Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 188)

plagát

Aozora Yell (2016) 

Generická středoškolská podívaná, kde jsou studenti ještě takoví naivní, dají se opít sladkýma řečma a jsou plni nadějí (to přejde, broučci, jen co začnete hledat práci, veškerá naděje z vás vyprchá!). Velké pozitivum je obsazení - fakt hvězdy roku 2016/2017. Jinak je to takové v žánru průměrné, ničím nevybočující, lehce zdlouhavé. Slabší 3*.

plagát

Namija zakkaten no kiseki (2017) 

Takové filmy mám moc ráda. Spousta příběhů, které se prolínají, ovlivňují, aniž by se třeba aktéři, „vlastníci osudu“ znali. Tohle je taková ta příjemná oddychovka, která po vás nic nechce. Jen vám říká: „Usaďte se, nechte se unášet a občas třeba i dojmout.“ Herecké obsazení nebylo špatné a opravdu se dobře kouká na každou část. Nišida skvěle zahrál, co měl, vlastně nikdo nevybočoval, naopak. I na tu chvilku, na kterou tu byla, jsem si zase užila skvělou Suzuki Rio; ta holčina to prostě umí (i v Asa ga kita byla úžasná, tam jí možná nešlo tolik brečení, ale tady ho dala úžasně, až srdce zaplesalo). Prostě doporučuju jako nenáročný film, co dokáže zahřát.

plagát

Nemureru mori (1998) (seriál) 

Strašně dlouho se to táhlo, i když bylo od poloviny jasné, kdo to byl, protože prostě nikdo jiný už nezbýval. Všichni měli své psychické jizvy a my diváci na to koukali a občas s nimi trpěli. Ano, je to rozhodně zajímavý námět, ale i na to, že Japonci obvykle natáčejí kratší seriály než Korejci, tak to mělo dílů až moc, o dva méně a hned by to bylo lepší. V podstatě to celé byla tragédie. Nijak zvlášť špatná, ale ani žádná zázrak. Nozawa uměl líp.

plagát

Koi wa ameagari no jó ni (2018) (seriál) 

Taková něžná podívaná, která má tu lehce typickou šódžo animaci – spousta bublinek a třpytek, ale pozadí je nevýrazné a častokrát statické. Tady to vlastně ani nijak nevadí, protože jde především o déšť, hledání sama sebe na pozadí pro mnohé velmi zvláštní a nesourodé lásky. Každý díl utíká rychle, takže tyhle malinu člověk zhltne, ani neví jak a bohužel se může dostavit pocit, že se vlastně nic nedozvěděl. Přesto je to taková ta milá věc, co netlačí na pilu, hrdinka je svá a nenechá si to vzít, za což musím dát palec nahoru. Je to naprosto lidská podívaná a drama bych za tím nehledala. Pěkné a těším se hrané zpracování, protože tohle by v něm mohlo vypadat hodně dobře.

plagát

B: počátek (2018) (seriál) 

Zbytečně překombinované, možná až zbytečně tvářící se složitě u triviálností, což bývá neduh mnoha podobných japonských seriálů. V podstatě to z jejich řady nijak nevybočuje: animací, hudbou, ani příběhem. Je to vlastně taková průměrná podívaná, ale pokud nejste zvyklí na krimi, asi vám to dá zase něco nového. 50 %.

plagát

Kiseki: Ano hi no sobito (2017) 

Greeeen a jejich Kiseki je moc fajn, dozvědět se něco o jejich vzniku bylo také moc fajn. Suda je prostě herec, který zřejmě umí, tak jen doufám, že v záplavě projektů, které dělá, se nepřepálí. Příjemný snímek s biografickými prvky, ale vzhledem k textu písně to bylo takové moc chladné – bylo to moc skutečné, chybělo mi tam to nadšení a verva, o které se zpívá, kterou mám spojenou s písní. Ale jestliže chcete poměrně uhlazený snímek, žádné přehrávání a velká gesta, tak tohle je určitě ono. Lehký spoiler! Díky tomuhle filmu jsem se vlastně dozvěděla, že skupina Greeeen přes svou popularitu je vlastně neznámá, nikdo neví, jak členové vypadají, protože jsou to všichni zubaři. Kchůl. Silné 3*.

plagát

Malý les (2018) 

Jako v japonské verzi - krásné obrazy všechny čtyř období, ale jak píše Jirka, tahle verze je více zaměřená na příběh. Japonský film je o náznacích, co se asi tak mohlo hlavní postavě přihodit, je spíše zaměřený na jídlo, přírodu, souznění, klid v duši. Je málomluvný. Na druhou stranu korejský film má toho hodně na srdci, nemá tolik klidu. Jestli vám jde o příběh, který je jasný, sáhněte po tomhle, jestli jste spíš na vaření, klid, silnější pouto s přírodou, tak sáhněte po japonské verzi. Ucházející slice of life, takže pro někoho to může být pekelná nuda – bacha na to. :-) 60 %.

plagát

Džodžo no kimjó na bóken: Diamond wa kudakenai - Daiiššó (2017) 

Rozhodně se mi to líbilo víc jak seriál z roku 2012, kde silnými slovy mávají macha. Hezky stylované, schůdné, zábavné a poměrně dobře obsazené. Bohužel na to jde také vidět nešvar toho, že je to film a předloha je dlouhá – řekla bych, že spousta věcí je vypuštěná a občas něco nedává úplně smysl a troufám si věřit, že v manze to všechno smysl má. Film je dělaný tak, že bude následovat další díl, zda to tak opravdu bude, je asi zatím ve hvězdách, ale určitě bych se mu nebránila. Efekty se mi i přes svou jednoduchost (v porovnání s USA blockbustery) líbily a po Jamazakiho グレートだぜ (guréto da ze) ho chci tak za patnáct let vidět v novém zfilmování GTO v roli Onizuki. :-D Pro fanoušky fajn, pro někoho, kdo to nezná, trošku zmatené, postav je dost, ale dostane se nám poměrně dobré představení (ne všech tedy). Vyzdvihuji Makkenjúa, ten si mi zdá z nové generace mladých herců asi nejlepší – proměňuje se s každým filmem jako chameleon. Slabší 4*.

plagát

Rodinný kurz prežitia (2017) 

Na Jagučiho až moc vážné, ale v podstatě sále tak trochu postavené na hlavu. Přiznávám, že jsem během sledování zažívala muka, protože jsem nedokázala vystát tu jejich rodinu – rozhodnutí, která dělala, byla prostě strašná (nejde ani ta o ignoranství během začátku výpadku proudu, jako spíš to, co se dělo posléze). Do toho se tam objevovala spousta nelogických věcí. Pokud se nad tohle dokážete povznést, mohli byste si film užít. Rozhodně se na to pak snáze kouká. Nápad zajímavý, pro mou hlavu špatně provedený. Ale určitě je zajímavé se na to podívat a sám se zamyslet nad tím, co by člověk v takové chvíli dělal. Film rozhodně umí rozproudit debatu.

plagát

Sanpo suru šinrjakuša (2017) 

Poměrně nezáživný film o tom, kterak Zemi chtěli dobýt mimozemšťané. Přesto nelze čekat nějakou mimozemskou technologii. V podstatě mi to jen přijde jako satyra na současnou japonskou společnost, ve které jsou jevy, které je nutné vymýtit. Bohužel celé je to nemastné neslané, moc dlouhé a ani zajímaví herci to nezachrání. Chyběl tomu náboj, aby si to člověk doopravdy užil. A v podstatě to dopadlo stejně jako u Murakamiho 1Q84 – je to vlastně jen romantika schovaná pod nánosem špíny.