Lachtaan

Zápletka: Snaživá, ale pořád stejně dementní jako v podobných výplaších. Monstra: Ta pochroumaná zahradní hadice naštěstí mockrát vidět není. Herci: Dean Cain by se měl stydět za to, že si svět pamatuje jeho jméno, když se může chlubit jen takovouto kinematografií (pokud tedy neurážíme slovo kinematografie v případě New Alcatraz).

Zápletka: Dokud se držíme v "tajuplných" bažinách, tak dejme tomu. Monstra: CGI jako z malování, ale velký aplaus pro krajtu požírající samotnou vlakovou soupravu. Herci: Krokodýli byli fajn, s lidmi to už bylo (nej)horší.

Zápletka: Podělaná woodoo tužka!! Monstra: Byl to had?! Byl to krokodýl?! Bylo to sakra obojí v jednom?! Herci: Zkriplený dvojník Bruce Willise mi naháněl pořádný strach, brejlatý chlápek, co přežil pár okamžiků v "hadím" těle, tam měl i zůstat. Vícero postav si naštěstí nevybavím.

Zápletka: Té přísluší jedna oooopravdu umírněná hvězdička. Monstra: Obrovské WTF?! I když mi v jistých momentech thajský velehad paradoxně naháněl husí kůži. Herci: Boa... Nguu yak! je možná jedním z mála thajských filmů, který se k nám na nosiče vůbec dostane, takže ani nemůžu říct, zda nebyli tak strašní, či zda se v jejich končinách objevují talentovanější filmové STAR.

Zápletka: Dost pokulhávala, ale dejme tomu, k tomuto druhu filmu to prostě patří. Monstra: Už jsme viděli lepší "hady". Herci: Nepamatuju si je téměř vůbec, ale scéna ve stanu byla přínosem této televizní hrůzy.

Zápletka: Ani jsem se nepokoušel ji hledat.. Monstra: Opravdu monstrózně příšerná Herci: Ty lidské postavy byli HERCI?!

Nejlepší herecké trio v dějinách českého filmu mi zpočátku nedávalo úplně najevo, za čím si ve svém příběhu půjde, ale po pomaloučkém rozjezdu si naprosto utvrdilo přívlastek, kterým jsem započal tento komentář. Ale co či spíše koho jsem hltal více než pány herce Sováka, Brodského a Libíčka, byly nepřekonatelné výkony bláznivé Ivy Janžurové, neuvěřitelně k nepoznání Jiřiny Bohdalové a vždy přesvědčivé Jiřiny Jiráskové. Mírně nespokojená hvězda dolů za zmatečný začátek.

Na svém začátku před 11 lety byla tahle série nevídaným mixem animáku pro nejmenší a rodinného filmu, který v krajních případech zaujme i jejich rodiče. Já jsem byl sice ještě na prvním stupni základky, když k nám přicestovala jednička, už tehdy jsem ale mohl tušit, že bude také posledním filmem s ukňučenými čipmanky, který chci vidět. Dvojku jsem zhltnul nakonec taky a užil jsem si alespoň rytmicky energické zpívané pasáže, obdobně jako zde u jedničky, jen o ždibec víc.

Nu, co se dalo od Bena na režisérské sesli vlastně čekat. Jeho samotného jsem hltal v době, kdy mi přišly vtipné i prachsprosté přešlapy, jakými je například trilogie Meet the Fockers. Tuhle jeho parodickou válečnou "vřavu" jsem kdysi zhltnul snad jen z nudy a kupříkladu v televizní repríze bych s ní čas znovu skutečně nezahazoval. Jestli někdo doufal v to, že mě sem naláká jen kvůli jménům, která vídám v hodnotných blockbusterech, je na omylu. Takový Robert to v případě Tropic Thunder jen tak tak vytahoval na onen udělený průměr.

Nenene, nikdy jsem neviděl původního kultovního robotického poldu z roku 1987 ani jeho podřadná pokračování a dokud mi jednou nedojdou filmy (smích..), tak se na něj ani nevrhnu. Jeho novodobý reboot jsem smlsnul především proto, že v době jeho uvedení jsem žil efekty obohacenými sci-fi filmy a neřešil jsem okolní aspekty filmu. A i když bych dneska zrovna na RoboCopa zhlížel dosti jinýma očima, tehdy jsem si ho ohromně užil. Měl šmrnc, říz, na jména bohaté obsazení a zápletku, která velmi svižně utekla. Vzpomínám na tenhle fantasmagorický zážitek rád, a tak bych si jej nejlépe nikdy nechtěl zamlžit druhým zhlédnutím.