Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dráma

Recenzie (1 693)

plagát

Netoge no jome wa onnanoko dža nai to omotta? (2016) (seriál) 

Sice nevím tak úplně přesně proč, ale mě se to ve výsledku docela líbilo. Původně to na mě působilo jako takový slice of life harem z prostředí hráčů MMORPG s trochou toho vtipu, docela sympatickými postavami a nijak extrémně originálním příběhem. No a ve výsledku je to vlastně tak, akorát to není tak úplně harem, protože hlavní hrdina má své romantické záměry plně rozmyšlené a ostatní dívky jeho vztah s Ako víceméně respektují. Takže je to místo toho haremu hlavně ten slice of life o tom, jak se roztomilá asociální dívka, která nerozeznává rozdíl mezi hrou a realitou poblázní do svého prince ze hry, kterým je z počátku lehce nedůvěřivý "typický student" Hideki, neboli Rusian. No a ten se rozhodne jí s ostatními spoluhráči pomoct z její ulity a napravit jí hlavu, což se mu částečně daří, ale zároveň sám začíná mazat rozdíly mezi hrou a realitou... Co se postav týká, jsou to většinou zase klasické šablony (typický student, tsundere blondýna...) a v podstatě hlavním tahounem všeho je Ako, i když hlavním charakterem má být Rusian vše se nakonec stejně hlavně točí kolem ní. No a tady nastává problém. Ako je naivní hloupoučké děvčátko, které visí na svém Rusianovi jako pejsek, Ako občas nedává smysl a je to především ona, kdo má být tím vtipným a originálním elementem. Problém je tedy v tom, že pokud vám tohle děvčátko nesedne, pak prostě sledovat déle jak 3 díly nevydržíte, protože Ako je všude a skoro vše je o Ako. Mě Ako nevadila a i jsem se tou její podivností nechal malinko okouzlit, což asi hlavně rozhoduje o výsledném hodnocení. Hudba mě příliš nenadchla a animace nebyla dle mého také nic světového, tady bych to viděl spíš na mírný podprůměr, kdy především ty pasáže ze hry mi přišli moc barevné a divné (první moment, kdy jsem viděl herního Rusiana, nebo spíš jeho oči, které vypadají, jako by na ně někdo použil řasenku, byl jedno velké WTF). Takže i když je to hodně rozporuplné a kvalitativně bych to viděl tak na ty 2*, tak můj pocit ze sledování byl o něco lepší, takže dám 3*, prohlásím to za +/- průměrné a ukončím tohle své rozepisování dřív, než přestanu rozlišovat rozdíl mezi světem před a v počítači... 5,5/10

plagát

Unhappy (2016) (seriál) 

Lucky Star jsem už viděl... No každopádně první díl Anne-Happy se mi líbil, postavy byly hodně příjemné a pro mě velmi sympatické, nápad s třídou lidí co mají smůlu mě zaujal a bylo to barevné, příjemné a docela vtipné. Hanako jsem si hodně rychle oblíbil a i s ostatními děvčátky nemám nejmenší problém. Animace je taková hodně jednoduchá a příjemně barevná, hudba se mi líbí. Druhý díl je o něco slabší jak ten první, pořád se mi to líbí, ale bez toho mechanického králíka bych se klidně obešel. Třetí díl byl hodně slabý, bylo to takové nudné, divné a docela dost hloupé, jestli půjdou tímhle směrem, tak to dost pravděpodobně pro mě zabijí. Čtvrtý díl byl zase jednou hodně příjemný a roztomilý, tohle chci sledovat, děvčátka a vytváření jejich vzájemných vazeb přes různé zajímavé a roztomilé situace. Skoro si začínám říkat, že u takovýchto seriálů by se mi to hodnocení jednotlivých dílů docela hodilo, protože ty rozdíly jsou docela velké... No a drobné výkyvy v mém dojmu se dostavovaly až do konce, ale nenašel se asi žádný díl, který by mě nějak výrazněji naštval a naopak tam bylo pár dílu, které jsem si příjemně užil. Na Timothyho jsem si nakonec také zvyk, i když tomu napomohl fakt, SPOILER že se za ním skrývá další lolitka KONEC SPOILERU. Anne Happy není anime pro každého, je poměrně jasně zaměřené na nás fanoušky roztomilosti, ale bohužel v tomto žánru, když si shrnu všechny pozitiva a negativa, se pro mě osobně nedostává výš než na trošku lepší průměr. 6/10

plagát

Bišódžo júgi unit crane game - Season 1 (2016) (séria) 

Od tvůrců krátkého a nízkorozpočtového anime Jk-Meshi přichází další krátké a nízkorozpočtové anime. Tentokrát se nezaměříme na přípravu zaručeně jednoduchých pokrmů, ale dostaneme pár tipů, jak stoprocentně vyhrát nějakou tu cenu na automatu s plyšáky, který má mechanickou paži. Zatímco v případě Jk-Meshi jsem o jistém užitku nepochyboval, tady zatím nejsem o jakémkoli přínosu vůbec přesvědčen. Kdo potřebuje vědět, jak vyhrát plyšáka na automatu? Já tedy určitě ne! Chápu, že tahle hra je v Japonsku asi docela oblíbená, ale dělat o ní anime? Navíc celá ta pointa proč mají dívky na těch automatech hrát, zkrátka to o idolech a zničení Země mi přijde tak pitomé, jako asi máloco předtím. Když si to shrnu, tak je to divné, není to vůbec vtipné a je to o věcech, které mě míjí. Na druhou stranu alespoň mírně podpořím snahu tohoto malého studia o další projekt a nenapálím tomu odpad, i když tady je tomu můj dojem velmi blízko. Drop po třetím díle. 1/10

plagát

Sósei no onmjódži (2016) (seriál) 

Ze začátku to na mě nepůsobilo jako příliš originální podívaná. Další velmi silný hrdina s tragickou minulostí, který tentokrát bude vymítat "duchy". K tomu hrdé děvče jako rival a lehce šílený "šéf" a pár hodných kamarádů... Úvod mě nebavil, spory mezi ústřední dvojicí mě příliš nenadchly a svět Magano a jednotlivý Kegare také nic moc. Snahy šéfa dát hlavní dvojici dohromady mi přišli spíš hloupé než vtipné a pořád nechápu, že mu kývli na společné bydlení... Časem se však ukazuje, že jistý potenciál tam je a že backstory hlavních hrdinů a to jak jsou propojeni je docela dobré a nudit to přestává. Pak přichází nějaká ta konfrontace a v momentě kdy by to mohlo být opravdu docela zajímavé, tak dojde předloha a nastoupí filler arc. Filler sice dosti průhledný, hodně natahovaný a vlastně nepříliš originální, přesto ale s vcelku zvládnutým emocionálním finále u kterého i když člověk naprosto přesně ví, jak to dopadne, tak na mě nakonec stejně vše zabralo a při čtení obrázkové knížky malé Sae jsem se cítil smutně. Bohužel po této vložce, která mě bavila asi nejvíc se začíná vařit z vody a celé se to stále víc zamotává a natahuje, ovšem na mě to čím dál tím víc působí stereotypně a divně a zájem opět opadá. Některé věci se prostě dějí jen tak bez vysvětlení a ani u hlavních hrdinů nevidím skoro žádný pokrok. Vždy se jen objeví nějaký další nepřítel, na kterého zkusí své "twin star triky", hrozně dostanou a pak je z toho tahá někdo další mnohem schopnější, to vše doprovázené spoustou rádoby dramatických rozhovorů a momentů, které ale tím, jak se to vše opakuje, jakoukoli dramatičnost ztrácí. No a po čase už to nudí a tak ani velká odhalení najednou skoro vůbec nešokují a míra mojí znuděnosti jen pořád roste. Tedy u mě nyní zase (stejně jako na začátku) jen slabý průměr. 4,5/10

plagát

Hundred (2016) (seriál) 

Hundred je stejné jako stovka anime co už jste viděli a minimálně i stovka těch, které v budoucnu uvidíte. Je to sto klišé v jednom. Je tam opravdu vše co může člověka napadnout včetně generického hrdiny, tsundere blondýny, souboje s tsundere blondýnou po pár minutách, speciální akademie, nudné speciální schopnosti, sestra s přehnanou fixací na svého bratra, přiléhavé kombinézy, boobie grab, fanservis a velké oppai, neoriginální příběh, hrdina se superschopnostmi, které ale nevíme proč má a neumí je zatím ovládat, ale díky kterým bude děsně OP, chlapec co je ve skutečnosti děvče a nikdo to samozřejmě nepozná, protože to bude "big plot twist"... Zkrátka sto věcí již stokrát viděných, to je hundred. A jestli vám někdo bude vykládat, že Hundred je název pro ty jejich schopnosti/zbraně, tak to je taky fakt... Smutné je, že když něco vidím už po sté, tak mě to prostě nemůže bavit, tady navíc není zatím ale absolutně nic nového, takže tomu ani ty své pravidelné 2* prostě nemůžu dát a na odpad to není protože jak píše kolega, není to horší (nebo stejné) jako třeba Pupa. DROP po 7 dílech a 1,5/10

plagát

Seisen Cerberus: Rjúkoku no Fatalite (2016) (seriál) 

Ono by to bylo docela dobré fantasy, prostředí je zajímavé a má to i povedené "backstory", bohužel to co nejvíc kazí výsledný dojem je hlavní hrdina. V prvních dílech ještě měl pár okamžiků, kdy si člověk říkal, že by nemusel být úplně nepoužitelný, ale s přibývajícími díly se ukazuje, že je vlastně absolutně k ničemu. Jeho bojové schopnosti jsou směšné a i přes to je totálně namyšlený a arogantní trouba, zkrátka dosti nepříjemná kombinace. Jeho jedinou užitečnou zbraní je, když se náhodou dostane do "beast" módu, který ale vlastně není tak úplně jeho a neumí ho ovládat (zatím) a má ho jenom proto, že se připletl do cesty Dagan Zodovi. Ostatní charaktery tak tragické nejsou, i když je vcelku jasné, že ta kočičí ouška a sporé oděvy jsou ta hlavně kvůli fanservisu. Tak nějak mi to trochu připomíná film Dračí srdce (nebo možná díky tomu poutu co má hrdina a drak spíš něco jako Voldemorta a Harryho Pottera), ale s tím nemám zas až tak velký problém. Animace i hudba vcelku ujdou a jelikož mám fantasy velmi rád, tak jsem to nakonec dokoukal až do hodně usměvavého konce, kdy jsem povětšinou absolutně nechápal co to sleduji. Závěrečná episoda to je něco! Situace, které se objevují a to jak jsou řešené, je něco co jsem zpravidla ještě neviděl a tak jeden WTF moment střídal druhý. Po tomhle finále bych to měl celé strhat, napálit tomu maximálně jednu hvězdu a snažit se zapomenout, že jsem něco takového vůbec někdy viděl. Ale já to neudělám, protože ono to dost možná nepůjde, ona totiž některá ta překvapení a situace byly tak nečekané, že mě to vlastně do jisté míry i zaujalo. No a protože jsem se bavil, i když to bylo totální hloupostí, která byla nejspíš míněná i vážně, tak ten dojem vlastně nebyl zase až tak strašný... Seisen Cerberus je podprůměrná fantasy s podprůměrnými charaktery, kterým vévodí jeden z nejhorších "Hírů", kterého jsem měl kdy tu smůlu sledovat. Zároveň je to i originální koncept, který je místy tak strašný až to zaujme. Začátek ušel, pak to šlo strmě dolů a finále - to se prostě musí vidět... 3/10

plagát

Wagamama High Spec (2016) (seriál) 

Další z anime vzniklých jako propagační materiál pro hru... Jako nejzajímavější považuji fakt, že hlavní hrdina, o kterém by to celé podle obsahu na MAL a dalších anime serverech mělo být, se v anime nakonec vlastně vůbec neobjeví. Důvod je zřejmý, autorům jde o to navodit v člověku pocit, že hlavním hrdinou může být on a že s těmihle roztomilými děvčátky může vesele hrát. Jsou přeci tak mladé a hravé, kdo by na tohle neskočil... No jako nápad to není špatné, ale ve výsledku to není tak veselé a ani roztomilé, aby to mělo nějakou výraznou hodnotu a místy je to vlastně jen obyčejné krátké ecchi. Takže jako reklama na hru možná docela slušný nápad, ovšem jako samostatné anime velmi slabé. 2,5/10

plagát

Usakame (2016) (seriál) 

Tenisový klub a lolitky, co mi to připomíná... Že by Tēkyū? No tak pokud to srovnám zrovna s tím, tak musím říct, že Usakame je mnohem méně vtipné než první série Tēkyū. Je to takové víc slice of life a méně comedy. Roztomilost je také menší. Takže je to vlastně docela slabé. Jako vcelku zajímavý a povedený shledávám akorát opening. 3,5/10

plagát

Kumamiko: Girl Meets Bear (2016) (seriál) 

Tak jak to teda s tím KumaMiko vlastně je? Sešli se tu krásné a rozlišné názory v kterých se dozvídám naprosto protichůdné informace, což je vlastně skvělý důvod pro to podívat se na anime sám a udělat si názor vlastní. Co se mě týká já mám vcelku jasno. Pravda je pro mě zase jednou někde uprostřed, i když... Andrew_Deer tady píše o tom jak je to vtipné, bohužel pravdou je, že já to za sebe zase až tak vtipným neshledávám. První díl byl ještě docela vtipný a hláška toho jednoho chlapce co vyzvídal jestli už Mači "byla s medvědem" to docela slušně rozsekla a mě pobavila, ale to je zatím asi poslední moment, kdy jsem se opravdu pobavil. Od té doby se už jen občas pousměji nějakému tomu vtípku, které jsou však víceméně stále o tom samém. Jistě, má to být založené na střetu děvčátka z hor s moderním světem, ale ten střet nebývá dle mého zas až tak zajímavý a nápaditý a upřímně takový souboj samuraje Kennosukeho z Kuromukuro s moderní dobou je mnohem více povedený a vtipný a to je tématem v uvedené sérii pouze vedlejším. Takže co se humoru týká u mě KumaMiko příliš neboduje. Dál tu máme jednotlivé charaktery a údajný pedofilní podtext. Medvěd je dle mého spíše opatrovníkem, otcem a kamarádem a jiný vztah, natožpak se sexuálním podtextem jsem povětšinou nezaznamenal, možná snad jen kromě té scény, kdy Miko vybírají nové šaty a medvěd se rozplývá nad jedním z vybraných úborů. Zkrátka Nacu na mě jako Pedobear příliš nepůsobí a za to, že komunita vytvořila spoustu dosti zvrácených obrázků s ním a Mači vlastně nemůže (i když se to dalo čekat...). Takže pokud někdo čeká erotiku se zvířátky, pak má víceméně smůlu a měl by svojí pozornost zaměřit spíše na takové kousky jako je třeba "Monster musume...", nebo si pořídit nějaký chapadlatý hentai. Další výraznou postavou je Jošio, který je zpravidla tvůrcem všech těch nesmyslných a rádoby šílených situací, do kterých se zdejší Miko dostává. Za sebe můžu říct, že je mi Jošio krajně nesympatický a většího k*kota jsem v tomhle anime nenašel. Nějak nechápu proč ho berou vážně a skoro bych i řekl, že tam má mnohem víc momentů, v kterých bych uvažoval nad tím, zda je jeho zájem o malou Mači čistě jen kamarádský, než celý medvěd... Hudba mi nevadí a animace je slabší průměr, což ovšem k tomuhle asi stačí. Ve výsledku je to tedy vcelku nuda a ten mírný závan "pedo" tam prostě je... 3,5/10

plagát

Sanša san'jó (2016) (seriál) 

Ale tak dobrá, sice je to s hodně odřenýma ušima, ale nakonec tomu ty 4* dám. Roztomilost tomu nechybí, vtip je tam občas také, ale co se mi líbilo a asi hlavní důvod proč tomu dávám nakonec lepší hodnocení jsou charaktery. Především ústřední trojice se mi hodně líbila. Futaba byla správně praštěná, Joko byla místy roztomilá a ten rozpor mezi chováním bohaté slečny a tím že nemá ani na pořádnou snídani mě místy i lehce dojímal a i Hajama měla své dobré momenty. Navíc se mi líbili i vedlejší postavy a tak tam vlastně nebyl nikdo kdo by mě nezaujal. Vzájemná interakce všech zúčastněných nebyla vůbec špatná, i když se některé scény a vzorce až příliš opakovali, ale na to už jsem si u moderních anime víceméně zvykl. Animace byla pěkná a barevná, hudba mě sice nějak výrazně nenadchla a byl tam i jeden motiv, který mi lehce vadil, ale i tak musím hodnotit to, jak na mě anime působilo jako celek, tedy pozitivně. Na druhou stranu v rámci žánru to na víc než na lepší průměr nemá, i když ty 3* mi prostě přišly po tom roztomilém úsměvu, s kterým se se mnou Joko-sama rozloučila, málo. 6,7/10