Jeoffrey

Zajímavý a silný příběh, kterému podle mě chybí víc prostoru pro lepší dějovou expozici. Je tu sice tak akorát místa, aby film ukázal vše, co chce, prokreslil dostatečně postavy, aby vzbudil u diváka nějaký zájem a emoce, ale nemůžu se ubránit tomu, že by bylo dobré přidat pár minut, trošku víc nějaké té vaty, aby vše působilo přirozeněji a silněji. Na druhou stranu sledování rychle uteče, tempo je příjemné, myšlenky fungují, emocionálně mě to taky oslovilo, a tak výsledný dojem stojí za to. Postavy jsem si dokázal oblíbit, animačně tam byly zajímavé nápady a některé povedené záběry (je znát určité estetické cítění), ale hlavně na postavách je vidět, že rozhodně nejde o nejdražší filmovou produkci. Hudba tak akorát stačí, aby dokreslila atmosféru, ale sama o sobě je nevýrazná. Celkově jsem však spokojený a bylo to dobře strávených 40 minut. 7/10

Police in a Pod je vtipným, ale zároveň velmi zdařilým nahlédnutí do běžné policejní práce. Co jsem pátral, tak Miko Jasu je bývalá policistka a je vidět, že ví, o čem mluví a co chce ukázat. Uvěřil jsem, že i práce obyčejného pochůzkáře z nějaké té japonské policejní budky je náročná, nevděčná, občas i nebezpečná, ale zároveň hodně důležitá. Na druhou stranu mě udivilo (a nejsem si jistý, jestli tomu věřím), k čemu všemu se takový běžný pochůzkář v rámci své práce dostane a kam až ho třeba kolegové z kriminálky pustí. Překvapila mě i lidskost celého seriálu a nejde jen o milé vykreslení postav s jejich klady i zápory, ale třeba i o to, jak mi dokázali autoři ukázat úctu policie, kterou projevují třeba při ohledávání těla, nebo při jednání s obětmi zločinů. Stejně tak mi nikdo nelže, a i zde se dozvím, že u policie se najdou různé typy lidí a že někteří se v práci vysloveně vyžívají, dokonce až tak, že jsou schopní své moci i trošku zneužívat. Viděl jsem hodně z policejní práce, kdy celý závěrečný případ, který probíhal poslední tři díly, byl jednoznačně top celého seriálu a líbilo se mi, jak bylo vyšetřování detailně prokreslené a jak k němu policie přistupuje. Stejně tak oceňuji, že mi Police in a Pod předhazuje některé opravdu silné momenty a ukazuje, jak se s nimi policisté vyrovnávají. Zkrátka celkové poselství i vyobrazení policejní práce za mě funguje, ale co mě překvapilo byl fakt, že tu pořád dokáže velmi zdařile pracovat i humor a že autoři ví, kdy ho použít. Když se nad tím zamyslím, tak třeba díl s policejním psem byl pro mě asi jednou z nejzábavnějších věcí z celé zimní sezóny. Takže jsem spokojený a rád bych se na Kawai a její kolegy zase někdy podíval. 7,8/10

Na Love of Kill se mi líbilo prostředí nájemných zabijáků a tajemná minulost hlavního hrdiny a její propojení s hlavní hrdinkou. Zbytek u mě moc nefungoval a nejvíc mě míjela asi celá ta zamýšlená romantika. Zkrátka nejsem moc fanoušek budování vztahu ve stylu, kdy je jeden neodbytný, skoro až dotěrný a druhý naprosto netečný. Přišlo mi, že mezi hlavní dvojicí není v tuto chvíli skoro žádná chemie a tím, jak se vše míchalo se záhadou na pozadí (a i po jejím odhalení), ta celá romance působila hodně nejasně a podivně. Na druhou stranu v posledních dílech docela fungovalo drama, takže jsem si závěrečné epizody užil, plus mě i navnadili na to, co by mohlo být dál, i když seriál v samém závěru pár drobnými záběry vyzradil některá svá překvapení, díky čemuž si dokážu další směr děje poměrně obstojně domyslet. Co se postav týká, docela jsem si oblíbil charismatického hlavního hrdinu, zatímco chladná hrdinka mi byla i přes všechno co jsem se o ní dozvěděl celou dobu spíš lhostejná. Z vedlejších postav jsem měl rád oba kolegy Chateau, ale stejně mě naštvalo, jak silný plot armor na sobě nosí. SPOILER Když jsem se o jedné scéně bavil s kamarádem a říkal mu, že nechápu, jak mohl “No mouth-kun“ přežít výstřel z cca metru od profi zabijáka a že by mě zajímalo, kde je kulka, tak to pro mě kamarád celé zabil prohlášením: „Asi jí chytil do zubů…“KONEC SPOILERU Love of Kill je pro mě tedy ve výsledku rozporuplná podívaná s částmi, které za mě fungovali a dalšími, které nefungují vůbec a proto - 5/10

Hodně jsem přemýšlel, co bych o Fabiniku řekl smysluplného, ale po pravdě na to, jak zajímavé má téma a jak bláznivá tahle show občas umí být, se toho o ní zase tolik říct nedá. Jsou tu některé povedené vtipy, jiné jsou správně ujeté a jiné jsou prostě jen pitomé. Co se humoru týká, byl to prostě buď zásah anebo výstřel úplně do prázdna. Atmosféru seriálu táhne převážně hlavní dvojice, většina vedlejších postav je tu tak nějak do počtu a většinou jedou pořád to samé, a tak se docela rychle okoukají. A přitom je to docela škoda, protože k čemu mi třeba je klučina, co vypadá jako parodie na Kirita ze SAO, když to příběh skoro vůbec nevyužije. A tak jediní, které si budu po pár týdnech pamatovat, jsou Tačibana a Džingúdži a jejich zvláštní vztah, s kterým se tu většinou docela úspěšně a někdy i zábavně pracuje a který se alespoň někam vyvíjí. Právě kvůli tomu, jak to s nimi dopadne bych měl asi i chuť se podívat na druhou sezónu, jenže nic jiného mě tu vlastně nezaujalo. A zase je to docela škoda, protože zajímavých nápadů by se tu pár našlo, ale většinou mi to připadá, že s nimi neumí autoři dál pracovat, a tak prostě vyšumí do prázdna. Když si k tomu přidám průměrnou animaci a hudební stránku, která mě příliš neoslovila (hlavně doprovodná hudba), tak dokážu shrnout svůj celkový dojem do jednoho obyčejného slova – průměr. 5/10

Tak tohle nebyla moc dobrá podívaná. Animačně je to místy docela slušné fiasko a ten kdo měl na starosti design CG monster se dle mého zrovna moc nesnažil. Výsledkem jsou tak nehezké, neživé, divně se pohybující a uměle vypadající potvory s minimem prokreslení, na které se vážně nedá moc koukat, natož aby ve mně vzbuzovali třeba strach. Není to úplně špatné CGI, jen prostě působí strašně odfláknutě. Další, co mě tu docela štve, je že se v obsahu k seriálu vypisuji o tom, jak je v těle hlavní hrdinky uvězněný starý kouzelník, na kterého si ve hře hrál mladý klučina a ono je to úplně zbytečné, protože v rámci příběhu se tohle nijak povedeně nebo zábavně neprojeví. Většina postav tu nedělá žádné extra zajímavé věci, jen prostě dál hrají svoje role, které měli ve hře a do toho jakože vyšetřují, co se to vlastně stalo, s tím že do nějaké té větší investigace se pustili teprve tehdy, až když se bílý čaroděj vrátil mezi živé a karta se obrací (prostě to vypadá, že moudrý král Solomon dělal 30 let úplný kulový). Navíc celé prozkoumávání a šetření toho, co se kolem děje, funguje stejně pitomě jako třeba v Leandale, takže se jen chodí tam a zase zpátky a snažíme se vyvolat dojem, že v těch cestách o něco jde a že se něco důležitého během nich stane, ale díky mizerné práci s příběhem a atmosférou to celé působí jen jako vedlejšáky ve stylu „jdi támhle a přines tohle“. A stejně nudně, jako prožíváte zmíněné questy ve hrách, působí i cestování Miry. Kdyby to aspoň bylo vtipné, ale humor tady prakticky vůbec nefunguje a některé situace (třeba neustále oblékání hlavní hrdinky do nových uhozených kostýmů od jejího kamaráda Solomona, nebo neustále dotírání roztoužené Fricky na hlavní hrdinku) vypadají spíš až trapně. K tomu závěrečný díl s velkou bitvou (která přišla úplně odnikud, ale tak jsme přeci ve hře, tak co bych chtěl), která měla napětí rovné nule a souboje, které působily opět strašně staticky, utahaně a lacině a asi jediný, kdo se tu trochu snažil, byl kreslíř, co tomu dával nějaké ty barvičky. Takže tu máme seriál, který pro mě nefunguje skoro v ničem, působí dojmem, že se nikdo moc nesnažil, a tak se není čemu divit, že ani já ze sebe víc jak 3,5/10 nedostanu.

Ptal jsem se pár lidí, jestli jim přijde lepší „Genius“ anebo „Realista“ a většina se shodla na tom, že je podle nich Genius lepší. Já s nimi ale nesouhlasím už jenom z toho důvodu, že mě Genius nepřesvědčil, že je vlastně nějaký genius. Vidím jen lehce nadprůměrně inteligentního muže, který si jde za svými ambicemi a občas použije nějakou tu úspěšnou lest, ale stejně často mu jeho machinace nevychází. Genius je u mě člověk, který dokáže předvídat několik kroků dopředu, který má vše do detailu promyšlené a má i plány pro všechny možnosti, kdyby se něco pokazilo, nebo umí rychle a efektivně improvizovat. To se ale Weinovi za celou sezónu povede tak dvakrát a většinou je mi vše tak nějak suše podávané, že mě ani ta nejpromyšlenější schémata nebavila. Navíc když místní rádoby genius najde někoho, kdo má být na stejné úrovni, tak to celé akorát funguje tak, že postavy sice kují pikle, ale neustále opakují věty typu „já vím, že on ví, že já vím…“ aby diváka utvrdili v tom, že tu tedy máme dva strašně chytré protivníky, ale ono to nepůsobí dramaticky, spíš jen blbě, nebo úsměvně. Když už jsme u toho humoru, protože jeden z hlavních argumentů, proč je prý Genius dobrý, je fakt, že se nebere moc vážně, za sebe musím říct, že vtipných situací jsem tam našel spíš poskrovnu a občas mi to přišlo akorát dětinské, asi jako některé chování hlavního hrdiny. Takže pro mě je celý tento seriál spíš jen průměrnou, někdy i nudnou a pitomou podívanou s pár sympatickými postavami a sem tam dobrým nápadem, která mi ale nic geniálního ve výsledku nedala. Za mě 4,5/10, ale co jsem se ptal, tak mnohým se to prý líbí, takže jsem to možná jenom já nepochopil, beru to moc vážně, nebo mi to jen těžce nesedlo.

Seriál Fantasia Sango: Realm of Legends mě nakonec nepřesvědčil. Nějak tam nebylo nic extra zajímavého, originálního, nebo povedeného, co by mě donutilo si sledování seriálu užívat. Dívat se na to dalo, ale to se dá i do zdi… V podstatě je to obyčejný příběh o čtyřce lovců jakéhosi nadpřirozena, kteří v první polovině prochází světem a v každém díle se utkají s novým nebezpečím ve stylu „monster of the week“. V druhé polovině se autoři trochu víc zaměřili na jednotlivé postavy a dokázali pro každou z nich vymyslet alespoň trochu obstojnou závažnou životní zkoušku, což způsobilo, že pár dílu bylo docela obstojných. A nakonec přišla finální konfrontace, kde se mělo zúročit vše, čím si všichni hrdinové doteď prošli a jak je to stmelilo, ale ani tady to na mě nějak silněji nezabralo. Přišlo mi to celé předvídatelné, hodně generické, někdy dost nudné. Bylo něco, co se mi líbilo? Opening ušel a docela jsem si oblíbil Šórei, i když mi přišlo, že se mě s jejím příběhem snažili autoři celou dobu neúspěšně citově vydírat… Vlažných 3,5/10

Princess Connect! Re:Dive mě nepřestal bavit a mile překvapovat ani druhou sezónu. Je pro mě záhadou, jak autoři dokázali udělat zábavné promo své hře a zároveň do něj tolik investovat, že je kvalita vidět snad v každém záběru, a tak seriál obstojí i jako nadprůměrné anime. Stejně tak nepobírám, že vymysleli příběh, který funguje pro hráče původních her od CyGames (kteří znají přesně všechny detaily z hraní obou Princess Connect! her – Re:Dive totiž není začátek příběhu…), ale i pro někoho hrou naprosto nepolíbeného. Takže i já nemám problém se v ději zorientovat a dochází mi většina složitějších zákrutů, které tu jsou a vysvětlují třeba, proč je v názvu anime Re:Dive. Navíc je všechen ten lore v příběhu tak šikovně podávaný (skrze dialogy, drobné detaily a náznaky), že dává divákovi prostor si většinu prostě sám domyslet, spojit a zároveň buduje silnou a zajímavou atmosféru. Fungují i emoce, postavy (a že jich tu je nespočet) a spolu s výbornou hudbou a animací je z toho zkrátka silný zážitek, který jsem si naplno užíval skoro každou epizodu. Ovšem byli tu i trošku slabší pasáže – první půlka anime by se dala označit v podstatě jen za zábavné videoherní promo, protože jsme skoro v každém díle sice dostali nový zajímavý příběh, ale vždy se musely také objevit 3-4 nové charaktery, jelikož bylo potřeba v rámci prezentace gača hry ukázat i je (nedostalo se na ně v první řadě, nebo jsou to postavy přidané do hry v období mezi první a druhou sérií). Ale i tak to bylo skvěle vymyšlené a propojené s hlavní linkou, která se naplno rozjela v druhé půlce anime, a nakonec každá z postav (a to i z první série) dostala během finále aspoň trošku prostoru a to tak, aby to nevypadalo hloupě. Ta již zmíněná druhá polovina byla opravdu velká jízda – tempem, emocemi, ale především neskutečně povedenými souboji, kde ten mezi Manou a Labyristou byl pro mě osobně něčím strašně originálním s kvalitně použitým CGI a patřil mezi nejlepší ryze magické souboje (tedy prakticky bezkontaktní), jaké jsem v anime zatím viděl. Prostě ono i při boji bylo vidět, kolik snahy do toho autoři dali, a tak měli atmosféru, intenzitu a byli někdy až šíleně barevné. Zkrátka mě Princess Connect! Re:Dive opět dostal, nejdřív mi zlepšoval pondělní náladu, později způsobil hlad po nových dílech a tak si zase minimálně těch 8/10 zaslouží a jsem zvědavý, jestli bude někdy v budoucnu i 3. série, já bych za ní byl moc rád.

Sabikui Bisco dělá pár věcí hodně dobře, ale k čemu to je, když můj celkový dojem v poslední třetině zabije několika naprosto do očí bijícími nesmysly. Co je dobře zvládnuté? Rozhodně prostředí, které je nápadité, plné nečekaných stvoření a rostlin, zkrátka autorům nechyběla představivost. Sice to může vypadat, že většina z toho, co na obrazovce vidíme, vznikla tak, že si tvůrci sedli a úplně nahodile nahazovali všechno možné i nemožné, co by v postapokalyptickém Japonsku mohlo vypadat cool, ale nějak se jim to podařilo skloubit dohromady a spolu s rázným tempem a energií, která vyprávění nechybí, to prostě funguje. Takže obří létající ryby, přerostlí krabi, hroši, houby a kdo ví co ještě mi nevadí, seriál mi je uměl podat jako naprostou samozřejmost a já se na těchto nápadech dokázal svézt a bavit se. Stejně tak celé to postapokalyptické ladění mi autoři uměli prodat a (nejen) během 5. dílu jsem si vzpomněl na některé z těch lepších vedlejšáků z videoherní série Fallout (Litle Lamplight, kanibalové atp.). Ze začátku to bylo zajímavé, originální, fungovala chemie mezi ústřední dvojicí a já si to docela dobře užíval, ale pak jako by si autoři řekli, že celý příběh budou také psát stylem, narveme do něj všechno, co nám přijde cool, ale už se nestarali o to, že by to taky mělo dávat smysl. A tak se začali dít věci, nad kterými mi zůstával rozum stát, a i ta největší dramata vypadala, že jsou budovaná jen pro efekt a bez nějakého smyslu. Viděl jsem jednu z hlavních postav teleportovat se po mapě, aby byla ve správný okamžik na správném místě, i když nedávalo smysl, aby se tam takhle rychle dostala. Druhá hlavní postava zase dokáže infiltrovat pevnost a dostat se vedle hlavního záporáka, že jí nikdo nevidí, bohužel ani já, a tak tomu nemůžu věřit. Zažil jsem lávu, co nepálí, viděl asi nejhorší plot armor od dob Fairy Tailu. Velké zvraty na mě přestaly fungovat, nějaké kladné emoce jsem začal opět pociťovat až v půlce posledního dílu a celkově tak po zbytek času převládalo spíš lehké otrávení tím, jak byla poslední třetina pitomá a budovaná jen na efekt pro „wow“ a „cool“ momenty. Ze seriálu, který jsem měl nejdřív rád a bavil mě, se nakonec tedy stalo jen něco, co jsem z povinnosti dokoukal, a i závěrečná scéna a rozhodnutí, že z hrdinů z nějakého (a po pravdě docela pitomého) důvodu uděláme opět psance, u mě zabila chuť na další pokračování. Za mě si Bisco odnese jen 5,5/10 a slovy Angry Joea : “You done Fucked it up!“

Jsem pěkně naštvaný! Akebi’s Sailor Uniform mohlo pro mě být tím nejlepším novým anime zimní sezóny a dostat 5* hodnocení, kdyby si celou dobu udrželo hloubku a sílu posledních dvou dílů. Vždyť po stránce animace a hudby tady prostě nebylo za mě asi nic příjemnějšího, některé záběry jsou ryzí nádhera! Dokonce i příběh má své nesporné kouzlo, celková myšlenka o hledání kamarádek je taky sympaticky podaná, atmosféra tu je, zábava tu je, emoce… Bohužel opravdu výborně, skoro až dokonale, pro mě fungovali jen ty poslední dva díly, kdy mě dokázal seriál naplno dostat. Zbytek měl slabší chvilky, některé situace pro mě vyznívali hodně zvláštně a v rámci celkového rázu anime i trochu nepatřičně, nebo spíš jinak, než bych si já ideálně představoval. I tak Akebi’s Sailor Uniform mohlo dostat aspoň silné 4*, takových 8/10 a hřát se v mé pomyslné kategorii „líbí se“ už od prvního dílu, kdyby si tu však někdo z autorů (a nejspíš je to samotný pan Hiro) nerealizoval všechny své podivné fetiše! Máme tady evidentně co dočinění s někým, kdo je nezdravě fascinován ženskýma nohama. Takový ten pán, co od streamerek na OnlyFans loudí fotky jejich nahých chodidel… Nebo alespoň až tak obsedantní mi to přišlo, když jsem dostával záběry na ženská chodidla každý díl minimálně 2x, a dokonce byli i součástí openingu. Dobře, chápu že fan servis pro horňáky máme dneska v každém druhém anime a asi bych měl být rád, že se konečně dostalo i na ty, co mají rádi ženy spíš od pasu dolů, ale sakra dejte to aspoň do něčeho, kde to bude mít nějaký smysl a ne sem! To se snažíte o příjemnou atmosféru, dáváte do každého druhého záběru nádherně vybarvenou scénu, která působí krásně a procítěně a zároveň to sem tam proložíte ženskými chodidly (případně jiným divným detailem ženského těla, jako třeba rty atp.), protože vám to přijde jako dokonalé splynutí… Ale pro ty, co vaše obsese nesdílí, to bude rušivé, jako kdybyste tam cpali jakýkoli jiný fan servis, protože do takhle příjemně laděného seriálu se podobné random záběry bez kontextu prostě nehodí. A co ta scéna s nůžkami na nehty v první epizodě? OK, možná že každý třeba někdy tohle v soukromí vyzkoušel, ale dát mi to do seriálu a do prvního dílu? Něčí divné choutky mi zruinovali skvělé anime a já proto sáhodlouze a často přemýšlel, na co tady vlastně koukám a o čem to tedy celé jako je... Teprve poslední dva díly mě přesvědčili, že si Akebi zaslouží alespoň 7/10 a zároveň mě ještě víc naštvaly tím, že mi ukázaly, jak skvělé to celé mohlo klidně být.