Lachtaan

Pavoučí muž byl mou dětskou ikonou mezi superhrdiny, musel jsem mít jeho tématiku na všech možných věcech do školy či na oblečení. To ale především v době, kdy jsem na DVD sjížděl celou Raimiho trilogii s nezapomenutelným charismatem Tobeyho Maguire. Na novopečeného Amazing Spider-Mana jsem se kdysi dokonce chystal do kina, u obou sestupných částí jsem ale velmi vděčný, že jsem tak neučinil. Jako dobrodružné sci-fi filmy oba splnily očekávání malých školáků, kteří ocení prostý fakt, že vidí dalšího Spider-Mana. Z hlediska již trošku náročnějšího filmového fandy je ale Webbův pokus o Spideyho daleko nejen pod tím původním, ale i pod nově nastoleným marveláckým.

Mission: Impossible se s letošním Falloutem již natolik rozrůstá, že musím porušit své zavedené pravidlo zhlédnuté filmové série komentovat jen po závěrečném díle. Věřím pevně ve fakt, že budu mít ke každé z rozmanitých částí co říct, a tak se tentokrát vyblbnu na všech Huntových dobrodružstvích odděleně. Dnes již kultovní jednička, velmi cenná hlavně pro naši krajinu kvůli příběhové linii v Praze, je skvělým špionážním thrillerem, kterému v 90. letech prostě nemohlo nic chybět. V očích dnešního diváka, jenž už jen čeká na prošperkovaný Fallout, je to povedená akční jednohubka, co ale nikterak neuchvátí. Jen pouze naladí na neutichající řadu dobrodružných thrillerů, které by měly být díl od dílu jedině záživnější.

Najde se vůbec v dnešní době talentovanější a originálnější tvůrce animovaného filmu než je Wes Anderson? Zajisté, že ne. Po doslovně fantastickém Fantastic Mr. Fox se po neúprosných 9 letech (já osobně jsem tedy Foxe viděl dva měsíce nazpátek) pan režisér vrátil s úchvatným loutkovým filmem s nadčasovou tématikou, formálně i neformálně zobrazující japonský úmysl, kde se tento národ za pomoci své údajné dokonalosti skličuje jen sám do sebe a je pevně rozhodnut vládnout světu jen svou rukou. Každý na filmu pozná, že si tímto faktem mírně utahuje i z reálného východního světa, ačkoliv ústřední myšlenka díla je naštěstí stále jen prvkem sci-fi. Já jen pevně doufám, že tentokrát Wesovi zabere mnohem méně času přijít s dalším revolučním stop-motion animákem. Ty já mu budu žrát klidně každým rokem.

Kráska a zvíře z období studené války. Rivalita Američanů a Rusů na pozadí netradičního příběhu, kterým si Del Toro opět vydobyl světové renomé. Vidět snímek ještě před oscarovým ceremoniálem, nespatřil bych v něm nic výjimečného, když jsem se k němu ale dostal až čtyři měsíce po slavném předávání cen, jakožto letošního vítěze zlaté sošky jsem byl nucen ho vnímat poněkud odlišně. Protože v jiném případě by mě tahle pomalá romance téměř vůbec nebavila. Snaha Michaela Shannona utáhnout takto temnou story si mě ovšem pro Tvář vody opravdu získala. Napodruhé bych zíval nudou.

Gravitace je oscarovým dramatem, na které zajisté nebude mezi desítkami obdobných vesmírných filmových sond nikdy zapomenuto, ovšem mě si tolik nezískalo. Sandřina nervydrásající snaha o návrat domů mi neustále utvrzovala v tom, jak jsem vděčný, že film disponuje pouhými 80 minutami. Musím přesto uznat, že hudební doprovod tvaroval v momentech zobrazujících nádherné pohledy na naší planetu dokonalý zážitek.

Silné politické kafe! Dialogy hlavním pohonem filmu, gradující každou možnou minutou. Jessica opět válí a podobnost její životopisné roli v Molly’s Game zde hodně klepe na dveře, ačkoliv musím uznat, že z celkového hlediska mě Miss Sloane bavila o ždibec více. Nejen kvůli naprostému pohodáři mezi herci Marcu Strongovi, kterého byste prostě chtěli za kámoše na večery u piva, ale především pro ono působivé téma, jež nenudí i po oněch 2 hodinách. Drsný náhled do prostředí lobbistů v jednom z nejmocnějších měst světa. Filmařský opus!

Vy si tady stěžujete, že Here We Go Again postrádá jakýkoli děj? Vždyť vše je absolutně naopak. Tam, kde jednička stavěla na pouhé volnosti onoho řeckého ostrova a možnosti každých 5 minut využít kultovních hitovek 80. let, tam druhý díl vysvětluje veškerá fakta, která byla před 10 lety zanedbána. Dostaneme doslova smršť chytlavých songů, ať už těch nesmrtelných, kterých jsme se mohli nabažit i v prvním díle, či těch, které nám mladším téměř nic neřeknou. Ale o to je větší radost poslouchat zpěvy sympatických hereckých tváří a sledovat neuvěřitelně vypiplané choreografie. Pro mě se to obecně nemožné zase jednou po čase stalo skutečností - sequel předčil původní film (vlastně z části prequel..?) Každopádně kinozážitek mimořádný a okamžité opojení krásou nádherné Lily James. Ty blonďaté kudrny jsou zkrátka mojí slabostí. P. S. Je vtipné jít z kina po ulici v davu, který s vámi seděl v sále. Všichni řešíte stále ještě jedno a to samé téma, a tak by vlastně nebylo vůbec podivné, kdybyste se najednou přimíchali do cizí konverzace. [viděno v Kino Šumava Klatovy 22.7.2018] REWATCHED 25.9.2018: Díky všem bohům, že stále vznikají filmy, na které se dá dívat vícekrát. Druhá Mamma Mia je typickým příkladem odsýpajícího oddychového filmu, který pohladí na duši a navnadí na vlnu těch legendárních písniček, jež zase jen tak nedostanete z hlavy. Jestli bych se někdy dokázal do někoho platonicky zamilovat, zajisté by to byla Lily James.

Nebudete tomu věřit, ale tenhle podceněný thriller je vlastně vskutku precizně odvedenou filmařinou, kde je samozřejmě jasné, že se pohybujeme ve vodách nižšího rozpočtu, kdy se lze domnívat, že se snímek nedočká ani českého dabingu. Ovšem jako nadprůměrný politicky nadechnutý film slouží jako jednohubka skvěle, Natalie Dormer i Ed Skrein ho až do samotného konce tvarují do pozoruhodné záležitosti. Troufnu si říct, že In Darkness velmi dýchá na záda letošní obdobně lazené Rudé volavce. P. S. Čekal jsem většího screentime s Emily Ratajkowski :(

Asi jen tak mezi filmy s rozšířenějším polem distribuce nevznikne tak politicky nekorektní a přitom až smutně trefný film, jako Interview možně nemožného filmařského dua Rogen/Franco. Nebudu lhát, že ty nejlepší sekvence film nabízí na samotném začátku, ještě před onou cestou za plánovaným rozhovorem. Ale pro onu odvahu a snahu vystřelit si ze sebedetailnějších maličkostí jsem nemohl kdysi hodnotit jinak. Posedlost Katy Perry vévodí celé komedii! (smích)

Válečné drama, velmi podrobně vykreslující zákoutí holokaustu zase trochu jinak. Ověnčené o správný casting a zápletku temně smutnou, až bere za srdce. Nebudu onen konec vychvalovat jako zázrak mezi jinými snímky z koncentračních táborů, síla to ale byla. To si musí každý, koho by film lákal, zažít sám.