jirikzaboj

Pocta neo-noirovému žánru, případná inspirace začátky S. Kubricka je znatelná a příjemně vyznívající. Akorát že Nolan už od začátku uměl pracovat i s nevyrovnaností postav, nelineárním příběhem a pohrával si i s tím časem. Je vskutku pozoruhodné, kam jeho kariéra od samotného začátku směřovala a jaké trademarky lze vypozorovat v tak skromném filmu, který si dokáže pohrát s naši psychikou a donutit se zamyslet nad některými morálními otázkami. Rozhodně jeden z nejsilnějších debutů, co znám. ‚‚Everybody has a box‘‘

(Viděl jsem Directors Cut)Tak tohle mě absolutně minulo. Jak svým vyšinutým příběhem, tak veškerou snahou o groteskní parodii. Pár vtipných momentů by se tam našlo, ale to je tak vše. Neucelený chaos, jako celá scéna nepokojů v panice na Hollywood Boulevard Street. A to si troufám říct, že mám docela smysl pro humor a to i v případě těchto starších satirických událostí. Přece jen o rok mladší Připoutejte se prosím mě bavilo o něco více a rád se na něj podívám kdykoliv znovu. Chválit se dá v celku slušná výprava a pár režijních triků, které mohly být využity například původními plány a zůstat u muzikálu, který by filmu určitě slušely více. Není to ani tak Spielbergovo faux pas, jako spíše scénář od Zemeckise a Galea. Alespoň se tady vypsali na kravinkách a pak přišli s bombastickou trilogií.

Into the Spider-Verse přišel v roce 2018 jako dar z nebes, který nikdo nečekal. Komiksově stylizovaná podívaná s revoluční animací oslnila samotnou akademii, načež ji náležitě ocenila Oscarem za nejlepší animovaný film a ve stejné žebříčkové kategorii film exceloval i na ostatních cenách a posbíral, co se jen dalo. Fanoušci byli u vytržení, protože dostali ultimátní fan-servis a možná nejlepší komiksovku Spider-Versu. Není tedy divu, že za takovým vřelým přijetím a nadšením stálo vysoké očekávání od připravovaného pokračování, které mělo podle samotných tvůrců posunout už tak animační vrchol na ještě vyšší level a příběh se měl komplexněji zaobírat multivesmírem. Výsledek je takový, že audiovizuál je opravdu ještě dál. V podstatě jsem v životě neviděl nic nádhernějšího a ta pestrobarevnost a výhoda experimentování díky explorace různých světů nám nabídne široký pohled na kreslířské umění a jeho subžánry, které musí oslnit snad úplně každého. Tvůrci si zároveň hrají s celým komiksovým žánrem a kreativita snímku nezná mezí, protože je utržený ze řetězu tak moc, že nemáte šanci na první zhlédnutí pochytit všechny popkulturní a žánrové reference. Setsakra milion postav, které kdekomu dokážou vykouzlit úsměv na tváři a ocenit, že se tam objevily. Na druhou stranu méně je někdy více a je otázka, jestli tenhle specifický aspekt filmu dokáže uspokojit každého. V pár pasážích můžou nonstop odkazující a hláškovací postavy rušit a to konkrétně v klíčových momentech příběhu, které zbytečně přeplácaná scéna svou pitomostí degraduje a emocionální momenty tak ve filmu skoro vůbec nefungují, protože vás ani postavy nenechá na chvíli vydechnout. Finále je nedotažené a zaseknuté v momentě, kdy očekáváte epickou závěrečnou podívanou, která se vůbec nakonec nestane. Shrnutím je Across the Spider-Verse zábavným popcornovým pokračováním s opět vrcholovou animací, excelentním dabingem, hudbou a popkulturním pomrknutím na úžasného spider-mana a především pseudopornem pro nejzarytější fanoušky tohoto hrdiny. Mírným zklamáním je pocit z tzv. prostředního dílu alá dvě věže, který není stěžejním, ale přípravným teaserem na finální zakončení trilogie. Přesto je povinností každého fanouška zajít do kina a užít si to ve vší parádě na velkém plátně.

Kelly Craig jakožto specialistka na coming age žánr navázala na svůj předchozí film The Edge of Seventeen. Tentokrát přetočila ještě o pár let zpátky a film se tak věnuje dospívání do teenage věku a propírá všechny problémy a strasti spojené s ním. Velmi vlídně a s citem natočený film, který dokáže být milý, feel-good, sociálně vnímavý a zároveň velice stresující skrze opojení s hlavní postavou Margaret. Dokázal jsem se zasmát, dojímat i mírně slzet. Mix těchto emocí doplňují silné kinematografické momenty, jako když se snaží Rachel McAdams nakreslit zimního ptáčka, nebo první perioda a to myslím sakra vážně!

Zděšení, fascinace, frustrace, posedlost, obdivuhodnost, osamocení, navázaní kontaktu a mír. Tyhle všechny pocity se mi jeví při představě kontaktu s mimozemskou rasou a tyhle pocity dokážu procítit nejlépe skrze tenhle skvost, který má z vizuálního hlediska dodnes tisíc kroků napřed před jakýmkoliv sci-fi. Je neuvěřitelné, co Spielberg dokázal vytvořit s omezením technologií doby ve finální půlhodině, ve které se ani nemusí mluvit a mistrovské kamerové záběry to společně s jedním z nejlepších soundtracků všech dob vysloví za vás.

Silné 3 hvězdy. Uvědomuji si, jak povrchní látku dokázal roztahat Spielberg do komediálního road-trip movie, který ale sahá hlouběji, než se na první pohled zdá. Ten osobitý trademark věčného dítěte jde cítit už tady a nejlépe zrovna přes Goldie a její cíl, za kterým si jde přes všechny absurdity. V pozadí militární, politická, silná Amerika, která stojí na tradicích a samotná by se na ten Sugerland mohla přejmenovat. Jen mi to nedosedlo asi úplně a nedokážu popsat, co to přesně bylo. Kamera je perfektní, všeříkající. Stylizace trochu do westernu je také chytlavá. Možná jen ta stopáž? Hlušší místa jsem vnímal především, když se stálo na místě. Ale i tak jde o povedený start Spielberga, který si vypůjčil svůj osobitý koncept už z předchozího Duelu.

Nejvíc mi na Goyovi vadí jeho vykalkulovaná a umělá vypočítavost. Má to své produkční values a storytelling je odvedený opět mistrovsky, tedy Formanovsky. Scénář ale v půli hrozně moc drhne a ten přechod o 15 let je až obtížně neuvěřitelný a jeho atmosféra kolísá z temnoty do absurdna. Pomocníkem není ani výprava, která působí jako navoněná bída. Kdyby to byla jen bída, tak by to bylo o dost lepší. Takhle se tam leští šaty, tvářičky a make-upy i u vězňů inkvizice a to ubírá na autentičnosti ještě více.  Polemizování nad úmysly autora můžou být nekonečné, protože film nabízí několik filosofií. Od nechutné aristokratické vlády, přes geniální a klidnou mysl Francisca, či velký zákulisní pohled na počátek Francouzské revoluce. Konečný problém je ten, že dostanete jen od každého trochu a z filmu se stane průměrný historický film s citem pro vyprávění, které ani tu trochu smysluplnosti nezachrání.

Pomineme-li, že se jedná o absolutně nelogický příběh aneb msticího žraloka a přímo to przní odkaz původního filmu, tak to je o jeden level méně hloupé, jako díl třetí. Má to alespoň trochu zajímavé herce. Nic víc, nic míň.

Nic tak hrozného jsem dlouho neviděl. Nejde jen o nudu, ale o absolutní dno něčeho, co nemá obdoby. Slyšel jsem s Magnuskem nějaké podcasty a o to víc šokující je pro mě fakt, že celá tetralogie Bastardů je jeho práce a jakási osobní alma mater, která ho proslavila a on z ní hodlá po 10 letech těžit nadále. Myslel jsem si, že už to nikoho zajímat nebude. Po zhlédnutí tržeb v kině jsem zůstal v šoku, protože tahle vymývačka má skoro jednou tolik, než takový Babylon od Chazella. Lidi, proberte se. A začněte zase podporovat kvalitní filmaře. Pan Magnusek se mi jeví jako sympatický pán, ale s poněkud pokřiveným, či nulovým morálním kompasem, který toxicky přenáší do českého umění a tam to prostě nepatří. Nedivím se, že to Cinestar nechtěl hrát.

Dvakrát do stejného moře nevstoupíš. Tedy mohl bys, ale to  bys musel najmout režiséra, který má mnohem větší smysl pro řemeslný cit a dovede si s docela obtížnou látkou poradit. Jednoho už jednou použili, ale ten se naštěstí vydal po vlastní dráze. Tohle už je tuctovka, která startuje nekonečný céčkový žánr kravinek na moři a díky kterého se dnes žraloků u pláže bojí snad jen naivní snílek. (Alespoň hudbu musím vychválit, ta je pořád boží)