Barva ráje

Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem. (11.12.2009)

Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi. (24.06.2003)

Od čoho sa líši tento film od holywooodskych trhákov? Je to príšerne jednoduchý film s minimálnymi výdavkami a s bežnými ľuďmi, ktorý podali neraz hodnovernejší výkon ako niektoré filmové hviezdy. Barva Boha je film, ktorý skrýva v sebe hlbokú myšlienku s veľmi silnými a prepracovanými momentmi, spomeniem tu pobyt v normálnej škole, rozhovory s prírodou, beh po lúke, samotný koniec a ten veľmi pôsobivý a pochmúrny rozhovor s tesárom. Podobné filmy: filmy od režiséra Majid Majidi. (02.01.2011)

Tak dobře udělaný film s takovým námětem bych z této oblasti světa opravdu nečekal. Kamera vedená téměř uměleckým okem, optimismus zrakově postiženého chlapce dýchá ze snímku plnými doušky a vztah babičky i otce k dítěti je ztvárněn mistrovsky. To jsou prvky, které přisuzují tomuto snímku podle mého mínění vlastnosti Oscarového filmu. Škoda, přeškoda, že nebyl nominován. Režisér Majid Majidi má cit a před sebou, doufám, ještě hodně zajímavých filmů a jistě mnoho zasloužených uznání. (18.06.2007)

Majid Majidi rozumí dětské duši. Stejně jako u Božských dětí hraje dětské nitro hlavní roli a dokáže v příběhu rozvinout pasáže plné přirozeného citu. I přesto, že by se na první pohled mohla zdát, že slepý chlapec je velmi vděčné téma, tak Majidi dává hned v úvodu jasně najevo, kam přesně má namířeno. Scénář předepisuje mnohem víc než pouhé chlapcovo počínání se slepotou, takže není divu, že jeho celková skladba musí vyústit v nádherné finále. (29.09.2005)