Jeoffrey

Viděl jsem zajímavý, vtipný a bláznivý animák, který má slušný potenciál na celý seriál. Líbí se mi ta energie, barevnost a nápaditost, která srší skoro z každého záběru. No a že je to tu hodně o sexu a násilí, postavy jsou banda sobců co si pouze plní své šílené a ohyzdné touhy - sakra to má přeci být peklo! Lidičky co jste čekali, že se tu budou všichni bavit, plácat po ramenou, obšírně diskutovat o životě a zpívat třeba o tom, jak je přátelství magické? Asi byste měli zkusit seriál z jiného prostředí... Peklo je přeci plné sobeckých, zvrácených, šílených parchantů (špatných lidí a démonů) a takovéto jeho vyobrazení, kde si každý jede hlavně na sebe, má nějaký svůj bláznivý plán, či zájem, neustále se tu bojuje o moc a myslí jen na základní pudy, mi vlastně dost sedí. Je to chaos a má to být chaos! Navíc velmi originální, kreativní, dokonce ani to zpívání mi tu nevadí... Rozhodně zaujalo. 7,5/10

Příběh je docela v pohodě, je to Ghibli, takže tu máme zase jednou silnou mladou dívku (koho to překvapuje). Má to i pár dobrých nápadů a občas nádech tajemna, který ale dle mého nedosahuje náboje těch nejlepších kousků tohoto studia, ale pořád vědomě poznáte, že je to Ghibli! Co tomu ale láme vaz u mě nejvíc je 3D animace. Chápu, jde o první film studia v tomto provedení, ale po pravdě, nevypadá to nejlíp. Vypadá to hodně uměle, třeba jen takové vlasy, při bližším záběru vypadají, jako kdyby měly postavy na hlavě paruku z umělé hmoty... A tak i když jsem si říkal, že příběh není marný, občas mě i zaujal, díky vizuálu to nebyl zrovna příjemný zážitek a bohužel ano - kazil dojem. Takže bych byl radši, kdyby se pan Mijazaki držel zaběhnutých konceptů a hraní si na 3D písečku přenechal Pixaru, DreamWorks, nebo třeba i některým studiům z Číny, protože tahle kvalita je na poli 3D animace (z toho všeho co jsem já viděl) maximálně průměr, spíš lehký podprůměr. 5/10

Komentář z dubna 2019 (upraven pro rok 2021) - Nevím co se to poslední dobou děje, ale sliz je snad úplně všude! To si takhle vlezete na Youtube a v trendech máte samé "hrátky se slizem", zapnete televizi a v ranní reklamě na vás zase vybafnou zvířátka u kterých se vehementně řeší, jestli sliz kadí či zvrací. O tom, že v našem obchodním domě je v sekci hraček obrovský stojan s barely plnými slizu, ani nemluvím... Kdy se stal sliz tak populárním? Každopádně zapracovat sliz jako hlavního hrdinu do anime považuji za originální povedený tah a kvituji to s povděkem tak velkým, s jakým jsem ocenil, když se před pár lety stal hlavním hrdinou jednoho podobného anime velký kostlivec Momonga. A ono srovnání s Overlordem se i trošku nabízí, protože obojí je dle mého takovou kombinací RPG a budovatelské strategie... Ovšem přístup se u obou anime dost liší. Overlord se bere dost vážně, je to drama plné napětí se spoustou strategií a taktizování, napínavých a cool soubojů - zatímco "Slime" je mnohem (opravdu mnohem) víc uvolněný a svěží. Hlavní hrdina je sympatický a celé je to víc než dramatické a nevyzpytatelné takové veselé a hravé. Což ale pro mě není na škodu, protože se mi pak na to velice příjemně dívá. Já se bavil a někdy jsem byl i trošičku napnutý, jindy zvědavý co bude dál, protože originalita tomu ani během dalších dílů nechybí, i když samozřejmě pořád víme, že ono to stejně dopadne dobře a i když jsem si párkrát říkal, že je to občas pěkná blbost (třeba, když se dramatický souboj s někým silnějším odbyl jednou dávkou medu) stejně končím spokojený s nejvyšším hodnocením, protože tohle byl sympatický, zábavný a hodně příjemný Isekai a další díly si nenechám ujít. 9/10

Původní komentář z prosince 2019 - Hlavní premisa celého anime o znovu vybudování společnosti a jejích výdobytků po nečekaném zániku je rozhodně zajímavá a vůbec kombinace žánrů "vědecký shounen" je určitě něčím novým. Ovšem co tomu chybí je lepší vyváženost těchto aspektů a pak je tu fakt, že tyhle dvě věci nejdou zrovna moc dobře dohromady. Přesto jde o zajímavou a občas poměrně zábavnou podívanou. Co tím myslím? Začněme tou vědou. Jak jsem již psal u jiného anime, tak zdejší vyobrazení vědy, jakožto složitého procesu o mnoha krocích, kde potřebujete čas, lidskou sílu a zručnost je mi sympatická. Rozhodně lepší, nežli si v absurdním čase tahat balistické střely doslova ze zadnice, během pár týdnu vyrobit fungující elektrárnu a tak podobně. Tady to chce čas, materiál a hlavně lidi! Bohužel se svým obyčejným středoškolským vzděláním s maturitou nedokážu příliš efektivně posoudit, jestli všechny ty vyobrazené experimenty a vynálezy jsou takto reálné. Naštěstí se dá ledacos ověřit a tak si můžu zjistit, jak by třeba dopadla taková Senku Cola... Když už jsem u toho Youtube, tak se hned svěřím asi s největším problémem, co se zdejší vědou mám. Ono to na mě celé až příliš často působí jako nějaké rádoby vědecké Youtube video s názvem "Pojďme si vyrobit...". Ale je to shounen a tak ještě složitější vysvětlování jednotlivých procesů a detailní sledování výroby nějakého toho "Senku mobile" by u diváků asi příliš neuspělo. A i přes to působí celé tohle anime díky vší té vědě a výrobě nových věcí (kdy se vlastně nic jiného neděje) někdy až příliš utahaně a rozvlekle. No a zase díky vší té snaze o nějakou tu akci a udržení pozornosti diváka nepůsobí ta věda ani z poloviny tak seriózně, jak by dle mého měla. Pojďme se ale bavit o něčem pozitivním. Třeba už jen to, že většina postav je poměrně sympatická a není zde nikdo, kdo by pro mě byl nějak otravný, je obrovským kladem, především na poli novodobých shounenů. Díky tomu zvládám některé ty zdejší hlášky a podivnosti, kterými je toto anime nabyté, bez jakéhokoli pohoršení či rozčílení (spíš u mě vyluzují úsměv). Příběh je díky své premise také zajímavý. Je to z velké části souboj mezi rozumem a silou, s tím, že hlavní záporák má osobně obojí, ale nějak si neuvědomuje, že i pro celou společnost je potřeba rovnováha obojího, což nám zase hravě ukazuje hlavní hrdina a to až tak, že jsem si (nejen) u předposledního dílu vzpomněl na tuhle píseň. První sezóna je za námi a bylo v ní hodně té vědy a vynalézání a podstatně méně akce, soubojů a výrazných posunů či zvratů. Druhá sezóna na mě zatím působí, díky tomu o co v ní půjde, jako pravý opak, kdy se misky vah z toho vědeckého asi přikloní spíše k tomu shounenu a akci. No a já se na ní i přes všechny ty zvláštnosti, nevyváženost a další podivnosti vlastně docela těším, což je pro "pana doktora kamenného" nakonec výhra. 6,7/10

Původní komentář z roku 2018, upraven pro rok 2021: Rozhodně nejpříjemnější překvapení sezóny a velice sympatický počin. I já měl obavy, že to bude další klasické anime o roztomilých dívkách a jednom školním kroužku, ale překvapivě téma školního kroužku ustupuje hodně do pozadí a anime se soustředí hlavně na to co ve svém názvu slibuje - tedy kempování. Jakožto člověk, který chodil několik let do Skauta a během nejlepších let svého života (střední škola) jsem jezdil s kamarády pod stan, jsem měl k tomuto tématu hodně blízko a velice mě potěšilo, že podstata kempování (a to nejen s přáteli) se zde povedla vystihnout velmi věrně a neskutečně mile. Kempování je přeci o dobrodružstvích, o hledání krásných míst a i o klidu, který si člověk dokáže prožít v přírodě třeba u příjemně praskajícího ohně (taky venku úplně jinak chutná). Ještě dnes po letech mám ve svém srdci ten okamžik, kdy jsem viděl východ slunce nad Amerikou (zatopený lom u Berouna), takže chápu, jak silné okamžiky a nádherné scenérie může člověk v přírodě najít. Na velmi pozitivním dojmu se však kromě slušného zpracování tématu podepsala i kvalitní hudební stránka a dobře zvolené složení postav. Za sebe musím prohlásit zdejší opening za nejlepší v sezóně a píseň "Shiny Days" si zařadím do svého anime playlistu. Jistě, člověk by neměl příliš zohledňovat do celkového hodnocení úvodní a závěrečnou skladbu, protože na příběh to má pramalý vliv (chápu co se mi snaží jeden zdejší kolega na svém profilu sdělit), ale u atmosferických anime jako je toto se to opomenout nedá, protože nečekaně úvodní i závěrečná hudba dotváří celkovou atmosféru a tady to prostě obojí perfektně sedí. Navíc i hudba během příběhu je dobře zvolená, velmi se mi líbil ten jemný kytarový motiv, který se tak často objevoval. Ohledně postav nemohu říct, že bych viděl charaktery, které jsem ještě v podobných konceptech neviděl, nejde o nic nečekaného, ale jsou dobře složené, ústřední dvojice příjemně kontrastuje a zároveň se i doplňuje a stejně tak i ty další postavy tam mají své místečko (sice ne nezbytně důležité, ale i tak příjemné). Navíc i práce s postavami a už jen to že nejde o klasickou show, kde bychom dostávaly všechny přes sebe a nechávali je mezi sebou interagovat, což by mělo být vtipné, je neskutečně osvěžující. Třeba část o dvou kempech, nebo jen ty sólové výjezdy Rin jsou něčím pro mě docela novým a bavily mě mnohem víc, než kdyby se celou dobu tahala všechna děvčátka jen spolu. Kromě toho všeho je to také poměrně roztomilé a zábavné anime, které nemělo problém mi vykouzlit na tváři úsměv. Takže pro mě osobně nejlepší slice of life sezóny (Hakumei to Mikochi má své nesporné kvality, ale tohle mě okouzlilo o trošku víc) a i jedno z nejlepších anime v této sezóně celkově... 8,4/10

"Jednou z nejlepších věcí na tomto anime je fakt, že vám dá rakovinu." přečetl jsem si v diskuzi u jedné z episod a můžu v podstatě souhlasit, protože část s rakovinotvornými buňkami byla jednou z těch nejlepších (třeba spolu s dvoudílným finále). Každopádně je to skvělý nápad udělat takhle smysluplné anime, které naučí diváky spoustu nových věcí o svém těle a pokud alespoň jednoho přinutí k tomu, aby o své tělo lépe pečoval, pak je to dobře odvedená práce. Samozřejmě to ale není nic nového (což si na rozdíl od některých diskutujících na různých fórech z Ameriky a Asie plně uvědomuji), protože už jako malý jsem miloval a hltal každý díl francouzské série Byl jednou jeden život a tak se nemůžu vyhnout srovnávání. Obě série mají své kouzlo a mnoho sympatických postav, obě série nám toho poví hodně (i když tohle anime je díky vysvětlivkám a popisům mnohem faktičtější), obě ukáží spoustu běžných tělesných procesů, ale i některé nestandardní zážitky. Ovšem je to francouzský seriál, který bych spíš pustil svému (imaginárnímu) dítěti, protože ten je mnohem méně násilný a asi i celkově kouzelnější. Tady se spíš cílí na starší obecenstvo a jako doplněk k hodinám anatomie třeba na střední bych to klidně sledoval. Mezi klady musím rozhodně zmínit ending, který je velice milý (takže hned putuje do mé sbírky anime hudby) a také samozřejmě vyzdvihnout neskutečnou roztomilost krevních destiček (které prostě museli skončit jako součást mého profilu). Přesto ale, i když je Hataraku Saibou bezesporu jedním z těch nejlepších anime seriálů této sezóny, fakt, že u mě nakonec pořád tak nějak vítězí Byl jednou jeden život (protože tohle anime u mě zažehlo v mládí touhu stát se doktorem, o kterou jsem přišel, když jsem viděl záběry z reálné operace srdce...), vede k tomu, že nedokážu dát víc než jen 8,3/10.

Druhá série je stejně kouzelná (hlavně ten svět a jeho obyvatelé) jako ta první, i když třeba v tématech možná o trošku méně nápaditá a tak se dostává i na klasiku fantasy sérií, jako jsou třeba hrátky s časem. Co se výrazně zlepšilo oproti první sérii je práce s vedlejšími postavami, které dostávají mnohem více prostoru pro nějaký vývoj a tak jsou pro mnohé příběhy opravdu důležité. Hlavní hrdinka je pořád skvělá a co se nových postav týká, no řekněme, že seriál dostal svého vlastního Zlatoslava Lockharta... Ovšem opět to byl zážitek, který jsem si příjemně užíval od úvodního openningu až po samotný závěr a po konci posledního dílu jsem hodně zvědavý, co bude dál... 8,3/10

Hilda je opravdu kouzelný seriál s velice sympatickým, nápaditým světem plným nejrůznějších tajemných stvoření. Za mě prostě výborný seriál o fantastických (nejen) zvířatech (a kde je najít). Atmosféra je většinou velice příjemná, někdy dokonce napínavá, ale vždy dokáže alespoň zaujmout. Spousta postav, především těch magických, je velmi dobře zapamatovatelná a nejspíš každý si tam najde svého oblíbence. Co už je trošku slabší jsou postavy lidské, kde mě dokázala z těch hlavních doopravdy zaujmout v první sérii právě asi jen zvídavá hlavní hrdinka. Ale jinak opravdu příjemný zážitek a těším se na druhou řadu na podzim. 8,2/10

Docela hodně dlouhý prolog k jedné mobilní MMORPG hře. Pokud máte zájem si mobilní hru Magatsu Wahrheit zahrát, pak je dobré se na tohle anime podívat, protože se dozvíte, co se stalo nejprve (proto Zuerst) a prý to i dá spoustu věcí do souvislostí a tak vám nebude připadat, že je hned první mise tak nějak mimo kontext. Pokud jste, jako já, neměli o hře ani tušení, pak jste nejspíš viděli docela průměrný, občas zajímavý seriál, který ale neumí svou atmosféru nebo nápady ani z poloviny prodat. Příběh je docela promyšlený, ale na diváka nijak napínavě, nebo překvapivě nefunguje. Hudba je podprůměrná a kromě posledního dílu celkovému zážitku nepomáhá. Animace může někdy vypadat i pěkně (třeba ty scény, když "přišlo světlo"), jindy ale je vidět, že třeba ohledně plynulosti a pohybu je co zlepšovat. Monstra neděsí, zvraty nezanechávají dojem. Postavy jsou také docela neslané a nemastné a když mě náhodou začala nějaká alespoň trochu zajímat (třeba taková Elfriede, nebo Conrad), tak to prostě autoři vždycky něčím nějak zabijí. Ústřední dvojice mě moc nebavila, jeden je Mirek Dušín a druhý zbabělec co "hledá koule", nic pro mě... Pokračování příběhu by mě možná i zajímalo, ale nejspíš bych si ho v této formě moc neužil (a hry na mobil skoro vůbec nehraju), takže končím u prologu, který ode mě nedostane víc jak 4,5/10

Onyx Equinox by ode mě dostal 10/10, kdyby postavu Jaguára namluvil Christopher Judge a já si tak mohl naplno užít další BOY simulátor! Takhle to na mě působí spíš tak, že Izelovi říká pořád BOY hlavně proto, aby divák opravdu pochopil (především díky špatně zvolenému dabingu), že je to opravdu kluk a ne baba! Také by nebylo od věci, kdyby to vše bylo o něco pozvolnější a celá kostra příběhu nebyla jen klasickou hrdinskou cestou z bodu A do budu B, kde je třeba něco udělat a pak jít z bodu B do bodu C a tady zase spáchat to samé a tak dále (s tím, že ty přesuny a skoky jsou vážně hodně rychlé)... Cestou nabrat nějaké ty kamarády, protože člověk málokdy něco svede sám a když padnete na hubu, což se vám u nejprostšího z prostých bude stávat často, tak vás musí někdo z té země zvedat. Co je super, je stylizace, seriálů z prostředí aztécké říše moc neznám a fakt, že je většina písní v originálním aztéckém jazyce je další výborný bonus. Navíc to má celé své nesporné kouzlo. Další věc, co mě neskutečně těší je krvavost. Násilí v seriálové, filmové nebo třeba i herní tvorbě má nějaké své hranice. Když si třeba vezmu takový obyčejný videoherní Skyrim a rozhodnu se vybít celou vesnici, tak se mi to nikdy úplně nepodaří, protože jsou jisté věci, které se v této videohře tak nějak nesmí. Onyx Equinox se s tím nemaže, tady žádná omezení toho co byste neměli vidět neexistují. Je to syrové, drsné a nekompromisní. Počet těžkých zranění, urvaných končetin a pohledů na různé oddělené části těla (včetně vnitřností), je tu požehnaně. K hlavní postavě jsem si hledal cestu na můj vkus hodně dlouho a nějaký dojem na mě udělal až tak kolem deváté episody (tedy skoro ke konci). Příběh mě začal doopravdy zajímat také zhruba ve stejné době, do té doby to byla spíš taková obyčejná velmi dobře vypadající nuda. No a závěr první série? Nebylo to úplně co bych čekal, spíš taková bad death romance a řešení problémů ve stylu Erica Cartmana a hodně chaotický a nepřehledný souboj, ale na druhou sérii mě to i tak docela nalákalo. 6,5/10