jirikzaboj

Druhá série EUPHORIA vsadila na temnější strunu, než série první a nekoná se ani tak oslava drog, deprese, intrik, jako spíše rychlé vystřízlivění v podobě hledání sama sebe, nešťastné lásky, následky činů a chyb, které jsme spáchali sami na sobě a musíme se přitom na sebe každý den dívat a potkávat se v zrcadle. Vizuálně o dost dál, než první série. Příběh dějstvím mírně o krok zpět, protože se tak nějak celá série točí v jednom kruhu a nenabízí jakési vyvrcholení příběhu, jako spíše neustálé vysvětlování s objasňování toho, jak moc je všechno fucked up a neustále inscenované scény do bodu, kdy je postava životem totálně na bodu mrazu. Postavy jsou ale samotné velice dobře napsané a druhá série nabízí prohloubení postav a tak s nimi konečně můžeme empaticky soucítit, fandit jim, smát se pro ně, plakat s nimi. Vedlejší postavy to mnohdy vedou o dost více a největší props patří Maude Apatow a Angusovi Cloud, kteří vytvořili ikonickou chemii a také třeba zmínit Sydney Sweeney, která ztvárnila nejlepší drama queen všech dob a fungovalo to bravurně. Hlavní star Zendaya bohužel oproti předchozí sérii nenabízí tak kvalitní příběh a proto je její postava dost pozadu. Problém nastává ve chvíli, kdy ji ke věnováno až moc pozornosti a tyhle synopse pro mě byly vyloženě nudné. Vrchol tak nastal v předposlední epizodě, kdy si režisér Levinson pohrál s vizualizací divadelní hry, flashbacků do minulosti a prostřihu přítomnosti. Není to nic revolučního, ovšem LEXI YOU’RE FUCKIN G a v tak artově vizuálním podání, které je pro seriál typické, tak se to projeví jako jeden huge skvost. Euphoria není ani tak ucelený příběh, jako spíše antologie mnoha lidí, kterým se dějí špatné věci a ubližují si tak navzájem, aniž by si to sami uvědomovali a raději se utápí tam, kde je to ještě horší. Nejtweetovanější seriál v historii není zázrakem, ani žádným překvapením. Pořád se to veze na vlně teen drama žánru a proto je popularita spojená s kvalitou nevyhnutelná.

“Well, why would I want anybody knowing what I’m thinking or feeling?” Finálová epizoda se sice nevyrovnala té předposlední, ale má spoustu satisfying scén, které je třeba řádně ocenit. Rozuzlení se tu moc ve velkém stylu nekoná, až na jeden moment a tak nám nezbývá, než si užit každičký detail, který pozadí postav nabízí a především bych chtěl říct, že Fezco a Lexi jsou naprostí tahouni této série, mírně za nimi postava Cassie a Maddie, linka Natea a jeho otce taky super. Ale hlavní postava Rue bohužel nenabídla nic zásadního a její dějství mě zhruba v polovině přestal bavit a ta postava taky. Je to velká Škoda, protože v první sérii mě Zendaya bavila nejvíc, ale tady to nějak stagnuje a její osud se nijak neposouvá, při nejmenším pomalu a kýčovitě. Bylo to unavené finále po velkolepé divadelní hře a proto to nebylo naprosto geniální. Ale užil jsem si to a na 3. sérii se těším více, než jsem se těšil na tu druhou.

“If I was like, yeah I was just fuckin her ‘cause I was bored, and then Fortnite came out”. Tento formát stand-up a jeho témata nemusí přijít úplně každému na chuť, jelikož jsou mířené především na hot teen kauzy a cancel culture. Narážky na jiné komiky, politiky či bývalou přítelkyni. Zkrátka Pete mluví hlavně o sobě a je skoro až nutné znát jeho život, přešlapy a veškeré dění s ním spojené. Já se upřímně bavil od začátku, až do konce. Některé momenty se očividně opakují a jak víme, opakovaný vtip není vtipem. Pořád platí, že tento člověk je největším sunshine v SNL současnosti.

Rozhodně můj nejoblíbenější film s upíří tematikou. Pitt a Cruise překvapivě dost fungující dvojice a celý ten temný origin dává dost smysl. Dunst jako Claudie excelentní už tak v mladém věku a miluju ten její podivný, nevinně vinný vztah s Louisem. Brutalitě se meze nekladou a na tu dobu opravdu hravá podívaná. Masky by mohly být o něco kvalitnější, ale dá se na to koukat. V neposlední řadě skvělá hudba od Goldenthala. Trochu mě mrzí, že i přes 11 knih jsme se nikdy nedočkali jakéhosi pokračování a nebo případného rebootu, potenciál tam stále je a ten podpis Anny Rice se dá ve filmu nádherně zachytit.

Do jisté míry to spoustu lidí odsoudí, protože to působí jako zbytečná věc. Ovšem dokumentů o českém rapu je tak málo, že je nespočítáte pomalu na jedné ruce a proto je třeba brát to, co je. Stopáž je velmi krátká na to, aby se tu konal nějaký festival faktů a novinek, které se o rapovém žánru neví u rapových fajnšmekerů a zároveň je tu opravdu málo informací, aby se rap nějakým způsobem přiblížil lidem, kteří ho vůbec nesledují. Ale jako fan servis to funguje a většina podstatných jmen ať už doby minulé, nebo záplavy vlny novodobé. Rozdělení epizod také dávalo smysl a bylo krásné se dívat na ty prostřihy rozhovorů, koncertů a ilustračních záběrů. Rap je stále země vzdálena pro spoustu lidí, ale je třeba ukazovat ten fakt, že je to nejprogresivnější a nejúspěšnější žánr novodobých moderních dějin a bude určovat trend ještě pár pěkných dekád.

Mám rád tyhle seriálové experimenty, kdy se epizoda změní na muzikál, divadelní hru či jiné kulturní bohatství. Většinou se jedná o odlehčené epizody, které ale moc rády určují směr toho, kam se seriál posune dál a zásadně ovlivní nějakou dějovou linii. Tato epizoda nebo divadelní hra Lexi Howard je geniální. Jak screamovala Maddie, LEXI YOU’RE FUCKIN G! Naplno věnována této postavě, která podrobně zkoumá minulost, přítomnost, ale i případné následky. Scenáristicky vyšperkovaná hra, která má luxusní choreografie, propojená flashbacky, aktuálním dějstvím a spoustu Levinson art highlighty. Tohle jde seriálu Euphoria nejlépe a měl by se toho držet co nejvíce. Ani jedna inscenace, či vedlejší scéna nebyla zbytečná. Každý proklik světla, akustický nádech a temná atmosféra ala Fezco & Snitch, to je o čem mluvím. Jedna z nej epizod celého seriálu.

Od Rue se opět příběh posouvá k postavám Cassie, Maddie a Nateovi, což byla fakt nuda a čekal jsem lepší práci se scénářem po jistém zjištění. Samotný Nate byl ale docela fajn a například dialog s matkou po odchodu otce byly fakt skvělý a věřil jsem jim to. Epizoda je o dost přímočařejší, než všechny dosavadní epizody ve druhé sérii a i tak se tady hodí random postava a její vykreslení, viz. Kat a Ethan, kteří tady jsou prostě jen tak zatím for nonsense. Zato Lexi a Fezco mají další společnou scénu. Je to sice krátká, ale za to kouzelná scéna a zpěv Stand by me mě moc potěšil. Už teď se těším na to, jak bude vypadat hra od Lexi. Na závěr Rue nějak prozře a chystá se na další odvykačku. Noo uvidíme. Ty její scény mě pomalu začínají unavovat a docela dost mi vadí, že si tvůrci nedali více práci se Zendayou, coby beznadějnou smažkou. Tady i v tom největším detoxu vypadá atraktivně a neautenticky.

Chápu místní komentáře a taky chápu, že se to spoustu lidem nemusí líbit, či zamlouvat. Na druhou stranu si nemyslím, že si to zaslouží tak nízké hodnocení, které se podobá do jisté míry i tomu na IMDB a Letterboxu. Velkou chybou a křivdou je opravdu to, že spoustu komentujících zmiňuje, že nikdy neviděli ani epizodu The Sopranos a to je ten základ, proč všem může přijít tento film tak nějak zbytečný. Ovšem já jako věrný fanoušek, který se na tento skvost dívá už několik let pořád dokola, tak dokážu ocenit naprosto každý detail, hlášku, či pohyb jednotlivých postav, které se ve snímku ukážou. Michael Gandolfini je neskutečný tím, jak otci z oka vypadl a ty jeho pohyby, dialekt a grimasy, to je prostě Tony Soprano, kterého já znám a je to absolutně geniální a věřím, že si to Michael užil a je pyšný na to, že se mohl zúčastnit odkazu Jamese. V. Farmiga jako Livia byla naprosto nekompromisně ztvárněním boží a ty její výlevy, které měla už její "budoucí" minulá herečka Nancy Marchand, neustále nervózní, nesvá, sobecká a okřikující, ach dokonalost! Uncle Jun už jako mládenec tak netrpělivý, impulzivní a nešika, radost pohledět. Takhle bych mohl vynachválit každou jednu postavu, která se zde objevila, byť třeba jen na pár sekund, ale bohužel to nelze do nekonečna. Jen bych rád zmínil ještě Nivolu coby Dickieho Moltisantiho, otce Christophaa, kterého konečně tak rád poznávám a je přesně takový, jakého ho znám z vyprávění. Charaktery jsou prostě na jedna s hvězdou a těší mě to. Co se týče příběhu, tak se opravdu dost drží zpátky a občas jsem měl pocit, že se tvůrci bojí zabrousit trochu více, aby nezajeli moc hluboko do vod, které by potenciálně mohly posrat jakýsi origin The Sopranos, ale přesto mě i příběh napínal a ani jeden dialog nebyl v tomto případě zbytečný. Režijně je to krásně natočeno, kamera a období 60´s taky moc povedené. Zkrátka fan servis, který nezná mezí. Potěšil mě nejvíc asi hlas Michaela Imperioli, coby Christophera, který je dodnes mou nejoblíbenější seriálovou postavou ze všech a jako herce ho taky zbožňuji. Pohřby, zitti, rodinné trable a nevyřešitelné věčné dohadování, co patří komu. O tom The Sopranos bylo, je a bude. Film to dokázal zpracovat opravdu skvěle. Jen škoda, že se z takové příležitosti nevytěžila alespoň 8-dílná minisérie, ve které se z legendárních postav mohlo vytěžit daleko více.

Především stojí za zmínku, že tento film není vůbec zbytečný a stejně tak jeho dalších 8 předchůdců. Na takový Slasher se musíte prostě naladit a užit si ten gore nářez, který tam na vás čeká. Nehledat zbytečné příběhové zvraty, či scenáristicky vyšperkované dějství. Tenhle typ filmu má prostý a jednoduchý úkol. Zabavit se nad smrtí primitivních postav a zkusit při tom vymyslet co nejoriginálnější scénu, ve které to bude set sakra zábavné a tento film se s tím popral velice dobře, ač jde o první akci v autě, později v autobuse apod. Herci poněkud přehrávají, ale je to geniální a i takový aspekt k těmto céčkovým projektům patří. Za zmínku stojí také kamera a hezky natočené lokace, jako například pole s mákem, nebo samotné Harlow, které doposud kouzlo neztratilo a v deštivé noci vypadá opravdu bravurně. Odkaz k původnímu filmu na mě moc nezapůsobil a byl bych možná i raději, kdyby tam nebyl. Finální scéna byla boží, nečekal jsem to a hezky jsem se pousmál, že fuck Yess , Leatherface je prostě legenda a patří do party těch top největších zabijáků v hororovém žánru, i když je často tak podceňovaný.

Je to tady! Těšil jsem se dlouho a věděl, že tohle bude nářez a už první epizoda je parádně šílená. Skvělá 30’s animace, třeštěný humor a extravagantní postavy. Originál dabing výborný. Seriál to bude jistě uvolňující, oproti hře. Úvodní scéna s plotem mi připomněla scénu z páni kluci.