Lachtaan

Horkokrevnost španělské nátury je velmi často promítnuta i do jejich nekompromisních thrillerů a Psanci jsou toho dalším zářným důkazem. Tenhle retrovýlet do sedmdesátkového Katalánska má všechno, co má našlapané krimi mít. A já jsem si zas projednou potvrdil, jak miluju španělštinu a jak aspoň ti Jihoevropané ví, jak nakládat s budgetem Netflixu. [viděno na Netflixu 10.9.2023]

Je mi líto, že už potřetí v řadě vypadám jako věčně nespokojený divák, ale ani zprvu dobře vypadající, byť trochu starosvětský thriller The Informer neukojil mé touhy po řádném snímku a se spoustou neduhů, které nemůžu odpustit, i tentokrát pouze za tři. Joel Kinnaman je sice bůh, ale logickými lapsy přeplněný film sám utáhnout nedokázal. O prapodivném ukončení ani nemluvě. [viděno na Prime Video 9.9.2023]

Coppola si pro nás sice připravila na první dobrou zdatně zkonstruované drama, kromě drsného úvodu se ale rozhodla tahat diváka za nos a nechat si další řádně dramatické momenty až na úplný konec, čímž mě dokázala ve zbytku filmu skoro až nudit. Největší zádrhel shledávám v tom, že k člověku vlastně ani nedoputuje moc informací, proč k tomu všemu, k čemu se schyluje v samotném závěru, vůbec muselo dojít. Ale mladičká Kirsten Dunst klasicky k sežrání. [viděno na Prime Video 7.9.2023]

Wong Kar-wai to na mě zkouší už podruhé, ale i napodruhé stojím mimo soutěž, ty jeho pomaloučké poetické záběry šedesátkového Hongkongu na pozadí unylé romance, která vznikla z ničeho a směřuje nikam, jsou na mě buď příliš artové nebo zkrátka prostě nudné. A vím, že je to má chyba, ale vyznat se mezi asijskými herci, aby se mi některé postavy nezaměňovaly, pro mě bude ještě nějaký ten pátek nerozlousknutelným oříškem. [viděno na MUBI 6.9.2023]

Chápu zdejší ódu na tohle milé hudební drama, mě možná trochu obešla, i tak jsem se ale kochal nádhernou muzikou skoro celou dobu, opředenou o zdatné mladé herecké výkony. K tomu to prostředí Irska konce 80. let prostě hrálo velké prim. Letitý rest konečně smazán. [viděno na Prime Video 4.9.2023]

Přidávám se k mase, co hlásá, že těžko tuhle událost letošního srpna hodnotit jako plnohodnotný film, Kazma trochu přehnal ambice a spíš než film stvořil další OneManShow, jen místo 20 minut zpětinásobil stopáž. Vysvětlil spoustu dění kolem poslední velké akce a nechal nás nahlédnout do nejtíživějšího zákulisí celé jeho cesty, nezapomněl ani nabalit minimálně jeden funkční zvrat a jestli se mu něco povedlo, tak to opět dohnat společnost do situace, kdy může spekulovat, co je reálné a co nikoli. Ale argument, proč to tentokrát chtěl fakt nacpat do filmového formátu, je chytrý a mám pro něj pochopení. [viděno v Cinema City Plaza Plzeň 31.8.2023]

Drží se tam zuby nehty, ale nejnovější minisérie ze stanice Voyo si těch 70 % právoplatně zaslouží, skrze trochu méně známý skutečný případ přináší tři díly vskutku napínavého vyšetřování se solidním obsazením a nikterak patetickým vyústěním. Přestože se mnou mnozí souhlasit nebudou, mně osobně tohle sedlo více než proklamovaný a opěvovaný Případ Roubal.

Výborná, avšak trochu zapadlá minisérie v útrobách červeného streamovacího giganta mé pozornosti naštěstí vůbec neuprkla a když na ní teď konečně dozrál čas, nemůžu být spokojenější. K páté hvězdě ani nechybělo mnoho, nejedna epizoda je tak nadupaná zásobováním informací a šroubováním zvratů, že jsem si prostě semtam nemohl odpustit přirovnání ke stejně staré španělské Nevině, která ovšem stojí ještě o několik příček výš. Konec je už zde takový trochu hollywoodský, s přivřením očka mu to ale odpustíte. [viděno na Netflixu]

Ve třetí sérce seriálu o vysokých číslech a vysokých postech ve společnosti se oproti nadupané druhé přeci jen trochu polevilo, mně osobně nejvíce nesedlo absolutní rozkmotření Axelrodových a odchod Malin Åkerman ze seriálu. V téhle švédské dvojnici Kirsten Dunst jsem viděl obrovský potenciál přímo pro rozvoj zdejšího dění, bohužel se ale musíme nadále obejít bez další ženské postavy. Naštěstí konec celé sezóny přinesl zásadní zvrat, ze kterého se bude slušně těžit v těch následujících. [viděno na SkyShowtime]

Prima se po letech konečně překonala a vyplodila kriminální seriál, za který se nemusí stydět. Vojta Kotek tu možná hraje spíš sám sebe, než aby se zdejšími výkony jakkoli předřel, já ho ale mám rád už od prvního setkání se Snowboarďáky, už jen proto jsem se na něj tolik těšil. Už se sice spíše otáčím zády k seriálům, kde každý díl pojednává o něčem jiném (vyjmo Simpsonovy nebo třeba BoJacka), čas od času ta prostá kriminálka ale nevadí, zvlášť když se v ní pohybuje tolik milého vtipu.