Jeoffrey

Mám tuhle anime sérii rád, protože mi přináší jednu z nejroztomilejších sbírek sympatických děvčátek a nějak se pořád nemůžu rozhodnout, jestli mám nejradši Kirii, Ebinu, Umaru nebo Sylphi. Každá je svým způsobem roztomilá a každá mě baví, stejně jako mě baví všechny pohromadě. Přesto jsem ale v téhle druhé sérii čekal nějaký posun, očekával jsem, že se začne řešit Umaru a její identity, že třeba i dojde na nějakou romantičtější linku, zkrátka, že se něco stane. No nestalo se vlastně skoro nic, jen přibylo pár nových postav, jistě opět vcelku sympatických, ale pro děj nikterak zásadních, seriál byl episodický, takže na nějaký souvislejší příběh jsem si musel nechat zajít chuť. Jistě, ono hlavní devízou tohohle je ono pověstné "cute girls do cute things", ale když se to někam neposouvá, tak se to časem může malinko okoukat a proto si nemůžu pomoct a i když mě to opět bavilo ta úvodní zamilovanost a nekritičnost začíná lehce ustupovat. 8/10

Průměrný slice of life se slušnou dávkou moe. Na druhou stranu ne vždy to na mě fungovalo a i když mi charaktery byly vcelku milé, přesto jsem si jen málokdy připadal okouzlený roztomilostí, nebo dobře pobavený zdejšími vtípky. 5,5/10

Pořád je to stejně dobré jako první série, i když mě tam nějaký ten ucelenější příběh tentokrát spíš chyběl. Na druhou stranu i jako episodický seriál to díky fantasii a skvěle bláznivým postavám bez problému obstojí. Finále opět skvělé a při poslední bitvě, kdy to tam Klaus neskutečně zandá za skvělého audiovizuálního doprovodu jsem si říkal, že to bylo opět prostě super. 8/10

Tam, kde jeden vidí jen nudu a hloupost, může někdo jiný vidět nádherné poetické dílo plné životních mouder. Ve scéně, která jednomu může přijít bídná až idiotská může někdo jiný vidět krásnou paralelu na boj o přežití a odnést si drobné poučení, že za určitých předpokladů může být "člověk člověku vlkem" a je jedno jak blízcí si jste. A takových zajímavých okamžiků, které mi říkali mnohé a které dráždili mojí mysl, představivost i vnímání zde byla spousta. Navíc jsou zde i minimálně tři části (sympfonie deště, svit měsíce, robot a ryba), které považuji za naprosto úžasné a při kterých jsem byl na vrcholu blaha, jak moc krásné, hluboké a silné mi přišli. Dozvěděl jsem se, že krása se dá najít i v obyčejných věcech, zjistil jsem co je to soucit a jaká je cena života, poučil jsem se, že člověk by se neměl nikdy vzdávat a mnoho dalšího a to vše podávané velmi sympaticky, srozumitelně a mile. Podíl na tom mají obě hlavní hrdinky, na kterých je vše vystavěné, kdy zde máme blonďatou Yuu, která může působit jako hloupá holka, ale je to spíš taková ta dětská naivita, která skvěle kontrastuje s Chi a její zvídavostí. Hodně je to postavené na dialozích, kdy se hlavní hrdinky baví o důležitých i triviálních věcech a vždy se dostávají k zajímavým poznatkům, někdy hloupým, jindy originálním závěrům a vždy nechávají prostor pro diváka, aby si spoustu věcí domyslel, našel si svou vlastní odpověď. Představivost je zde pokoušena pravidelně, vždyť celý seriál toho ze začátku příliš neřekne, jen nás uvede do toho, že dvě dívky putují zničeným světem a hledají zásoby. Jaký je jejich cíl, co přesně se stalo se společností - tohle vám odhalí vlastně až v samém závěru, ale většinu času vás prostě nechají abyste přemýšleli, vnímali prázdnotu okolního světa a zároveň sledovali snahu o přežití hlavních hrdinek, jejich každodenní starosti. To jak to mezi sebou kontrastuje a fakt, že i ty nejveselejší okamžiky působí pořád tak nějak hořkosladce byly dalším příjemným aspektem tohoto anime. Animace se mi líbila, opět to byl krásný kontrast roztomilých postav a šedého prázdného prostředí, které na mě skvěle působilo. Hudba byla skvělá, líbil se mi opening i ending, stejně tak jsem i ocenil, když u jedné vážnější části veselý opening vynechali. Navíc hudba, která dotvářela atmosféru během jednotlivých dílů byla prostě skvostná, nešla nevnímat a výborně se hodila. Zkrátka práce s atmosférou a emocemi je zde zvládnuta na výbornou - alespoň na mě to perfektně zabíralo. Když si to shrnu, tak když si odmyslím všechna pokračování a vezmu čistě nové kousky, tak i pro mě je tohle "anime of the season", ale je mi jasné, že se na tom se spoustou lidí neshodnu, protože tohle není o příběhu, ale spíš o emocích, tohle není o rozumu, ale spíš o představivosti a hlavním aspektem tady prostě je, že někdy není důležitý cíl, ale cesta... 9,5/10

Nová a moderní zpracování známých anime sérií se v poslední době jen málokdy povedou a vždy se najdou příznivci té původní série, kteří budou tvrdit, že nové zpracování je podstatně horší. U Kino no Tabi je to opět pravda, oproti originálu je tohle nové zpracování slabší, animace není již tak hezká a využití CGI je spíš na škodu, hudba také nedokresluje atmosféru tak skvěle jako v první sérii a zkrátka pryč je ta kouzelná atmosféra, kterou fanoušci milovali. Ale je to opravdu takový strašný průšvih? Příběhy jsou pořád poměrně promyšlené a skoro vždy nějak překvapí, dialogy mezi Kino a Hermesem jsou vcelku líbivé a obě tyto postavy stejně jako Shizu a jeho skupina mi prostě byly sympatické. Chápu, že bych měl být naštván, měl bych se zlobit, že z kouzelného anime udělali něco takového, ale pořád musím uznat, že v této sezóně a i v té záplavě anime, co jsem už v životě viděl, je to pořád díky příběhům, postavám a pár povedeným momentům dle mého průměr, nebo spíš lehký nadprůměr. Jistě na takovou sérii jsou takováto hodnocení málo a pro mě osobně je to samo o sobě zklamáním, že to na mě tak působí, ale na lepší jak 6/10 to nemá a kdybych chtěl dát horší, tak bych zase musel jít a přehodnotit velké množství již viděných anime, protože horších věcí než nové Kino no Tabi jsem viděl opravdu hodně...

Citlivě natočené, s velmi povedeným hudebním doprovodem a pěknou animací. Fakt, že autor vychází ze svých vlastních zkušeností a že zde odhalil mnohé dává tomuhle krátkému filmu procítěnost a i beze slov to dokáže říct poměrně hodně. Pocta přátelům a rodině od jednoho muže a zároveň zpodobnění někoho, kdo bojuje se svým životem a sexuální orientací, což je téma v dnešní době politické korektnosti poměrně časté a již ne tak šokující, zde však vyobrazené velmi lidsky a i pro člověka, který toto téma nikterak nevyhledává, naprosto pochopitelně a přesvědčivě. 8/10

Na to, že jde o příběhy z lázní tam toho koupelového fanservisu vlastně moc není, tedy rozhodně mnohem méně, než bych čekal a za sebe jsem s tím spokojený. Co se roztomilosti týká, té je tam opravdu hodně, někdy se dle mého tlačí až moc na pilu a seriál na mě překvapivě fungoval daleko lépe, když se řešili různé příhody s bohy a dalšími lidmi, než když děvčátka řešila své problémy, nebo byla roztomilá jedna na druhou. Ale i tak je to příjemná podívaná, u které se někomu jako jsem já (tedy člověk s oblibou v roztomilých věcech a roztomilých kreslených dívkách) příjemně relaxovalo a občas se objevil na mé tváři ten spokojený úsměv, který je pro mě u tohohle konceptu měřítkem kvality. Za mě spokojenost. 7/10

Původně to vypadalo jako další nesmysl, kde se bude donekonečna bojovat s podivnými vetřelci.V jednu chvíli jsem měl náladu to dropnout, nechat tomu tak jednu hvězdu za snahu a řádně se opřít do otravné smažené krevety, která mi tu jako maskot neskutečně vadila. No ale pak přišlo první překvapení, které jsem nečekal a které mě zaujalo. Neočekával jsem, že tu bude nějaký "plot twist" vlastně jsem ani moc neočekával, že to vůbec o něčem bude. Ale překvapivě se začala řešit originalita a kreativita a já se začal dívat chvílemi i se zájmem a výsledky, ke kterým se hlavní hrdinky dostávali jsem kvitoval s jistým pochopením. Ono něco vytvořit, aby to bylo originální a někoho to nekopírovalo, nebo neopakovalo je občas marná práce a já sám, který občas jen něco napíšu se s problémy kreativity a opisováním od ostatních také docela často potýkám. Sám občas přemýšlím, zda některá moje práce má smysl a pro koho to vlastně dělám, co od toho očekávám atp. Takže mi vlastně celé tohle téma bylo chvílemi docela blízké. Navíc na samotný závěr přišlo ještě jedno překvapení, které mě docela potěšilo, zkrátka přišel další nečekaný "plot twist" a tak mě ani poslední souboj a rozuzlení, v kterém bylo opět až moc té stupidní smažené krevety, vlastně neštvalo. Proto nemůžu hodnotit tohle dílo negativně, protože i když to má spoustu slabin o kterých bych se mohl rozepsat a které jsou hodně vidět, tak nechci, protože je to originální a kreativita z toho je hodně cítit (především tedy v druhé polovině). 5/10

Ze začátku mi to i chvíli přišlo jako zajímavý nápad a v jednom momentu jsem se i zamyslel, jak bych teď reagoval já, ale to je všechno. Z dramatu se stala komedie a já měl snad u každé smrti nutkání se smát a v těch nejvypjatějších situacích jsem se občas i neudržel. No a když jsem se nesmál, tak jsem se držel za hlavu nebo s ní kroutil a přemítal na co to koukám. Unikátní sbírka blbosti, nelogičností a momentů při kterých zůstával můj rozum stát, která je ovšem místy tak originálně pitomá, že (jak píše Goku) chcete vidět víc a znát, jestli tohle ještě něco překoná. Odpad nedám, i když racionálně vzato to odpad většinu času byl, navíc by mě měl fakt, že je to míněné jako seriózní drama a horor, asi i rozčilovat, ale na druhou stranu já se občas bavil, i když to byla zábava zvrhlá a nízká, protože smát se cizí hlouposti - to se přeci nedělá... 2/10

I pro mě je to jen průměrná podívaná z které je sice cítit, že je to od autora Gantze, ale zajímavostí příběhu, charakterů ani ničím jiným to tohle dílo ani trochu nepřekonává. Hlavní postava je naprosto konzistentní, nikam se nevyvíjí a ani se panu Inuyashikimu nepodařilo u mě vyvolat nějaké extrémní sympatie. Pravda, Hiro je zajímavější postava, která se ztrácí sama v sobě a snaží se někam posunout a jeho vnitřní souboj je asi jednou z nejzajímavějších věcí, které se tu odehrávají. Ale bohužel ani tohle není zpracované nějak extrémně dramaticky a ani povedeně, takže ani Hiro mě ve výsledku nijak nezasáhl a nejspíš i na něj za pár týdnů zapomenu. Dál jsem četl názor o tom, jak zajímavé je třeba zdejší téma nápravy, prostě co je třeba vykonat, aby mi společnost odpustila. Za sebe musím říct, že to tady nikterak zajímavým nebo překvapivým neshledávám. Odpovědi, které jsem v tomto ohledu dostal byly naprosto jasné a očekávané. Když to shrnu, tak Inuyashiki mi nepřineslo nikterak strhující podívanou, protože ty věci, které měli být strhující byly dělané až přehnaně na efekt a ten zbytek byl až moc očekávaný. 5,5/10