Lachtaan

Bez tohodle animáku bych se nejspíše nikdy nedostal ke kdysi seriálovému klenotu Once Upon a Time, takže už jen proto musím Frozen vskutku oslavovat. Dneska bych se na něj v repríze už asi s velkou chutí nepodíval, na prvotní zhlédnutí mi ale nesedla jen superpopulární písnička Let It Go, ale vlastně i celistvý příběh, který bývá v animácích poslední doby hlavně příšerně rozuzlen, ne-li je nezáživný a stavěný "na jedno brdo" už od samého začátku. Koho ale napoprvé s Ledovým královstvím Olaf nejednou nerozesmál, že?

Pro mou osobnost nejklasičtější z filmů Jackieho Chana, už asi jen proto, že jsem nevyrůstal v dobách, kdy byly každodenním chlebem jeho ryze hongkongské akční řežby, trochu říznuté komickou nadsázkou. V příběhu, který se mi velmi dobře vryl do paměti kvůli kreslenému Willymu Fogovi, se ale Jackie vedle průměrného Stevea Coogana mihnul opravdu příjemně a dodneška bych se na Cestu podíval převážně kvůli němu. A taky pro všechny destinace, které se ve filmu objeví, ačkoliv se samozřejmě nemůžeme bavit o stejných kvalitách, jako v dobrodružných road movies. Jen postava pro mě navždy přeceňovaného Arnieho je ostudou celé komedie.

Achjo. Stupňování napětí se zde dá hravě přirovnat Spielbergovým dílům - jde tedy ohromně poznat, že film z lehké části zaštítil. Abrams zde ale sázel na stejnou notu, jako u pochybných sedmých Star Wars a jeho nátlak na rodinné téma mi ani v jednom z těchto děl neseděl. A právě proto onen tajuplný hororový podtext v případě Super osmičky strašně rychle vyprchá a děcka se stanou nezáživnými loutkami. Nu, není každý den posvícení.

Po 3/4 roce od podprůměrně nezáživného ACAB jsem opět zavítal do na filmy opatrné Itálie, tentokráte ale bez dabingu, čiře s kurzem italštiny, překrytým slovenskými titulky. Když je ovšem před člověka postaveno takto silné sociální drama, úžasně si vyhrávající s krutou realitou současné komunikace, jistý odpor k italskému jazyku jako takovému jde po pár minutkách okamžitě stranou. Exotika, kdy neznáte ani jednu z tváří a ta komornost, kdy se dá to nejreálnější napětí nacpat do jedné jediné místnosti, jsou faktory, které z Naprostých cizinců dělají další obohacující příspěvěk do ryze evropské kinematografie.

Nebudu zastírat, že jsem po dlouhatánské době u filmu brečel jako želva. Film, u něhož až do zdárného konce stále přemýšlíte nad zprvu nemístným názvem, každého citlivého člověka vtáhne pod svá emotivní křídla hned ze začátku, aby v závěrečných titulcích tím nejnečekanějším způsobem vysvětlil všechny nesrovnalosti, včetně onoho slova Lion. Opět veškeré gradaci napomohly fakty ze skutečného příběhu, promítnuté po tom upraveném, filmovém. Vedle nich jsem se ale také platonicky zamiloval do Rooney Mary a zakoukal do neskonalého talentu vystupující indické hvězdy Deva Patela. “Dlouhá cesta domů” je pro mě oscarovým filmem roku 2017. A srdcovkou, na kterou nezapomenu i v momentě, kdy se budu doopravdy snažit!

Jednou za čas to chce ten nevinný krok vedle, kdy věnujete hodinku a půl typicky ulítlé nadnesené americké komedii a nesnažíte se za takhle strávený večer nikterak stydět. Už samotný český překlad názvu filmu signalizuje záležitost, která naláká jen ty jednodušší z nás. Ale unaveni po cestě z dovolené, prahnoucí po klidu domova snesete i uječený hlas Leslie Mann, kterou jako jednu z mála hereček (i herců) snesu radši v dabingu. Celkově bych se této komedii zasmál více před pár lety, kdy jsem po několika dílech sjížděl Prcičky, i tak po nějaké delší odmlce uvítám Johna Cenu v podobně laděné ‘ptákovině’.

USS Callister na výbornou s excelentním nápadem na obelhání trpkého osudu. 10/10! Arkangel. Smutně přesvědčivý a trefný. 8/10. Crocodile. Správně morbidní a ťukající na divákovo nitro, zda by to na onom místě neudělal úplně stejně, přestože nezná větší ohavnosti. 8/10. Hang the DJ. Epizoda mě utvrdila v tom, že bych za jejího nastoleného režimu opravdu nechtěl žít a že bychom měli dělat vše proto, aby se tomu tak v oné budoucnosti nemuselo stát. 10/10. Metalhead. Odpočinkový díl, který nám ve finále nepřinesl ono poselství, které se po tolika expresivních epizodách samotného seriálu očekává. 4/10. Black Museum. Je samozřejmé, že ten největší plotwist musí přijít na samotný (doufám prozatimní) konec. 10/10!

Po National Anthem si asi polovina populace řekla, že tak ironicky přepálený seriál nehodlá sledovat. Naštěstí se ale nachází stále převažující většina, která si (stejně jako já..) po delší odmlce uvědomila, že přesně takhle má vypadat kulturní dílo trefně odkazující na mezery v údajně dokonalé dnešní společnosti. Národní hymna 7/10. V jejím duchu se poté nesl i mírně přetažený druhý díl, který jsem si pohlcen myšlenkami o onom osudu ale užil téměř na maximum. Patnáct milionů meritů 8/10. Entire History of You je tak autentickou povídkou, až je vyloženě zdlouhavý a místy nezáživný. Odvaha ale před diváka postavit takto podanou epizodu mě osobně potěšila. Celá tvá minulost 6/10.

Jsou seriály, které lidé sledují z důvodu toho, aby se pobavili. Poté jsou v dnešní době časté také příčiny, že seriál sledujete již z pouhé setrvačnosti, kdy váš někdejší oblíbenec rapidně ubral na kvalitě, vy jej ovšem sledujete nadále, přestože vás na něj přešla ta prvotní chuť. Naštěstí ještě v dobách, kdy byl gigant jménem Netflix v plenkách, v jeho rukou vznikl seriál, který dokáže i pobavit, ale hlavně ponaučit a uhranout. Svou precizností, autenticitou, originalitou i pocitem, že vám dokáže dopřát veškeré možné polohy všemožných emocí. A zásluhou toho, že se jedná o antologii samostatných povídek vás nemůže s přibývajícím časem omrzet či nudit. S poklidným odstupem mezi jednotlivými sériemi a nepřepáleným počtem epizod donutí fanouška čekat na ty nevěřícné "mindfucky", které přijdou v následujícím ojedinělém příběhu. A za to v období mocné expanze seriálu ze všech koutů světa i žánrů klobouk dolů.

Tohle je prostě můj šálek kávy. Rozhodně tím nechci říct, že bych si liboval v takto tragických osudech, ale pan Boyle dokázal tento pozoruhodný příběh natočit tak precizně a více než zajímavě, že nešlo ve finále hodnotit jinak. James Franco se tehdy ještě upsal hodnotnému dílu, oproti vlastní tvorbě, kterou ve velkém produkuje v nynější době. A bylo na něm znamenitě znát, že onu roli prožil a dal do ní kus sebe. A to je v hereckém rajonu to nejdůležitější.