Dr.film

Esence čisté provokace s vnitřním poselstvím. Pasolini jde až na dřeň a v tom je kouzlo tohoto snímku – sdělení o stavu společnosti. Jsou zde nedokonalosti a může to působit účelově z hlediska zmiňované provokace, ale z pohledu o zneužití moci dostává Saló hned jasnější kontury.

Filmu vévodí atraktivní, ale herecky příjemně nenucená Katharine Ross. Vláčné a přitom neustále zneklidňující tempo uzavírá nemilosrdné finále. ***1/2

Na první pohled sofistikovaná sci-fi nakonec vyúsťuje v pouhou změť úspěšných cyberpunkových filmů posledních deseti let. Vykrádá se zde žánr i motivy a hromada klišé žene děj kupředu. Pro Bruce Willise tentokrát šlápnutí vedle.

William Friedkin v tomto snímku bravurně zasáhl několik rovin. Pro diváka je nejhmatatelnější neustále se stupňující sugestivní atmosféra a pocit neviděného zla. Postavy svým jednáním nesou ve snímku prvky psychodramatu, a naturalismus scén při vymítání a střetem s posedlou Regan rámují film žánrovým základem hororu. Střet racionálna a iracionálna skrze dvanáctiletou pannu dohání účastníky k šílenství. Klasika světového hororu vystihuje Satana v jeho nejčistější podobě. 100%

Málo který dokument Vám tak osobitě přiblíží Michaela Jacksona. Na popovém pódiu tento chlapík prostě neměl konkurenci. Dokument věrně zobrazuje velkolepé přípravy na bombastický comeback a jsem přesvědčen, že tento návrat by se rovnal velkému stylu. Velkolepost, použití vynikajících audiovizuální technologií, dokonalá choreografie a Jackson v nečekaně dobré fyzické kondici! Na popové scéně jednoznačně koncert roku. Dokument samotný má však velké mínus - svou stopáž. Po třiceti minutách zjistíte, že dokument má jasnou monotónní a předem lehce definovanou strukturu. Kenny Ortega jako by netušil, že je třeba chvílemi vybočit z „normálu“ a film osvěžit/odlehčit nějakou zajímavou vsuvkou. Snímek je tak pouhým sledem příprav k jednotlivým písním, které měli zaznít na koncertech. Za maniakálního fandu Michaela Jacksona jsem se nikdy nepovažoval, ale v dětství jsem byl jeho hudbou ovlivněn a řada jeho písní jde spolu se mnou dodnes. Je to hodnotný dokument, pokud chcete zamáčknout poslední slzu za jeho předčasným odchodem. Co se týče filmového dokumentu samotného - nastávají pochyby. Zrazuje režisérská nevýraznost a zbytečně dlouhá stopáž. Celek sice působí jako sešitý horkou jehlou, ale přesto jsem za alespoň takové rozloučení rád. Michael Jackson byl velice zvláštní člověk. Na straně jedné exotická a pompézní postava, která vinou své celoživotní reality show ztrácela kontakt se skutečností. Na druhé stránce; ve studiu nadaný hudebník, vysoce progresivní tanečník a na pódiu neuvěřitelný showman a zpěvák. Svým významem je tento dokument určitým nekrologem. Věřím, že věrných fanoušků bude celá řada - ani mou maličkost tehdejší oznámení jarních koncertů nenechalo chladným…

Velký obdiv Solomonovi. Velkoryse tvářící se scénář dokázal i přes jeho plochost natočit svižně a vybudit místy velmi tíživou atmosféru. Krátkou stopáž považuji za nejrozumnější variantu, jelikož dal vyniknout koncentrátu toho nejzajímavějšího co American Haunting nabízí. Přiznám, že ve filmu je několik momentů, kdy pocit nefalšovaného napětí dokáže gradovat nevídaným způsobem. Co je tedy špatně? Zejména žánrovost – ta je zde napumpovaná nevídanou řadou klišé a samotná zápletka silně evokuje (vykrádá?!) legendárního The Exorcist. Za nejvíce tristní však považuji samotné vyvrcholení celé pointy, kdy zmatek a chaos nechal závěrečnou katarzi stát někde na půli cesty. 50%

Taková delší reklama na John Deere.

Citové rozpoložení postav jako by se odráželo od pochmurných obrazů smutného podzimu, který je zde mimořádně silnou kulisou. Ki-duk Kim umí pracovat s obrazem. Bezradnost otce a stejně i samotný akt vykoupení jeho dcery na vás s plátna přímo dýchnou. Snímek je chvílemi možná až příliš uzavřen do sebe. Ale i přesto dokáže nabídnout poutaví náhled do nitra lidské bezradnosti a prázdnoty.

Tento kousek jsem pustil s očekáváním, co mi předvede můj oblíbenec Ivan Trojan a jakou průměrnou záležitost nám plátna ten Vejdělek zase přinesl. Obě očekávání se vyplnila. Trojan je výtečný a Vejdělek vymačkává z prapodivně stavěné story o nebezpečném idiotovi nemastnou/neslanou šťávu. Vyloženě špatné to není a oproti takovému ROMingu to má i něco do sebe… přesto tento snímek časem nenávratně zmizí z mé paměti.

Guillermo del Toro a jeho styl mám stále raději. Nebudu zastírat rozpačitost samotného příběhu a přehnanou variaci na Pána prstenu, ale i přesto je Torova režie jednoznačně výborná. Důvodem může být jeho fantastické vizuální oko, které má pro mne osobně určité kouzlo. Ohledně postav se dá říci, že v příběhu fungují, ale jejich osobní peripetie spíše kloužou po povrchu... Na výsledný dojem to vliv nemá, ten z mého pohledu při závěrečných titulkách jednoznačně vrněl potěšením.