-bad-mad-wolf-

Nářezové rozbalování slupek mytologie až na dřeň, díky němuž čtvrtá série nabírá kurz k titulu seriálové události roku. Zrod, motivace i zasazení záporáka jsou tady tak zručně namíchaným koktejlem věcí osvědčených i míň okoukaných, že by se z toho dala vylouhovat učebnice scenáristiky + opět se ukazuje, jak šťastnou ruku měli tvůrci s castingem. Herci zavedení i noví (Jamie Campbell Bower!), perfektní jsou všichni. Snad poprvé u nějaké seriálové epizody lituju, že nejde dát šest hvězdiček. Tohle je bezmála úkaz. Nejen v rámci Stranger Things.

Vtipná i efektní tlouštíkova rambojízda, arašídové máslo, hororový retrovýlet s Robertem Englundem a psychofight za znění Running Up That Hill. Nevím, jestli je to nejlepší epizoda Stranger Things vůbec, ale určitě bude v okruhu nominovaných.

"Jsou horší věci než duchové" aneb ST vysokou laťku neshazují. Bráchové Dufferovi mají zjevně rádi Stephena Kinga a v jejich seriálu je to cítit od začátku, nicméně tuhle sérii jako by King olízl o něco důrazněji (vše OK, pořád se neseme v rovině vlivu a citace, nikoliv vykrádání - tentokrát je cítit zejména TO a Carrie). Vecna frajer, hororové dusno narůstá, killcounter se pomalu a bolestivě otáčí. Jsme v tom zase - všechny série ST se rozjížděly poněkud nenápadně a tentokrát se už vážně vyloženě těším, jaké dějové exploze nás čekají.

"Jsme šáhlí nerdi" aneb solidní rozjezd, kámo. Prolínající/doplňující se vyprávění super, bossfight mrkal na pátou hvězdu, hudebně a atmosféricky opět eighties nerdgasm. Ocenit je třeba fakt, že ač ve vzduchu visí potenciál masivního rozpočtu, tvůrci prokazují snahu přitlačit i na stísněně hororovou strunu a mysteriózní komorno, což bylo doménou zejména první řady.

Zatím suverénně nejslabší VLDL série, která si třetí hvězdu uhrála jen technickým zpracováním. Humor je nečekaně bezradný a křečovitě tlačený, přičemž stejně jen recykluje už dříve viděné - a to má Witcher 3, na nějž se tu vizuálně odkazuje, parodovatelných prvků nepřeberné množství. Zarážející, jak nevtipné to je... zvláště v kontextu předchozích projektů.

Není to moc chytrej film, herecký výkony jsou spíš ochotnický a technická stránka úplně do deště taky není. Přesto jsem Kamaráda viděl už snad stokrát a ještě ho párkrát uvidim, stejně jako Vítr v kapse a první Discopříběh - raný soukupovky jsou totiž výpovědí doby z trochu jinýho úhlu pohledu a maj adolescentní šmrnc, kterej trefil mládež a zároveň moc nenasral soudruhy - win win. Osmdesátková atmosféra lehkýho podsvětí, životů mladých frajírků a zasmrádlých barů je tu prostě skvělá. Škoda, že Soukupovi po revoluci jeblo a začal točit Dagmary.

Autorskej záměr fajn, výsledek rozplizlej do podivnýho banálního čehosi... ničehosi. Trailer (kterej si i po osmi letech dobře pamatuju!) se ukázal jako dost matoucí - sliboval vypravěčsky i formálně podstatně rozmáchlejší podívanou (která se nedostavila) s osudovým odérem (kterej se nedostavil) a motivačním jádrem (který se dostavilo částečně). Nejsilnějším elementem je nakonec jednoznačně herecká stránka. Vidět to v době premiéry, řekl bych něco ve smyslu "zejtra to snad Havlíkovi vyjde" - má zjevný ambice, tak snad nezůstane "napořád" jen u nich.

Taková roztomilá sedmdesátková blbina, v níž se spolu kočkujou perverzní důchodci, zfetovaní pornobohémové a hladoví aligátoři. Exploitační potenciál se drží v umírněnějších vodách a jako slasher to taky moc nevyniká, potěší každopádně nadhled, fajn režijní i scenáristický nápady, zmáknutá atmosféra a Mia Goth v dost bizarní dvojroli. Policejní rámeček příběhu se ukázal jako fajn pomůcka - na začátku skvěle nahecuje očekávání, v závěru humorně podtrhuje.

Divák spolu s Chihiro hned na začátku vleze do naprosto fantasmagorickýho světa, v němž se na něj dvě hodiny valí zástupy bizarních výjevů, postaviček a zákonitostí. Netuší, co a proč se vlastně děje a nedozví se to de facto ani na konci, kde ho film vyplivne zpátky do světa normálního. Ta masivní míra ulítlý a v nejlepším smyslu slova kouzelný imaginace je nicméně natolik pohlcující, že od toho jeden nemůže odtrhnout oči. Bezpáteřník owned!

Na ty marvelácký velkofilmy je vypsaná nějaká norma? Přeskočíme hype a otupělý chvalozpěvy, který se v době premiéry ozývaly ze všech stran a řekneme si pár věcí: film trvá dvě a půl hodiny, přičemž svou zápletku by vměstnal do devadesáti minut. Jsou tu minimálně tři DLOUHÝ, melodramaticky osudový scény a všechny tři jsou trapný (čti: postavy se slzičkama v očích omílaj ty nejohranější a nejpatetičtější klišé, přičemž jim k tomu vrže nikterak vyčuhující Giacchinův soundtrack). Přidaná hodnota, simulovaná linkou o mediálním obrazu superhrdiny a odhalování jeho identity byla líp zpracovaná snad i v nevážným Kick-Ass. Ústřední zápletka a motivace postav - napsalo pětiletý dítě, ale budiž, tady klidně debilitu omluvme oblíbenou berličkou "je to podle komiksu o superhrdinech". Teď to nejpodstatnější: interakce s univerzy ostatních Spidermanů. Občas to funguje. Pár dobrých fórů, pár dobrých odkazů na scény z potrefených filmů, náznaky zajímavých kolizí tam, kde se univerza odlišujou. Za dvě a půl hodiny toho ale mohlo bejt trochu víc. Dialogy trpí vatou a akční scény ničím nepřekvapí (nutno dodat, že tvůrci místy sklouzávají do vod onanistický exhibice). Kdybych byl větší svině, řekl bych, že nejlepší z celýho filmu je trailer na dvojku Doctora Strange, což je samozřejmě dost smutný. Vůbec nejsmutnější je ovšem fatální promrhání obřího potenciálu námětu - a to nejen pro všeobecnou popkulturní prču kolem multiverza, ale i ohledně "léčby" záporáků, jejichž povahy a osudy známe z jiných filmů. Z tohohle se dalo vytřískat tolik zvratů a nevyzpytatelnosti! Bohužel, když máte ve finále dementní scénář a vy ho schválíte, zbyde vám slzopudná tuctovka pro dospívající s nezbytnou digitální přesdržkovanou na konci.