Jeoffrey

Citlivě natočené, s velmi povedeným hudebním doprovodem a pěknou animací. Fakt, že autor vychází ze svých vlastních zkušeností a že zde odhalil mnohé dává tomuhle krátkému filmu procítěnost a i beze slov to dokáže říct poměrně hodně. Pocta přátelům a rodině od jednoho muže a zároveň zpodobnění někoho, kdo bojuje se svým životem a sexuální orientací, což je téma v dnešní době politické korektnosti poměrně časté a již ne tak šokující, zde však vyobrazené velmi lidsky a i pro člověka, který toto téma nikterak nevyhledává, naprosto pochopitelně a přesvědčivě. 8/10

Na to, že jde o příběhy z lázní tam toho koupelového fanservisu vlastně moc není, tedy rozhodně mnohem méně, než bych čekal a za sebe jsem s tím spokojený. Co se roztomilosti týká, té je tam opravdu hodně, někdy se dle mého tlačí až moc na pilu a seriál na mě překvapivě fungoval daleko lépe, když se řešili různé příhody s bohy a dalšími lidmi, než když děvčátka řešila své problémy, nebo byla roztomilá jedna na druhou. Ale i tak je to příjemná podívaná, u které se někomu jako jsem já (tedy člověk s oblibou v roztomilých věcech a roztomilých kreslených dívkách) příjemně relaxovalo a občas se objevil na mé tváři ten spokojený úsměv, který je pro mě u tohohle konceptu měřítkem kvality. Za mě spokojenost. 7/10

Původně to vypadalo jako další nesmysl, kde se bude donekonečna bojovat s podivnými vetřelci.V jednu chvíli jsem měl náladu to dropnout, nechat tomu tak jednu hvězdu za snahu a řádně se opřít do otravné smažené krevety, která mi tu jako maskot neskutečně vadila. No ale pak přišlo první překvapení, které jsem nečekal a které mě zaujalo. Neočekával jsem, že tu bude nějaký "plot twist" vlastně jsem ani moc neočekával, že to vůbec o něčem bude. Ale překvapivě se začala řešit originalita a kreativita a já se začal dívat chvílemi i se zájmem a výsledky, ke kterým se hlavní hrdinky dostávali jsem kvitoval s jistým pochopením. Ono něco vytvořit, aby to bylo originální a někoho to nekopírovalo, nebo neopakovalo je občas marná práce a já sám, který občas jen něco napíšu se s problémy kreativity a opisováním od ostatních také docela často potýkám. Sám občas přemýšlím, zda některá moje práce má smysl a pro koho to vlastně dělám, co od toho očekávám atp. Takže mi vlastně celé tohle téma bylo chvílemi docela blízké. Navíc na samotný závěr přišlo ještě jedno překvapení, které mě docela potěšilo, zkrátka přišel další nečekaný "plot twist" a tak mě ani poslední souboj a rozuzlení, v kterém bylo opět až moc té stupidní smažené krevety, vlastně neštvalo. Proto nemůžu hodnotit tohle dílo negativně, protože i když to má spoustu slabin o kterých bych se mohl rozepsat a které jsou hodně vidět, tak nechci, protože je to originální a kreativita z toho je hodně cítit (především tedy v druhé polovině). 5/10

Ze začátku mi to i chvíli přišlo jako zajímavý nápad a v jednom momentu jsem se i zamyslel, jak bych teď reagoval já, ale to je všechno. Z dramatu se stala komedie a já měl snad u každé smrti nutkání se smát a v těch nejvypjatějších situacích jsem se občas i neudržel. No a když jsem se nesmál, tak jsem se držel za hlavu nebo s ní kroutil a přemítal na co to koukám. Unikátní sbírka blbosti, nelogičností a momentů při kterých zůstával můj rozum stát, která je ovšem místy tak originálně pitomá, že (jak píše Goku) chcete vidět víc a znát, jestli tohle ještě něco překoná. Odpad nedám, i když racionálně vzato to odpad většinu času byl, navíc by mě měl fakt, že je to míněné jako seriózní drama a horor, asi i rozčilovat, ale na druhou stranu já se občas bavil, i když to byla zábava zvrhlá a nízká, protože smát se cizí hlouposti - to se přeci nedělá... 2/10

I pro mě je to jen průměrná podívaná z které je sice cítit, že je to od autora Gantze, ale zajímavostí příběhu, charakterů ani ničím jiným to tohle dílo ani trochu nepřekonává. Hlavní postava je naprosto konzistentní, nikam se nevyvíjí a ani se panu Inuyashikimu nepodařilo u mě vyvolat nějaké extrémní sympatie. Pravda, Hiro je zajímavější postava, která se ztrácí sama v sobě a snaží se někam posunout a jeho vnitřní souboj je asi jednou z nejzajímavějších věcí, které se tu odehrávají. Ale bohužel ani tohle není zpracované nějak extrémně dramaticky a ani povedeně, takže ani Hiro mě ve výsledku nijak nezasáhl a nejspíš i na něj za pár týdnů zapomenu. Dál jsem četl názor o tom, jak zajímavé je třeba zdejší téma nápravy, prostě co je třeba vykonat, aby mi společnost odpustila. Za sebe musím říct, že to tady nikterak zajímavým nebo překvapivým neshledávám. Odpovědi, které jsem v tomto ohledu dostal byly naprosto jasné a očekávané. Když to shrnu, tak Inuyashiki mi nepřineslo nikterak strhující podívanou, protože ty věci, které měli být strhující byly dělané až přehnaně na efekt a ten zbytek byl až moc očekávaný. 5,5/10

Průměrná vyvražďovačka ve stylu "battle royale", která ale díky svému konceptu, který prozrazuje, kdo zemře příště, ztrácí jakékoli napětí. Takže jediné zajímavé jsou nakonec asi jen jednotlivé příběhy zdejších aktérů, z nich ale jen pár bylo pro mě zapamatovatelných a o něčem. No a stejně to bylo s postavami, kde se mi za pár měsíců možná vybaví králík, opice, býk a (pro mě jednoznačně nejlepší) tygr. Nenudil jsem se, to se říct nedá, ale také jsem se nebavil, takže ve výsledku je to pro mě neslaných a nemastných 5/10

Pro mě osobně zatím nejlepší sezóna s tím, že se moc těším na pokračování. Zkrátka konečně jsem dostal celou elitní desítku a jako luxusní přídavek i opravdového záporáka (navíc s hlasem Aizena z Bleache), který má charizma, má plán a vše začíná působit dojmem, že teď už o něco jde. Zatímco ty předchozí sezóny by se daly označit za klasické sportovní anime, kde je v hlavní roli příprava jídla a tak tu máme jednotlivé souboje, turnaj, trénink atp. teď konečně dostáváme konflikt, politiku, střet různých přístupů k vaření... Prostě je to ještě zajímavější než to bylo a zároveň pořád stejně chutné a vtipné. Opět mám po každém dílu neskutečný hlad, ale nyní se k tomu zase přidává i slušná dávka napětí, která mi tam v minulosti začínala tak trošičku scházet. Za mě naprostá spokojenost a zatím nemám moc co vytknout. 9,5/10 EDIT 7.6.2019 - SLOUČENO S KOMENTÁŘEM Z 25.6.2018 - Totsuki Train Arc Druhá část třetí série je opět zajímavá, pro mě napínavá a finále s ochutnávkou velkého rozhodujícího a několika kolového soubojem je velmi povedené. I když je jasné, že to v budoucnu (regulérní čtvrtá série) přinese hodně flashbacků, hodně shokugeki a velkohubých monologů a měření ega (ale jsou lidé co přesně tohle mají rádi, třeba já...) a že tenhle souboj bude opravdu hodně dlouhý a nejspíš i natažený (což by zase mohlo následující sérii pro někoho hodně zabít...). Ale zpět k "Totsuki Train Arc" - bylo zajímavé sledovat, jak si naši hrdinové poradí se zkouškami, které byly nastavené tak, aby jimi neměli šanci projít. Někdy je to až neskutečně nereálné a skoro až směšné, jak moc se jim to snažili zkoušející zkomplikovat, prostě bylo až příliš vidět, jak moc se autoři snaží co nejvíc šokovat tím, co hlavní hrdinové musí překonat a samozřejmě šokovat i tím, jak originálně to nakonec zvládli. Na druhou stranu jsem dostal pro mě zajímavý souboj Yukihira x Hayama a také náhled do minulosti Yukihirova táty a jeho generace, čímž se mi odhalila motivace našeho zdejšího padoucha Nakamury... No a kromě toho opět klasika, velmi chutné zážitky, kdy jsem při přípravě jídla dostával chuť sám něco sníst, zábavné okamžiky, když jídlo jedli porotci - vše zabalené do slušné animace i zvukové stopy. Já si nestěžuji a pro mě je tohle anime především jako doprovod k obědu (nebo jen jako navození chuti před jídlem) libovým zážitkem. 9/10

To co začalo jako hromádka laciných vtipů a na co jsem se díval jenom proto, že Suusu byla neskutečně roztomilá se začalo postupně vybarvovat a ukazovat svoje silnější stránky. Tou nejsilnější jsou dle mého romantické příběhy. Myšlenka o spojení duší, to jak se jednotlivé páry znovu setkávají a jak je odhalován jejich příběh z minulosti mě bavilo a každý z těch příběhů měl své kouzlo. Stejně tak mě začali bavit i některé další charaktery a tak to nakonec není jenom Suusu na koho se v budoucnu těším (čínský originál pořád vychází, tedy doufám, že druhá série bude). Takže jsem nakonec mile překvapený a můžu říct, že mě tohle anime zaujalo a i když mělo spoustu naprosto stupidních okamžiků, našlo se i stejné množství těch silných a procítěných. 6/10

Tak jsem vydržel až do samotného závěru první série, abych až v posledním díle viděl náznaky toho, co jsem od tohoto anime očekával. Zkrátka anime o tanci a o všem co k němu patří. Tanec má prý mnoho výrazů a forem, některé tance jsou vznešené, klidné a krásné jiné jsou živelné, sexy... Tady ale všechny tance vypadají většinu času stejně, chybí jim výraz, chybí jim pohyb, chybí jim jakékoli emoce. Jediné, co dostaneme ve většině případů jsou minimalistické taneční sekvence, hodně zpomalovaček, dramatických výrazů a dynamiku pouze znázorněnou, nikoli předvedenou. Zkrátka největším problémem anime o tanci je po většinu času předvádění tance samotného, kdy jsem z něj nic necítil a jediné, jak jsem se něco dozvěděl bylo díky komentářům ostatních, kteří sledovali, ale netančili (což působilo divně, protože to, o čem ostatní mluvili jsem vlastně u těch co tančí vůbec neviděl ani jinak nezaznamenal). Prakticky každý díl se mi na mysl vracela myšlenka, že sleduji sportovní anime ve stylu Kuroka , Haikyu atp. a že k tanci se tohle pojetí vlastně vůbec nehodí, zkrátka ty dramatické výrazy hlavních postav, ten šílený (ale pouze znázorňovaný) drive zabíjel jakoukoli eleganci, kterou podle mě tanec má mít... Kdyby si vzali inspiraci z Yuri on Ice, kde byla většina krasobruslařských čísel zajímavá, kouzelná, plná pohybu, emocí, elegance, pak by to bylo hodně povedené anime (i když by to asi nezvládli po stránce produkční, protože takhle by animátoři měli opravdu neskutečně práce) a já bych byl minimálně spokojený. Vždyť i anime jako nový Shingeki no Bahamut (Virgin Soul) předvedlo mnohem (opravdu MNOHEM) lepší, procítěnější a krásnější taneční scény... Takhle jsem na rozpacích, viděl jsem slušné sportovní anime s vcelku průměrným příběhem a hlavním charakterem, který viditelně roste, ale viděl jsem anime o tanci, jehož největší slabinou je právě tanec. Takže i když jsem vydržel až do konce tak jsem kromě malého záchvěvu v samotném závěru (poslední díl je dle mého slušný) nic necítil! 5/10

Když to vezmu spravedlivě, tak je Coco asi nejlepším animovaným filmem tohohle roku. Je to krásně barevné, má to drive, postavy jsou sympatické, je to zábavné a příběh je opět (na Pixar) velmi slušný. Emoce jsou skvěle zvládnuté a v samotném závěru jsem se málem neubránil nějaké té slze. Co se negativ týká, tak je to místy hodně předvídatelné (kdo je Hector?), někdy lehce neuvěřitelné (opravdu může rodina až takhle důsledně zakazovat hudbu?) a první polovina filmu je mnohem méně zajímavá, než ta druhá. Při závěrečném hodnocení jsem si to srovnával především s loňským Kubem a Knihou života z roku 2014 (protože ten námět k tomu prostě svádí) a o výsledku mám nakonec jasno - 8,4/10.