklip) 

Jasná hitovka letošního léta. Troye Sivan se vrací v plné parádě a navíc s dokonalým klipem, který mi perfektně sedl. Skvělé taneční kreace, na Troyeho se skvělá kouká (je totálně sexy a můj typ) a celá písnička má úžasný náboj.

plagát

West Side Story (1961) 

Původní West Side Story je pořád výborný snímek, ale stále si trvám na tom, že Spielbergova verze je mnohem lepší. Wiseův a Robbinsův film nezapře divadelní původ. Sice je to tvůrčí záměr, který respektuji, ale čas v tomto směru je dost nemilosrdný. Naprostá většina scén se odehrává v tmavých interiérech, do exteriérů zavítáme jen výjimečně. Přitom začátek s leteckými záběry na New York a na hřišti je geniální a patří k nejlepším filmovým úvodům vůbec. Herecké výkony samozřejmě odpovídají době vzniku - jsou v mnoha pasážích divadlem před kamerou a ne vždy působí tak, jak bylo zamýšleno. Platí to i o scéně prvního setkání Tonyho a Maríe, které vyznívá dosti naivně. Pak už se to naštěstí zlepší. U kamery je nejlepší zmíněný začátek - ty letecké záběry jsou dodnes famózní, ale pak už je kamera víceméně statická, přitom látka si přímo žádá více rozpohybovaných a dynamických záběrů. Pokud jde o písně, ty samozřejmě vůbec nezestárly, Bernsteinova hudba a texty Stevena Sondheima jsou nepřekonatelné, stejně jako choreografie a luskání prsty, které k West Side Story patří. Navzdory výše řečeným výtkám patří původní West Side Story stále k muzikálové klasice, kterou by měl rozhodně vidět každý. Pak už záleží na vaší shovívavosti, ale v každém případě platí, že bez tohoto West Side Story by nikdy nevznikla geniální Spielbergova verze.

plagát

Plavčík a Vratko (1981) 

Slovenské pohádky 80. let natáčené v německé koprodukci patří k tomu nejlepšímu, na co můžou být Slováci právem pyšní. Částečně to platí i o této pohádce na motivy Pavla Dobšinského, případně Karla Jaromíra Erbena. I zde nechybí nezaměnitelná atmosféra, kterou jsem si jako divák velmi užíval. Herecky je to už krapet horší. Michal Dočolomanský jako zlý král je výborný, stejně tak mnohé herecké osazenstvo. Ovšem jinde je to horší. Štefan Skrúcaný v roli Plaváčka je sice velmi hezký, ale herecky mě moc nezaujal, a Marek Ťapák v roli Plaváčkova druha Mozola je tu navíc a vyloženě mimo. Nevyrovnanost je bohužel i u původního českého kinodabingu. Někde hlasy sedí, ale předabovat pány Lasicu a Satinského, když oba češtinu perfektně ovládali, se mi moc nelíbilo. A ten, kdo navrhl, aby Vlada Můlllera namluvil Miroslav Moravec (!), by si zasloužil naplácet na zadek.

plagát

Indiana Jones a Nástroj osudu (2023) 

Měl jsem radost a byl jsem až dojatý, že na plátně vidím stále toho starého dobrého Indyho, u jehož dobrodružství se pokaždé příjemně bavím. A nezáleží na tom, u jakého dílu nyní už celé pentalogie. Když ho miluješ, není co řešit. Jasně, Dobyvatelé jsou Dobyvatelé, ale Nástroj osudu mu hodně šlape na paty. Kacířské? Jistě. Úvodní expozice z válečných let se Dobyvatelům směle vyrovná ve všech ohledech a ani další průběh není vůbec špatný, naopak. Harrison Ford je i ve svém věku pořád dokonalý. Je znát, že Indianu Jones má narozdíl od Hana Sola v oblibě. Užívá si každý moment, který doprovází stále neselhávající John Williams. Záporáky jsou tu po letech opět náckové, kteří i v 60. letech mají s Indym nevyřízené účty. Mads Mikkelsen je opět výborný a perfektně sem zapadne. No a ten závěr? Doják, který jsem vůbec nečekal. Nejen proto, že už to všechno končí, ale hlavně to setkání... James Mangold samozřejmě není Steven Spielberg, ale je vidět, že původní čtyři díly měl pečlivě nastudované. Jeho příspěvek tak netvoří žádnou nastavovanou kaši, ale plynule na Spielberga navazuje. Nástroj osudu je pro mě příjemným překvapením a lepší už to ani být nemohlo. Georgi, Stevene a Harrisone, díky za všechno.

plagát

Vojna o planétu opíc (2017) 

Třetí díl viděný poprvé až nyní a říkám si, že je to velká škoda. V kině musel závěr Caesarova příběhu působit fantasticky. Krásně nasnímané, technicky geniální, emocionálně působivé a Andy Serkis zde završuje další ze svých úžasných motion capture výkonů. A velký dík za scénář, protože tu jinak hrozil prvoplánový válečný příběh s tematikou pomsty, což by jinak všechno degradovalo. Díky tomu patří celá opičí trilogie k nevšedním sériím, které si bude hledat dnešní i budoucí publikum.

plagát

Zrodenie Planéty opíc (2011) 

Viděl jsem to poprvé a naposledy před jedenácti lety, dnes to vidím podruhé. Vůbec to nezestárlo, naopak to krásně dozrálo. Stále nádherný film.

plagát

Úsvit planéty opíc (2014) 

Platí totéž co u prvního dílu. Poprvé viděno v kině před devíti lety, podruhé viděno až dnes. Ani druhý díl opičí trilogie nezestárnul, taktéž dozrál a celý úvod o neznámém viru z laboratoře, který nakazil celosvětovou populaci, má po covidové době úplně jiný - a děsivější - rozměr. Režijní změna kvality nijak nepoznamenala. Jsem zvědavý na třetí díl, který jsem v kině už nestihl a bude pro mě tak premiérou.