Zíza

Správně zvláštní, příjemně zvláštní, postavy zajímavě zvláštní. Pět krátkých dílů se sympatickýma středoškolákama, jejichž osud se sice protne, ale nečekejte žádné haló. Je to spíš příjemný příběh ze života, kde to nikdo ničím nekazí a příjemně se u toho relaxuje. Dobře se na to koukalo se všemi těmi minipříběhy.

Vtipné, perfektně navazující na konec druhé série a udávající tempo závěrečnému filmu. Hijama stále podivný, poťouchlý, mající rád jídlo správně okořeněné a hloupé vtipy... a ve skvělém podání Macumota Džuna. Upřímně ale největším překvapením byla Hanča, kdo by to byl čekal, že má takový komediální talent? Ježiš, ta holka tam byla tak roztomilá a charakter její postavy se perfektně do té spravedlivé zoo hodil. Je to tedy spíš představení důležitých postav pro film a hlavně to spíš hraje na tu zábavnou stránku věci. Závěrečný film podle mě bude o něco vážnější.

Na to, že to byla Fukaseho první role, se s tím popral zatraceně dobře. Jeho narušený sériový vrah byl skvělý. Suda, Oguri i Nakamura jako vždy předvedli dobré výkony, od nich už se snad nedá očekávat nic jiného. Micuki sympatická jako vždy, jen mi nepřišlo, že by měla zrovna moc zajímavou roli, a tak ani nepředvedla nic moc zajímavého. Co se týče příběhu... musím se přiznat, že došlo k jednomu zvratu, který jsem absolutně nečekala, takže mě film nadchnul o to víc! Líbilo se mi tempo vyprávění, charaktery postav i konec, který nechává ve vzduchu sice vyset docela tíživou otázku, ale proč ne! Zamýšlejte se nad filmem i po skončení, filozofujte, hledejte křehkou linii mezi soudností a bláznovstvím, o to je přeci ten film pak lepší, když ve vás zanechá takové otázky – tedy jejich snesitelnou míru. Temné, drsné a ani nevím, jestli bych chtěla vidět, co bude dál...

Někdy ta výhoda je nevýhoda. Tím, že se specializuju na japonskou kulturu, popkulturu, už jsem toho dost viděla i četla, a tak mě tohle neuchvátilo, neposadilo na zadek, neoslnilo. Nepřišlo mi to jako něco nového, tohle jsou v podstatě věci, které v Japonsku točí a píšou neustále (i ten Murakami se posunul někam dál). Možná je to umění a herecké výkony byly solidní, možná je v tom něco víc a rozhodně je v tom krása, utrpení, ale i naděje, ale mnohem víc ve mně zanechal samotný Čechov než film jako takový. Za mě ten film nevybočuje, možná tak svou délkou. Nepopírám, že je na něm vidět péče, s jakou byl natočen i s jakou byl odvyprávěn, jenomže ani tak mi to nedalo nějaký úchvatný divácký zážitek. Asi ten, kdo moc nezná japonskou tvorbu, to bude vnímat jinak. Jinak to bude vnímat i člověk, který povídku četl, miluje Čechova a zrovna mu to sedne do nálady. Za mě je to kvalitně natočený dlouhý film o úryvku ze života jednoho divadelního režiséra bez větších ambicí. Lepší 3*. Titulky.

Určitě je s nima príma, určitě vás zajímá, kam to Mone dotáhne, co bude dělat. První dvě třetiny seriálu mě neuvěřitelně bavily, zbylá třetina už mi zase tak zajímavá a nápaditá nepřišla, navíc to bylo takové... skok sem, skok tam, potřebujeme to rychle dořešit, už neděláme 156 dílů, ale jen 120. Možná je to kvůli tomu, možná to jen nezvládla scénáristka vychytat. Ale i tak se mi to líbilo, rozhodně je to v rámci asador to hezké. Jen tam tedy bylo málo pana doktora... Super věc ke snídani, obědu i večeři.

Myslím, že by se mi to mohlo líbit víc, kdyby to nemělo tak hrozný dabing. A možná taky ne. Tak nějak mi to absolutně nesedlo, nebavilo, nepřišlo mi to vtipný, ani ty tzv. hlášky. Herecké výkony mě taky neoslnily, neuchvátily, scénář taky ne. Vlastně ani nevím, proč jsem to dokoukala.

Hlavní hrdinka Mamoru byla fajn, prošla si pěknou řádkou věcí a dobře se s tím poprala. Mačida Keita je zase výborný herec. Macušimu Nanako a Šida Mirai mám ráda, ale jejich postavy tady mě moc neoslovily. Akaso Eidži mi tu nesedl už vůbec... Navíc jeho chemie s Eguči Noriko byla nulová. Do toho ještě mrzký scénář a máte zaděláno na problém a ten problém se jmenuje Super Rich. Byla to nuda a občas dost otravná.

Líbilo se mi to – moc hezky natočené, herecké výkony všech důležitých představitelů dobré, některé dokonce výborné až velmi nadprůměrné (mluvím o tobě, Takumi, tvůj Takemiči byl skvělý!). Předlohu neznám, anime jsem ještě neviděla, ale myslím si, že poměrně dobře dokázala scénáristka tenhle příběh plný postav vměstnat do dvouhodinového filmu. Jasně, málo prostoru pro Takemičiho kamarády, kteří se pak na konci zjeví jak deus ex machina, aniž by kdy bylo ukázáno, jak je možné, že se zrovna tam a v tu chvíli zjeví, ale jinak? Velmi dobře to drželo a člověk se do správné míry seznámí s hlavním hrdinou i s dvěma vůdčími postavami Tomanu, aby emoce fungovaly. Za mě velmi dobře zvládnuté a ke konci to naznačuje, že by klidně mohl být druhý díl, pokud by se dařilo a chtělo se. Prostor si tam nechali. Navíc panic je to furt… Silné 4*. Titulky.

Za mě ideální oddechovka se sympatickýma postavama, se kterýma je sranda. V podstatě si říkáte, že chodit s takovou skvadrou do práce by nemuselo být špatný ani v tom pracovně hrozném Japonsku... Nekoukala jsem sama, buď ve dvou nebo ve třech a těžko říct, jestli to o to bylo lepší, ale myslím si, že i sama bych si to takhle užila. Nabilo mě to pozitivní energií a to je prostě strašně skvělé, když na nějaké takové dílko narazíte. Všechny ty podivné postavičky, nejen čtyři ústřední hrdinové, si dokážete oblíbit, protože jsou správně cáklí. Nejsou otravní, je s nimi sranda – ať už to oni sami zamýšlejí či nikoliv. Zábavná pohodička s nedramatickými díly. To prostě chceš.

Seriál mi strašně nesedl, ani k jídlu mě nebavil. Nejvíc zato mohl slabší příběh a neuvěřitelně špatný herecký projev Jokoty Majú (nemluvě o špatně padnoucí paruce ke konci – pokud to nebyla paruka, ale helma vytvořená v maskérně, o to hůř). Je to levný seriál vysílaný tak, aby se zaplnil čas (není divu, že to vysílali mezi jednou a půl druhou ráno; proč se snažit, že?). Možná je manga lepší, ale seriál mě totálně odradil od pokusů to zjistit. Divná pseudoromantika na pracovišti mezi šéfem se zjizvenou minulostí a holkou pro všechno na všechno se srdcem velkým jako Amerika. Jo, tyhle příběhy mě už dávno neba.