Dr.film

Celé to ještě lépe vyzní, pokud jste již viděli Příšerky s.r.o. Charaktery jednotlivců (zejména Mikova nervozita) Vám budou bližší ale v zásadě platí, že celá tato situace je vystavěná na detailech, vtipných kombinací a dokonalého využití potenciálu celého nápadu.

Stejně je na tom nejzajímavější ten střet různorodých charakterů - vychcanost a faleš versus naivita a dobrosrdečnost.

Patnáct opeřenců sedících na jednom drátě elektrického vedení. Z čeho všeho se dá vykovat velice vtipný námět, bych nikdy nevěřil.

Jako dítě jsem s Otcem chodil za jedním pánem. Ten pán měl ve své kanceláři stolní lampu, která mě při každé návštěvě neuvěřitelně fascinovala - jak konstrukcí tak všestranností pohybu. Moc dobře si vzpomínám na ten zvuk natahujících se pružinek i občasného vrznutí čepu. Byla to přesně taková stolní lampa jako v tomto animovaném krátkometrážním filmečku. Luxo Jr. mě nedostal na kolena pouze proto, že jeho tvůrci dokázali vdechnout duši obyčejné stolní lampě, ale také proto, že oprášil hodně staré vzpomínky.

Jack-Jack Attack není přímo samostatně udělaný krátkometrážní animovaný film je to spíše něco na způsob: co se nevešlo do Úžasnákových hezky naformátované do krátkometrážního tvaru.

Bylo mi dvanáct a byla to blbost.

Jednoduše řečeno Pixar jak už je zvykem nezklamal. Jak po stránce scénáře (různorodost příšerek, příběh ze záběrem na široké publikum), tak po technicky brilantně odvedené práci animátorů.

Historický film na téma Spartakus si přímo žádá o solidní propracování postav. Scénář je bohužel pravým opakem. Vezměme dialogy, vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že pokud vede Spartakus hovor s Variniou je tu scéna hodně připomínající Argentinskou telenovelu. To samé platí o psychologii jednotlivých zůčastněnců, která je příliš lacině servírována a když už se autor o něco pokusí, vyzní to jaksi nepřesvědčivě - místy až úsměvně (třeba impuls, který přivedl Spartaka k povstání nebo výčitky, které ho provází ohledně padlých přátel). Díry ve scénáři však zdatně látuje Robert Dornhelm. Strategie a zpracování bojů sice nemůže svou monumentálností konkurovat historickým velkofilmům, ale spousty zajímavých záběrů se nakonec podařilo natočit (viz. koňský skok do hromady plné obrněnců atd.) proto filmařská poctivost je u nich cítit nejvíce. Je sice pravdou, že před koncem si pan režisér jaksi ulehčuje - místo, aby natočil celou bitvu, nechá pouze přiběhnout upoceného vojáka s krvavým šlincem na helmě, který podává hlášení jak vše dopadlo. Vzhledem k délce filmu jsem ochoten to tolerovat a když připočtu i Gladiátorské zápasy je tam toho beztak dost. Celkově Spartakuse vidím spíše pozitivně, má slušnou výpravu i režii, pravdou je, že charakter hrdinů sice nedostal ve scénáři prostoru, kolik by zasloužil, dá se to však do určité míry překousnout.

Skládanka z více či méně trapných scének těžících hlavně z fekálního humoru. Vrchol všeho tvoří "blicí scéna" na CRAZY DANCU, která asi měla být ohromně vtipná, ale díky nasnímání na hraně amatérštiny je totálně bez efektu.

Zrůda je film o nevydařeném lidském osudu a následky, které to později přináší. Samotný příběh Aileen je přiblížen z mnoha úhlů a je tím hodně barvitý. Dá se říct, že do určité míry i opodstatňuje vývoj chování a kulminaci agrese hlavní postavy, protože tato dáma to skutečně lehké neměla. Nejvíce mě však dostal herecký koncert obou dvou hlavních představitelek. Charlize i Christina si našlápli další z řad pevných kroků, které směřují k velké hvězdné kariéře.