Snorlax

Tfuj! Netuším, zda si Chaumeil vytýčil za cíl překonat americké teen komedie, ale pod heslem „dohnat a předehnat" je tímto filmem překonal. Hloupé, primitivní, nudné, omšelé, zkrátka nekoukatelné. A český dabing stlačil film ještě hlouběji do kinematografické žumpy. Za vrchol lze považovat tu příšernou parafrázi ruštiny, kterou hovoří rodilí mluvčí. Odmítám si kvůli tomu sehnat originální znění, ale domnívám se, že ve francouzském originálu si tohle snad nedovolili. Dle mého to zavinil český pocit, že všichni jsme Gogo a hovoříme plynně rusky. Gogo možná dabéři jsou.

Když svědomí bolí v podání Luďka Munzara, člověk se musí snažit nezapomenout dýchat.

Označte mě klidně za rouhače, ale opravdu nechápu, co tak mimořádného spatřujete na výkonu Day-Lewise. Navíc je snímek místy nechutně sentimentální. Jedná se o naprosto běžný průměr mezi snímky o postižených osobách.

Jsem poněkud rozpačitá, některé dialogy jsou natolik zvláštní, že jsem měla pocit, že si z nás Krištúfková tropí legraci. Ale samotný námět je na svoji dobu naprosto unikátní. I scénář je vlastně hodně dobře napsán, především závěr s happyendem, který je vzápětí vržen zpět do reality. A tak mi nezbývá, než zkritizovat nahrávky rozhovorů s rodiči postižených dětí, valná většina byla technicky tak nekvalitní, že by se za to styděl i Edison se svým prototypem fonografu.

Pomalinku rozplétaná parenica, v jejímž jádru dřímá velká citová bomba. Jednoduchý, civilní film o mnoha smutných životních situacích je natočen bez patetických gest, ale zato s velkou hereckou grácií Kristin Scott Thomasové.

Chudák Rek...

Připouštím, že ji mám ráda, že se mi moc líbí a přitahuje mě. Baví mě její pomyslná jednoduchost a ladná krása. A jsem moc ráda, že i nám, kteří jsme nikdy nepochopili, proč konstruktéři ubližují nebohým tělesům tím, že je různorodě pižlají, aniž by jim ta tělesa cokoliv zlého udělala, se Michel Chevalet pokusil vysvětlit, jak je ta fešanda vlastně udělaná.

Smutně umolousaná atmosféra shazuje film na kolena. Závěrečný knockout mu dává naprosto nepochopitelná sekvence kiksů vyšetřovatele při několikanásobném pokusu konečně zadržet pachatele.

Zbavit se nudné první poloviny, nemohlo by nic narušit zážitek z přijetí přesídlenců v Americe. Nový svět, nová pravidla, jen rasovou čistotu předcházela ta genetická.

Pokud v osmdesátých letech vypadala akce v autobuse jako horor, dnes už je to běžná filmová mluva. Nic šokujícího tedy nečekejte. Film se zaměřuje na změnu atmosféry z uvolněného skotačení do doby tuhé okupace. A změna nálady je téměř hmatatelná. Vyčetla bych příliš dlouho trvající úvodní sekvenci, selanka nemusela být tak dlouhá.