Zíza

Taková strašně milá jednohubka o méďovi, co má v životě fakt pech, ale i tak to nevzdává, tak nějak dál si žije svůj život, raduje se z maličkostí, nikomu nepřeje nic špatného, až mu to přinese štěstí. Druhá série se mi líbila ještě o něco trošku víc. Titulky.

Jako doufám, že to bylo myšleno jako parodie. Bohužel to tak ze začátku není moc cítit... Seriál mi absolutně nesedl. Nesedl mi charakter ani jednoho z hlavních hrdinů (i jejich herecké výkony byly nic moc) a Fudžiki Naohito to ve své postavě „uklízeče s fouskem“ zabil. Mělo to světlé chvilky, to ano, nakonec mi některé ty cringe věci přišly i zábavné... tedy ve chvíli, kdy si můj mozek řekl, aby to brala jako parodii, pak to bylo schůdnější (v podstatě jsem na to přistoupila ve chvíli, kdy jsem si říkala, že je to jako starší korejský revenge seriál – fakt tam bylo všechno!). Ale i tak to nebylo nic, co bych si vysloveně užívala. Škoda.

Zase trochu jiný seriál, i když v hloubi stejný. Tentokrát se ocitáme na druhém stupni základní školy, kde mají – jako každá škola – problémy se studenty. V tomto případě řeší záškoláctví. Řeší to tak, že založí speciální třídu, kam může přestoupit jakýkoliv student z jakéhokoliv ročníku. Může to brát jako přestupní stanici od záškoláctví k normální docházce. Jeden učitel, v tomto případně nezkušená mladá učitelka, na to nestačí, ani sociální pracovnice přiřazená úřadem škole není dost, a tak ředitel objeví vhodného učitele na poloviční úvazek; bývalého hikikomoriho, který se po jedenácti letech konečně dostal mezi lidi. Nejenže díky své zkušenosti dětem rozumí, ale i děti rozumí jemu a pomáhají si navzájem, protože ani jeden z nich není úplně ok, nejsou úplně sociálně zdatní. Má to jen pět dílů, je to krátké, uteče to rychle a přestože jsou tam některé chvíle, které se mi tolik nelíbily, jako celek to funguje dobře. Dětští herci jsou skvělí, Sató Džiró opustil svět komedií a parodií a ukázal se mi v dramatické roli a i když jsem tam poznávala některé projevy, které používá i v komediích, byl dobrý. Bylo to zajímavé a za den jsem to viděla celé, protože mi to nedalo.

Akční komedie vyhnaná občas ad absurdum, kdo to má rád, rozhodně nevynechejte! O násilí není nouze, akce tam je také, ale jak to tak bývá – začátek nás jen tak uvede, aby celý film byl jakž takž klid před velkou závěrečnou bouří. Celý film kolem Fableho v podstatě pletichaří Jakuzáci, ale jemu je to fuck, prostě si tak nějak vede ten svůj nařízený obyčejný život, miluje trapný humor a nesnáší horké jídlo. Zajímavé to bylo a podle ukázek mi přijde, že druhý díl bude lepší. Uvidíme. Titulky.

Tenhle hlavní spratkovitý hrdina byl strašný sympaťák. Spousta seriálů má takové ty namyšlené hrdiny, kteří neustále sekýrují hrdinku, ale mají srdce na správném místě. Tohle je v podstatě také ono, ale přišlo mi, že je to lepší. Proč? Má to své meze. On není vyloženě zlý, je to prostě středoškolák, který má svůj mindrák, tak si ho léčí štěkáním, ale nekouše. Naopak je to věrné štěně. A tohle hrdinka ví. Takže se sice nechá vláčet jeh rozmary, ale umí říct: „A dost!“ Ovšem i ona má své slabé stránky a je to právě on, kde se je naučí rozpoznat. Moc krásně byl vyobrazen jejich vztah, ve kterém se rozrůstá důvěra a vzájemný respekt. Jasně, pořád to byli oni, tím, že sice postupem seriálu moudřeli, tak se jejich osobnost nezměnila a zůstali hezky konzistentní. Jejich slovní přestřelky také byly fajn. K tomu zajímavé prostředí rjokanu a především čajovník Kója v podání Kaneka Nobuakiho, to byla další skvělá postava, bez které by to nefungovalo. Na druhou stranu starší brácha od fracka ztvárněný Iwatou Takanorim mi úplně nesedl. Což zase tolik nevadilo, protože nedostal mnoho prostoru, ale jeho snaha o vážné výrazy mi přišla marná. Nelíbilo se mi to prostě. Když pak měl trochu jiné polohy, tak už to bylo lepší a dokonce byl schůdnější, ale jako postavu jsem ho ráda neměla. Ani Kikuno, ta postava byla ujetá, jako by vylezla z devadesátek a určitě by to šlo bez ní. Jinak to byl fajn seriál, na který jsme se těšila každý týden. Klasická romantická komedie s příjemnými a dobře zahranými ústředními postavami v nereálném příběhu. Tak je to romantická komedie, která se ani netváří, že by měla být reálná. Slabší 4*.

Má k tomu jen dvě výtky – to neustálé skákání v čase a ne vždy přesvědčivý výkon Fukujamy Masaharua. Jinak? Strašně se mi to líbilo! Neuvěřitelně mi to svou náladou sedlo. Vztah dvou dospělých lidí na dálku. O ty dva sice stojí ještě někdo jiný, ale jako by ti ostatní neexistovali. Ti dva po sobě prostě touží, protože si neuvěřitelně rozumí. A musím uznat, že tihle padesátníci tyhle dvě postavy zahrály s přehledem – tedy Išida Juriko perfektně, Fukujamu už jsem zmiňovala. Do toho tklivý, sladkobolný a hluboký tón kytary, to správné podzimní prostředí... a jsem celá jejich. Fakt jsem jim propadla. Není to nijak zvlášť dramatické, ale krásně to bublá pod povrchem. Ano, není to 100% konzistentní, ale i tak se mi to líbilo. Sedlo mi to. Titulky.

Pomalé, opravdu pomalé, tiché, takové, jako když je ukrutné vedro, ale vy nemáte žádný stín, do kterého byste se mohli schovat. Je to poměrně depresivní snímek, plný náznaků a nevyřčených slov i emocí. Člověk si musí uvědomit, že se to odehrává za ekonomické krize, a proto je nouze o peníze – jak na stavbu větších zakázek, tak i na zaplacení pracovníků, takže je těžké sehnat práci. Navíc v zapadákově bez vlakového spojení. Těžká situace, všichni mlčí o svých břemenech, která nesou, o pocitech, které cítí. Divák si musí obrázek poskládat sám. Škoda, že jsem neměla větší náladu na podobný snímek, určitě bych jinak dala vyšší hodnocení. Takhle mě to občas otravovalo svou pomalostí... Silné 3*. Titulky.

Upřímně, líbilo se mi to víc jak korejská předloha, hlavně ze začátku. Herecké výkony byly dobré, Košiba Fúka je krásná slečna, která hrát umí, Nakadžima i Akaso jí velmi zdatně sekundovali – oba dva v rámci povahy své postavy. Neřekla bych, že přidali něco navíc. Ale to nevadí, je to pořád velmi pěkný a milý romantický seriál o hledání sebedůvěry. V podstatě do 9. dílu jsem si myslela, že tomu dám o něco vyšší hodnocení, ale ten poslední díl... byl suchý. Divně uspěchaný, nesourodý, nezajímavý, takže mi nakonec v paměti uvízl nejvíc, protože jsem to sledovala zároveň s tím, jak to vycházelo. Škoda. Z celkového hlediska je to rozhodně lehce nadprůměrné a pokud máte chuť na nenáročnou romantiku s příjemnou hrdinkou, rozevlátým podržtaškou a chladně zapáleným kamarádem z dětství, je to to pravé ořechové. Lepší 3*.

Vím, na co cílí, vím, z čeho si dělají legraci, a vím, že je to udělané velmi kvalitně a kreativně. Jenomže... jenomže mě tenhle styl humoru, tahle parodie úplně minula. Jasně, některé díly se daly zkousnout líp než jiné a opravdu musím vyzdvihnout nápaditost, se kterou je to udělané, ale prostě nejsem cílovka. Nakonec jsem se jen nudila.

Sympatický Abe Hiroši se vrací v roli nevybíravého, ale dobrosrdečného právníka Sakuragiho. Opět dostává na starost partu děcek, kterým nejenže pomáhá se dostat na nejprestižnější vysokou v Japonsku, ale také s jejich osobním životem – neb potřebujete vyrovnaného studenta, aby dokázal udělat náročné zkoušky, no ne?! Musím se přiznat, že se mi tahle série líbila o chlup více než předchozí. Velmi dobře zvládnuté charaktery nejen studentů, ale i učitelů a záporáků. Ačkoliv to občas sklouzne do výrazových extrémů, tak to nevadí, protože seriál baví. Je vtipný, napínavý, dramatický, dojemný i pohodový. Jasně, drží se v tradičních zajetých kolejích „co student, to problém, tak ho musíme v jednom díle vyřešit a pak pohoda pokračujeme k dalšímu“. Ale tady to bylo takové pěkné, nenudila jsem se, naopak jsem chtěla vidět další a další díly. Proč? Je to vždy na díl dobře vyvážené – problémy žáků X problémy dospělých X oddechové chvilky X soustředění na učení (dostáváme reálné a logické tipy, jak se dobře připravit na zkoušky). Upřímně ani není nutné vidět předchozí sérii, i bez znalosti si to užijete, akorát prostě nebudete tak nadšení, když se tam mihnout předchozí žáci, to je jediná nevýhoda. Po dlouhé zase takový ten klasický středoškolský příběh, který vás nabije a říkáte si, že chcete zase na střední, abyste se mohli snažit.