Zíza

No jo, tohle už je pro velké holky. Obejdeme se bez velkých dramatických zvratů, matek, které chtějí pro své děti to nejlepší, aniž by je zajímalo, co vlastně ta jejich ratolest chce. Máme tu tři páry, každý je v poněkud jiné situaci, takže kdyby náhodou trable jednoho přestaly mít dech, nahradí to zajímavé dění zase u páru o „dům dál“. Scénáristicky zajímavě řešené, protože to většinou stojí na dialozích a rozličných charakterech, nikoliv na zvratech. Každá postava má nějakou motivaci a nějaký neměnný základ, tj. jádro postavy, díky čemuž se roztáčí dění, protože jsou motivované jinými cíli, dochází ke konfliktu. Tady bych řekla, že byly velmi dobře řešené ženské charaktery, stvořené velmi realisticky, kdežto ty mužské byly sice také kvalitně napsané, ale myslím si, že byly lehce nereálné. Koneckonců je to seriál a ničemu to tu nevadilo. Bylo to zajímavé, skutečné, občas bez dechu, ale zajímavé a člověk dokázal postavám přát šťastný konec, protože působily skutečně. Korejský příběh ze života, kde vám může být něco povědomého.

Čistá vztahovka, občas docela zajímavé dialogy, Eric má fajn hlas a nakonec i tělo... Bohužel Seong Joon mě tady moc nebavil, občas mi přišlo, že neví, co má vlastně hrát, občas mi byl až protivný, ale kupodivu občas dokázal zahrát, co měl, a nebylo to špatné. Jinak to herecky tak nějak bylo ok. Příběh... táhl se. Dost často jsem zjišťovala, že mě vlastně vůbec nebaví, co se právě děje, a moje pozornost byla tatam. Je to velmi průměrný seriál, ve kterém ovšem občas můžete najít opravdu zajímavé scény a co víc, postavy se nebojí mluvit o sexu, takže to opravdu působí dospěle. Během sledování se asi pobavíte, hlavně vedlejší postavy jsou k tomu skvělé, ale velmi rychle zapomenete. Podruhé si to spíš nepustíte.

Ija je krásné místo. Člověk tam je a chce si ho vážně užít – už jen hloupou cestu autobusem z Awa-Ikedy nadšeně kouká, co se všechno mihotá z oknem řítícího se autobusu. Ija je stále taková, jakou ji film ukázal. Možná až moc dlouho, ale ukázal ji krásně. Navíc promlouval o mnoha tématech, zasadil semínko a nechal to na podmínkách, zda vyklíčí. Děda na nás nepromluví. Dědou se pomalu vždy někdo stane. A čas plynul, roční období se střídala a Ija zůstávala dál krásná a nemilosrdná. Zatím se přikláním ke 3*, ale možná to stoupne na 4. Titulky.

Vlastně úplně klasický korejský seriál, směska toho, co od toho fandové chtějí. Ústřední dvojka je krásná a jiskří to mezi ní. Máme tu i trauma. Zasmějeme se. Zaculíme, protože ústřední dvojka mezi sebou pěkně cvrliká, až z toho bolí zuby. Je to romanťárna, v podstatě to a asi to nechce být nic jiného. Mějte to rádi, užívejte si to, ceňte ve spokojenosti zuby nad roztomilostí ústředního páru. Zapomeňte na realitu. Na to je seriál dobrý. Bohužel jak to tak bývá u korejských seriálů, dochází jim častokrát ke konci šťáva. Nedokáží pořádně na konci vyvrcholit, případně vyvrcholí moc brzy a pak se v tom jen plácají. Jsou prostě jako sexuálně nezralý jedinec. Dobře pro ně, pořád mají kam jít.

Člověk aspoň trochu nakoukl do indonéské dramatické tvorby a může uznat že to není nic hrozného, protože svoje dramata zobrazují a ztvárňují velmi podobným způsobem jako na západě, takže není třeba se jejich filmům vyhýbat. Navíc ani jazyk není na poslech něco hrozného, nemluvě o tom, že se tady snaží mluvit česky. Velmi komorní snímek s komorními výstupy, řekla bych. Ozvučen trochu jako korejská drama. V podstatě líbezné melancholické nic, které mi ukázalo zase něco zajímavého z doby změny vlády ze Sukarna na Suharta, co mělo něco společného dokonce s Českou republikou. Pomalé, levné a s usmířením.

Akčnější, stylové, rychlé. Ačkoliv tam moc závodů nebylo, tak aut tam bylo plno. Je trochu škoda, že nám toho tolik chtěli říct, protože takhle některé věci nedostaly tolik prostoru, kolik by si bývaly zasloužily, ale bylo to fajn. Dobře se na to koukalo, bavilo to, bylo to rychlé a zběsilé. A hlavně bez romantiky! S polonahým Aratou, což je jeden z velmi mála Japonců, který má vymakané tělo, takže bonus i v tomhle ohledu. A málem bych zapomněla, že i přes pěkné tvářičky umí oba dva (Higašide, Arata) hrát. Prostě zábavná nálož s bratrským konfliktem navrch.

Vina. Výčitky. Dno. Spousta postav, až si člověk říká, proč tam jsou. Naštěstí ke konci to může někomu smysl dávat. Já v tom vidím kontrast. Jak se kdo bije s vlastním pocitem viny, hanbou a odsouzením. Bohužel na tomto snímku lze velmi dobře vidět, že Ikuta není zase tak dobrý herec (rozhodně ne vážných rolí), protože Eita, který mu stál po boku, byl něco mnohem excelentnějšího. Byl jiný než obvykle a byl skvělý. V podstatě už jen pro něj se na to stojí podívat. Poměrně těžký snímek, ale dá se snadno strávit. Lepší 3*.

Mělo to trochu nádech Hanzawy Naokiho, takže pokud se líbil on, tohle také nezahodíte. Ono by se dalo říct, že je to vlastně o ničem. Pomalými krůčky se dostáváme k něčemu, co vlastně beztak všichni již od začátku vědí. Ale ono je to zajímavé, protože na tom lze krásně vidět, jak něco, co pro někoho je jen zpráva na papíru, dokáže ovlivnit mnoho životů. Jedna hloupá nehoda, jedna hloupá závada, jedna hloupá nešťastná náhoda a už se v tom všichni vezou. Na druhou stranu se člověk pokochá zákulisím japonských velkých i malých firem. A pak je tu taková ta záležitost s tím, že je to plné zajímavých ksichtíků. I malé role tu mají velké ksichty! :-) Prostě není to špatný ukecaný film.

Lidské a bez klasických žánrových klišé. Jako okno do pár dní obyčejné rodiny, která má zařídit pohřeb člena rodiny. Viděno v letadle.

Jedná se po poetický snímek vyobrazující manželský život „zrůdy“, spisovatele Ótaniho a pohledné mladé Sači. Když si myslíte, že vás ten film chce ukolébat do letargie, tak dokáže zasáhnout silnou scénou. Navíc hlavní představitelé manželů Ótaniových Asano Tadanobu a Macu Takako se svých rolí zhostili opravdu s grácií a dokázali, že nejsou herci pro nic za nic. Hlavně Asano mi znovu dokázal, že je to opravdu pan Herec. Velice přesvědčivě dokázal zahrát komplexní postavu, jakou byl Ótani, a snad se u toho ani nezapotil... Titulky.