Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dráma

Recenzie (1 695)

plagát

Šónen Maid (2016) (seriál) 

Čekal jsem, že to bude kravina a také jsem předpokládal, že to rychle dropnu, protože kostýmky ve stylu gender bender nějak nejsou mojí zálibou. Realita je však úplně někde jinde a tohle je takový docela vtipný slice of life který nikoho nemůže urazit a který díky velmi zajímavě praštěnému strýčkovi Madokovi vlastně vcelku dobře baví. Jsem velmi mile překvapen a často se usmívám, což značí, že je to minimálně lepší průměr. 6/10

plagát

リルリルフェアリル - Jósei no Door (2016) (séria) 

Je spousta věcí, co člověk logikou prostě nevysvětlí a má slabost pro roztomilé hlouposti je jednou z nich. Rilu Rilu Fairilu je šíleně barevná a infantilní záležitost, která nadužívá chibi a hlavní co nabízí je roztomilost. Co se příběhu týká, trochu mi to připomíná Kami-sama Minarai: Himitsu no Cocotama s kterým jsem po prvním díle praštil, takže to rozhodně není nic geniálního, spíš naopak. Zkrátka tohle je věc, co by měla bavit hlavně malé děti a normální dospělý člověk se u toho bude nudit. Já ale nejsem tak úplně normální a tak si tu roztomilost a infantilitu zatím užívám. Jistě jsou tam postavy, bez kterých bych se obešel (většina z kategorie "krásných víl"), ale zbytek je prostě roztomilý a Lip je fajn. Takže tohle je anime, co bych doporučil asi jen a pouze hardcore fanouškům moe a malým dětem a u kterého jasně vím, že skutečná kvalita je někde úplně jinde nežli můj subjektivní dojem. Ale mě se to líbí, takže si teď jdu začít vyřezávat malá dvířka a k nim shánět nějaký ten klíč, abych se do tohohle světa Fairilu mohl pořádně podívat. 5,5/10

plagát

Strašidelné historky (2000) (seriál) 

If there's something strange in your neighborhood. Who you gonna call? Ghostbusters! ♫... Takové docela zajímavé duchařské příběhy, které na mě působili jako japonská verze Krotitelů duchů, kde jsou hlavní charaktery děti a duchové jsou samozřejmě přizpůsobeny lokálním tradicím. Zkrátka zase až tak děsivé, že by to byl plnohodnotný horor, to rozhodně není, ale atmosféru některé příběhy docela mají. Tím, že to bylo epizodické byly i dojmy z jednotlivých dílu dosti různé. Z čeho jsem však neměl příliš dobrý dojem byly postavy. Jediný, koho jsem si dokázal docela oblíbit byl Amanojaku. Co se dětí týká, tak děvčátka by i docela ušla, hlavně tedy Momoka, ale pánské osazenstvo mě neskutečně štvalo. Keichiro byl asi největší extrém a jeho uřvanost mi lezla dost často na nervy, ale zbylý dva chlapci také měli své momenty, kdy mi slušně pili krev. Já si občas i přál, aby tam některý z nich doopravdy zařval... Ve výsledku je to u mě průměr, protože i když to bylo zajímavé, tak jsem se do toho občas musel i docela dost nutit, abych to dokoukal a abych zaplašil myšlenky na to, jak příjemné by bylo, kdyby některé z postav umírali pomalou a bolestivou smrtí. 5,2/10

plagát

Kanamewo: A linchpin. (2015) 

Musím říct, že i do 5 minut se toho dá nacpat opravdu hodně. Navíc i beze slov se toho dá hodně povědět. Pro mě vcelku zajímavý krátký počin.6/10

plagát

Boku no Marie (1996) 

Krátké anime o tom, že kdyby byl Viktor Frankenstein Japonec, tak by jeho příběh asi nebyl horor ale spíš romantická, lehce erotická komedie. Jinak za sebe mohu říct, že zajímavé to docela bylo, obě Marii i Hibiki se mi docela líbily, jen ten Hiro mě prostě příliš neoslnil. Moc mě nebaví, když je "harem master" totální trouba, potom na mě fakt, že po něm všichni touží, působí spíš neuvěřitelně. Animace je vzhledem k tomu, že to jsou 90. léta vcelku přijatelná, i když upřímně i tehdy už byla animace mnohem dál, takže je na tu dobu spíš slabší průměr. Hudby jsem si vlastně ani nevšiml, takže pokud tam nějaká byla, tak nemohla být špatná. Příběh je docela zajímavý, ale je to hlavně o romantice, troše zábavy a slušné dávce starého dobrého necenzurovaného fan servisu. Ve výsledku to u mě je lepší průměr, protože mě to vlastně docela zaujalo. 6/10

plagát

Džúza engi: Engecu sangokuden (2014) 

Jakožto adaptace čehokoli je to slušný průšvih. Nacpat komplikovaný příběh se spoustou postav, jejich vzájemnými vztahy a boj o moc do 25 minut se prostě nedá a vzít část příběhu bez pořádného vysvětlení minulosti, seznámení s jednotlivými charaktery a jejich motivací prostě také nejde. Takže člověk (já), který nezná původní předlohu, prostě nemá možnost se v tomhle zorientovat. Jistě, je hezké, že nám na začátku vysvětlí, kde se to odehrává, ale celkové vyprávění příběhu je mnohem horší a upřímně musím říct, že bergenia ho v obsahu popsala mnohem lépe, než jak je odvyprávěný v samotném krátkém filmu. Tady jsem v tom prostě až příliš často plaval a nechápal, kdo je kdo a o co mu jde. Nechápal jsem proč všichni stojí o Guan Yu, proč má ten šíleně nesnesitelný bělovlasý uplakánek v sobě ještě druhé ego, nevěděl jsem o co jde Cao Caovi a jestli ten jeho vztah s Guan Yu je ve stylu love/hate, nebo jestli je v tom něco jiného... Zkrátka moudrý z toho nejsem. Takže pro člověka, co nezná předlohu to není. Pro koho, kromě znalců předlohy, to tedy vlastně je? No asi pro ty co mají rády bishíky a hlavně postavy s kočičími oušky. Do první kategorie nespadám a v rámci té druhé si radši znovu pustím Spice and Wolf, protože chundelaté bohyni Horo se Guan Yu ani v nejmenším nepřibližuje. Takže je mi líto, ale u mě to příliš nedopadlo. Na druhou stranu mě to nijak výrazně nenaštvalo, ale stejně tomu prostě víc jak 3/10 nedám.

plagát

Kannagi (2008) (seriál) 

Měl jsem rozepsaný komentář, v které se velice často objevovala slova jako průměrné, ucházející apod. No a než jsem ho odeslal, tak jsem si přečetl, co tady píší ostatní a celý ho smazal. Zkrátka Subjektiv a spol. už řekli vše co se říct dalo. Průměrná/ standardní záležitost s jednou nadprůměrnou bohyní (Nagi), která z toho ale u mě víc jak 5,5/10 prostě stejně nevykouzlí.

plagát

Tabi no Robo kara (2015) 

Krátký příběh o tom, že robot je rodu mužského, nebo možná o tom, že se nevyplácí brát neznámé stopaře, nebo o tom, že na anonymním internetu může být i ta největší nula tou největší jedničkou... Zkrátka do těch deseti minut toho dokázali dostat docela dost, bylo to vtipné, poučné a byly tam oppai, takže je to vlastně lákavá jednohubka pro skoro všechny skupiny anime fandů. 7/10

plagát

Džinrui wa suitai šimašita (2012) (seriál) 

Dvěma slovy: geniální záležitost! Tohle není jen absurdní, tohle je prostě neskutečně šílené. Zkrátka velmi originální věc, na kterou se díky pastelovým barvám, sympatickým charakterům a opravdu velmi nečekaným zápletkám skvěle dívá. Je to milé, je to vtipné a optimismus z toho jen sálá. Navíc ono to vypadá jako veselá taškařice pro děti, ale ve spoustě příběhů se skrývá alegorie na různé aspekty společnosti a kulturu, která pobaví a hlavně zaujme. Zkrátka ono je to prostě mnohem víc a věřím, že by to mohlo bavit i náročnější diváky. Příběh není chronologicky řazen a tak je dost možné, že se při sledování prvních dílů budete cítit možná trochu ztraceni, ale na druhou stranu to velmi rychle zaujme. Takže nejen že jsem naprosto spokojený, ale nemám problém si tohle kdykoli pustit znovu, protože jak už píši v úvodu je to prostě geniální záležitost. 9,8/10

plagát

Concrete Revolutio: Čódžin gensó - The Last Song (2016) (séria) 

Rozhodně mě to zaujalo mnohem víc než první série, ale musím se ztotožnit s názorem, který jsem četl na jednom fóru, tedy že kdyby nebyla první série taková, jaká byla, pak by ta druhá neměla na čem stavět. Sice to bylo pořád hodně epizodické a některé díly, třeba jako ten o Devile a Devilovi byly vážně hodně divné, ale díky faktu, že jsem znal prostředí a bylo mi víceméně i ukázáno co se vlastně všechno odehrálo, to vše dávalo mnohem větší smysl. Navíc sledovat ten zvláštní boj mezi agenturou a jejím bývalým členem bylo docela zajímavé a finále s pokusem o oběť ve stylu Zera z Code Geass a výsledek jak to dopadlo považuji za opravdu hodně povedený. Concrete Revolution byla tedy rozhodně docela originální i když také hodně podivná podívaná, kde některé díly považuji za zajímavé a jiné jen za hodně divné, ale díky neobvyklému provedení, zvláštním charakterům a dle mého slušnému konci, který vše uzavřel (i když vlastně ne tak úplně...) je můj výsledný dojem docela dobrý. 6,4/10