Goyove prízraky

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

Není to malířova biografie, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale spíš taková historická freska Španělska za Goyovy doby. Četla jsem hodně negativních recenzí, ale mě osobně se film dost líbil. Jsou tu silná témata, i když je pravda, že jsou povětšinou jen tak naťuknutá a jako celek se film trochu rozpadá. Goyovy přízraky vás sice nepřimrazí do křesla, ale takový propadák, jak mnozí říkají, to podle mně určitě není. (07.02.2007)

Dlouhé roky jsme museli čekat, abychom mohli konstatovat, že se nejnovější opus Miloše Formana v jeho oblíbeném žánru biografií nevyvedl, jak bychom asi chtěli. Zřejmě nejednu premiéru muselo s ohledem na režisérovo renomé provázet rozpačité pokašlávání. K životopisům Wolfganga Amadea Mozarta, Larryho Flynta a naposledy Andyho Kaufmana přibyl i očekávaný portrét uznávaného španělského malíře Francisca Goyi, ten je však pouze jakýmsi průvodcem revolučními časy na starém kontinentě. Hlavní pozornost se totiž ubírá k podstatně zajímavějšímu otci Lorenzovi a k jeho příběhu okolo nevinné dívenky Inés, která po absurdním vynuceném doznání putuje na dlouhé roky do kobek inkvizice. Forman se dotkne prakticky všeho, co krutá (a na události bohatá) doba nabízela, ale nic silného, co se v zákulisí ukrývalo, trestuhodně nedotáhne do konce. Zůstala jen nepříliš životná kostra, nehodná jména Forman. Vedle ambiciózního člena inkvizice Javiera Bardema je bezesporu zajímavé sledovat sličnou Natalii Portman, která s celkově malým množstvím dialogů dokázala v obou svých hrdinkách vyvolat divákům zájem. Některé scény mimořádně zaujmou (Lorenzovo písemné opičí doznání), jiné působí minimálně nejistě. Řada dialogových pasáží se topí v nudě, režisérův poslední film vyznívá na jednu stranu poctivě, vedle toho ale sterilně až zvětrale – a bohužel ani obrazem nás Formanovo drama nemůže uspokojit!! A mimochodem, už jsem se o tom někde zmiňoval, ale na přelomu let 2006 a 2007 měly u nás v rozmezí zhruba tří měsíců premiéru tři snímky tří velkých českých režisérů. A vedle Formana byly i Vratné lahve Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále pana Jiřího Menzela spíše splasklou bublinou. Rozhodně nenadchly. S ohledem na snímky minulé minimálně ve všech třech případech stagnující průměr!! (14.01.2008)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti.... ,,DOZNEJ PRAVDU!" ,,ŘEKNĚTE MI CO JE PRAVDA !!"..... depresivní příběh o....??? O čem? O Inkvizici? O té době? O Inés? O Lorenzovi? Asi tak o všem a o všech! Není to žádný historický velkofilm, na to je to příliš ,,chudé". Není to však ani obyčejné. Jen mi připadá, že zvolená forma obsahu nesedí. To mohl být úplně jiný příběh. Tady neshledávám mnoho ,,Formanovského". Přesto mělo vyprávění své klady. Třeba, že to nebyla v žádném případě nuda (koho by taky doba Inkvizice ponechala v klidu). Dále herecké výkony J.Bardema a N. Portman. A také Varhanova hudba. Amen. (10.01.2008)