jirikzaboj

Po letech jsem se vrátil k nenáviděnému, či milovanému prequelu k sérii Alien a musím tentokrát pozvednout o hvězdičku navíc, protože jsem konečně procitl skrze filmovou filosofii a její tezi, která je v tak opulentní a impozantní podívané nenápadně schovaná a není divu, že Prometheus dostal od fanoušků tak moc rozporuplné reakce. Pokud se ale podvolíte Ridleyho vizi a tomu, proč se na začátku filmu děje něco, co není po celou dobu snímku vysvětlováno a pak se k tomu vrátíme na konci, to mluví zkrátka za vše. O vizuálu se nemusíme vůbec bavit, protože ten je na vrcholu své doby, inspiruje se u svých bratříčků a zároveň dokáže stále překvapovat strachem ze neznáma v neznámém prostředí. Mix herců tu je tak nějak mezi velmi kvalitní a velmi průměrní. Ale i to přináší finální komplexní pohled na humanitní charakter a jeho neodpouštějící zvědavost, která je hlavním motivem filmu.  PS: hudba je taky nenápadně výborná a do ponuré atmosféry filmu skvěle padne

Nemám a ani nikdy jsem k Se7en nenacházel slova, které by vyjádřily emoce, které u tohoto filmu cítím. Jen vím, že jsem v úžasu a zároveň je mi hrozně zle. Jeden z nejodpornějších, nejprohnilejších filmů všech dob. A zároveň minimálně v krimi žánru úplně ten NEJLEPŠÍ. Ernest Hemingway once wrote, "The world is a fine place and worth fighting for." I agree with the second part.

Jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. Nemá to vůbec nic. Je to absurdní lunapark bullshitu. Ani ze srandy se na to nedívá dobře. Nuda nejvyššího kalibru.

When you’re famous, everyone lies to you.

Úplně první pokus J. Camerona o pokračování, které posune film na úplně novou úroveň. S jistotou víme, že později mu to vyšlo a ne jednou. V případě Vetřelců není ale tahle otázka na místě a pokud ano, tak je to věc názoru. Výměna režiséra přinesla totiž nejen sebevědomé pokračování, ale zároveň úplně jiný žánr, který nastolil trendy v military sci-fi na následující dekádu a její typicky ověřené aspekty se v některých akčňácích objevují dodnes. Postava Ellen Ripley přinesla do filmového světa obdiv pro ženské hrdinky a díky Sigourney se v budoucnu úspěchu mohla těšit také Linda Hamilton v T2, kterou tímhle směrem svou inspirací na vetřelcích právě Cameron potom vedl a věděl moc dobře, co dělá. Zpětným měřítkem je krásné se na film podívat ve smyslu, že James je sám pro sebe inspirací celý život a aplikuje do svých příběhů již ověřené, ale upgradované stylizace. Tady byl ten zrod a je to povinností každého fanouška sci-fi žánru.

Podcast, který mě zabaví při každé volné chvíli a sem tam si dám také to pivko. Z původního covidového konceptu se stal (ne)pravidelný projekt, který teď beru jako nedílnou součástí relace Moviezone. Cival má známosti všude a baví mě jak historky z mládí, počátky filmových webů či obyčejné kecání o tom, jaký film má host nejraději a proč. Náhled legend jako Douglas, Fuka, Tomáš Vyskočil atd. je přínosný a velice zajímavý. V kontrastu mnohaletých přátelství Cival pokládá otázky naprosto přirozeně a to je na tomhle konceptu nejlepší.

Pokud se nemůžete dočkat konce, tak se nebojte. Film končí hned na začátku a výjimečně ho provází titulky, které budete chtít dokoukat. Následuje potitulková scéna, která trvá jen skoro 2 hodiny a je zdaleka střípkem toho, co se dělo doopravdy v zákulisí. V jedné zahraniční recenzi jsem vyčetl krásnou větu. Andy Kaufman nezemřel. Je naživu, má se dobře a začal si říkat Jim Carrey. A není divu těmto teoriím, protože tihle dva rozhodně nemají společné jen datum narození. Oba byli skvělí imitátoři Elvise, či jiných slavných osobností. Publikum je za to opěvovalo ovacemi a v obou případech to došlo do bodu, kdy na tom vyhořeli a už to dělat nechtěli. Na rozdíl od Carreyho měl ale Andy svou specifickou absurdní improvizaci, která zacházela za hranu trapnosti, geniality a excentrického výstupu. Amerika ho buď milovala, nebo nesnášela. Film přirozeně opisuje jeho životní dilema, výstřednost, (ne)pochopení ze strany diváctva a dávkuje nám neskutečnou palbu hereckých skills, které se propisují v postavě Tonyho Cliftona a komika Andyho, tedy dance mana. Po zhlédnutí filmu jsem okamžitě nakoukával Kaufmana a nevěřícně jsem civěl, jak pečlivě a s láskou je film autentický. Není divu, protože natáčení se zúčastnila každá důležitá osoba, která v jeho životě něco znamenala. Behind the scenes jsou jen třešničkou navázaní vztahu Carreyho coby alter-ego Andyho a Tonyho, kdy je ta mystifikace opravdu intenzivní, Carrey je utržen ze řetězu a veškerý respekt Formanovi, že se z toho nesložil a naopak se chopil kamery při každé příležitosti. Nikdy neodpustím akademii křivdu typu, že komedianti Oscary nedostávají. Tady to byla obrovská mýlka, protože ve své době byl Carrey stejným králem negativní energie jako Kaufman, protože on byl Kaufman, doslova se jim stal. Nevěřícím poslal jednoduchý vzkaz.  FUCK YOU, I CAN ACT a zvěčněným důkazem je naprosté pohlcení jeho role, kterou nádherně interpretuje dokument ze zákulisí na Netflixu. Thank you. Thank you for this friendly world.

Jim Carrey: "Well,  we could fire them and I could do an impression. I'm a really good impressionist and I could do a pretty good imitation of both of them, I think." Miloš Forman: "No. I don't want to stop it. I just wanted to talk to Jim."

Intriky párování, nečestnost a zatvrzelé úmysly jako hlavním tématem pro tuhle romanťárnu, která se nesnaží ani tak moralizovat, spíš poukazovat a hýčkat si diváka nad příběhem, který je bohužel v tomhle zpracování průměrnější. Ne snad, že by to byla vyloženě nuda. Herci hrají svižně, mají na sobě nádherné kostýmy Theodora Pištěka a v nádherných francouzských kulisách je to na pohled velmi poutavé. Valmont má často bohužel prázdné scény bez větších úmyslů a jejich utahanost k celkovému vyústění je trýznivá a pro mě nedostačující k lepšímu hodnocení. Rozhodně to ale není žádnou šedí Formanovo kariéry, ten film je pořád líbivý na pokoukání.

Nemám k tomu prostě slov. Vše je dokonalé. Přes výpravu, lokace, režii atd. Vrcholné dílo, které řadím mezi mé nejoblíbenější kinematografické zážitky!