Zíza

Taková pohodová krátká čínská Ulice s roztomilou hrdinkou a ještě roztomilejším hrdinou. Není to nic výjimečného, pokud nepočítám to, že spolu ústřední dvojka poměrně dobře komunikovala a to bylo velmi milé osvěžení žánru. Jinak to jede jakž takž v zajetých kolejích, vedlejší postavy nejsou nijak zvlášť otravné, ale je fakt, že jsem jim zase tolik pozornosti nevěnovala. Jako oddechovka ideální, nic složitého, hlubokého, ani přehnaně dramatického v tom nehledejte. Herecké výkony standardní, takový dobrý průměr ve všem. Ke konci už má pozornost trochu opadala, mít to víc dílů, tak bych to dropla. Nenáročná večerníčková pohoda se stejným nešvarem, který mají všechny čínské seriály - ten jejich chaotický střih, kompletace, případně následné namluvení ve studiu kazí občas výsledný dojem – tady ovšem míň než u jiných čínských seriálů.

1. tyhle filmy mě moc neděsí, 2. tenhle bohužel ani neměl tu správnou mrazivou atmosféru - minimálně pro mě se ji nepodařilo vybudovat. 3. přišlo mi to takové nudné, vlastně mě to nebavilo – ale původní Kostku nijak zvlášť nežeru. 4. Koukala jsem vlastně jen kvůli hercům (ne že by tu měli co hrát), protože mám většinu z nich moc ráda, hlavně Sudu. 50 %. Titulky.

Není to špatné, jako oddechovka je to vlastně výborné, navíc začátek je fakt skvělý, dobře se to rozjede, ale pak to ke konci pár dílů přešlapuje na místě, aby se to završilo. Ono ani to přešlapování samo o sobě není nijak zvlášť špatné, ale už to nemá ten drajv ze začátku. Nana a Kentaró mezi sebou nemají kdovíjakou chemii, ale i tak se na ně dobře dívá, Kentaró hraje pobledlého chřesta fajnově, ale už měl lepší role – tady jak se v rámci charakteru snaží být nemastný neslaný, takový bez pořádných emocí, tak to není úplně ono, mám ho raději trochu víc emočního. Prostě taková fajn romantická komedie po japonsku s různými klišé, ne příliš otravnými postavami – nakonec je z každé fajn člověk. Lepší 3*. Přece jen je to moje guilty pleasure téma: domluvené manželství.

Já jsem třeba pochopila na rozdíl od ing.mana, proč tam ty scény jsou, ale dopadla jsem stejně – absolutně nezasažená. Musím také souhlasit, že Jošizawa Rjó byl skvělý, ostatně v poslední době ho vídám jen ve výborné formě, takže doufám, že mu to tak vydrží ještě hodně dlouho. Sugisaki Hana není špatná, ovšem už jsem asi až moc nakoukala,že mi tady její výkon nepřišel ničím výjimečný, specifický, naopak jako bych se ocitla v Koi desu, kde hraje úplně jinou postavu, s jiným pozadím, dokonce i handicapovanou, ale mám z ní úplně stejný (herecký) pocit; že by narazila na svůj strop? Líbilo se mi, jak je to natočené, líbilo se mi, že postavy byly jaksi dospělejší a zároveň ještě měly spoustu prostoru kam růst, ale vůbec jsem se s nimi nesžila, nebyly mi moc sympatické a nakonec jsem vlastně odcházela s divnou pachutí toho, že mi asi chtěli předložit hluboký příběh, ale poslední pocit, který si odnáším, je ten, že to bylo plytké – ani ne tak Kaede jako spíš jeho prostředí včetně ostatních postav.

Asi nejzásadnější problém, který s filmem mám, je fakt, že jsem si nesedla s hlavní postavou. Ne že bych ji nechápala nebo tak, ale prostě bychom nebyli kamarádi, neměli bychom si co říct. Sice všichni tvrdili, jak rodina Asadových je zvláštní a dělá divné věci a tím je zajímavá, ale já to tak nevnímala. Pro mě to byla obyčejná rodina, se kterou jsem se honem honem, šup sem, skok tam seznámila, nešlo to do hloubky, jen to bylo takové povrchní a celkově většina blízkých Masašiho tam jen proletěla, něco mu řekla, někam ho popostrčila, ale to bylo vše. Pro mě nic hlubokého, nic, co bych prožívala. Jasně, zemětřesení v Tóhoku, následná cunami a některá focení byla dojemná. Nejsem z ledu, takže mě to dojalo, ale to je vše. Prostě to byl jen takový dojemný ústřižek z dlouhého celku, kde mě bohužel herecký výkon Ninomiji vůbec neuchvátil. Jediný, kdo se mi herecky líbil, byl Suda Masaki a to tam byl fakt jen chvilku. Není to špatný film, ale je dlouhý, špatně poskládaný a nemá správný impakt. Škoda, škoda, protože je to skvěle obsazené. Ale možná se pletu, protože jsem na to slyšela jen chválu... Titulky.

Ve zkratce. Špatný scénář, špatné či divné herecké výkony, divné prostředí i kostýmy. Ani jídlo mě nijak nezaujalo. Jakoby tomu něco chybělo... asi jako když zapomenete osolit těstoviny.

Za mě přeplněné sentimentem, ale proč ne, docela mi to v tu chvíli sedlo. Ze začátku jsem babku taky moc nemusela, ale v podání Tabe Mikako jsem jí přišla na chuť – hlavně mě strašně udivovalo, jak je divoká, protože mi vždycky přišla strašně uťápnutá. I ty japonský odrhovačky mám ráda, takže mi to nakonec prostě docela sedlo, nemluvě o tom, že tam nikde nebyl nějaký zákeřný záporák, takže jsem u toho mohla vypnout a nechat se bavit. Slabší 4*.

Je to napínavé z pozice byrokratů (plné velkých či známých hereckých jmen), kteří se snaží zachránit lid před katastrofou. Není to o katastrofě samotné, takže nečekejte moc katastrofických záběrů, kde lidé utíkají, panikaří apod., ne že by se tomu seriál úplně vyhýbal, ale je to prostě o byrokratech, kteří mají své agendy, své plány, a tak se snaží je protlačit za každé situace, jenomže příroda má své plány a těm se těžko vyhnete… Začátek mi přišel hrozně zdlouhavý a měla jsem problém se do toho dostat, ale postupem času to bylo lepší a lepší a postavy mě bavily víc a víc. Ačkoliv konec byl takový uspěchaný vzhledem k tomu, jak příběh postupoval celý seriál. Tragický obraz Japonska povedeně ukázán z pohledu nejvyšší aparatury. Lepší 3*.

Není to ani, co jsem nečekala, ani co jsem čekala. Je to prostě strašně dlouhý film o lásce, ale i o tom, kterak i z vyčerpané dojné krávy chtějí vymáčknout i poslední kapičku, a tak se ta dojná kráva chce trochu pomstít... a trochu jim do toho posledního mléka nasere. Začátek se mi moc líbil, ale pak to šlo jen dolů. Přestalo mě to tolik zajímat, akce a přestřelky nestály za nic a předchozí skvěle podané osobní drama bylo tytam. Asi by se mi víc líbilo, kdyby tam bylo víc kritiky a míň té nudné akce.

Nikam nespěchající adaptace stejnojmenné mangy o tom, kterak se v podstatě z homofoba stal člověk bez předsudků. Nic násilného, naopak vše prostě plynulo naprosto přirozeně. Herecké výkony takové, jaké bychom čekali u televizní tvorby, kam obsadí nejaponce bez hereckých zkušeností... naštěstí Mike je takové roztomilá kulička chlupů, takže je to fajn. Zajímavé myšlenky, zajímavý náhled do japonské společnosti, mělo to pro mě i jeden velmi silný moment... ale tak nějak mi to úplné spokojenosti nestačilo. Hezké, jednou a dost. Titulky.