jirikzaboj

Pořád to tam je. Není to už tak úplně čisté a vyšpikované na té nejvyšší dobrodružné úrovni a zbytečně se to v některých momentech dojímá více, než je potřebné. Ale záhada je pořád neméně zajímavá a minimálně první hodinka je pořádná jízda 50. let, které jsou spojené s atomic age, záhadou AREA 51 a nastupující studenou válkou mezi západem a východem. Finální využití už tak vychytralé není. Ale sci-fi prvky nemůžeme Indymu rozhodně vyčítat. Ty tam byly vždy, jen nehrály v příběhu tak zásadní roli, jako v této epizodě. Nejvíc mě bavila zopakovaná chemie mezi Fordem a Allen. Po letech to vůbec nezmizelo a Marion je stále moje nejoblíbenější “Indy Girl”.

Poslední křížová výprava je definicí ryzího dobrodružného žánru, který má úplně všechno. Přes úžasnou úvodní sekvenci s talentovaným Riverem Phoenixem (budiž mu země lehká), přes geniální lokace nacistického Německa, hradu až po cílovou destinaci, kterou podstoupí neskutečné nadupaná dvojice Ford a Connery jako syn a otec. Patří to rozhodně do 10 nejlepší father and son filmů všech dob a pro ten feel good si budu k tomuto skvostu chodit, dokud mě to nepřestane bavit. Tedy nikdy.

Ucházející béčko úplně stejným způsobem, jako přechozí díl. S tím už ale asi každý tak nějak počítá. Šablona se tedy vůbec nezměnila a to ani na poli příběhu. Jen se zabýváme novými postavami a motivacemi, které nejsou bůh ví jaké a asi prostě nemá cenu příběh vůbec řešit, protože o tom tenhle dnes už tuctový žánr není. Za zmínku a pochvalu stojí technické zpracování, které navazuje například opravdu dlouhým one-shot záběrem, který využívá shaky camera záběrů a chasing scéna je tak o dost dál, než v díle předchozím a posouvá to opravdu na brilantní úroveň. Kaskadérské kousky také nezaostávají a choreografie je vyšperkovaná. Spousty praktických efektů a občas pomrknutí na nádherné české prostředí. Tedy profi vyladěnost, ale o žádný klenot se nejedná ani tentokrát. Jen nedělní podvečerní filmařina, která je ok.

Kéž by všechny epizody byly tak inovativní a výpovědní, jako tahle. Nevadí že to je jeden velký trip, když to je tak kvalitně odvedeno. Prokreslování postav, hrátky s emocemi, zvukový design a překvapivé záběry skrze vyústění některých momentů. Po velké kritice předchozích epizod tuhle chválím do nebes.

Bota je jen bota, dokud si ji někdo neobuje. A nebo ještě lépe, bota je jen bota, dokud si ji neobuje Michael Jordan a vzniknou legendární AJ, které se drží na vrcholu až dodnes. A nejen v basketbalové kultuře, ale i v té vrcholové módní, hypebeast apod. Film ze zákulisí této legendární spolupráce už byl určitě na místě. Proto jsem rád, že se ji  nechvalně ikonická dvojice Damon-Affleck chopili, scénář vytáhli z development hellu, zrežírovali si to, nacastovali a je z toho opravdu skvělá dialogová věc, která je vyšperkovaná, je v tom srdíčko, feel good retro atmo a všichni na place ví, jakou látku zpracovávají. Letos se tyhle origin příběhy zpracovávají ve velkém a je dobře, že jim to streamovací služby umožňují, protože pro takové snímky je na těchto platformách přesně místo. I když v tomhle případě se ve střižně dohodli na tom, že film půjde do kina a chápu to. Vizuálně to dává na některých místech smysl a kdyby film vyšel o 10 let dozadu, tak by to byl zcela jistě kinohit. Ale mám pocit, že to načasování bylo správné a já se v některých věcech z pozadí Nike zase přiučil. I když je vše vyprávěno přímočaře, bez větších komplexních ambicí, tak jsem vlastně rád. Styl vyprávění je naprosto pro každého a jsem téměř přesvědčený o tom, že se na film může klidně podívat celá rodina a pak jít nakupovat do Sportisima, nebo Footshopu. Jít si zaběhat, či flexit před Paládko. Nike je už dnes pojem sám o sobě a jeho dceřinka Jordan je obdivuhodně mnohem dál, než některé prime brandingy.

Průměrnější krimi, které vyvolalo ve své době jisté nevole. Nenazýval bych to homofobie a jako hon na ní už vůbec ne. Cruising beru jako Friedkinovou interpretaci, která má za úkol představit širší veřejnosti komunitu, která má také práva. Vše, co se ve filmu odehrálo bylo tehdy tabulizované a odvážný snímek pochopil málo kdo jako spravedlnost. Přesto je ten případ hodně mělký, až nezajímavý. Vedle Pacina se ukáže úžasný Sorvino, či Karen Allen. Konec je pomyslným peakem jinak zapadlé krimi, která nenachází hlubší významy a v druhem aktu ji chybí spoustu nápadů.

Jak se dalo čekat, seriál s každou epizodou padá níže a níže. Připisuji to především nepěknému hereckému výkonu Abela a očividnému máchaní se v nevkusných scénách, které by se hodily maximálně do polského romantického dramatu, který by vyprodukoval Netflix až na několik epizod a bylo by to až v C-éčkovém ratingu braku, tedy bez jakékoliv snahy o příběh. Velká škoda je, že tam ten náznak kvalitnějšího zpracování je, ale ty přetáčky a přepisy jsou sakra znát. Tady se musím vrátit k Abelovi. Největší hvězdičce Spotify, která chtěla z hudebního vrcholu nejspíš přejít i na ten filmový a doufám, že s tímhle projektem silně narazí. Většinový podíl tohoto fiaska padá na jeho hlavu a jeho vlastním úmyslům vytvořit tak úchylnou expresivní záležitost, která oslavuje patriarchát skrze zajímavější téma a to sice toxické prostředí hudebního Hollywoodu. O to víc zvláštní je, že ten člověk tu zkušenost má a nedokáže ji předat na plátno. Místo toho mluví nesmysly týkající se rozvoje, explicitní autorské kreativity a další kecy typu IDGAF. Do toho hraje fakt moc špatně, až se na to těžko kouká. Vedle něj je ale Lily Depp, která vůbec není marná. Jen ji někdo kazí kariéru. (btw. úžasná paralela s Tedrosem a Jocelyn) Nakonec by mě zajímala cílovka. Vždyť ani ty teen holky to nemůže bavit. V čem to může ještě koho oslovit? Nevěřím, že za těch pár posledních epizod se ten seriál vymaní z takového průseru.

Technologicky na svou dobu opravdu kouzelné, až revoluční. Mnoho filmařů i sám Cameron se tímhle snímkem v budoucnu inspiroval, třeba konkrétně u T2, co se speciálních efektů týče. Mnohem úchvatnější jsou však praktické efekty a využití skutečné vodní nádrže a skutečných záběrů ve vodě, které železnému Jimmovi učarovaly natolik, že se jim věnuje dodnes a svůj know-how pouze upgradoval a vtiskl tomu ještě profesionálnější um. Tenhle fakt má ale i stinnou stránku a nikdo z tvůrců na film nevzpomíná zdaleka tak pozitivně, protože se občas jednalo o holé životy. Doporučuji tedy každému po zhlédnutí určitě vyhledat zákulisní informace, stojí to za to. Nejraději mám na Propasti její poselství, které nese jistou zodpovědnost za všechny události ve smyslu ochrany životního prostředí, humanitního porozumění, překonání mezikulturních bariér a spojení se v jednu naději, která má šanci nás jako planetu zachránit. Netajím se tím, že bych chtěl vidět víc. I když budoucí filmy (např. Avatar) touhle myšlenkou rozhodně navážou, tak ten podmořský temný svět je mi o něco víc sympatičtější a interesantnější. Well done, maestro!

Tak se to Nintendu konečně vyplnilo a v Hollywoodu dostali konečně prostor pro svůj plnohodnotný animák, který se těší nevídanému úspěchu, co se herního žánru týče.. Rozhodně bylo na čase, ale nevím jestli zaslouženě. První akt dupne na plyn opravdu silně, animace je opravdu nádherná, fanouškovské srdíčko tvůrců jde poznat a srší na vás milion easter eggů na každém rohu. Po nějaké chvíli ke mně došlo ale jisté vystřízlivění a možná jsem naivně doufal, že jako dětského fanouška této hry mě udrží daleko déle a možná až do konce. K mému vlastnímu překvapení se jedná o naprosto spotřební záležitost pro děti, která nemá ve výsledku žádný spád, žádný uvědomělejší příběh a všechno zeje tak nějak do infantilního prázdna. Po filmu si tedy už nevybavuji moc scén, které by byly nějak výrazněji zapamatovatelné. (Krom úvodní desetiminutovky) Abych nezůstal negativní, tak film má opravdu líbivý soundtrack, který využívá toho původního z her, upgraduje ho a dokáže s ním pracovat na velkolepé filmové úrovni. Dabing se taky docela povedl, Jack Black byla dle všeho nejlepší volba a píseň Peaches je chytlavá od prvního poslechu. Jen ten Pratt jako Mario je takový, no meeh. Doufám, že výsledek těchto tržeb nakopne filmaře k dalším herním adaptacím, které si to zaslouží možná trochu více a dospěleji.

Není úplně fér hodnotit sérii jako celek, protože se pořád jedná o antologii kratších filmů úplně s jinými tématy. 6. série se ovšem liší svým přístupem k aktuálnějším tématům a nebojí se vůbec jít do hloubky a proti proudu diváckému přijetí. Dostaneme tedy epizody, ve kterých je vyšší filosofický přesah, než na který jsme zvyklí a utrpí tím především hodnocení. S ohledem na již existující skutečnost některých zmíněných problémů je pro mě ten zážitek o to víc intenzivnější a mrazivější. Paradoxně opěvována a nejlépe hodnocená epizoda Beyond the Sea je pro mě jednou z nejslabších epizod a to především kvůli její (ne)originality a nevyužitých nápadů, či vykoupení. Celkově to byla jízda a budu doufat, že zase za pár let!:)