Jeoffrey

Chronos Ruler na mě působí jako takový lehký rip-off D.Gray-mana s trochu staršími a zároveň mnohem nudnějšími charaktery. Navíc je to rodinná sága Putinů, která překvapivě není o slavném "ruském medvědovi". U prvního dílu jsem si na D.gray-mana vzpomněl hned a říkal si, že ten začátek je dost podobný, koncept nepřátel také a asi jediné, co mě překvapilo byl vztah mezi Viktorem a Kirim. Zbytek příběhu byl na můj vkus hodně předvídatelný a oproti D.Gray-manovi nepříliš rozpracovaný, kdy třeba organizace Chronos mi nakonec přišla neskutečně nezajímavá. Zbytek je klasické tlachání o významu rodiny na všechny možné i absurdní způsoby, což už jsem viděl mnohokrát, nějaké ty souboje, kterým chybí epičnost a opakování vtipů o jedení špaget nosem a narážek na to, že chudák Kiri ještě neměl ženu (také již tradiční zábava u spousty dalších anime). Chronos ruler mi tedy nenabídlo skoro nic nového a místy jsem se i docela dost nudil. 4/10

Turnaj, praxe a závěrečné zkoušky, v životě každého studenta jakékoli speciální akademie prakticky nic nového a ta hrdinská není v tomto ohledu výjimkou. Přesto se i tyhle poměrně klasické části vcelku slušně vydařili a každá měla minimálně jeden epický moment, který mi připomněl, proč se na tohle anime tak rád dívám. Stále z toho mám ten příjemný pocit a uvědomuji si, proč mě hrdinské příběhy tak baví a proč mají lidé třeba tak rádi komiksy. Navíc se vše stále rychleji blíží k mnohem dramatičtějším věcem, protože temná strana také nabírá na síle a hlavně nám představili zdejšího "Voldemorta"... Za mě spokojenost a pochvala za dle mého velmi dobře zvládnutou druhou sérii, která oproti té první neztratila nic na svém tempu ani atmosféře a pořád má stejně dobré postavy, sympatickou a zajímavou animaci i vhodně zvolenou hudbu. 8,4/10

V podstatě pořád stejná krátká blbůstka, která je docela roztomilá a občas i vtipná. Přibylo pár nových a docela zajímavých postav, ale Chidori mému žebříčku stále bez problému vévodí. Navíc i jako lekce z historie to má svůj určitý kredit a takhle se učit by mě rozhodně bavilo. Oproti první sérii tedy co se dojmů týká žádná výrazná změna. 6,7/10

Paráda, nádhera, úžasný! Už první sérii jsem si neskutečně oblíbil a tady se to opět víc než povedlo. A to jsem z počátku trošičku pochyboval. U první série jsem miloval to zběsilé tempo a temperament, který na mě během celé série doslova pryštěl a oblíbil si zajímavý a podle mě velmi dobře zvládnutý příběh, který sice asi nedostal tolik prostoru, jak bych si přál, nebyl tak detailní, ale jako velmi dobrá fantasy rozhodně obstál a mé představy o skvělé podívané naplnil bez problémů. Samozřejmě jsem si oblíbil postavy, obdivoval velmi dobrou animaci i hudbu a prostě vše fungovalo tak jak bych si já představoval. Dodnes na prvního Bahamuta (Genesis) rád vzpomínám a většinu postav si bez problému kdykoli vybavím. Mělo to tempo, mělo to atmosféru a já byl okouzlen, nadšen... Ale zpět k pokračování a k mým úvodním pochybám. Byl jsem docela překvapen, že tempo je zde zpočátku hodně volnější, vše se mnohem víc a hlouběji řeší a kolikrát jsem si i říkal, že mi docela chybí pořádná akce. Navíc mi neskutečně chyběl Favaro a Ninu jsem z počátku bral jen jako takovou slabší dívčí kopii (nebo možná náhražku...). Postupně se ale ukázalo, že vše má svůj smysl, příběh si připravuje půdu pro vše co chce říct i ukázat a Nina má také hodně co nabídnout a během celé série se dokázala posunout až tak daleko, že jí mám v současné době také hodně rád. Navíc se tu dařilo vše co si pro mě autoři vymysleli. Fungující atmosféra, propracovaný a promyšlený příběh, emotivní romance plná nezapomenutelných scén, kdy třeba každý tanec, který jsem viděl vrazil další hřebíček do rakve jistého anime, které také sleduji a které se tancem zabývá. Celý příběh byl neskutečně zajímavý, procítěný a díky skvělé animaci a hudebnímu doprovodu vybroušený k mé maximální spokojenosti. A samotné finále - intenzivní a dynamické a nakonec i naprosto uspokojující včetně závěrečného epilogu i potitulkové scény. Takhle se má dělat fantasy a můj obdiv je o to větší, když si vezmu, že předlohou je dost obyčejná on-line karetní hra. Takhle se mají psát scénáře a takhle se má pracovat s atmosférou abych si já vše náležitě užil. Postavy byly opět skvělé, animace místy úchvatná (takže odpustím i trochu toho CGI) a hudba opět famózní, včetně obou openingů i endingů. Na závěr naprostá spokojenost, opětovné nadšení a za sebe smekám - jasných 10/10

Naprosto průměrný romantický seriál o dvou párech, které si k sobě hledají cestu - jeden příliš zdlouhavě a druhý příliš komplikovaně. Příběh je po většinou buď vcelku předvídatelný, nebo plný žánrových klišé a i momentů silně romantických, při kterých bych cokoli pocítil je zde poměrně poskrovnu. Pár Mishima a Mashiki, který jsem si pracovně přejmenoval na "nevymáčknu se" mě bavil o hodně méně než Honda a předsedkyně třídy a ani rádoby emotivní finále, které je ale opět dost tradiční zápletkou v romancích z červené knihovny, tento fakt nezměnilo. 5/10

Gamers! je, jak už sám název napovídá, anime nikoli o hrách, ale o samotných hráčích, tedy o lidech se zápalem pro hraní her. Z hraní her a her samotných tak toho člověk vidí minimum a potěší ho maximálně openning, kde zahlédne narážky na trochu té herní klasiky. Jistě, o hrách se tu hodně mluví, nadšenci přeci rádi mluví mezi sebou o svých koníčcích a poslední díl vám možná vysvětlí, co je na hrách vlastně tak skvělé, ale to je všechno. Gamers! jsou totiž, což už název nepoví, hlavně romantickou komedií, tedy příběhem o tom, kterak čtyři herní nadšenci a jedna obyčejná dívka propadají svým citům a řeší všechno to co k lásce patří. A tím, že jde o komedii je hlavním společníkem veškeré zábavy tentokráte jediné slovo - nedorozumění. Vážně, kdyby spolu postavy víc mluvili a otevřeně se bavili o svých citech s objektem těchto citů, tak by většina zde řešených situací v klidu odezněla a - nebylo by se vlastně na co dívat... Takže jsem za sebe nakonec asi rád za všechen ten vcelku jednoduchý a docela svěží humor, všechno to zamotávání se a za možné párečky, které by z toho mohly vzniknout, i když bylo od začátku jasné, kdo s kým bude. Díky tomu se z posezení a klábosení o hrách stala zábava, i když docela prostá... 6/10

Clione no Akari asi chce být zajímavou a melancholickou podívanou a nejspíš chce předat svým divákům i nějaké to poučení, ale selhává hned na několika rovinách. Především příběhu chybí jakákoli intenzita, něco co by v někom jako já vzbudilo jakékoli emoce, zkrátka abych dokázal s hlavní hrdinkou i ostatními soucítit. Z části to kazí fakt, že je celý příběh rozkouskovaný na takhle krátké díly a tak to nemá šanci příliš zasáhnout, ale i tak ono se to ani příliš nesnaží. Necítím z toho žádnou bolest hlavní hrdinky a tak se u mě nedostavuje soucit, nevidím snahu a boj některé z postav něco změnit a tak mi chybí touha někomu nějak fandit. Jistě postupně se rodí mezi postavami nějaké to přátelství, ale ani tenhle posun v podstatě nic nijak neřeší. Aby se věci dostaly k požadovanému konci, je zde zvolen prvek jistého tajemna, zkrátka do života hlavních postav zasáhne jisté nadpřirozeno, ale ať to zní sebelépe, ani tento prvek autoři nezvládli příliš přesvědčivě zakomponovat... Celkové vyznění tohoto anime je pro mě asi takové, jako když by mi někdo úplně cizí jen tak řekl s vážnou tváří "Šikana je zlá.", ale nic víc mi nevysvětlil a odešel. Já bych si v tu chvíli asi řekl: "Tak určitě..." a víc bych o tom nepřemýšlel. No a kdybych se chtěl někdy přesvědčit o tom, že šikana je opravdu zlá, tak bych si znovu pustil Koe no katachi... Clione no Akari není špatné anime, animace mi přišla vcelku sympatická, hudba se mi místy i docela líbila, jen je zatraceně nedotažené a celkově mě prostě nijak extrémně nepřesvědčilo. 4,5/10

Z počátku jsem nevěřil, že by mohla být druhá řada lepší než ta první a u úplně prvního dílu jsem měl skoro až dojem, jestli jen nesleduji nějaké OVA a pochyboval, zda se druhá série jen neponese v duchu rádoby obyčejných a třeba i náhodných příběhů z prostředí firmy tvořící nové hry s mě již známými hrdinkami. Postupně se ale ukázalo, že druhá série má opět svůj ucelený koncept i příběh a nakonec mě také přesvědčila o tom, že je o něco lepší jak série první. Podstatný podíl na tom mají obě nové postavy, které do týmu přicházejí, protože krásně kontrastují se stávajícími členkami a zároveň se díky tomu třeba i lépe ukazuje, kam se naše hlavní hrdinka posunula. Ty rozpory mezi dvojicemi Aoba x Momiji a Narumi x Nene ukazují zajímavé aspekty pracovních vztahů a přístupy k práci, kdy ale někdo jako já chápe obě dvě strany a nikdo vlastně není špatný. K tomu tohle anime člověka stále dokáže přesvědčit o zápalu všech zúčastněných a jejich lásce k tomu co dělají. To, že je to občas i docela vtipné a pořád velmi příjemné (protože spousta postav je vskutku roztomilá) platí pořád (tyto atributy měla i první série). Co se týká hudby, tak opening se mi líbil velmi, zbytek hudebních motivů už mě ale tak neoslovil. Další věc co mě zaujala víc než u první série byla i samotná hra, kterou děvčátka tvořila, tentokrát jsem měl místy i pocit, že bych si PECO chtěl zahrát. I závěr se povedl, byl emotivní, ale neměl jsem z toho až takový pocit přehnanosti, jako u některých jiných anime. Ve výsledku je tedy druhá série nové hry lepší a pokud bych to měl zkusit vystihnout jedním slovem, tak je prostě mnohem promyšlenější. 7,5/10

Těžko se mi to hodnotí, protože je tady spousta věcí, které považuji za zajímavé, ale zároveň si po závěrečném dílu nejsem tak úplně jistý, co ve mě tohle anime zanechá. Co bych si určitě chtěl zapamatovat bylo prostředí. Nápad s Berlínskou zdí, ale v Londýně a vůbec celé prostředí industriální Anglie má své kouzlo. Zapomenout bych zase docela chtěl na všechny ty nesmysly kolem Cavoritu a fakt, že hlavní postava ho tady používá k tomu, aby létala. Tohle bylo přeci zbytečné a i bez lítání hlavní hrdinky by to přeci stále bylo slušné špionážní anime. Vždyť i ty jednotlivé případy nebyly špatně vymyšlené, práce špiónů byla v některých momentech docela realisticky a zajímavě vyobrazena, tak proč do toho cpát tuhle zbytečnost, která ani nebyla tak často využitá (tedy jsem rozhodně nenabyl dojmu, že se bez ní neobejdeme). Další, co mě naopak docela potěšilo byly postavy, byly mi prostě s každým dalším dílem sympatičtější. Dost možná to bylo tím, že některé díly se kromě toho všeho vyšetřování, lhaní a konspirací snažily trochu mě dojmout a běda, občas se jim to povedlo. Také se na tom ale podepsalo i jisté odhalení, které jsem tušil a které mě opravdu potěšilo a jen mi to dokázalo, že tady se někdo při psaní scénáře i snažil. Jistě, kdyby tam místo mladých lolitek dali dospělé ženy, asi by to působilo mnohem věrohodněji, dospěleji a dalo by se s tím asi i pracovat daleko líp, ale na druhou stranu já budu asi poslední, komu budou lolitky v hlavní roli vadit a když mi ještě přijdou sympatické... Jak jsem již napsal, tak mi přišlo, že s příběhem, postavami i popisem práce špionů si dal někdo docela práci a minimálně se mu tedy povedlo přesvědčit jednoho diváka, že sledovat toto anime mělo smysl, bylo to zajímavé a místy i povedené. Samotný závěr sice nebyl tak intenzivní a moje emoční hladina se příliš nezachvěla (nebo spíš zeď kolem mého srdce pořád pevně drží), ale špatný konec to vlastně taky nebyl. Animace se mi líbila, s hudbou jsem neměl problém. No nevím, jestli studiu 3Hz zase jednou nadržuji, ale opět mě jejich dílo docela oslovilo a tak tam tu čtvrtou hvězdu nakonec nechám... 6,7/10

Zázraky jsou prý na každém rohu a ten největší pro mě asi byl, že jsem dokoukal tohle anime! Nevím, ale o tom, že to bude rádoby mysteriózní hromada nesmyslů, jsem byl tak nějak podvědomě přesvědčený od prvního dílu. Zkrátka fakt, že 2 kněží jedou vyšetřovat jeden zázrak a během dvaceti minut jich tam mají asi 5 dalších ve mě vyvolával jistou nedůvěru. Navíc zázraky přibývaly s každým dalším dílem, vše bylo neustále nepřirozeně dramatizováno a zamotáváno, že jsem nevěřil, že se z toho někdy nějak rozumně vyhrabou a to vše hlavně proto, abych dostal finále prvního příběhu, na které asi jen tak nezapomenu! Pointa toho všeho a kdo za tím vším stojí byla tak neskutečně béčková, vycucaná z prstu, aby to nechalo co největší efekt překvapení a já se válel smíchy. Jakýkoli pozitivní dojem šel definitivně do kytek a já se bavil tím, že jsem čekal, že to bude špatné, ale nečekal, že z toho vyleze tohle... Jakákoli vážnost byla pryč a já očekával, co bude dál. Po krátké vsuvce přišel další souvislý příběh na několik episod, kdy se vše v podstatě opakovalo, jen slovo ZÁZRAK nahradilo slovo PROROCTVÍ. Proroctví byla rázem všude a vše se opět stále víc zamotávalo, že jsem čekal s jakým "geniálním" vyústěním přijdou tentokrát. Nezklamali a já se opět skvěle bavil tím paskvilem, co z toho zase vylezl. Navíc soustavným sledováním všech těchto dílů jsem nabyl i utvrzení v tom, že další věcí, která mě u tohohle anime děsí je fakt, že na mě většina charakterů působí jaksi podivně nepříjemně... Ale i tak jsem s napětím očekával poslední část a přišel part, který byl jako okopírovaný z nějakého podprůměrného hororu. Opět se vše zamotávalo, ale finále bylo tentokrát oproti těm předchozím vlastně docela slabé. Byl jsem zklamán, že po dvou naprosto geniálních nesmyslech přišli s něčím takhle obyčejně pitomým, nebo spíš ne až tak šokujícím. A tak přišel poslední díl a já nečekal nic velkého, protože nový velký případ by asi do jednoho dílu nenacpali. No finále bylo klasicky zahrané na emoce a filozofování na téma těch opravdových zázraků, ale se mnou nic extra neudělalo a dojem příliš nezlepšilo... Takže asi jediné co mi tohle anime přineslo a co mě bavilo bylo to očekávání, s jakou kravinou vše vysvětlí tentokrát a to je jako pozitivum (hlavně u seriálu, který se nebere jako komedie) sakra velká bída - 2,5/10