Zíza

Postavy jsou na vysoké, a tak by měly být o něco dospělejší, ale těžko říct. Vlastně je to tak, jak všichni říkají – ti dva se vůbec nezměnili (Uehara a Nao). Sice se do jejich světa dostalo víc nových podmětů v podobě pohledných rivalů, ale nakonec je to dost podobné předchozí středoškolské sérii, jen mi přišlo, že je tam méně ujetého uvolnění. Spíše je tam více trápení a nedorozumění. Není to špatné, je to zase posun směrem k nejistému Ueharovi... Prostě taková normální vysokoškolská romantika s příjemným ústředním párem, který si musí projít tradičním kolečkem asijských romantických komedií.

Nakonec je film opravdu kouzelným dobrodružstvím, kde sice nedochází k velkým magickým střetům, ale pozitivních pocitů to má na rozdávání. Jestliže jste romantická duše, tohle je snímek pro vás, protože když už nic jiného, je to film o velké lásce. Recenze. Titulky.

Možná trochu zdlouhavé a thajsky jiné, přesto mě to docela bavilo. Protože vztah mezi hlavními představiteli stál za to. Velmi pěkným způsobem se vyhnulo (až na pár mini výjimek) takovým těm nedorozuměním, kdy si jeden o druhém něco myslí, je naštvaný a nikdo z nich to neřeší, naopak musí sestoupit deus ex machina, aby vše vysvětlila a vedla na pravou míru. Oba dva dost jasně vyžadují odpovědi. Jak se s nimi spokojí, jak s nimi naloží, to je věc druhá. Každopádně byla to sranda. Holčina je držkatá, není dokonalá, ani taková ta milá podržtaška, co si nechá všechno líbit. Ujetá, hodná, ale velmi naivní hrdinka, co mě bavila a občas jsem se v ní viděla – v podstatě dělala stejné bláznoviny, jako občas dělám já. Hrdina byl také fajn, sympaťák, co se umí usmát a používat mozek. Měli spolu spoustu fajn momentů a jejich vztah působil poměrně reálně. To samé se dá říct i o postavách, které stály na druhé koleji a byly ústřední dvojicí odmítnuti. Tohle byla ta moc fajn část. Pak je tu také ta část, kde se výská, honí se to do extrému a jsou chvíle, kde si člověk jen ťuká na čelo. Navíc tu byli chytře odklizeni rodiče hlavní hrdinky do Anglie, takže s nimi scénáristé nemuseli téměř vůbec počítat do děje. :-D Pěkná romantická komedie. Jako drama už slabší, ale pořád dobře koukatelné. Věc, u které nemusíte namáhat mozkové buňky, naopak se u toho můžete culit a nechat se těma držkama bavit.

Moje guilty pleasure, a proto jsem se do toho pustila. Tohle je seriál, který mi nejde do hlavy. Vztahy mezi dvěma páry skvělé, rodinné vztahy také velmi dobře ukázané, tohle bylo prostě na jedničku, ale ten zbytek? Nejprve jsem si myslela, že telenovelu rozdýchám, ale očividně ne. Zbraně, únosy, pokusy o znásilnění, soudy, špiclování, zlatokopka bez dělohy, ... Prostě toho je tak moc, že mě to nebavilo, protože jsem se chtěla spíš soustředit na výboj vztahů mezi postavami a ne na prapodivné zvraty a vyhrocené situace. Vztahově ok, to všechno dává smysl, ale zbytek je na pěst. I ti sluhové a celé to řvaní kolem všeho. Nemluvě o otravné hudbě – tady hudba až stahovala seriál dolů, protože se neustále opakovaly asi tři motivy a v podstatě jeden střídal druhý, takže se to po chvíli nedalo poslouchat. Pokud vám nevadí telenovelní formát, tak směle do toho.

To, co jsem si dala již dvakrát, mě oslovilo i potřetí. Po tchajvanském a korejském zpracování též látky přichází Thajci a obdobně jako u Full Housu pojali celý příběh o něco realističtěji. I když jak moc reálné může být, že si dva omámení lidé, kteří se absolutně neznají, vrznout a ještě se jim to povede tak dobře, že z toho vznikne někdo třetí? Musím ovšem uznat, že zdejší hlavní hrdina nebyl takový psí čumák, byl pozornější, hodnější, celkově tady nebyla jediná „svině“, když to tak řeknu. Ale to vůbec neubíralo na dramatičnosti, obzvlášť ve chvílích, kdy k tomu hrála hudba, která by klidně padla na pozadí u scény, kdy nějaký fantasy hrdina jde vymlátit nepřátele. Upřímně herecké výkony nebyly špičkové, ale celkový dojem to nijak zvlášť nekazilo. V podstatě mě to bavilo jako předchozí verze. Kdybych je měla srovnat, tak tchajvanská je nejvíc komediální, korejská nejvíc melodramatická a thajská taková nejvíc přirozená. A všichni jsou tam o něco hodnější, milejší a vlastně je to docela odpočinkové podívání. Kromě tedy té části s ALS, to bylo už trošku přes, ale chápu, že to potřebovali, aby mohli postupovat stejně jako v předchozích verzích. Dobré 3*.

Hana jori dango je moje srdcovka. Jeden z prvních japonských hraných seriálů, které jsem viděla a kde jsem si zamilovala spoustu věcí. Tohle dílo je v podstatě pocta fanouškům původní série. Nehraje si to na nic originálního, v podstatě to křičí, hele, já nechci být víc než Hana jori dango, pojďme si spolu zavzpomínat na staré dobré časy... Umírala jsem z malých rolí původních herců, jak malá holka jsem z nich byla nadšená. Nemluvě o tom, že se seriál drží nějakých zajetých kolejí a jak poznamenal sám Nišikidó Sódžiro: „Historie se opakuje.“, tak to zjemnilo a zakomponovalo to, co frčí v žánru šódžo nyní (především co se chování hlavního hrdiny týče). Bez mučení se přiznávám, že jsem si tohle užila jako fanynka předchozího díla. Kdybych ho neznala, asi bych tak „nevýskala“. Navíc chemie mezi hlavními postavami i tady byla velmi dobrá. Je to příjemný seriál, pro mě velmi okořeněný sentimentem. Jak na to asi kouká někdo, kdo nezná předlohu?

Jsem opravdu velmi mile překvapena. Dokonce to dopadlo i podle mého ideálně (a tak jak jsem od začátku chtěla, tím myslím postavu Lee Chang Joona). Konečně korejský seriál, který vše nevyřeší někdy kolem 13. dílu a pak se jen plácá. Všechno mělo svůj čas, scénáristicky práce s rozložením příběhu a celkového tempa vyprávění byla velmi dobře odvedena. Nemluvě o postavách – tolik rozmanitých postav, všechny ukočírované a stále se chovaly rozmanitě. Nic nebylo černobílé, všichni měli od začátku stanovenou morálku a cíle a těch se opravdu drželi. Nikdo nikam nepřebíhal. Opravdu z hlediska scénáře to bylo něco opravdu velmi dobrého, vysoce nadprůměrného. Herecké obsazení za mě bez námitek. Podle dobrého scénáře se očividně i dobře hraje a všichni věděli, jak na to. Co měli, zahráli, pochvalu si zaslouží všichni. Moc se mi líbilo, že celou dobu sledujeme jeden příběh, dochází k normální vyšetřování, hlavní postava není sólista a ví, že nemůže všechno zvládnout sám, obzvlášť když se problémy rozrostou. Chování postav dávalo smysl, zvraty v příběhu nevypadaly nastrčené jen kvůli tomu, aby se příběh měl kam dál posouvat. Jeden z nejpřirozenějších korejských seriálů, který jsem viděla. Velmi silné 4*. Třeba si to ještě rozmyslím a půjdu na pět. :-)

Kratší než korejská verze, takže nedocházelo ke zbytečně dlouhým a často opakovaným flashbackům. Příběh je téměř totožný, takže na něm se nic zkazit nedalo. Hudba je na japonské poměry poměrně kvalitní – minimálně co se kriminálek/thrillerů týče. Herecké obsazení je vybrané velmi dobře, postavy se podobají svým předobrazů, zároveň jsou stále, alespoň v maličkostech sví, takže se na to dobře kouká. Prostě vybrali hereckou klasu. Hlavně Kitamura Kazuki předvedl, že v něm opravdu hodně je. Sakaguči stále roste a tohle mu očividně dost prospělo. Upřímně největší pochybnosti jsme měla u Kičise Mičiko, ale hlavně ke konci mě přesvědčila, že všechny mé pochybnosti byly liché. Co vám budu vykládat. Fajn příběh, slušné obsazení, hudba neunudí. Jistě, Korejci jsou víc wau efekt, ale mně se to líbilo oboje přibližně stejně. Velmi silné 3*. Titulky.

Vlastně o den později jsem úplně zapomněla, že jsem ten film viděla, kdybych se nemrkla na CSFD, tak bych si nevzpomněla. Což asi ve zkratce říká, jaký ten film je. Ničím nevybočující, nenutící o něčem hlouběji přemýšlet, nikdo nepředvede nijaký zvláštní herecký výkon. Je to prostě jen romantická komedie na jedno použití. A není špatná, jen prostě... velmi průměrná.

Už na začátku mě nadchlo, že hlavní hrdinka není taková ta typická šódžo hrdinka, která je neschopná, nemá pořádně cíle (ty většinou nastaví až podle svého vyvoleného...), ale naopak – Čijomi má svůj sen stát se profesionální tanečnicí, do toho ještě po večerech píše povídky. Konečně je hrdinka člověk, co má i svůj život, nemá jen svůj objekt lásky. Navíc ji ztvárnila roztomilá Jamamoto Maika, takže si nemůžu stěžovat. Její objekt lásky také nebyl špatný – měl své cíle, strasti z minulosti. A hrál ho Nakagawa Taiši, takže bylo na co koukat. Je to typický odpočinkový seriál, který maximálně překvapí tím, že se hlavní hrdinka zmenší do výšky panenky barbie a také tím, že tu hlavní hrdinové nijak nejančí z takových těch přirozených věcí, jako je například polibek. Středoškolská milá romantika, se slabšími i silnějšími momenty, v celkovém hodnocení splní, co slíbí – neunudí k smrti, pobaví, neutluče vás hluchými šódžo stereotypy. Konec je sice trochu uspěchaný, ale když fandíte ústředí dvojce, tak vlastně můžete být na výsost spokojení. Slabší 4*. Přeloženo.