Aokute itakute moroi

Promarněná šance řekl bych. Nápad vůbec není špatný, ale provedení a mnohé herecké výkony včetně kamery pokulhávají, od samého počátku mne film neoslovil a ač jsem vydržel až do samého závěru (Sugisaki Hana mám rád), tak na mém dojmu se nic nezměnilo, běžný sledovatelný průměr. Nevím proč, ale Asie pod hlavičkou Netflix mne obvykle celkem mine. (23.10.2022)

Nezasáhlo mě to... Příběh lásky na pozadí velké slávy a pádu jednoho univerzitního klubu, Rjó byl výborný, ale nepochopil jsem význam epizodní role co měla Nana Mori, včetně šílené scény s učitelem(?). Slabší příběh. (29.03.2021)

Japonci umí. Obecně mi přijdou zajímavé filmy, které promyšleně "zavádí" diváka tím, že mu ukazují jen část věcí či jedno hledisko. Zde od začátku vnímáme příběh ze strany hlavní postavy, takže máme pouze jednostranný obrázek. Nechci samozřejmě nic spoilovat, ale způsob podání a vystavění příběhu je třeba vyzdvihnout. A taky - rozhodně nejde o fádní typ filmu, který nemá co říct. V tomhle bodě musím nesouhlasit s tím, co tady napsal ing.man. Z mého pohledu nejde vůbec o "příběh lásky". Není to romantický film, a dokonce bych to ani nenazvala "dobrodružným" filmem, jak tady stojí v popisu žánru. Jde spíše o lidské drama o destruktivních emocích a potýkání se s nimi. Dobrodružství je to možná jen na povrchu. Ale i tohle vše souvisí s tím, jak si film vede diváka. Každopádně, mám ráda filmy, kde jde o nějakou vnitřní proměnu či uvědomění hrdiny, a tohle film splňuje. Když se k tomu přičte i ta zajímavá práce s vnímáním diváka a proměnou postav, jde nepochybně o kvalitní dílo, které stojí za pozornost. Konečně jednou Netflix v rámci výběru japonských filmů nezklamal. (P.S.: Vyhrocená scéna s učitelem je opravdu trochu bizarní a přes čáru, to je fakt. Ale naštěstí to nijak neškodí hlavnímu příběhu. Jde pouze o mini vedlejší příběh a vedlejší postavu, která je zde trochu nadbytečná. Film by se určitě obešel i bez ní.) ~(4,2★)~ (24.09.2021)

Rozhodla jsem se, že si dám před "hlavním chodem" menší "předkrm". Takže Blue, Painful, Fragile. A musím říct, že se to povedlo. Co hodně oceňuji je v rámci rozdělení na minulost a přítomnost, že je to odděleno barvama (mám pro to slabost, ale jenom když to je funkční důvod, ne z toho důvodu, aby se divák neztrácel nebo nedej aby věděl, kde je, pokud film přetáčí), a postupně se mění i zobrazení přechodů. To jak se stupňují nejen vizuálně, ale i mírou naštvání ve vyprávění. Bohužel je tady jeden vedlejší efekt toho, co každý tuší. První polovina je tak trochu pomalejší. Navíc mě pozornost odváděla k vytváření různých možných scénářum, co se tehdy stalo, možná až moc, než mi bylo příjemný. Protože bylo jasný, že dostanu vysvětlení všeho, co působilo trochu divně. (Tabata si jako vypravěč může nechat dost věcí pro sebe. A taky že nechává!) A že mi to vysvětlení potom určitě sedne. Což se taky stalo. Takže vlastně moc fajn, jenom ta první polovina, no... 85% (03.03.2024)

Já jsem třeba pochopila na rozdíl od ing.mana, proč tam ty scény jsou, ale dopadla jsem stejně – absolutně nezasažená. Musím také souhlasit, že Jošizawa Rjó byl skvělý, ostatně v poslední době ho vídám jen ve výborné formě, takže doufám, že mu to tak vydrží ještě hodně dlouho. Sugisaki Hana není špatná, ovšem už jsem asi až moc nakoukala,že mi tady její výkon nepřišel ničím výjimečný, specifický, naopak jako bych se ocitla v Koi desu, kde hraje úplně jinou postavu, s jiným pozadím, dokonce i handicapovanou, ale mám z ní úplně stejný (herecký) pocit; že by narazila na svůj strop? Líbilo se mi, jak je to natočené, líbilo se mi, že postavy byly jaksi dospělejší a zároveň ještě měly spoustu prostoru kam růst, ale vůbec jsem se s nimi nesžila, nebyly mi moc sympatické a nakonec jsem vlastně odcházela s divnou pachutí toho, že mi asi chtěli předložit hluboký příběh, ale poslední pocit, který si odnáším, je ten, že to bylo plytké – ani ne tak Kaede jako spíš jeho prostředí včetně ostatních postav. (20.02.2022)