12-Sai. Chicchana mune no tokimeki

Z počátku mě to docela nadchlo, líbila se mi ta bezprostřednost, jednoduchost a roztomilost. Postupem času se to však stále více zamotává a i když některé aspekty pořád působí přesvědčivě, tak někdy to spíš začíná působit lehce nepřirozeně, kdy se naivita vytrácí a začíná působit spíš jako hloupost a některé projevy mladých dětí působí spíš tak, jako by je přednášel nějaký Don Seladon a ne 12-ti letý chlapec. Prostě se začínají objevovat okamžiky, kdy si říkám, že přece není možné, aby dívka ve věku 12-ti let byla až tak naivní jako je Hanabi a že skuteční 12-ti letí chlapci rozhodně nepůsobí ve věcech romantické rivality tak, jak na mi jsou prezentováni Takao a Cucumi. Já nevím, ale za mých mladých let by to už dávno skončilo rvačkou. Zkrátka to začíná být až moc hrané na efekt a až příliš neuvěřitelně sluníčkové. Skoro si říkám, že kdybych teď chtěl ve svých letech napsat romantický seriál o dospívajících dětech, kde by chlapci byli děsně cool a děvčátka roztomilá, tak bych stvořil něco velmi podobného. Problém je, že už je mi skoro třicet a tak moje představy lásky, cool chlapců a roztomilých dívek jsou někde úplně jinde, než jaká byla realita dospívání. I když možná to tak není, protože co já vím o lásce, roztomilosti a cool věcech... Ale zatím mě to pořád ještě docela baví, ale je to spíš taková pohádka, než pohled na první romantické pokusy mladých lidí. 6,5/10 (16.04.2016)