Snorlax

Říkala jsem si, že současný ruský film mám ráda. Jenže tento současný ruský film se sice odehrává v Moskvě a hrají v něm ruští herce, leč vypadá úplně stejně jako všechny ty hollywodské filmy pro nàctileté, které spolehlivě opakují jedno otřepané klišé za druhým. Ti zlí jsou vlastně upíři a ti hodní se od nich liší tím, že pijí krev sofistikovaněji, z termosky. Je to fantasy od tvůrců bez fantazie pro obdobně laděnou cílovou skupinu. Po celý film mi bylo naprosto jedno, zda zvítězí síly temna, nebo ty od světla.

Kachyňova práce s dětskými (ne)herci nemá ve světě kinematografie obdoby. Snad proto se mu daří s neuvěřitelnou lehkostí svět dětskýma očima. Na poetiku jsem u Kachyni zvyklá, ale zde je ještě jako bonus přítomen nadhled. A scény se zvířaty jsou již jen potvrzením Kachyňovy dominance ve filmech s dětmi a zvířaty.

Velmi zdařilá komedie s nezdařile hrajícim Atkinsonem, který je zase Beanem a jeho jediným příspěvkem je trapné pitvoření se. No naštěstí nemá hlavní roli, takže nekazí dojem z filmu až tolik.

Nolan zkrátka umí, to mu nelze upřít. Moderním válečným velkofilmem udělal dlouhatánský nos na všechny ty až nemravně patetické slátaniny o Rianovi a spol. Bohužel se nevyhnul zcela zbytečnému závěrečnému několikanásobnému výhřezu patosu, z nějž snad nejpřijatelnější byla pochvalná noticka v místních novinách. Ale letecké a především námořní bitvy jsou nasnímány s takovou vervou a oddaností filmařskému řemeslu, že na posledních pár minut filmu dokážu zapomenout. Protože filmařina je to jinak brilantní.

Od romantiky až ke smutnému konci jednoho vztahu nás provází Ozonova zkušená ruka a vystavuje ústřední pár všedním situacím, které mnohdy řeší velmi nevšedně.

Medvecká nikdy nepatřila k mým favoritkám a ani po tomhle výkonu k nim patřit nebude. Její nepřesvědčivý a značně afektovaný výkon poskvrnil jinak velice pěknou inscenaci. Medvecká v afektu překonala i Přeučila, jehož výkon mi v jejím stínu přišel nebývale civilní. Naštěstí zlá mrcha Medřické byla dokonalá a musím přiznat, že jsem chvílemi měla problém jí nefandit, když chtěla Vítě ubližovat.

Poetický i trochu posmutnělý Kachyňa opět dává nahlédnout do dětské duše a znovu ukazuje schopnost její neuvěřitelně rychlé hojivosti.

Bhútánské poetické snění mě baví stále víc. Tahle krásná pohádkově zabarvená příhoda je nejen o skupině mladých tibetských mnichů, kteří se nutně musí podívat na finále MS ve fitbale, ale především je o schopnosti snít a vůli své sny realizovat.

Vezmeme pár slušných herců, přidáme žádané téma, podlijeme nacionalistickými žvásty, okořeníme rasistickým klišé dnešní doby o zlém Židovi, och pardon, moderní Adolfové přeci majî zlého Araba, takže tedy o zlém Arabovi, přiklopíme patosem a za výkřiků o tom, že Amerika je úžasná země, servírujeme pěkně za tepla všem dalším rasistům. Natočeno je to celkem průměrně, ale rasismem to smrdí, až jsem se při sledování málem udusila. Ale za ten komický závěr, v němž se ten nejúžasnější ze všech úžasných agentů vypořádá naráz se vším zlem, jednu hvězdičku přihodím. Jen stále nechápu, proč má herec Washingtonových kvalit potřebu hrát černobílou postavu. Tohle se mohlo klidně vygenerovat počítačem, na něco takového nebyl nutný živý herec. Zkrátka ke konci devadesátek to CGI ještě nebylo na takové úrovni.

Formálně zdařile zpracovaný snímek o souboji odcházejícího s nastupujícím. S velkým povděkem kvituji, že snímek nestraní ani jedné éře. Zástupce nejstarší skupiny zůstává nad věcí a utíká do říše své bezbřehé fantazie. Saprolt, mít v jeho věku létací sny, to je extrěmně záviděnihodné. Ten nejmladší jde naopak brutálně s dobou a zajímá se jen o zisk. Až odejde Pip nebude mít kdo snít, velice smutná budoucnost. Je obrovská škoda, že tento jinak velice zdařilý film nenavštívily střihačovy nůžky a neudělaly z něj festivalou záležitost.