Zíza

Průměrná romantika, jak skoro třicetiletá dostane chvíli před svatbou kopačky, ale následně na to aspoň dostane pracovní nabídku, kdy začne pracovat pod poměrně extravagantním šéfem. Ten jí dá podmínku, že se musí do půl roku vdát, jinak dostane padáka. A ještě o celém půlročním procesu musí napsat články. Prostě taková normální situace. Nejprve to zkouší dát zase dohromady s bývalým, ale pak se na scéně objevuje o něco mladší pohledný cukroušek, tak proč ne s ním? Dobré na tom je, že skoro až do konce není úplně jasné, s kým hrdinka skončí. S cukrouškem nemá moc dobrou chemii, ale mezi ní a šéfem to skvěle blýská a lítají mezi nimi dobré dialogy. Všichni jsou tak aspoň trochu ujetí – čest pár výjimkám – a seriálově stereotypní, ale tak proč ne. Romantická komedie s růstem hlavní postavy. Pro mě spíš nudnější záležitost, ale v žánru fajn. Slabší 3*.

Byla to taková zvláštní směs různých žánrů, ale kupodivu to dohromady docela ladilo. Měli jsme tam lidské drama, komedii, akční scénu, dospívání, budování vztahu mezi rodičem a dítětem, trocha lásky taky padla... No jen si představte tu situaci, kdy jste obyčejný výzkumník, který čirou náhodou vytvoří antrax, který je smrtelnější, než ten, který známe, a jeho kolega tenhle antrax vezme, ukryje ho kdesi v naganských horách a vyžaduje peníze za jeho navrácení. Bohužel pak zasáhne osud a výzkumníkovi v podobě Abe Hirošiho nezbude nic jiného, než se vydat na lyže a najít ukradený antrax. Bere tam s sebou svého syna, který se tam spřátelí s dětmi jeho věku, do toho se výzkumník sblíží s místní horskou službou, protože ho furt musí zachraňovat a pak se tam objevuje ještě třetí strana, která chce antrax pro sebe. Prostě je tam dost postav, které mají své motivace a svou historii a kupodivu dohromady to dává smysl, nepřekáží si a ještě to všechno odehrají dobří herci. Není to špica, ale docela dobře to utíká a dobře se na to kouká. Pro pobavení na jedno odpoledne, dobrá věc. A ty zasněžené hory jsou krásné!

Herecké obsazení je dobré. Vykreslené vztahy zajímavé a působící velmi skutečně. To je v podstatě to, co oceňuji na tomto filmu – postavy ve své bláznivosti a některých přehnaných aspektech působily velmi skutečně. Jako zábavná podívaná je to fajn. Bohužel jsem ani jednou nepocítila nadšení a zápal pro hru, ani jednou jsem nekoukala na souboj a neříkala si: „No tak, to dáte, bojujte, bojujte!“ Kdepak. Nechalo mě to chladnou a bylo mi jedno, jak to dopadne, proto nemohu hodnotit výš.

Mám strašně ráda mysteriózní, až nadpřirozené filmy. Baví mě na ně koukat a spolu s postavami odhalovat, co se vlastně děje. Jenomže těchto 106 minut mi přišlo jako věčnost. Ani obsazení to nezachránilo. Jestli tam bylo napětí, tam jsem zřejmě na fyzice nedávala pozor... Vypadá to, že jsem s panem Shyamalanem sedla jen v roce 1999 a od té doby ani prd. Vyvolený byl prostě mystická nuda.

Velmi zajímavě obsazené, natočené poměrně divokým režisérem, předloha napsaná uznávaným zdrojem detektivek, ale nakonec z toho je poměrně nemastná neslaná záležitost, která na začátku měla zajímavou atmosféru, jež nakonec někam odplynula a už jsme se neviděly. Není to špatný film, vůbec ne, ale neumí uchvátit.

Člověk se asi občas musí podívat na něco špatného, aby mohl ocenit ty lepší věci. Tohle je ta špatná věc, po které ty následující budou zářit.

Jak pravil jeden Tom 1, který se mnou film zhlédl, je to nejlepší MV na světě. :-)) Ninomija Ken je sice úplně neznámá entita na poli japonských režisérů, ale myslím si, že byste se mu kvůli tomu neměli vyhýbat. To, co dokázal vykouzlit tady, dokáže leckoho unést. Hra se světly, kamerou, Hamletem, klauny, barvami, perspektivami a... a... Prostě není to tradiční romantika. Je to velmi syrové, na pokraji zhroucení, ale přitom to dokáže být vyrovnané a stejně něžné jako brutální. A na téhle hraně se potácí Aria Aki v podání Sakurai Juki, která to všechno ustála s velkou grácií (jestli ji tak dobře vedl Ninomija, nebo ze sebe sama dokázala dostat takový výkon, je otázkou). Kromě zlomeného a v podstatě téměř nadpřirozeně působícího Takahašiho, jenž zahrál, co měl, Sakurai perfektně sekundoval Furuhata Niino v podobě klauna, tedy bláznivého hrdinčina já a jediného pevného bodu, od kterého se dalo odrazit. Jestli se to nepovede zaujmout na začátku, tak určitě vydržte, protože tak skvěle nasnímanou scénu soulože jsem už dlouho neviděla. A ještě rada nakonec – možná zásadnější než znalost Hamleta, je znalost písně Hummingbird od Kyly La Grange. I když je to trochu spoiler. Silné 4*. Titulky.

Blbé je, že jsem stále neodhalila, zda tvůrci všechny ty kiksy a nedotaženosti mysleli vážně, nebo to byla jen recese. Bohužel z tohoto nejasného pocitu nedokážu dát lepší hodnocení. Nakonec je to ale takový ten klasický seriál, kde máte nějaké ty postavy, které chtějí konat dobro, pomáhat druhým, jsou hodné, ale tváří se, že nejsou tak úplně hodné, i když jsou strašně hodné... Jestliže chcete něco, u čeho není třeba přemýšlet a máte rádi Išiharu, tak se toho nebojte, protože se vám to bude líbit. Nebo spíš to bude vyhovovat požadavkům. Seriál bez překvapení, bez špičkových hereckých výkonů, ale na relax bez problémů doporučuji. Lepší 2*.

Taková pěkná třešnička na dortu po seriálu. Celé se to veze v podobném duchu jako seriál. Satomi blbne a neustále se převléká, Masaki je v klidu a používá mozek, Munetaka se také drží své role a samozřejmě to svým laskavým přístupem završuje Goró. Prostě nic se nemění, jejich vztahy se také drasticky nezpřetrhají, jak to tak bývá, ale naopak dozrávají a jestli vás zajímá, jak to bylo po poslední epizodě seriálu dál, tak do toho skočte, protože to má smysl. Není to jen pára nad hrncem.

Akční vánoční film. Má to své mouchy, ale pokud máte v sobě kus dítěte nebo jste kus dítěte a máte rádi Santu, tak se film bude líbit. Vánoční atmosféru sice moc nemá, ale Santa kouzlí, řídí kradené auto a dokonce i zpívá.