Snorlax

Film nadýchaný jako cukrová vata, něžný, krásný, romantický a hlavně hrdý na češství.

Film je stejně poutavý jako četba osmisté stránky téhož textu. Válečné drama se odehrává téměř bez přerušení v interiéru, kde se nejdříve řeší, zda má Churchil požádat Sověty o pomoc, nebo zda je požádat nemá. Inu, požádá. A tak to jde dále až k samotnému finále, kde se můžeme podívat na oslavy konce II. světové války v kašírované Moskvě, New Yorku i Londýně. Takže nakonec tím nejzajímavějším by mohlo být pátrání po tom, proč bjjoba místo obsahu napsal tak dokonalý spoiler.

Velmi pohodový film, který by klidně sáhl na pět hvězdiček, kdyby se mu do závěru nevloudil několikanásobný sentiment.

Tfuj! Netuším, zda si Chaumeil vytýčil za cíl překonat americké teen komedie, ale pod heslem „dohnat a předehnat" je tímto filmem překonal. Hloupé, primitivní, nudné, omšelé, zkrátka nekoukatelné. A český dabing stlačil film ještě hlouběji do kinematografické žumpy. Za vrchol lze považovat tu příšernou parafrázi ruštiny, kterou hovoří rodilí mluvčí. Odmítám si kvůli tomu sehnat originální znění, ale domnívám se, že ve francouzském originálu si tohle snad nedovolili. Dle mého to zavinil český pocit, že všichni jsme Gogo a hovoříme plynně rusky. Gogo možná dabéři jsou.

Když svědomí bolí v podání Luďka Munzara, člověk se musí snažit nezapomenout dýchat.

Označte mě klidně za rouhače, ale opravdu nechápu, co tak mimořádného spatřujete na výkonu Day-Lewise. Navíc je snímek místy nechutně sentimentální. Jedná se o naprosto běžný průměr mezi snímky o postižených osobách.

Jsem poněkud rozpačitá, některé dialogy jsou natolik zvláštní, že jsem měla pocit, že si z nás Krištúfková tropí legraci. Ale samotný námět je na svoji dobu naprosto unikátní. I scénář je vlastně hodně dobře napsán, především závěr s happyendem, který je vzápětí vržen zpět do reality. A tak mi nezbývá, než zkritizovat nahrávky rozhovorů s rodiči postižených dětí, valná většina byla technicky tak nekvalitní, že by se za to styděl i Edison se svým prototypem fonografu.

Pomalinku rozplétaná parenica, v jejímž jádru dřímá velká citová bomba. Jednoduchý, civilní film o mnoha smutných životních situacích je natočen bez patetických gest, ale zato s velkou hereckou grácií Kristin Scott Thomasové.

Chudák Rek...

Připouštím, že ji mám ráda, že se mi moc líbí a přitahuje mě. Baví mě její pomyslná jednoduchost a ladná krása. A jsem moc ráda, že i nám, kteří jsme nikdy nepochopili, proč konstruktéři ubližují nebohým tělesům tím, že je různorodě pižlají, aniž by jim ta tělesa cokoliv zlého udělala, se Michel Chevalet pokusil vysvětlit, jak je ta fešanda vlastně udělaná.