alchac

Myslím, že jsem v Apokalypse měl tu čest zhlédnout nejúchvatnější tři a čtvrt hodiny psychedelické nudy, jaké si lze vůbec představit. Že jde o tvrzení minimálně částečně vnitřně rozporné? No, to asi ano, ale film na mě tak skutečně působil. I když velmi silné momenty a brutálně uspávací sekvence se tu mísí tak ďábelsky, až mě jímá podezření, zda to nebyl nějaký mnou nepochopený záměr. Nu, asi jsem měl raději sáhnout po neprodloužené verzi. Musím ovšem současně uznat, že ještě druhý den ráno mi v makovici stále do zblbnutí rotují určité momenty z filmu, takže na něm asi opravdu něco bude. Mám-li tedy být co nejsubjektivněji objektivní, pak tato vietnamská Cesta tam a žádná zpátky (pardon, před filmem jsem byl v kině na projekci Hobbita) podle mě sice dokazuje, že jde o dílo skutečného mistra, nicméně ať mi nikdo netvrdí, že se to nedalo natočit záživněji. Vědět totiž co mě čeká, tak jsem se před filmem zhulil jak dělo a pořádně si užil The Doors, nebo si skočil někam sehnat papírek LSD. Přitom fakt, že jde zvolené hlubokééééé.... existenciálnííííííííí..... (hergot, usínám jen si na to vzpomenu) téma shrnout do slabýcch 90 minut, tak krááásně ukázal Stallone v Johnu Rambovi... :o) Škoda, protože jinak bych Apokalypse vlepil pětku, jen by to fiklo.

No, ačkoliv tenhle typ roztřeseného fandova fůtejdže moc nemusím, tak waffen Frankenstein se mi celkem líbily. Začátek sice poněkud zbytečně natahovaný, nicméně vše vynahrazují opravdu vynikající příšerky - velmi nápaditý Wolfenstein/Tannhäuser/Bioshock koktejl - čili super :) Celkově silnější 3* a škoda přeškoda, že vzhledem ke své koncepci měl film opravdu malý rozpočet. Jo a konec byl na můj vkus zbytečně přesvětlený - kostel a temná sklepení z prostřední části mi k tomu seděly daleko lépe.

"Promiňte, rád bych emigroval do Íránu." :o) Mno, i druhý díl "druhé" série akčních důchodců dopadl více než dobře. V určitých aspektech byl možná i o chloupek lepší, než jednička. I když se tedy musím přiznat, že nejprve jsem měl trochu stažené pozadí z toho, že se 1/2 filmu bude nefkusně řešit krize vztahu Willis - Parkerová, což mi zajisté přivodí akutní rozbouření žaludečních kyselin s hrozbou předčasného vyvržení mého obědu. Nakonec jsem se ovšem některým eskapádám zmíněného tématu tlemil jako trotl. Willis mi tu vlastně přišel docela upozaděn, jelikož oproti jedničce daleko více dominovali John Malkovich a Helen Mirren. Což ovšem vůbec nebylo na škodu, protože oba byli naprosto dokonalí, byť každý trochu jiným způsobem. Shodně však oběma často stačil pohyb obočí či koutku úst a bylo vymalováno, resp. nejmenovaný divák v sále se opět tlemil jako trotl. No a k tomu zasejednoušílenývědec Hopkins, který sice nechal tentokrát své nekonvenční stravovací návyky doma, avšak mezi komicky působící figurkou a dr. Lecterem přepínal takovým způsobem, že mi i v tom dnešním hicu byla chvílemi docela zima.

Hmmm, tak opravdu ne. Se skřípěním zubů na druhý pokus dokoukané, byť ke konci už jsem skutečně usínal nudou. Jaksi na mě toto z mého pohledu brutální prznění Howarda působilo dojmem, že se jedná o lehce vizuálně vytuněný díl Xeny nebo Herkula, a to se všemi nectnostmi těmto dílkům vlastními. Jenže tady se to hovno rozpatlává dvakrát tak dlouho. Musím ovšem současně podotknout, že Sorbo by mi jako oblíbená cimmerská mlátička vadil daleko méně než můj oblíbenec Jasoň Homoa. I když s mírným odstupem času musím chca nechca uznat, že volba protagonisty zas až takový průser nebyla a za tu urputnou snahu přesvědčit diváka, jaký to byl Conan vlastně citlivý, emocemi rozervaný hoššan, by zasloužili polechtat obouručákem na koulích spíše scénárista s režisérem. Zkrátka se sword & sorcery má tahle věc, kterou by nespasil ani Basil, společného opravdu pramálo.

Jo, tak tohle mě dostalo. Opravdu velmi povedený kousek, který má zajímavou myšlenku i výborné vizuální zpracování, na amatérský film naprosto neskutečně (animace vynikající). Doufám, že Pan autor udrží takto vysoko nasazenou laťku i nadále. P.S.: Válečné plakáty mi vždycky přišly svým morbidním způsobem úchvatné :o) P.P.S.: Zamindrákovanej nýmand Kórbič opět nezklamal, snaže se tu čtenářům cpát, jak strašně pohrdá filmaři, co šli filmařinu studovat! Jó, závist je svině a na FAMU holt kuchtíky s talentem na úrovni orangutana neberou. Dovoluji si tak touto cestou maestra poprosit, aby si své přiblbé názory s logikou rozšláplého psího hovna napříště strčil tam, kam slunce nesvítí, šoupal nohama a koukal se, jak vypadá práce skutečného filmaře, neb po jeho svěžích amatérských neškolených filmových větrech jsem týden větral byt!!!

Jako dítko školou povinné jsem asi tak pětkrát přečetl Moře v plamenech a lepil jeden modýlek bitevní lodě za druhým. Yamato a Musashi byly jako největší zástupkyně této kategorie plavidel moje velké oblíbenkyně. Současně mám velmi rád sci-fi. Takže příslib staré dobré Yamato vržené do víru epických vesmírných bitev zněl více než slibně. No, již začátek sice dával tušit, že nepůjde o žádný klenot, ale tak co, řekl jsem si - užiju si bitvy mezihvězdných flotil a na ostatní sere Goro. Hmmm, jenže postupem času jsem spíš tak nějak znuděně pošilhával po hodinách (ono těch bitev tam zas tolik není...) a v závěru filmu už jsem regulérně řval hrůzou a šátral v příborníku po nějakém vhodném nástroji ke spáchání harakiri. Naštěstí jsem v tom rozrušení vytáhl jen lžíci. Mám-li tedy nyní co nejodměřeněji vyjádřit své pocity, tak musím konstatovat, že tak patetickou MEGASRAČKU jsem snad ještě neviděl!!! Co to jako kurva mělo bejt?? Přehlídka náctiletých přiteplených ťamanů, kteří se snažili trhnout světový rekord v křečovitém hajlování ve stylu Arnolda Jidáše?? Kteréžto navíc vypadalo tak, jako kdyby se ty gumy týden nemohly pořádně vysrat?? Nebo ten takřka NEKONEČNÝ "srdceryvný" emocionální klystýr na konci?? Než se tam ta banda modelů stihla vykrafat a vybrečet, tak by emzáci museli stihnout zničit Zemi aspoň třikrát a ještě se včas vrátit domů na večeři. Zkrátka π-čovina na entou, po jejímž zhlédnutí bych se celkem rád proletěl v naládované Enole nad sídlem společnosti Toho - na pozici bombometčíka.

Levantando en aire los sombreros, vamos a matar, vamos a matar, compañeros! Jedinečný spaghetti western. Jde sice tak trochu o hybrid Žoldnéře a Hodného, zlého a ošklivého (Nero - Palance - Milian), nicméně Corbucci v žádném případě jmenované kousky bezduše nevykrádá, ale bere si z nich pouze určité motivy, které v Compañeros dále rozvíjí a promíchává opravdu mistrovským a extrémně zábavným způsobem, který ani na chvíli nenudí. Mimochodem Nerovi dle mého názoru postava typu "Tučňáka" sedí rozhodně lépe, než Django (což bylo zřejmé již v Žoldnéři).

Zdaleka nikoliv dokonalé, nicméně stále velmi zdařilé sci-fi, které se snaží o ortodoxní žánrovou čistotu, což se mu až na pár výjimek celkem daří. V prvé řadě se nemůžu ubránit dojmu, že autoři ne zcela domysleli řadu aspektů kosmického letu k Jupiteru, kterážto skutečnost při dokumentárním stylu filmu a snaze o "realistickou" atmosféru mírně ruší. Například - nevím sice přesně, jak dlouho trvá cesta k Zemi radiovému signálu vyslanému z místa odněkud mezi Marsem a Jupiterem, ale mám dojem, že to bude v řádu minut a kosmonauti by si proto se Zemí asi nepovídali jako při běžném telefonním hovoru. Nechci být v žádném případě přehnaně hnidopišský - podobné přehmaty by mi nevadily v akčním sci-fi blockbusteru, ovšem "vědecky" pojaté sci-fi by se jich mělo vyvarovat. Celkový dojem nicméně zůstává spíše pozitivní, mj. i díky dobře padnoucí minimalistické hudbě a opět skvělému Sharltovi Copleyemu (závěr "opravovací" scény mi díky němu přišel jako zdaleka nejvypjatější část příběhu). Velkou kaňkou na kráse však pro mě je úplný závěr filmu, v němž autoři veškeré pečlivě budované tajemno naprosto nepochopitelně pohřbili, aniž by současně poskytli nějakou protihodnotu - Prometheus je v tomhle zkrátka někde úplně jinde. Škoda, protože jinak mohlo i přes zmíněné faktické nedostatky jít v rámci žánru o naprostou špičku. Ale i tak zaplaťperun za snahu o natočení neředěné sci-fi. Takže 3,5*, ale za ten konec zaokrouhluji dolů. P.S.: Velmi mě pobavil komentář maestra Kórbiče22 - "...příšerná nuda, herci nezajímaví a charaktery bezbarvé, šedivé, nevykreslené.Střih epileptický..." No typičóóóó :D

Tak tohle už bylo hodně přes čáru. První Sabata byl výborný, ale toto jeho pokračování je dobré tak leda k tomu, aby poskytlo varování, že další páně režisérově porci špaget je lépe se raději velkým obloukem vyhnout. Kéž bych tak tohle viděl před tím, než jsem udělal tu nebetyčnou chybu a pustil si Boží zbraň - už v Návratu Sabaty je totiž naprosto jasně vidět, že Parolinimu definitivně ruplo v bedně...

Nevzpomínám si, kdy ve mně nějaký film vzbudil rozporuplnější pocity. Je fakt, že Pacifický Řím je strašná slátanina a scénáristu bych za trest nechal nakopat do pozadí nějakým železným Jágrem a následně pozřít zmutovaným varanem. V tomto směru je také ve filmu vše, co z duše nesnáším - idiotsky průhledný a nenápaditý děj s naprostou absencí logiky, bezduché dialogy a trapné pokusy o humor (zde prostřednictvím figurek "vědců" a Hellboye bez kostýmu). Naštěstí to "zachraňuje" většina hereckého ansámblu, který sice nijak neexceloval, ale na druhou stranu ani neiritoval - krom maršála Elby, který byl (přinejmenším v kontextu své konkurence) výborný. Naštěstí jsem byl díky komentářům některých mých zdejších oblíbenců na toto připraven a šel jsem na film s očekáváním výše zmíněného. Prosíravě jsem nicméně nenaklusal nikam jinam, než do IMAXu (když už, tak už...) a užil si opravdu VÝTEČNÉ vizuální orgie. A nemyslím teď jen velmi příjemné 3D, jemuž díky tomuto snímku nakonec snad i přijdu na chuť. Velmi se mi líbil "špinavý" vzhled prostředí, příjemná barevná stylizace (základna v Hongkongu, překupnická čtvrť) a hlavně omlácenost mechů - kdyby monstrózní plechovky místo olupující se barvy na odřeném plátování blýskaly v poledním slunci naleštěnými chromovými nárazníky, tak to bych ten papírový pytlík, který jsem si preventivně vzal s sebou, asi opravdu musel použít. Takže přes všechny nesporné nedostatky tohoto výtvoru jsem nakonec odcházel z kina celkem spokojen a aspoň už chápu, co se většině lidí líbí na Avatarovi, který je slátaninou zhruba stejné úrovně. Jenže zatímco já hippie barvičky jaksi příliš nemusím, tak del Torovo oprýskané zpracování tohoto japonského vykrádačkového koktejlu mi sedlo. I když vidět to kdekoliv jinde (a nedej Perun doma na PC), tak by mé hodnocení bylo přinejlepším poloviční. No nic, běžím do sklepa oprášit krabici s Battletechem, nainstalovat Shogo a vyhrabat ve skříni DVDčka s NGE. P.S.: Díky názvu hlavní plechovky jsem byl v neustálém napětí, jestli náhodou v zápalu boje neštípne některému Kádžovi prkenici a hodinky, nebo se místo finální bitky raději neodebere na sociálku zažádat o zvýšení dávek :o)