Pohár

Film o tom, kde jsou hranice globální kultury a jak to vypadá v místech za popkulturní oponou. Anebo také cesta proti proudu času (anebo možná mimo čas). Asi nejde jen o fotbal samotný, i když jeho ,,misionářskou" vyvolenost dokážu logicky pochopit, jeho nenavázanost na jazyk a univerzálně akceptovatelná pravidla ho přímo předurčují do role popkulturního pionýra. Pro západního diváka je zvláštní reflektovat svět, ve kterém téměř neexistují média a kde televize není součástí běžného denního života, ale z jejího sledování se stává jakýsi pohanský rituál. Zvláště když je tahle reflexe zprostředkována právě televizí:-) Silný akcent jsem cítil i z politického podtextu filmu - zoufalé situaci v okupovaném Tibetu a jeho smutném nejenom buddhistickém exodu. Bezesporu vynikající a obohacující film, který nejednomu divákovi může zrelativizovat jeho pevně zakořeněný smysluplný svět a odpovědět na otázku, jestli příchod fotbalu, televize a dalších globálních věrozvěstů pomůže zvětšit harmonii koloběhu života třeba tibetských mnichů... (28.04.2007)

Butánský vysokojakostní filmový export. Na celým filmu se nejvíc povedly dialogy. Ty věty jsou říkány takovým nenápadným způsobem, vůbec na sebe nestrhávají žádnou pozornost a přitom jsou geninální. Protože aby první část souvětí byla tvrdá realka o Tibetu a druhá naprosto vtipná hláška a ještě to k sobě sedlo a mělo účinek. Tomu nevěřím ani když to píšu, ale je to prostě tak. Navíc do filmu je ještě zapleteno fotbalové téma a to je pro každýho fotbalovýho fans vždycky plus. Nicméně vy co by jste nejradši viděli vynálzce kulatýho nesmyslu smažit v pekle nelekejte se, tenhle film je opravdu pro všechny, teda krom Čínských komunistů. Přál bych Tibetskýmu národu fotbalovej tým a vítězství v derby s Čínou v poměru 10:0, ale co bych Tibeťanům fakt nepřál, aby jejich nároďák trénoval Michal deBílek. (07.12.2010)

Futbal je celosvetový fenomén bez ohľadu nato do akej kultúre patríte, či k akému náboženstvu sa hlásite. Akonáhle Vás raz chytí za ❤️ - ste “v pasci”. “Phörpa” je snímok o štipke slobodného myslenie či úniku pred “realitou” na mieste, kde sú disciplína a viera absolútnymi prioritami pre holú existenciu. V závere poučné, vo svojej podstate minimálne vtipné, ale to hádam ani nikto nemôže očakávať. (17.02.2021)

,,VĚCI NEJSOU CO BÝVALY. NYNÍ JSOU NAŠI MLADÍ MNIŠI VYSTAVENI MNOHA VĚCEM, O KTERÝCH SE STARŠÍM MNICHŮM JAKO JÁ, ANI NESNILO“...... /// Asi nepřekvapí, že nebudu pitvat nějakou symboliku. Já jen vím, že takovej Němec – když se hraje MS, koupí lupen a valí. Čech zase lahváče a skrátí manželce řetěz. A tibetskej mnich? Jo tak to mě zajímá…. Film o tom, že láska ke kulatýmu nesmyslu překoná i ty největší překážky. Vono totiž tam nahoře v kláštěře nejde jen tak zasednou k telce a zmáčknout knoflík. A jako vždycky – i když jde o fotbal, tak nejde jen o fotbal. Ale to pochopěj jen ti, pro který je tenhle sportl náboženstvím. Nečekejte nějakou hlubší sondu do života, jen fotbalovou epizodu a seznámení s Bhutánskou filmařinou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečnejch příběhů. 2.) Kvůli hře, ve který dva civilizovaný národy bojují o míč jsem ochotnej udělat cokoliv. 3.) Sním o založení národní mužstva Tibetu (fotbalovýho samozřejmě…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2013)

„Když můžeme problém řešit, tak to udělejme a pokud jej řešit nemůžeme, má smysl být nešťastný?“ Na začátku si skupinka mnichů čutá se symbolem konzumní společnosti – plechovkou coca-coly –, následuje pěkná prolínačka na sochu Buddhy, rovněž symbolu, ke kterému mnozí vzhlížejí. A o těchto dvou věcech celý Pohár je – o poznávání kapitalistických poměrů, o uplatňování metody cukru, nejen metody biče a také o obyčejné lásce k tomu výstřednímu běhání za jakousí kulatou věcí. Není to žádný Shaolin Soccer, ti mniši vědí, že nikdy nebudou blafovat jako Beckham, což jejich snu, jejich skromnému přání, přidává na dojemnosti. Je to film smutný skutečností, že komerce má moc ovládnout skutečně každého, zároveň však plný naděje a s nebývalým optimismem popírající oblíbenou větu všech slabětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství a jistě potěší nejen všechny (všechny dva) milovníky Bhútanské kinematografie a osoby vyznávající (ochů „to nejde“. Jde to, všechno jde, když se chce, jen se toho nesmí chtít mnoho. Politických otázek se dotýká pouze okrajově (trpký závěrečný titulek „a rýže v Tibetu je stále čínská“), věrný buddhistické filozofii upřednostňuje mírumilovné soupeření na fotbalovém hřišti. Jde o extrémně asketický film, není v něm mnoho humoru, není v něm mnoho napětí, není v něm ani děj v typickém slova smyslu, ale nese pěkné poselství. 75% (14.10.2007)