Zíza

Ne, to není film pro každého. Zase jsem jednou koukla na umělečtější film a líbil se mi. Ani ne tak díky hereckým výkonům, ale díky hudbě (ta prostě dělala hodně, bez ní by pro mě byl film poloviční) a počasí. Je to možná zvláštní, ale strašně se mi líbilo počasí ve filmu. Bylo chladněji – a to je vše. Jako by to popisovalo celý snímek. Klasický vyprázdněný plný japonský film. Titulky.

Po takových sedmi letech? jsem to viděla znovu a furt mě to bavilo, chápu, proč mě to tenkrát tolik zaujalo. Nerozumím taktice boje, ani vojenství, takže mě tam nic zbytečně nerozptylovalo... Film má pro mě ideální rozložení přátelství, boje, emocí, zábavy. Herecké výkony mě neobtěžovaly (až na občasnou topornost Eikury Nany, podle mě je lepší spíš do dramat než do akčních věcí, proto jí to spíš tak skvěle mlelo, než střílelo a mlátilo), Okada je skvělý, drží na vysoké úrovni jak hereckou, tak „akční“ část svého výstupu. Nápad dobrý, zajímavě provedený, scénář na dobré úrovni, Sató Šinsuke na pozici režisére se ještě trochu v tom akčním žánru hledá, ale drží se ho. Není to nejlepší film svého žánru, ale mně se prostě líbí i přes všechny ty mouchy, co to má. Z nostalgie hodnocení měnit nebudu, nechme to na slabších 5*. Titulky.

Seriál bez korejské naleštěnosti. Všichni jsou uvěřitelní, normální ve svých kategoriích, nikdo nic nepřehání, zbytečně neřve. Velmi zajímavě se rozehraje příběh několika lidí, z nichž ten nejdůležitější je toho pána s tím krásným hlasem a IU, kdy si jsou navzájem podporou, najdou v sobě něco, co v tu chvíli potřebovali jako sůl. V podstatě jde cítit, jak se jejich vztah buduje a LEHKÝ SPOILER v posledním díle by šlo krájet, co si všechno dokáží říct jen tím, že na sebe culí na chodníku. KONEC SPOILERU Lidské drama - nic víc, nic míň, ale naprosto dostatečné. I přes těžké téma bytelně a citelně zpracované, excelentně zahrané a podané. Kdo nemá rád žánr drama, kdy se všechno odehrává pomalu, nikam se nespěchá, nebude oslnění, ale ten, kdo tenhle žánr vyhledává, bude nadšený. Silné 4*.

Strašně milý seriál, který si vlastně na nic nehraje. Sledujeme, jak se vytvoří silné pouto mezi hlavními třemi postavami a je faktem, že mají úžasnou chemii. Nemluvě o tom, že je zahráli na jedničku. Můžeme v bezpečí prožívat jejich útrapy i útrapy ostatních ve vesnici a nebude to nám to divný. Není to jednohubka, kterou zblajznete na posezení, je to seriál, který je třeba rozložit, jinak by mohl začít nudit. Je totiž strašně fajn se k nim vracet.

Milá odpočinková záležitost. Už na začátku se to celé hlásí k popichování klišé v šódžo mangách a rozhodně s tím nepřestane až do samého konce. Navíc Koseki Júta a Kurijama Čiaki spolu měli hezkou chemii, slušelo jim to a hlavně - kvalitně to zahráli. Celý seriál je v podstatě jen o nich a jejich vztahu. Zbytek postav nemá téměř žádný prostor, vše kromě jejich romantiky je upozaděno. Což znamená, že pokud chcete čistokrevnou romantiku, sáhněte po tomhle a nespálíte se. Nic jiného to není. Nemluvě o sympatických 25 minutách na díl. Svižné a milé.

Líbilo se mi, že postavy se svými psychickými problémy něco dělaly, že je nenechaly vyhnít. Jenomže jsem nemohla vystát to neustálé štěkání, vřískání, omyly a vůbec. Seriál mě kvůli tomu ze začátku vůbec nebavil. Ale pak to začalo být fajn, vlastně docela příjemné, vtipné a líbivé. No a pak klap, zase takové meh a ke konci, asi poslední dva díly, jsem se modlila, aby to už skončilo, protože mě to přestalo bavit. Vývoj, tedy spíš jeho finiš, mě nezaujal, naopak docela otrávil. Je skvělé, že tu tentokrát chození k psychologovi není bráno jako tabu (nestojí na tom seriál), ale jen jako součást běžného života postav, jenomže to mi prostě nestačí. Naštěstí to je krátké (na korejské poměry), takže u toho člověk nijak zvlášť netrpí a věřím, že si to najde své fanoušky. Lepší 2*.

Tahle řeka není tak hluboká jako ta knižní, ale i tak je to rozhodně zajímavá podívaná. Je to poměrně dost umělecký film, spousta prvků je navíc založená na japonské divadelní tradici, nemluvě o výstavbě některých scén, které odkazují k „zlaté éře“ japonského filmu. Je to film k zamyšlení, působí na víc smyslů, snaží se z diváka něco vymáčknout, spíš než aby sám sebe mačkal pro diváka. Ne zrovna odpolední oddychovka. Titulky.

Je to hodně dobrý seriál, o tom žádná. Bez zbytečných romantických zatáček a vytáček si jeden svým pomalým tempem až do konce. Navíc pan učitel je eso, fakt hodně dobře a zajímavě napsaná postava. Pak jsou tu studenti, mají své problémy, motivace, zázemí, minulost a teď je dohání, aby to vše doznalo vrcholu po vraždě, která se stane na jejich „písečku“. Občas mě to bavilo víc, občas míň, každopádně nejvíc mě bavil pan učitel – kradl si to pro sebe a asi tady pak bude kámen úrazu, protože se pozornost velmi tříštila mezi mnohé ostatní. Na jednu stranu je to dobře, protože se mi neokoukal, na druhou stranu mi jakoby přišlo, že se seriál nedokázal soustředit. Neustále se někam skákalo, vzpomínky, o pár hodin sem, o pár hodin tam, o týdny, měsíce, z postavy na postavu... ano, udržovalo to seriál ve svém pomale plynoucím ději akční, ale mně to občas vadilo. Co mi ovšem vadilo ještě víc, je zamlčování faktů, aby to prostě bylo napínavější. Mnohokrát se stalo, že už postavy něco věděly, nebo že se něco událo, jenomže divákovi to bylo zatajeno, aby ho to drželo ve větším napětí. Chápu, je to nějaký prostředek vyprávění, ale tady toho bylo tolik a tak moc... až mě to otrávilo. Když máte proces a schválně vám z něj něco vystřihnout, abyste to nevěděli a oni se k tomu mohli vrátit později... tak mi přijde, že je to kvůli tomu, že v tu chvíli ještě sami neměli jasno, na koho to nakonec hodí... Nemuselo to tak být, ale působilo to tak na mě, čímž mi to trochu kazilo zážitek ze sledování. No a pak přišel poslední díl... jehož o rok později, o tři roky později mi to tak nějak zabilo a já dávám tři hvězdičky. Na závěr jsem od toho totiž odcházela otrávená a přitom tam byly takové dobré chvíle, které jsem si maximálně užívala. Ke zhlédnutí určitě doporučím, mezi balastem pofidérních seriálů, které divným způsobem využívají romantické vztahy mezi postavami, je tohle diamant, který nic takového nezneužil, protože věděl, že to není třeba, že to nepotřebuje k tomu, aby udržel diváka u obrazovky. Slabší 4*.

Občas mě štvalo, jak se najednou odbočilo a já dostala minulost kde koho zrovna ve chvíli, kdy mě zajímalo něco úplně jiného, kdy jsem konečně chtěla nějaké to rozřešení v tom jejich zvěrokruhu, ale chápu, proč to odbíhalo. I strom, pokud chcete, aby byl zdravý a dobře plodil, musí stát na pořádných kořenech. I dům musí mít pořádnou základovou desku, aby se nezhroutil. V podstatě to je na tomto anime skvělé – dostanete tu všechno. Každý nějak začínal, každý z něčeho vyrostl, každý někam dospěl a každý nějak skončil. Po zhlédnutí vám dojde, že je to klasické šódžo, že fantasy prvky tam jsou jen jako doprovod, nejsou to to hlavní, protože nakonec je to o psychologii postav, jejich vývoji a proměně. Žádná z těch mnoha postav nebyla jen „to“, všechny v sobě měly černou i bílou. Dělaly chyb, trápily se, radovaly, milovaly, nenáviděly. I přestože se pár postav proměňuje ve zvířata, tak je to nakonec je obyčejné lidské drama o tom, jak moc záleží na rodinném zázemí. Líbilo se mi to, hltala jsem to, slupla to jako malinu, až je mi líto, že jsem se s nimi tak rychle rozloučila. Nakonec i postavy, které obvykle nemám moc ráda (Tóru a její bezbřehý altruismus, Momidži a jeho dětinskost), jsem si tu oblíbila, neboť neobsahovaly jen to jedno, přerostly to. Tohle anime jsem si zamilovala právě díky jeho postavám, které dospívaly a rostly. Nemluvě o tom, že to skončilo dobře v tom smyslu, že dostaneme odpovědi na všechny zásadní otázky.

První dva tři díly byly boží, zábava, ubíhalo to příjemně. Ale pak to sklouzlo do klasiky a už to pro mě nebylo tak zajímavé. Najednou už to pro mě ztratilo na tom výjimečném, co mě k tomuto anime táhlo. Jasně i tak to byla vcelku příjemná podívaná, nevinná a kousavá. Akorát ta animace, ta byla fakt příšerná, design postav se mi nelíbil a to, jak se snažili za každou cenu rozhýbat scénu, pozadí, takže tam chodili NPC z Vice City... myslím, že to bylo zbytečné a kazilo to dojem. Statické pozadí je u šódžo věcí pohoda, aspoň to nekrade pozornost od dramatu, co se děje hrdinům. Charakterově postavy byly fajn, ne každý byl originál, ale společně jim to vcelku šlapalo, chemii měly ok a nikdo tam nebyl vysloveně na přesdržku. Ale protože jsem od toho čekala a chtěla víc komedie... Prosté tři, ani o ťuk navíc.