Dr.film

Ano, je pravdou, že samotný námět v sobě nenese vrcholnou dávku autorského řemesla, ale jeho prostost jako by pouze vkládala poslední střípek do mozaiky vizuálních orgií, kterými nás Yimou Zhang po celou dobu filmu příjemně zaplavuje.

Za poslední léta jedna z nejhezčích českých pohádek. Scénář Lucie Konášové je psaný lehkou rukou a dobře staví na dialozích. Z režie Jiřího Stracha, je třeba míti do budoucna již patřičný respekt. Nezklamal ani Ivan Trojan (což ani nepřekvapí), a jemu výborně nahrávající Jiří Dvořák. Z výpravy Vám sice nepoklesne spodní čelist, ale přesto neurazí. Příjemné překvapení v žánru české pohádky, které stojí za pozornost.

Slepenec stokrát provařených scének. Ta jedna hvězda je pro Roba Schneidera za jeho "civilizovaný" výkon (tím mám zejména na mysli, že se Rob obešel bez zbytečných idiotských grimas a je použito minimum fekálního humoru - apropo Jeffa Danielse a jeho průjem /Blbý a blbější/, asi jen tak někdo stejně nepřekoná), celkově však velká slabota.

Docela zajímaví nápad je hned ve svém počátku sražen nemilosrdnou dávkou klišé. Nakolik byl potenciál robotího příběhu nabit originálními žánrovými prvky se už asi těžko dozvím, ale v zásadě to nemění nic na tom, že se s takovou story setkávám v různé formě dnes a denně.

Fyzická nezničitelnost jakou zde prezentuje Robert De Niro ve své roli, trošičku narušuje jinak bezchybný lesk tohoto skvostně stavěného thrilleru - zejména finále ostře balancuje na hraně tradičního hollywoodského utahaného "nekonečna". Tím však kritika končí (alespoň z mé strany), nebot´ celkově je celý film krásně soudržný a plynulý. Gradace děje stoupá v naprosto přesném tempu a spolu s výbornými dramatickými vsuvky (scéna v divadle mezi De Nirem a Juliette Lewis) se mi nepodařilo oči odtrhnout dříve, než začali běžet závěrečné titulky.

Ve válečné tématice není Tae Guk Gi cosi převratného, přesto kvality snímku jsou natolik vysoké, že nejvyšší hodnocení je zcela na místě. Samotné technické zpracování hravě strčí Ryana do kapsy Je-gyu Kangova režisérská ruka je toho důkazem. Scénář samotný částečně balancuje na hraně klišé, ale dodávám, že žádnou zásadní autorskou chybou netrpí. Tae Guk Gi je točený natolik výraznou řemeslnou filmařinou, že i tu z menší části nedostatečnou kompozici děje divák Kangovi rád odpustí.

Majid Majidi rozumí dětské duši. Stejně jako u Božských dětí hraje dětské nitro hlavní roli a dokáže v příběhu rozvinout pasáže plné přirozeného citu. I přesto, že by se na první pohled mohla zdát, že slepý chlapec je velmi vděčné téma, tak Majidi dává hned v úvodu jasně najevo, kam přesně má namířeno. Scénář předepisuje mnohem víc než pouhé chlapcovo počínání se slepotou, takže není divu, že jeho celková skladba musí vyústit v nádherné finále.

Jako malý kluk jsem měl možnost vidět tuto francouzkou kriminálku nesčetněkrát (kino, kde ji promítali mělo volný vstup a já se v tu dobu neustále motal kolem). Možná proto mi několik výborných pasáží utkvělo velmi dobře v paměti a já si mohu být jist, že nikdy nezapomenu, jak se v tomto filmu chytře vybral sejf a to závěrečné (hodně úzké) projetí mezi dvěma betonovými sloupy by skvěle bodovalo i v dnešních filmech.

Lesk dvou hereckých hvězd zdatně maskuje častou belhavost scénáře. Pohled na duo Pitt & Jolie připomíná ochutnávku dobře namíchaného koktejlu, ale i to, může začít po určité době nudit. Hlavní problém tkví v tom, že autoři úplně zapomněli na pořádného protivníka. Dobře napsaná záporná postava by dokázala zbortit klasické konstrukční složky příběhu, které tento film činí zbytečně méně zajímavým. Mám na mysli zejména čitelnější stmelení rozhádaných manželů a oživení finále, které sotva lapá po dechu.

Gangsterský epos do morku kostí. Chladnokrevnost, brutalita, cynismus a jednoduché uvažování. Scorsese vše podává natolik hladce, že vklouznout do mafiánské komunity skrze tento snímek není žádný problém. Míra autenticity a celkový výraz herců mluví za vše.