Kruh

Jedna hvězda navíc za hudební složku. Pro fandy filmové hudby taková lahůdka a vzpomínka na geniálního Z. Lišku. My jistě oceníme a poznáme co je Hapkovo a co Liškovo. Nevím, zda to byla od Hapky taková poklona svému dávno zesnulému kolegovi, či za inspiraci a nebo zda krok použít archivní materiály Liškovy pochází od někoho z tvůrců. Našel jsem na Idnes toto: Zajímavou kapitolu Kruhu představuje hudba. Dělí se o ni dva autoři, Petr Hapka, který pracoval na osmi z šestnácti filmů Plívové-Šimkové, a dávno již zesnulý Zdeněk Liška, podepsaný pod prvními třemi díly téže režisérky včetně slavného titulu Lišáci-Myšáci a Šibeničák. Liškovy motivy objevily filmařky v archivu a na otázku, zda už někdy byly použity, reagují smíchem. Kukal pak vysvětluje: "Ano, ta hudba už zněla; víte kde? V Íránu, jako někdejší zakázka pro slavností otevření teheránského pavilonu." (13.10.2021)

Asi jsem na tenhle film příliš stará. Přišel mi hodně zvláštní a přišla mi divná mluva dětských herců. Takhle děti mluví? Tedy pokud opomenu slovní výlevy děcek vypuštěných po vyučování ze školy. Ten stojí kolikrát opravdu za to. Ale tady ty děti mluvily hrozně strojeně, možná až jako roboti. Natáčelo se na naší hořejší základní škole. Ten marťanský Pegas tam je pořád. (10.06.2013)

Příjemný rodinný film pro děti, myšlený možná jako varování malým sportovkyním před úrazem a zbytečným hazardem se zdravím v touze vyniknout. Mám stejně starou vnučku gymnastku a tenhle film oceňuji jako podporu mého výchovného nabádání k opatrnosti, aby se nezranila při tomto krásném holčičím sportu. Nerada bych ji jednou nosila v náručí jako Fanynku její filmová babička Emília Vášáryová. (11.06.2013)

Až zoufalá snaha NĚCO sdělit, ale tenhle film nefunguje dramaturgicky, scenáristicky, herecky, načasováním, jde jen o prvoplánovou agitku bez nějakého uvěřitelného vývoje postav. A tentokrát i vedení dětí a jejich herectví je děsivé, takhle se možná mluvilo a jednalo v dětských třídách Krkonoš před sto lety, le ne dnes. (10.07.2006)

Poslední film Věry Plívové-Šimkové a Drahomíry Králové. Režisérku Plívovou mám odjakživa rád, její filmy mají duši a vždycky nějaké sdělení. Nejinak je to i v tomto příběhu, který vypráví o desetileté gymnastce, které se stane nečekaný úraz a je upoutána na invalidní vozík. Příběh ze života, jako všechny snímky paní Plívové a i když jsou spíše určeny dětskému publiku, mají co říci i dospělým a tato kombinace funguje výborně. Možná občas rušilo pár postsynchronů u některých dětí, ale ne zase nic tak závažného. Krásné role ztvárnily Emília Vášáryová a Jiří Pecha jako babička a dědeček hlavní hrdinky Fanynky. Hudba Petra Hapky byla chvílemi pěkně dramatická a některé ženské chorály jakoby vypadly z dílny Zdeňka Lišky. A ejhle, v titulcích je uveden vedle Petra Hapky i Zdeněk Liška jako autor archívní hudby! Je vidět, jak Petr Hapka z jeho zkušeností čerpal a jakým byl jeho věrným žákem. Překrásné! Kamera Juraje Šajmoviče taky klasa. Celkově na mě film působil velmi příjemným, až melancholickým dojmem. Důstojná tečka za tvorbou Věry Plívové-Šimkové. (12.09.2021)