Disk

Nadšení, že se v Polsku stále točí kvalitní queer dramata, smutek z toho, že u nás se netočí vůbec nic. Polský Slon je nádherná pocitovka s úžasným soundtrackem, nevyřčenými pocity a náladou, s bravurní kamerou a úžasnou chemií hlavní partnerské dvojice. Polský venkov je velmi snadné zobrazit jako sérii těch největších stereotypů, které vás napadnou poměrně snadno, debutující scénárista a režisér Kamil Krawczycki se něčeho takového naštěstí nedopouští. Jasně, polský venkov asi nebude něco, kde by otevřený queer člověk chtěl žít, ale na druhou stranu ne každý je Édouard Louis, který si prošel vším možným, aby se z podobného prostředí vymanil. Síla Slona tkví především ve zmíněných pocitech a ty jsou zpracovány bravurně.

Someone Has To Die je fakt super minisérie, ale ten závěr to doslova zabil. Naštěstí oněch několik podle mě absurdních minut mi celou sérii nezkazí. Názorný vhled do dvou bohatých rodin fašistického poválečného Španělska, kde život vašich nejbližších nikoho nezajímá jenom proto, že milujete člověka vašeho pohlaví. Hlavně si zachovat pochybnou "čest".

Sugestivní dílo, které v divákovi zaručeně vyvolá úzkost.

Čas zde bohužel už zapracoval. Technicky a herecky výborné, divácky ohromující. Ale zároveň - nejspíš kvůli době vzniku - také poněkud sterilní. Ovšem netvrdím, že by sledování Egypťana Sinuheta bylo ztrátou času.

Michael B. Jordan natočil velmi sebejistě svůj celovečerní debut. Takhle skvělé boxeské drama tu nebylo od... prvního Creeda. Pohltilo mě to a smekám.

Dostal jsem nádherný lidský příběh o věčné lásce až za hrob. Obrovsky silná věc. Ta banda hejtrů jsou pro mě kolosální pitomci.

Herecky výborné, hezky se na to koukalo, záměrně ahistorické anachronismy potěšily, ale zabila to mdlá režie a utahané tempo. Škoda.

Třetí díl filmového Bez kalhot aka Magic Mike je důstojným zakončením celé trilogie. Channing Tatum a veškerá taneční čísla byli boží, ale veškerý prostor si pro sebe - a plným právem - sebrala Salma Hayek.

Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch.

Whiplash je absolutní dokonalost. Nepoleví od začátku do konce. Ta kombinace naprosto dokonalých jazzových skladeb, střihu, kamery a Milese Tellera s J. K. Simmonsem. Nedýchám u toho. Jasně, všichni chválí Simmonse, ale zapomínají na Tellera. Dokonale fyzické herectví až na dřeň. Čirá obnaženost. Damien Chazelle se tímhle filmem právem proslavil a ve svém věku dokázal, že s ním musíme nadále počítat. Whiplash jsem poprvé viděl v kině při jeho premiéře před osmi lety a zažíval jsem u toho slast. Dnes po těch osmi letech se mi stalo totéž. Divácké vzrušení až na dřeň.