Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dráma

Recenzie (1 696)

plagát

Gekidžóban Sword Art Online: Ordinal Scale (2017) 

Tak jsem asi fanoušek série, protože na rozdíl od Scalpa tohle jako nějaký extrémní průšvih rozhodně nevidím a na konci jsem se i docela bavil. Začnu tím, co je evidentní a to je slušná animace a hudba. Především souboje jsou opět skvělé, dynamické a člověka, který má rád akci prostě baví. Především finální souboj je hodně povedený, barevný a má to ten epický feel, který si já u posledního bosse prostě přeji. Takže díky slušné animaci se na to dá bez problémů koukat a jsem ochotný částečně odpustit ten dle mého dost průměrný a nikterak extra složitý příběh. Zhruba 3/4 filmu i někdo jako já přesně tuší kam to povede, občas přemýšlí třeba nad tím, jak je možné, že Kirito tak rychle nabral fyzičku, no a pak přijde finále, které je sice slušné a emotivní, ale opět to vlastně není nic nečekaného. Je super, že záporné postavy zase jednou nejsou černobílé, spíš prostě jen lidi s tragickým příběhem na pozadí, kteří vzali řešení do svých rukou a moc se jim to nepovedlo, ale tohle už bylo ve světě filmu i anime tolikrát, že to zase není nic nového. Naštěstí u mě finální emoce zabraly, smutný příběh mě na pár sekund i dojal a tak to svůj účel u mě splnilo. Možná, že tohle byl základní kámen úspěchu a nebo to možná bude i tím, že jsem fanoušek ústřední dvojice. A tady se s kolegou Scalpem asi neshodnu, protože romantická linka mezi hlavní dvojicí na mě i tady působila vcelku uvěřitelně (ale co já vím o lásce...). Líbí se mi, že se film soustředí na hlavní dvojici a zbytek Kiritova harému se konečně posouvá do pozadí, kam podle mě patří. No a některé romantické momenty, včetně toho závěrečného mě prostě potěšili. Takže ve výsledku beru, že příběh mohl být mnohem zajímavější, ale zbytek mě nikterak nevadil a jako fanouška, kterým tedy asi jsem, mě to i docela bavilo. 7/10

plagát

Sakurada Reset (2017) (seriál) 

Chytré a docela příjemné anime, které je ale tak nějak nudné... Příběh z města, kde má podstatná část lidí nějakou svou speciální schopnost, kde to vše dozoruje tajemná organizace a kde se objevují nejrůznější konflikty - tohle všechno zní skvěle. No jo ale k čemu to je když se všechno vyřeší jen za pomoci dlouhého a obsáhlého mluvení a faktu, že když se něco napoprvé nepovede domluvit, tak má hrdina možnost to zkusit (domluvit) znovu. Navíc vše působí tak nějak bez emocí, stejně jako většina hlavních hrdinů, kteří všechny ty emoce řeší až na poslední chvíli a tím, že vše zase jen domluví a vymluví ani to finále nepůsobí jakkoli intenzivně. Jistě, věci o kterých se tu mluví a způsoby, kterými se vše řeší jsou podle mě logické a inteligentní, ale dlouhé dialogy, ať už jakkoli chytré, stejně jako třeba dlouhé komentáře, udrží pozornost jen u některých z nás... 6/10

plagát

Hadžimete no Gal (2017) (seriál) 

"Parchanti, kteří na ženu nahlíží jako na objekt si nezaslouží koule" - Slušná myšlenka, kterou bych zrovna v ecchi anime, které je takhle šíleně okaté, vlastně vůbec neočekával. Kde jinde totiž najít dívky, které naplní touhy tak širokému záběru pánského publika? Máme tady velká prsa, opálenou slečnu, lolitku s extrémním poprsím... - prostě solidní záběr, který se naposledy objevil třeba v anime Sin: Nanatsu no Taizai, ale tady jim stačili jen 4 dívky... I zde jsou samozřejmě spoře oděné, nebo ve školních uniformách a sex se tady řeší skoro každou epizodu. Dívky jsou vcelku sympatické a pilně plní své role pro pánské publikum. Já být feministka, tak u tohohle spáchám rituální sebevraždu hodně tupým nožem, protože by mi to asi bylo milejší a nebo možná dle tvrzení autorů zaútočím tím nožem přímo na jejich intimní partie. Fanouškům ecchi se tohle samozřejmě bude extrémně líbit. No pak tu máme pánské osazenstvo, kde je ten hlavní trouba vlastně ještě vcelku snesitelný. Jak by taky nebyl, když jeho kamarády jsou nadržená forma blbého a blbějšího (brýle a blonďák) a jako speciální host je tady naprosto reálný pedofil. Může někoho bavit obtloustlý panáček, jehož "zóna zájmu" nejde přes dvanáct let a který pořád do kola mele ty samé pedofilní kraviny o tom, jak jsou dívky pod dvanáct prostě nej? Tohle nebylo vtipné ani v prvním díle, natož při desátém opakování... Podobně trapně na mě působili i stále další geniální plány dvojice kamarádů, kteří vymýšleli hlavnímu hrdinovi (a samozřejmě i sobě) různé "velmi rafinované" způsoby jak zasunout. A zásun se tu řeší skoro každý díl a slovo panic se opakuje tak často asi jako touhy místního strýčka PedoBeara po nezletilých děvčátkách... Proč si na to tedy koukal? Dobrá otázka. Především proto, že pod vším tím útočením na nízké pudy, repetitivností a hloupostí se skrýval dle mého víceméně průměrný romantický příběh. Taky asi proto, že v téhle sezóně je i tahle šílenost dobrá na zabití času při čekání na podzim a dost možná i proto, že mi hlavní hrdinka přišla vlastně jako docela sympatické děvče. Ale ani tak to nebylo dostačující k tomu, abych se nějak bavil a měl z toho alespoň dobrý pocit. 3/10

plagát

Detroit Metal City (2008) 

Bláznivý a naprosto přepálený seriál vystavený na šíleném kontrastu a dohánění nejrůznějších stereotypů až do absurdních výšin. Podívaná, během které si člověk říká, že ti co to psali nevědí o metalu nic a zároveň všechno. Samozřejmě nesmí chybět několik odkazů na různé známé skupiny a co by to bylo za show bez sežraného netopýra! Je to masakr, při kterém se někdo jako já hodně směje, občas je mu lehce zle, někdy mu i trošku běhá mráz po zádech, ale pořád má pocit, že chce vidět víc. Vše je hodně přehnané, bláznivé náhody jsou zde na denním pořádku a to že Krauser II je prostě vládce (anime) death metalu víte ještě dřív, než ten titul oficiálně získá... A tak jsem se zase jednou ujistil o tom, že by člověk neměl nikoho odsuzovat podle toho co poslouchá, nebo jak vypadá, protože i v citlivém srdci někoho kdo se třeba živí pletením košíků se může skrývat duše blázna, který pak na pódiu "ojede" klávesáka umělým dildem a fanouškům dopřeje "zlatý déšť" - sorry, to je vlastně úplně jiný příběh... Zpátky k DMC - hudba je samozřejmě velmi dobrá a kontrast mezi openingem a endingem krásně podtrhuje vše co se tady tak často řeší. Animace je slabá, ale jak už tu zaznělo, tak je dostačující k tomu aby si to divák dokázal užít. No a já si to prostě užil, sice asi ne tak dobře jako manažerka DMC, ale pořád to byl prostě masakr... 8,7/10

plagát

Mahou Tsukai no Yome: Hoshi Matsu Hito - Kóhen (2017) (epizóda) 

Vcelku bez problémů snesitelné zakončení celého třídílného OVA, které je ale po stránce příběhové spíš docela průměrným a po stránce emocí se mě dotklo jen velmi okrajově. Takže je to spíš zklamání, protože po skvělém prvním dílu jsem čekal, že bude závěr silný a zajímavý a vůbec jsem čekal mnohem víc tajemna a využití potenciálu zdejšího magického světa k tomu, aby mě nalákali na anime. Teď na závěr je můj dojem spíš jen takové - ale tak jo, OK... 5,5/10

plagát

Rakuen cuihó: Expelled from Paradise (2014) 

Trochu akce, trochu mecha a nějaké to filozofování... No a k tomu bohužel animace, na které je u všeho co se hýbe až příliš vidět, že tohle bylo dělané na počítači. Naštěstí postavy byly sympatické (Dingo dokonce extrémně) a všechna ta zamyšlení na témata jako: "co znamená být člověkem" a "co je podstatou lidské svobody", mě vlastně i docela zabavila. Samozřejmě provedení a odpovědi nejsou pro někoho kdo viděl Matrix a třeba Číslo 5 žije (na tyhle 2 filmy jsem si při sledování vzpomněl) ničím extra šokujícím, ale proč ne... 5,5/10

plagát

Učú Show e jókoso (2010) 

To co začíná jako obyčejná rodinná podívaná o skupince pěti normálních dětí, které se rozhodli strávit spolu něco jako letní prázdninový kemp, se zvrtne v naprosto kouzelný, barevný a zajímavý road trip skrze skoro celý vesmír a vše zakončí hodně (až přehnaně) akční a emotivní finále. No a i já se docela dobře bavil. Začátek byl civilní, stejně jako představení postav, které jsou naprosto normální banda děcek z vesnice. K těm se náhle přidává Pocchi - pes mimozemšťan, který je také velký sympaťák a poté i další zajímavé vesmírné bytosti, z kterých jsem si nejvíc oblíbil růžovou Ink. Postavy jsou tady vůbec hodně dobře vykreslené a vcelku slušně se s nimi během celého filmu pracuje, kde, jak už píše Goku, dostává každá dostatek prostoru k tomu, aby si k ní mohl divák vybudovat nějaký vztah. Co je však pro mě největším kladem tohoto filmu je fantazie a barevnost s jakou je vybudován zdejší vesmír. Skoro všechno tady má své kouzlo, u některých nápadů zůstává skoro až rozum stát, ale pořád to má tu atmosféru dobrodružství a touhy po objevování nových a úchvatných věcí. Vzpomněl jsem si dokonce na film Valerián a město tisíce planet, který mě vizuálně taky takhle bavil, ale tohle dílo mělo oproti Valeriánovi hlubší příběh, pro mě sympatičtější postavy a mnohem lépe zvládnuté emoce. Animace se mi líbila, hudba také. V podstatě nemám nějaké zásadní výtky, možná bych dokázal najít pár drobných, ale proč si kazit tenhle velmi slušný dojem... 7,5/10

plagát

The Mystical Laws (2012) 

Spiritual mumbo jumbo!!! Tak tohle je vážně něco z čeho má člověk bez vyznání asi takový požitek, jako živočichář Béda (Slunce, seno...) ze sledování Utrpení Svatého Šebestiána. Co to sakra je, pořád se tam někdo modlí, furt tam lítají nějaký svatý... Přitom začátek vypadal zajímavě, protože sledovat boj proti militantní vládě, která je vcelku věrnou parodií na Třetí říši se mi docela chtělo a i ta představa tajemné organizace, která se skrývá pod hlavičkou čehosi jako "Doktoři bez hranic" nevypadala marně. No jo, ale pak se do toho začne plést všemožné náboženství, božstva, ochránci všemožných světů, démoni a nakonec i všemožná mimozemská stvoření a duchové. A všichni se motají kolem hlavního hrdiny, který je prostě vyvolený, inkarnace Budhy a kdoví čeho všeho ještě. Dokola se před ním zjevují a radí mu na cestě asi jako když se odvážný lumík vydal do zákoutí střevního traktu pana Otroka v South Parku... K tomu ty "skvělé" dialogy a zvraty, kdy člověk prostě nechápe, co všechno si zdejší autoři, zřejmě inspirováni dortem pejska a kočičky, ještě vymyslí a co do toho sajrajtu ještě hodlají přihodit. Aby toho nebylo málo, tak je to místy narvané CGI animací a to ne zrovna hezkou a tak ani zajímavé momenty, jako třeba honička v autě, nevypadají tak, že bych se na ně chtěl koukat. Úplně největší paskvil ale byli draci, to byl CGI humus ve své vrcholné formě... Takže co jsem to vlastně viděl? Sprirituální cosi, reklamu na náboženství (nejlépe na všechna dohromady), překombinovaný a totálně debilní příběh... Jsem zvědavý, co tomuhle řekne někdo, kdo se náboženstvími zabývá, kdo rozumí všem těm určitě hlubokým myšlenkám, které zde možná jen padly na naprosto neúrodnou půdu. Možná je to házení perel sviním, ale perel se svině prostě nenažere... Pro mě tedy ve výsledku něco strašného, ale pořád znám mnohem horší a děsivější věci a pravda - tady byla alespoň ta hudba docela slušná... 1/10

plagát

Gekidžóban KanColle (2016) 

Původní seriál mě docela zaujal, ale zanechal ve mě spoustu smíšených pocitů. Přemýšlel jsem o jeho významu o významu celého tohohle konceptu a nakonec jsem se smířil s tím, že nemá smysl to nějak extrémně řešit a prostě se pokusit si to užít. Což se mi nakonec vlastně i docela povedlo a Kancolle anime nikterak nezavrhuji (i když bych hodně přemýšlel, než bych ho někomu doporučil). No a pak tu máme film, který jako by vyslyšel mé vnitřní otázky a pokusil se jednou pro vždy mi v nich udělat jasno. A tak se dozvím o propojení mezi děvčátky z flotily a Abyssals, jak to vlastně funguje, zjistím, proč je tolik pozornosti dáno Fubuki a díky finále a následném přečtení obsahu na Wikipedii (protože jinde jsem materiál pro obsah k filmu nesehnal) jsem si udělal i jistou představu o tom, jak to s Kancolle vlastně je a proč jsou dívky lodě. No a ani tentokrát mě nic z toho co jsem viděl nikterak nepohoršuje, spíš mi to přijde jako zvláštní a zajímavý nápad. Takže ve výsledku jsem s filmem vlastně docela spokojený a bez problémů udržel mojí pozornost. K dobrému požitku opět přispěla dle mého velmi dobrá animace, která mě zaujala už u seriálu (a tady je ještě lepší, hlavně v soubojích) a i hudební doprovod nebyl špatný. Stále z toho všeho čpí na tisíc honů fakt, že je to dělané podle hry, ale je vidět, že nad celou tou hrou i nad tímto filmem autoři přemýšleli. Má to emoce, má to akci, no a když je vám většina postav sympatických, protože máte slabost pro roztomilé anime dívky, pak to u vás nemůže dopadnout špatně. 7/10

plagát

Kaze o mita šónen (2000) 

Vlastně už ani nevím, jak se mi tenhle kousek dostal na seznam filmů, na které jsem se chtěl podívat, ale nakonec toho nelituji. Má to poměrně propracovaný příběh s jistou hloubkou a člověk se dozví o zdejším světě docela dost. Zhruba 3/4 filmu mě to i bavilo, byl jsem zvědavý co bude dál a líbila se mi ta vojenská mašinérie, proti které zdejší hrdina bojuje. Hlavní záporák působil dostatečně nebezpečně, hlavní duo bylo také vcelku sympatické a mělo to momenty, které měly slušnou atmosféru (ať už veselou, kouzelnou, smutnou nebo až depresivní). Co mi však pokazilo dojem byl závěr. Nevím proč, ale nějak jsem ho vůbec neprožil, místy mi to přišlo pitomé a když došlo na minulost Branika, tak jsem necítil vůbec žádné emoce, spíš mi to tam přišlo naprosto nevhodné. Docela se mi líbila hudba, animace mě ale oslnila jen málokdy. 6/10