Jeoffrey

A tak jsme se dostali tam, kam jsem všichni věděli že se dostaneme, ale že bych byl s posledního dílu odvázaný jako z toho předchozího, to bohužel říct nemůžu. Je to nejdelší z trojice filmů, je to místy nejpřehnanější z trojice filmů a já si opět připomněl, že nic by se nemělo extrémně přehánět. Kdyby to bylo kratší a údernější, byl bych mnohem spokojenější, ovšem místy mi to přišlo jen jako snaha natáhnout to co nejdál a vyplnit to (čímkoli) co nejvíc. Autoři nás chtěli prostě nechat máchat v hrdinově depresi a hledání sebe sama, chtěli abychom si užili hodně dlouhou erotickou scénu a chtěli nám nabídnout nejepičtější souboj v celé sérii s největším počtem hlav plachtících vzduchem. Také jsme měli dostat emotivní finále. Bohužel na mě to ve většině případů skoro vůbec nefungovalo tak, jak to autoři asi zamýšleli. Hrdinova deprese a hledání sebe sama mi přišlo zbytečně zdlouhavé, erotická scéna mi přišla také zbytečně natahovaná a nějak se mi tam vůbec nehodila, no a finální souboj ve mě nezanechal dojem cool podívané, spíš jsem se musel smát a lehce kroutit hlavou. Dialogy nebyly marné, ale byly občas zbytečně dlouhé a tak i když obsah měly, dalo by se to říct mnohem stručněji, úderněji a s pro mě mnohem dramatičtějším vyzněním... No a emotivní finále? Moc to se mnou nehnulo... Zkrátka je to příliš natažené a ještě víc přepálené, což by u takhle originální série vadit nemělo a asi by to mělo být i jejím vrcholem ale moje hranice mezi tím co je super a co už je prostě moc jsou někde tady a já se občas (hlavně u toho souboje) dostal na tu špatnou stranu. Naštvaný nejsem a méně jak 3* si to díky audiovizuální stránce nezaslouží, svůj účel to taky splnilo a originální podívaná to pořád je.... Přihodím tedy ještě jednu *, ale sakra slabou. 6,6/10

Paráda! Konečně zase jednou dohnal obsah formu, což se dle mého povedlo pouze u původního Bakemonogatari a tak to musí ocenit plným počtem. Zkrátka nejen že to opět vypadá zajímavě, originálně a většinou úžasně (ano, tady je těch pasáží, které jsem si užíval mnohem víc než v prvním filmu, třeba to obilí...) a opět to skvěle zní (tedy hudba opět na výbornou), ovšem tentokrát je to i plné hutné atmosféry, skvělých emocí a zase jednou hodně slušných dialogů. Já si každou interakci mezi Araragim a Hanekawou neskutečně užíval, bavily mě jejich rozmluvy i to co si říct tak nějak nedokázali. Bavili mě vtípky a to i ty lehce oplzlé, takže třeba darované kalhotky a Araragiho reakce mi vyloudily na tváři široký úsměv. Navíc je tu i hodně akce, poměrně svižné a rázné, kdy souboje netrvají déle jak pár minut, ale kouká se na to velmi dobře... Velká spokojenost. 9/10

Opět krásný důkaz toho, jak moc velký důraz celá série Monogatari klade na výrazové prostředky. Obrazově neskutečně zkombinované 2D, 3D i reálné záběry do něčeho, co chvílemi vypadá hodně strašně a jen dokazuje, že kombinace 3D a klasické kresby může vypadat divně a nepřirozeně, ovšem místy naprosto impozantní a nádherné se záběry, které skoro vyráží dech (strom, eskalátory...). K tomu skvěle zvládnutá hudba, která tentokrát působí místy opravdu epicky - prostě filmově - a dobře dotváří atmosféru. Co se příběhu týká, je to vcelku povedený úvod s představením pro mě většinou již známých postav, který nepřinesl nic co bych nečekal, co by mě překvapilo a uchvátilo. Jen možná ta Hanekawa tady působila mnohem víc roztomile a hravě, než jak jsem byl zvyklý a to rozhodně nebylo na škodu... Opět tedy něco hodně originálního po stránce audiovizuální, ovšem pouze lehce nadprůměrné po stránce dějové. 7/10

Rozhodně ne tak zajímavé, originální a důmyslné jako Bakemonogatari ale rozhodně lepší než Nisemonogatari. Prostě můj dojem je někde na půli cesty, stejně jako mi přišli dialogy, které byly zajímavé, ale neměl jsem z nich ani zde tak skvělý pocit, stejně jako postavy, které už mi jsou známé a mám je rád, ale ani zde jsem už nehltal každou jejich interakci tak, jako když jsem se s nimi setkal poprvé. Ani to provedení už mi nepřišlo tak magické a geniální, vlastně tam nebylo nic extra nového a míra střihů a zajímavých nápadů byla na tuhle sérii (podle toho co jsem z ní zatím viděl) spíš opět pod průměrem. Navíc když už člověk zná základní osu příběhu a i jeho vyústění z první série, tak to pro mě vlastně ani nebylo takové drama. Na druhou stranu Ošino byl opět skvělý, Araragi měl opět pár hodně dobrých momentů a Hanekawa je pro mě také divácky přitažlivá. K tomu opět dobře zvolená hudba a i po stránce animace je to pořád dle mého velmi povedené. Ve výsledku jsem vcelku spokojený, ale k pocitu nadšení jsem se bohužel nedostal, takže za mě 7/10

Vypadá to, že autor scénáře si delší dobu nevrznul a tak si svou sexuální frustraci vybil tady a tak té erotiky dostáváme tolik, až to otravuje. Navíc zastávám názor, že mezi sourozenci by jisté věci měli být tabu, stejně tak mezi studentem střední školy a děvčátkem z té základní, chápu, že Japonci to vidí jinak a tak je zbytečné se rozčilovat, ale... Co se originality výrazové týká, tak je hodně ubráno a tomu nádhernému pocitu, kdy jsem si užíval každý střih v Bakemonogatari a každou kombinaci všech možných stylů a nečekaných výrazových prostředků, jsem se tady ani na chvíli nepřiblížil. I některé postavy jakoby byly najednou jiné. Araragi byl místo myslícího a inteligentního kluka až moc často jen hormony ovládaný trouba, Šinobu začala mluvit, což je fajn, protože je zajímavá, ale její tiché kouzlo a tajemno, které jsem z ní v první sérii cítil je pryč, Araragiho sestry nebyly nakonec nikterak extrémně zajímavé, Hitagi bylo strašně málo, i když opět byly scény s ní tím nejzajímavějším z celé série, Hačikudži už nebyla tak vtipná, Kanbaru mi přišla jako někdo úplně jiný a i Cubasa byla v první sérii mnohem kouzelnější. Nové postavy nebyly úplně špatné a zaujalo mě propojení mezi Ošinem, Kaikim a Jozuru. Skoro si říkám, že bych chtěl o téhle partě a době jejich studií vědět víc... No a co je opravdu největší problém je fakt, že těch opravdu kvalitních dialogů, peprných dialogů, zkrátka těch geniálních výměn názorů z kterých se mi na tváři objevoval úsměv, je tady jak šafránu. Mluví se tu hodně, ale obsahová kvalita šla zatraceně dolů. Kdybych to měl srovnávat jen s Bakemonogatari, tak bych tam dal 2* a zklamaně odešel, ale když si to srovnám se všemi těmi ostatními anime (a že jsem jich pár viděl) a přeberu si svůj dojem podle svých kritérií s důrazem na to, že je to pořád hudebně i animačně slušné a oproti ostatním pořád velmi originální, tak dám slabé 3* a budu doufat, že tohle bylo to nejslabší, co se dá v sérii Monogatari vidět. 4,5/10

Studio Ufotable sice zase dokázalo naservírovat vizuálně podmanivou věc a když se zrovna bojuje tak se na to i docela dobře dívá. Přesto si nemůžu pomoct, ale přijde mi to naprosto nudné, vzhledem k tématu naprosto nezajímavé a ze všech těch pánů si nedokážu vybrat kdo mě nezajímá víc. Čekal jsem nějaké drama, rozpracování myšlenek o změnách v minulosti a jak to ovlivní současnost, budoucnost, nebo prostě alespoň něco. Dostávám ale jen partu nezajímavých bishíků, co se potuluje po světě, v každém díle narazí na nějaké ty nepřátele, aby se mohlo bojovat a jinak se jen povídá naprosto o ničem. Kdyby alespoň ti pánové byli sympatické osobnosti jako třeba parta v Saiyuki Reload Blast, ale tihle mě jen nudí... No a tak mě to nebaví a co hůř, tak mě to i štve, že je takový animační potenciál plýtván na takovou nudnou blbost. Drop v polovině 4. dílu a 4/10 - hlavně za tu animaci.

Tak jsem se konečně pustil do série Monogatari, z které jsem kdysi viděl jeden díl a přišlo mi to tehdy hodně podivné, zmatené a celkově hodně zvláštní. Tehdy jsem byl ještě s anime v začátcích a tak mě něco takhle unikátního dokázalo snadno odradit, ovšem čím víc anime člověk vidí a čím častěji se setkává s klasickým klišé, opakováním nejrůznějších konceptů a šablon tím víc začne lačnit po originalitě. A tady se mi jí dostává měrou vrchovatou. Takže budu chválit a začnu tím, co mě bavilo nejvíc a tím byly dialogy. Už dlouho se mi nestalo, že bych prvních pět dílů hltal každé slovo a neskutečně se bavil při každé interakci mezi Araragim, Hitagi a Majoi. Ty slovní přestřelky byly peprné, vtipné a naprosto se mi trefili do vkusu. Stejně tak jsem si obě dívky dokázal strašně rychle zamilovat a všechny díly, kde byla v hlavní (nebo i v důležité vedlejší) roli Hitagi jsem si neskutečně užil. Další skvělá věc byla hudba, oceňuji každý openning, protože tam nebyl ani jeden, který by se mi nelíbil a to jak každá část měla svůj vlastní, podle kterého se dalo poznat, která dívka bude dnes v hlavní roli, byl prostě skvělý nápad. S čím jsem se musel rychle sžít a co mi ze začátku přišlo hodně zvláštní byly všechny ty střihy. Z počátku nečekané, ovšem o chvíli později jsem si všiml, že mi vlastně vůbec nevadí a že atmosféru neničí, ony jí dotvářejí. K tomu hned na začátku každého dílu spousta textu, který jsem si pokaždé chtěl přečíst, což mě sice nutilo vstávat a často stopovat video, ale i tyhle úvodní informace se mi líbily (až na tu rychlost s jakou byly podávány). K tomu všemu různá kombinace animačních stylů a vůbec různých výrazových stylů celkově (skutečné záběry, fotky, animace - prostě byla tam i modelína...) - to vše dělá sledování něčím neskutečně zajímavým a z tohohle všeho jsem byl unesen. Jistě, má to své nedostatky, kdy se časem vlastně ukazuje, že koncept příběhů se pořád tak nějak opakuje, také kapitoly s opicí a hadem mě tolik nedostávali jako ty ostatní, ale na výsledku se toho moc nezmění. Můj první náhled do světa Monogatari série je pro mě neskutečně svěží, originální, vtipný a geniálně zpracovaný, tedy u mě jasných 5*. 9,3/10

Viděl jsem už monster girl tématiku rozpracovanou do několika podob od šílené a pro mě nepřijatelné erotiky se zvířátky (a prý už je i monster girl hentai...) až po docela povedené komediální kousky, kde byl potenciál toho, že postavy jsou monstra využit k různým někdy i velmi vtipným situacím. Díky těmto komediím jsem nad touhle tématikou zatím nezlomil hůl a dávám šanci i dílům, kde je v hlavní roli třeba i kentauří slečna (občas se totiž ukáže, že třeba takový bílý tygr v hlavní roli může být vážně sympatický). Tohle vypadalo během první minuty jako další zvrhlost, ale nakonec tomu tak vůbec není. Kentauří život totiž bude s největší pravděpodobností jen vážně míněný slice of life z prostředí monster girl. Zkrátka roztomilá děvčátka/ monstra/zvířátka budou dělat běžné věci, budou dělat roztomilé věci a to formou odpovídající tomu, že jsou monstra/zvířátka. Problém je ale v tom, že mě první díl nepřesvědčil o tom, že tohle může být vtipné. Já se nezasmál ani jednou, protože tak nějak vůbec nebylo čemu... Další problém je v tom, že mi to nepřišlo ani roztomilé, spíš divné. Nejzajímavější myšlenka celého prvního dílu pro mě bylo rozvedení Darwinovi teorie o vývoji druhů ad absurdum a nad tím, jestli jsou z genetického hlediska výhodnější 4 nohy než 2 se budu zamýšlet ještě tak - pár vteřin... Takže je mi líto, ale mě tohle nezaujalo. Drop po prvním díle.

Civilní příběh o jedné lásce, která se rodí pozvolna, dosahuje svého naplnění a nabírá na intenzitě s každou překážkou, kterou hrdinové překonávají. Je opravdu hodně neobvyklé dívat se na romantický příběh, který by působil takhle normálně, nevypůjčoval si žádné berličky, aby působil co nejdramatičtěji a hlavně zbytečně nepřeháněl. Tohle je reálné, je to lidské a díky naprosto skvěle zvládnutému závěru je to nakonec i intenzivní zážitek, který nechá v divákovi opravdu příjemný pocit naplnění. Z počátku mě to nechávalo svojí normálností víceméně chladným, poté díky tomu, jak se některé problémy řešili tak nějak sami a až moc normálně i lehce apatickým, ovšem díky závěru, který mi ukázal, že autoři dokáží vytvořit emotivní situace a uspokojivě je zvládnout musím začít chválit. Tsuki ga kirei je taková příjemná reklama na lásku, která nám ukazuje, jak moc skvělá láska může být. Jistě spousta věcí tady prochází až moc hladce a místy mi to přijde, jako bych se díval na svět skrze růžové brýle, ale na druhou stranu proč ne? Vždyť přece dílo, které nám tvrdí, že všechno jde, když se chce a že vlastně všechno se dá nějak normálně zvládnout je něčím, co člověku dokáže dát motivaci, nabít ho pozitivní energií a tohle rozhodně má svůj význam. Mohl bych tu ještě vykládat o tom, že animace mě příliš neoslovila, ale hudba se mi líbila, nebo třeba o postavách a o tom, jak byly oba hrdinové normální (ano takhle mají vypadat lidé z kategorie normální student) ale sympatičtí, ovšem na výsledku to příliš nezmění. Pěkné - 7,8/10

Bohužel i já se musím spíš přidat na stranu těch, kteří toto anime nevidí pozitivně a považují ho spíše za zbytečné, než jakkoli zajímavé. Hlavní problém bych u sebe pojmenoval jménem Lefiya, která si u mě velmi rychle získala pozici nejotravnější anime postavy této sezóny. No a co nového mi tohle anime do světa Danmachi přineslo? Pár nových informací o tom co se děje za všemi těmi událostmi v Orariu, které nebýt posledního dílu, tak by byly absolutně nedostačující k tomu, aby alespoň trochu opodstatnily význam této samostatné série. Nějakou tu akci, která, nebýt tam poslední díl, by byla povětšinou pro mě docela bez šťávy. Zase nějaký ten fanservis, tentokrát hlavně yuri (protože zdejší elfí holky jsou až moc často na holky...), což mi nevadilo, protože fanservisu bylo hodně už v původním Danmachi, takže jsem asi zvyklý. Setkání Bell x Ais tentokrát z druhé strany, což mě i docela bavilo a momenty, kdy se objevil Bell patřili k tomu lepšímu. Opravdu dobrý poslední díl, který měl náboj a hlavně super proslov toho malého blonďatého kluka, který mi nepřišel jako inspirovaný Bellem, ale spíš panem Aragornem. No a dál? Bohužel spoustu otravné Lefiye, kdy jsem měl chuť to někdy až vypnout. Naprosto nudnou první polovinu, během které jsem věděl, co mě čeká, charaktery se skoro nevyvíjeli a Ais měla stále jeden a ten samý bezduchý výraz. Spoustu postav z jedné velké famílie, z které si budu po týdnu pamatovat tak 3. Docela zajímavou záporačku, které jsem místy až fandil... Když si to shrnu vše hezky dohromady, tak Sword Oratoria mi toho nabídla docela málo, mnohem méně než jsem čekal a rozhodně nebyla ani z poloviny tak zajímavá, jak celý ten nápad s pohledem z druhé strany sliboval. 4/10