Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (488)

plagát

Ricky Stanicky (2024) 

Ricky Stanicky má rozhodně potenciál rozvíjet se nadále coby alter ego Johna Ceny, protože to fungovalo nejvíc právě jako jeho one man show a v téhle komediální poloze to už má díky některým rolím zmáknuté (například Peacemaker) . Proto když byl mimo scénu, tak film zažíval slabší chvíle a plochý Zac Efron to opravdu nepotahá. Zajímavý námět s pár vtipnými gagy, s ne až tak silným a uspokojivým závěrem, vykoupením a poučením postav i diváka. Doslova se film zastavil ve chvíli, kdy hlásí, že lži mají občas pomáhat k úspěchu. Chápu, že u komedie by se to nemělo brát příliš vážně. Pokud se ale rozhodnete ukončit film ponaučením, tak byste to měli dělat pořádně a ne tak nedotaženě.

plagát

Protivné baby (2024) 

Pominu-li, že se jedná o zbytečně brzký REMAKE, který se dá opodstatnit Broadway adaptací, tak jako tak nepřináší žádné výrazné změny krom muzikálového pojetí, které je na filmu tím nejlepším a taky tím jediným, co se dá tak nějak ocenit. Možná sem tam padne i nějaká fajn hláška typu  “do you know what they would call me if i was a boy? “  “strong?” “no, Reginald” a zběsilý střih dokáže reflektovat aktuální poblázněnost internetového trendu reelsů, tiktoku apod. , ale to je pořád moc málo a mnohem účinnější a možná i lépe fungující by bylo se adaptací pouze inspirovat a přinést úplně jiný příběh s jinými postavami. Protože ač nechci , tak srovnávat pouze 20 letý rozdíl musím. Tady byl absolutní misscast většiny postav. (Až na René Rapp a Auli’i Cravahlo) Ostatní totálně přehrávají své role a postrádají jakékoliv charisma, které původní postavy nabízejí. Takže ani to nepřispívá celkovému dojmu. Škoda, mohl to být samostatně postavený satirou napěchovaný fresh film. Místo toho je to slátanina několika myšlenek a žánrů dohromady a ani self-help výroky na konci nedokážou předat smysluplnou message.

plagát

Môj kamoš obor (2016) 

Považuji se stejně jako Spielberg za věčné dítě a kdykoliv se znovu rád ponořím do fantasy pohádkových světů a nechám se unášet svou představivostí. Bohužel to nebude případ The BFG, který v samotném principu porušuje jedno ze základních pravidel pro některé adaptace a to sice, že by měly zůstat nepolíbené filmovým zpracováním, protože se zkrátka tak dobře na plátně ohýbat nedají. Z filmu je tak prázdná kostra s nepromyšleným příběhem, který nikam nesměřuje. Postavy jsou nevýrazné a nepomáhá tomu ani digitální obludárium, které svými efekty už dnes nevypadá tak vkusně. Zajímalo by mě, jestli by to ocenilo alespoň mé 5-leté JÁ. Ale jak se znám, už tehdy jsem měl vkus na lepší fláky. Tohle je OBŘÍ šlápota vedle.

plagát

Most špiónov (2015) 

Nejvíc mě na Bridge of Spies baví jeho vypointovanost a divácká odměna v druhé polovině, pokud dáváte dostatečně pozor a vnímáte všechny propriety tak, jak jsou vám servírovány. Mistrovsky, přesto nenáročně a s jistotou. Paralely se tak proplétají napříč filmem přirozeně a fungují přesně tak, jak Steven zamýšlel. Kdyby s takovými nuancemi, odhodlaností a autorskou invencí natočil podobně Lincolna, tak by to bylo dopadlo tenkrát o dost lépe. Stoit i Muzhik, projížďka vlakem východním Německem a quote lines Marka Rylance jen podtrhují mé nadšení. Řadím k nejlepším mistrovo snímkům.

plagát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Matthew Vaughn by se měl konečně odprostit od svého pomyslného alterega coby mistra krimi-com a zkusit to jinde. Nejen že Argylle není zábava. Je to velká nuda, má to hloupé twisty a ani nějaká skrytá parodie nedokáže obhájit fakt, že jde pouze o recyklaci jeho předchozích filmů. O to víc mě děsí potitulková scéna a nedávno vydaná kniha fiktivním autorem, která naznačuje rozšíření tohoto světa, či podobné velké plány. Herecké přehrávání Bryce H. nezachránil ani tahoun Rockwell a jediné co oceňuji, je Mattyho hudební vkus, ale to už taky víme. Pochválit mohu také finální SKI scénu a barevnou kouřovou dance scénu, ale to výsledný dojem obrovského zklamání nepřekryje.

plagát

Oscar 2024 (2024) (relácia) 

Letošní ročník byl fenomenální a nepamatuji takový léta letoucí. Od správně zvolených nominací, zasloužených ocenění a v neposlední řadě KULTURNÍ událostí roku, na kterou jen tak nezapomeneme. Přišli dvojčata a vyzvali Batmana - nostalgie. Přišel Beetlejuice a nateasoval nás na druhý díl (který letos přijde). Nahý John Cena byl taky moc fajn move. Zazpívala teď již dvojnásobná oscarová zpěvačka Billie Eilish (zaslouženě), zazpíval také Andrea Bocelli pro uctění legend, no a pak to naprosto s přehledem přebral Ryan Gosling se svým Kenem a rozezpíval celý sál, tady jsem beze slov a přeji si více ročníků, jako byl právě tenhle.

plagát

Americká fikce (2023) 

“Well, I just find that word really offensive.” .. “With all due respect, Brittany, I got over it. I'm pretty sure you can too.” … Opening scéna perfektně vystihuje celou náladu filmu a napovídá, jakým způsobem se bude děj tématizovat. Samotná myšlenka je originální a nese sebou ohromné poselství, ale vlastně i ne. I se samotným divákem si film pohrává na úrovni privilegované společnosti, která má od příběhů jistá očekávání a jednoduchým způsobem dokáže jednotlivou kulturu škatulkovat či tabulizovat. Bohužel to zhruba v půlce vyčpí a perfektní nástup Jeffreyho Wrighta ( který si to drží až do samotného konce) přeruší zbytečné dramatizování ve scénáři. Ke konci už film ztrácí vlastní dech i pravidla. Jeho až přespřílišná vychytralost je na obtíž a přitom celou dobu stačilo zůstat tou nadnesenou satirickou komedií a dopadlo by to o dost lépe.

plagát

Zóna záujmu (2023) 

Koncepčně velice zajímavé a nosné téma, které poukazuje na obyčejnost a banalitu každodenního života velkého zla, které si většinou každý představuje úplně jinak. Tenhle fakt nabízí otázku, do jaké míry je v pořádku něco přehlížet a kdy se z člověka může stát doopravdy ZLÝ člověk. Rozhodně netrpím dojmem, že by se myšlenka během celé stopáže vyčerpala, právě naopak. Byla to intenzivně nepříjemná podívaná, která mě donutila po filmu přemýšlet. Precizní kameru doplňovaly hrůzostrašné hrátky s nedalekým zvukem a kulisy dobarvovaly dobovou architekturu. Možná bych ubíral na ART schématu, který občas vynuceně vykoukl a do daného prostředí se moc nehodil.

plagát

Vojnový kôň (2011) 

Darovanému Spielbergovi do scénáře hleď. Jelikož je jakousi slepenicí vystřižených kapitol z předlohy a film mixuje náhodně žánry tak zběsile, že mu to absolutně nesvědčí. Nejlépe to funguje přímo na frontě, ale v osobních rovinách (na kterých se film snaží nejvíce stavět) to nefunguje, protože se až moc skáče. Patetickou přemrštěnost snímku vytýkat nelze, tématicky to zapadá a Steven už vařil z mnohem větších slz. Technicky brilantní, avšak neoriginální cliché, které vybočuje akorát tak svou nevyvážeností a častou nelogičností.

plagát

Stiahni ma do pekla (2009) 

Škoda úvodní vlažné a unavené hodinky. Zhruba někde za polovinou to začne mít opravdu Raimiovské grády a nepřestane to šlapat až do konce. Některé scény si budu pamatovat navždy, ale do mých oblíbených hororů od tohoto tvůrce ten film nezařadím. Měnil bych spoustu věcí. Od herců, build upu a hlavně bych ubral i na digitálu, který těmto special horrovkám prostě nesluší. Za zhlédnutí to stojí, ale neklape to úplně dobře.

Ovládací panel