Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dráma

Recenzie (1 693)

plagát

< harmony /> (2015) 

Podle obsahu to vypadá vážně hodně zajímavě, ale pravdou je, že tohle rozhodně není podívaná pro každého. V těch dvou hodinách se člověk dočká docela slušné dávky filozofování a dialogů, které jsou někdy opravdu dosti těžké na vstřebávání. Příběh se místy neskutečně vleče a pokud člověka nezaujmou myšlenky, které se tady řeší, tak se bude po většinu času pravděpodobně nudit. Akce je minimum zatímco uvažování hlavní hrdinky, její flasbacky a rozhovory s dalšími postavami ohledně vyšetřování a stavu ideální společnosti je víc než dost. Takže pokud hledáte akci, tak od tohohle raději ruce pryč! Pokud však dokážete a chcete hodně přemýšlet, jste vášnivý filozof, psycholog, politolog, nebo máte jako oblíbené anime třeba takové Shinsekai yori, pak by vás mohla tahle podívaná zaujmout a pokud se vám budou líbit i myšlenky, které jsou zde rozpracované, pak byste mohli být dokonce velmi spokojeni. Já za sebe končím víceméně uprostřed. Viděl jsem, většinu jsem snad pochopil, chvílemi mi to přišlo zdlouhavé, občas až moc hloubavé a tak i když nemůžu popřít, že jisté myšlenkové kvality to má, tak mě to nijak nežli průměrně nezasáhlo. Animace byla zajímavá, ale až moc CGI, docela se mi líbil fakt, že v "ideálním" městě převládají odstíny růžové, což jsem si spojoval s pověstnými "růžovými brýlemi", ale nějak nevím, jestli tohle má být záměr. S Tuan jsem neměl problém a to jak byl vykreslen její velmi hluboký vztah k Miach bylo poměrně povedené. Vlastně celkově s psychologií postav jsem neměl nějaký výrazný problém, což je u takovéhoto filmu docela důležité. Dokonce i ten konec byl docela povedený. Ve výsledku tohle anime rozhodně není jen obyčejný nudný průměr a počítám, že reakce na něj budou hodně rozporuplné, protože jak už píši v úvodu, tohle není látka pro každého, ale u líného ignoranta jako jsem já to bohužel silnější odezvu než 6/10 prostě nevyvolalo.

plagát

Angel Cop (1989) (seriál) 

Obrovská spousta akce, krve a násilí, k tomu nějaké ty psychické schopnosti, teroristi, speciální policejní jednotka a "robocop". No je to docela slušný blázinec v celkem svižném tempu, kdy se skoro pořád něco děje. Příběh není nikterak geniální, ale jako doplněk vší té akce vcelku dostačující. Charaktery člověk zase až tak důkladně nepozná, aby si k nim mohl udělat nějaký výrazný vztah a upřímně Angel mě povětšinou spíš docela slušně vadila. Nejvíc jsem si oblíbil asi Hackera, Peace, Asuru a tu jeho "ohnivou" lolitku. Animace se mi líbila, ale s hudbou už jsem místy tak spokojený nebyl. Ve výsledku je to docela slušná akční podívaná.7/10

plagát

Katsudō shashin (1907) 

No na to, že je to z roku 1907 je to vlastně hodně dobrý výkon.

plagát

Big Order (2016) (seriál) 

První dojem nebyl nikterak úžasný, přišlo mi to takové chaotické a nějak jsem se ve zdejší logice ztrácel. Hlavní hrdina nebyl nic moc a speciální schopnosti příliš nezaujali. V podstatě jediné, co mě zaujalo byl fakt, že hlavnímu hrdinovi skrouhli jeho schopnosti na nějakou setinu (nebo kolik to bylo) a i přesto pořád působí neskutečně "našláple", i když mi jeho schopnost ovládnout každého, kdo se dostane do jeho okolí něco strašně připomíná... Po druhém díle mě to však docela zaujalo, věřil jsem, že příběhová linie by mohla být hodně zajímavá, protože fakt, že někdo omylem málem zničí celý svět a nyní se dostává do čela hnutí za jeho ovládnutím zní docela zajímavě, i když mi to zase, nevím proč, něco hodně připomíná... V dalších dílech však můj zájem postupně opět upadal. Celé to začalo být hodně uspěchané, dějové zvraty působily stále více divně a momenty, které by mě měli šokovat ve mě vůbec nic nevyvolaly. Zkrátka buď je něco špatně se mnou a nebo styl, kterým je příběh zamotáván a překvapení, která nám autoři předvádějí prostě nefungují. Původní nadšení, že bych mohl sledovat další politicko-akční zápletku se snahou ovládnout svět ve stylu Code Geass splaskla jako břicho Iyo a na kráse tomu definitivně ubral i ten cenzurovaný fanservis v 5. díle, protože tohle je prostě zlo! Proč se na fanservis nevykašlou, když to pak musí pro televize takhle debilně zakrývat? No ale tak alespoň bude mít pár lidí důvod koupit si DVD... No a nakonec přišlo finále! Finále, které se snažilo být šokující, emotivní a epické avšak u kterého jsem já jen nevěřícně kroutil hlavou... Nevím, ale poslední díl na mě působil hloupě, směšně, přehnaně a divně a zabil jakýkoli pozitivní dojem z celého seriálu. Takže ve výsledku je Big Order seriál s docela dobrým nápadem, který je ale úplně stupidně a uspěchaně zpracován. Je patrné, že předloha je od stejného pána co stvořil Mirai Nikki, protože je to podobně syrové a některé charaktery mají obdobný nádech šílenosti. Bohužel jsem si k postavám nedokázal vypracovat nějaký intenzivní vztah a tak mě jejich osudy nijak extrémně neoslnili a fakt, jak zpracovali vztah mezi Eijim a Senou mě spíš pobuřoval (asi už stárnu a je ze mě čím dál větší puritán, ale 13-ti letá holka co ti říká onii-chan se prostě nebrousí...). Takže je mi líto, ale u mě Big Order nakonec příliš nezabral, i když potenciál tam byl, ale po tom přepáleném konci, který byl dle mého vším, jen ne dobrým, tohle prostě nemůžu brát vážně... 3/10

plagát

Sabagebu! (2014) (seriál) 

Pro mě osobně neskutečná sranda s partou opravdu hodně povedených a totálně praštěných děvčátek co hrají "survival games". Všechno je tak parádně přehnané a střelené a já se dobře bavil. Roztomilost, vtip a ztřeštěnost zkombinovaná přesně tak, jak to mám rád a když si k tomu přidám spoustu povedených narážek na různé filmy a osobnosti (třeba souboj mezi sloupy ve stylu Matrixu, souboj v džungli ve stylu Predátora, Vetřelec, Ben Kenobi, Michael Jackson a samozřejmě Chuck Norris... ) tak dostávám opravdu povedenou show. Nejlepší charakter rozhodně Momoka, děvče, které prohlásí, že je to remíza a pak vás chladně střelí do hlavy, je něco co bych prostě nečekal. Ostatní děvčátka jsou ale také super, ať už jde o šílenou masochistku, tichou fanynku cosplaye, modelku co to "koupí" většinou jako první, nebo nadšenou paní prezidentku a dokonce jsem si i docela oblíbil toho ptakopyska. Animace se mi líbila a i hudba se mi líbila a dokonce se mi i líbil openning a ending, což se mi zase až tak často nestává. Takže u mě vynikající. 9/10

plagát

Hana, Alenka a případ vraždy (2015) 

Pohodový a příjemný film ze života mladých lidí. Hudba velmi dobrá, animace také slušná, i když animace postav a některé jejich pohyby se mi příliš nelíbili. Příběh má vcelku příjemné tempo a tak se mi na film velmi dobře koukalo a nenudil jsem se. Každopádně je to opravdu zajímavé vyobrazení takové té naivity mládí, kdy jsem si občas říkal, jestli můžou být čtrnáctileté dívky a chlapci vážně takhle pitomí no a pak jsem si vzpomněl na svá vlastní hloupá dobrodružství, když mi bylo čtrnáct a řekl si že vlastně úplně bez problémů. Ve výsledku dosti povedený film u kterého mě vlastně vůbec nemrzí, že všechny ty záhady ve stylu "Jidáš co měl čtyři ženy záhadně zmizel, asi byl zavražděn..." byly vysvětlené takhle hezky civilně. 7,7/10

plagát

Nerawareta gakuen (2012) 

Začnu tím, čeho si člověk všimne prakticky ihned a to je animace a hudba. První dojmy, kdy jsem spatřil tu neskutečně barevnou záležitost, nablýskanost a nádheru, byly prostě úchvatné. Navíc i hudba byla skvělá. Problém je, že když je to takhle nablýskané celý film, tak zhruba po 30 minutách z toho začnou bolet oči a po hodině už vám to přijde spíš přehnané, podivné a otravné. Jistě, některé záběry jsou opravdu kouzelné a při pohledu na zdejší noční oblohu jsem si smutně povzdechl, když jsem si vzpomněl jak jednotvárná a nezajímavá je ta, co vidím venku. Na druhou stranu, kdyby tam venku bylo to co je tady tak bych asi pro všechno to zelenkavé světlo neusnul. Takže animace je pěkná, barevná a kouzelná, ale prostě to s ní přehnaly a tak je po pár minutách všechno kouzlo pryč. Čeho jsem se nezbavil byl dobrý pocit z hudby, tu vybrali dobře a některé známé motivy se tam prostě krásně hodily. K charakterům mám jenom potvrzení toho co zde již napsal "oploutvený" kolega , tedy že příliš propracované v podstatě nebyly a některé jako třeba energická kamarádka z dětství zamilovaná do hlavního hrdiny byly prostě naprosto klišé. Ale pořád to nebylo úplně děsivé a nekoukatelné klišé, jako v některých jiných především seriálových kouscích. No a kapitola sama pro sebe je příběh. Ze začátku mi přišlo, že se to děsně vleče, pořád jsem tak nějak čekal, co se bude dít a jak se rozvine to sci-fi téma a jestli už konečně přestanou řešit ty nudné všední věci a romantiku. V určité chvíli, když jsem měl pocit, že jsem u toho strávil strašnou dobu jsem si musel jít zapálit a překvapeně zjistil, že jsem viděl teprve 32 minut. Potom se to postupně začne zamotávat a já musím říct že většinu prostřední části jsem autorům věřil jak tu romantiku tak i to sci-fi. Můj dojem byl náhle o poznání lepší a dokonce jsem přemýšlel o tom prohlásit tenhle film za nadprůměrný a to až do momentu, kdy jsem očekával finální konfrontaci a místo toho jsem dostal jenom: "Nepůjdeme zítra na pláž?" Tahle věta mě zaskočila a zabila veškerá má očekávání. No a samotný konec je další věc, kterou budu asi ještě dlouho rozdýchávat a přemýšlet nad tím co to vlastně mělo znamenat... Když si to shrnu, mělo to pár silných okamžiků a pár věcí co nemile překvapili. Takže vlastně hodně rozporuplný průměr. 5/10

plagát

Onigiri (2016) (seriál) 

Také jeden z nápadů, jak propagovat svou počítačovou hru - udělejte o ní anime... Bohužel u takovýchto kousků dost často hrozí, že divák neznalý této hry nepobere všechny souvislosti, nebo ho už samotný fakt, že je to vlastně jen jakési promo na hru, odradí. Také se málokdy z takovéhoto nápadu zrodí cokoliv smysluplného, povedeného a zajímavého. Onigiri je však svým způsobem unikátní, protože na hru upozorňuje vtipným a nenásilným způsobem. Takže nám vzniklo anime, u kterého se člověk může příležitostně pobavit a které má zároveň i nějaký ten docela srozumitelný děj a které díky stopáži vysloveně nenudí a zároveň může i někoho nalákat na to aby si zkusil za ta děvčátka třeba zahrát. Zkrátka Onigiri se jako reklama docela povedlo. Ale jak je to s tím anime? Animace mi nepřišla nikterak úchvatná, hudba mi nepřišla špatná a některá děvčátka byla i docela sympatická. Příběh jak jsem už zmínil byl docela srozumitelný a některé pasáže, jako třeba dva díly zaměřené na setkání našich hrdinek s jednou Kamikui co měla amnesii, se mi docela líbily. Na druhou stranu to bylo až příliš krátké, takže nějaký hlubší požitek, nebo prožitek se nedostavil, stejně jako se nedokázala dostavit nuda. Vtipy tam byly, ale na nějaký hodně dobrý si vlastně asi ani nevzpomenu, ale pár momentů mi lehký náznak úsměvu na tvář občas dokázalo dostat. Zkrátka jako anime to zase až tak intenzivně a zajímavě nepůsobí. Můj výsledný dojem ze sledování byl tedy asi takový, že Onigiri je zajímavý nápad jak prezentovat svůj výrobek, ale jinak je to spíš mírně podprůměrné anime. 4,4/10

plagát

Bastard!! Ankoku no hakaišin (1992) 

Je to pitomý, je to neskutečně přehnaný, ale je to hodně dobrá zábava. Temné fantasy s temným hrdinou, které má sice tolik nelogičností a děr, že by to člověku mělo vadit, ale tohle je přece fantasy, tady se hraje na tajemno, magii, meč a spoustu klasických hlášek jako: "I have a bad feeling about this place...". K tomu pár neskutečných zvratů, několik neskutečně stupidních dialogů a spousta oldschoolového fanservisu z dob, kdy měl ještě fanservis smysl. Výsledný dojem je naprosto shodný s uživatelem Bounded: "I když vím, že to bylo hloupé, …sakra, líbilo se mi to". 7,5/10

plagát

12 sai.: Čiččana mune no tokimeki (2016) (seriál) 

Z počátku mě to docela nadchlo, líbila se mi ta bezprostřednost, jednoduchost a roztomilost. Postupem času se to však stále více zamotává a i když některé aspekty pořád působí přesvědčivě, tak někdy to spíš začíná působit lehce nepřirozeně, kdy se naivita vytrácí a začíná působit spíš jako hloupost a některé projevy mladých dětí působí spíš tak, jako by je přednášel nějaký Don Seladon a ne 12-ti letý chlapec. Prostě se začínají objevovat okamžiky, kdy si říkám, že přece není možné, aby dívka ve věku 12-ti let byla až tak naivní jako je Hanabi a že skuteční 12-ti letí chlapci rozhodně nepůsobí ve věcech romantické rivality tak, jak na mi jsou prezentováni Takao a Cucumi. Já nevím, ale za mých mladých let by to už dávno skončilo rvačkou. Zkrátka to začíná být až moc hrané na efekt a až příliš neuvěřitelně sluníčkové. Skoro si říkám, že kdybych teď chtěl ve svých letech napsat romantický seriál o dospívajících dětech, kde by chlapci byli děsně cool a děvčátka roztomilá, tak bych stvořil něco velmi podobného. Problém je, že už je mi skoro třicet a tak moje představy lásky, cool chlapců a roztomilých dívek jsou někde úplně jinde, než jaká byla realita dospívání. I když možná to tak není, protože co já vím o lásce, roztomilosti a cool věcech... Ale zatím mě to pořád ještě docela baví, ale je to spíš taková pohádka, než pohled na první romantické pokusy mladých lidí. 6,5/10